Americký prezident Barack Obama vyráží na týdenní cestu po Asii. Ta má být v zásadě potvrzením jednoho: „asijský pivot“ existuje a přesunutí americké zahraničně-politické pozornosti ze Středního východu a Evropy do Asie dává smysl, protože tento kontinent a jeho okolí bude středobodem 21. století. Podle zastánců to dává smysl ekonomicky (v Asii žije polovina světové populace, která produkuje polovinu světového produktu a je primárním odbytištěm amerického exportu atd.) i politicky (rostoucí Čína, která ohrožuje tradiční americké spojence, sílící nacionalismus a územní spory, které mohou snadno zažehnout konflikt apod.) Pro kritiky jsou zase události na Ukrajině a ruská expanzivní politika důkazem, že odvádění pozornosti od Evropy, stejně jako od Středního východu (například oslabováním tradičního svazku s Izraelem) ohrožuje americkou bezpečnost.
Tato prezidentská cesta měla proběhnout již loni na podzim, ale kvůli rozpočtové krizi a uzavření vládních úřadů byla odložena. Někteří ji popisují jako „znovuobnovení rovnováhy“ v Asii, což má být vlastně podstatou „asijského pivotu“. Zajímavé, kterak se tak klíčový pojem, jakým je pro realismus v mezinárodních vztazích „rovnováha“, dostal do slovníku amerického prezidenta zvoleného za Demokratickou stranu.
The president’s trip to the region this week will reinforce the key elements of the rebalance. In Northeast Asia, it will reaffirm the importance of our core alliances with Japan and South Korea; in Malaysia and the Philippines, it will underscore the renewed U.S. focus on Southeast Asia, an economically dynamic bloc of 600 million people.
When in Japan and South Korea, the president should follow up on his recent efforts to mitigate long-standing tensions between the two countries. Discord hampers our countries’ abilities to address trilateral security challenges including the threat from North Korea.
But the rebalance is about more than military assets; it places an even greater emphasis on diplomacy and trade. The centerpiece of the economic rebalancing is the Trans-Pacific Partnership (TPP), the most important trade deal under negotiation today.
Výše uvedené napsal bývalý poradce prezidenta Obamy Tom Donilon, který byť nepřímo volá po realistickém přístupu, zároveň varuje před zadržováním Číny a chce „konstruktivní spolupráci“ s ní. Znamená to podle něj především udržování ekonomických vztahů, nicméně pokud by se kterýkoli ze spojenců dostal do sporu s Čínou, USA musejí být připravené plnit závazky, které vůči němu mají. Mezi tyto spojence patří především Japonsko, Jižní Korea, Malajsie a Filipíny, které všechny Barack Obama navštíví. Mimochodem, může se stát, že po více než dvaceti letech by mohli Američané mít na Filipínách opět základnu.
Cesta Baracka Oabamy se odehrává v okamžiku, kdy si Rusko zabralo Krym a vláda v Kyjevě se snaží zajistit celistvost zbytku území a zabránit tomu, aby se z Ukrajiny stal zhroucený stát, tedy v zásadě takový, který není schopný centrálně kontrolovat svoje území, nemá monopol na užití síly a nezajišťuje služby obyvatelstvu. Občas se objevují obavy, že by ruský postup mohl povzbudit Čínu, aby se začala chovat mnohem agresivněji ve sporných oblastech, především ve Východočínském moři. To je ovšem vysoce nepravděpodobné, jak to přesně popsal analytik Christopher Johnson z Center for Strategic and International Studies:
„I think that what we should all be watching from the Crimea episode with regard to China is what it means for China’s relationship with Russia and how they view the Russian relationship as a sort of card in the triangular relationship between ourselves, China and Russia,“ Johnson said. „I think there’s a very strong debate in senior levels in the Chinese government over the amount to which they should be sort of leaning toward the Russians.“
Číňané velice dobře vědí, že Spojené státy se sice na jednu stranu snaží upevnit svou moc v Tichomoří posilováním vztahů s několika zeměmi, které jim tradičně pomáhají, nicméně na stranu druhou zatím nemají ani zdaleka sílu na to, aby mohly Čínu zadržovat (proto vcelku logické Donilonovo odmítání tradiční politiky zadržování a důraz na „konstruktivní spolupráci“). Poslední kroky ruského prezidenta Vladimira Putina navíc jen podtrhly předchozí neúspěchy americko-ruského sbližování po roce 2008 a učinily z proklamovaného „restartu“, jemuž padla za oběť například protiraketová obrana v Evropě, strategické selhání.
Barack Obama si nemůže dovolit podobný neúspěch i v Asii, proto je důležité vymezování se vůči Číně, ale zároveň aktivní spolupráce s ní. V případě Ruska totiž zbývá už jen zadržování a vymezování se, alespoň dokud bude v prezidentském křesle Vladimir Putin, což může být ještě hodně dlouho. Podle některých informací se prezident Obama rozhodl pokračovat v izolaci ruského prezidenta a zadržování jeho zahraniční politiky, kde to jen bude možné.
The manifestation of this thinking can be seen in Mr. Obama’s pending choice for the next ambassador to Moscow. While not officially final, the White House is preparing to nominate John F. Tefft, a career diplomat who previously served as ambassador to Ukraine, Georgia and Lithuania.
When the search began months ago, administration officials were leery of sending Mr. Tefft because of concern that his experience in former Soviet republics that have flouted Moscow’s influence would irritate Russia. Now, officials said, there is no reluctance to offend the Kremlin.
Zadržování Vladimira Putina, respektive Ruska je vcelku logická reakce. Nicméně zužuje pro Spojené státy manévrovací pole při interakci s Čínou. Pro Peking by bylo nejnepříjemnější, pokud by se podařil „restart“ a rusko-americká spolupráce by byla na výborné úrovni. Ve chvíli, kdy jsou ovšem vztahy Washingtonu a Moskvy napjaté, Číňané si mohou dovolit lavírovat mezi jedním a druhým a vždy pro sebe hledat tu nejvýhodnější pozici. „Tripolární uspořádání“ je sice stabilní a flexibilnější, než bipolární, ale zase hůře čitelné. Velice zajímavé by bylo, pokud by se rozhodla hrát emancipovanější roli Evropská unie. Ale s tím se asi nedá příliš počítat.
Takže, ať bude probíhat Obamovo turné po Asii jakkoli, ať bude z pohledu USA úspěšné, či průměrné, v Pekingu mohou být v klidu. Neděje se nic, co by mohlo Čínu byť v náznaku ohrožovat.
Leave a Comment
Your email address will not be published. Required fields are marked with *