Válka v Sýrii se dostává do nové fáze. Protivládní síly opouštějí Homs, který byl baštou jejich odporu proti Bašáru Asadovi. Vládní jednotky tak postupně po letech krvavých bojů získávají kontrolu nad územím země. I když ale kontrolu získají, těžko se bude dát hovořit o vítězství. Země je zcela zdecimovaná a tím, kdo získal novou půdu pro výcvik, a vývoz násilí jsou radikální islamisté. Velkým problémem je, že mezi nimi jsou tisíce „bojovníků“ z evropských států, kteří budou v pokřiveném džihádu pokračovat kdekoli, včetně svých domovů. Sýrie tak dnes může zrodit horší verzi teroristů, než byla Al Kajda v době své největší slávy.

Podle odhadů amerických tajných služeb v Sýrii od roku 2011 bojuje mezi osmi a deseti tisíci zahraničních bojovníků. Podle některých odhadů jich je až 12 tisíc. Nejvíce z nich je podle všeho Saúdů a Jordánců. V Sýrii jsou i dobrovolníci z mnoha zemí Evropy. Pro srovnání, desetiletí bojů proti ruským silám v Afghánistánu přilákalo na dvacet tisíc zahraničních bojovníků. Bojů v Afghánistánu se v 80. letech minulého století tedy zúčastnilo větší množství bojovníků ze zahraničí než v Sýrii, ale trvalo to delší dobu. Zajímavé je i to, že byť jich bylo na dvacet tisíc, sehrávali ve válce proti Sovětskému svazu relativně malou roli. V Sýrii jsou ovšem zahraniční bojovníci hnací silou odporu proti režimu v Damašku.

The blowback from the Afghan war was massive and enduring. As early as 1991 Algerian veterans of the Afghan war were a critical ingredient in starting the Algerian civil war that ultimately claimed an estimated 150,000 lives. Afghan veterans in Egypt played a role in the wave of terror that swept Cairo and other Egyptian cities in the 1990s…
Few volunteers in the 1980s came from the Muslim Diaspora in Europe and North America. Now there are dozens of fighters in Syria who have American and European passports and will come home if they survive the war. For the intelligence and security services of the Western allies the specter of dozens of battle-hardened, experienced fanatics returning to their homes full of anger and resentment is a very deeply troubling one.

Statisíce obětí a zničená země. To je dosavadní výsledek občanské války v Sýrii. Vítězství vládních sil nebude vítězstvím a zřejmě ani klidem zbraní. Nestabilita a omezené konflikty se budou ještě minimálně nějakou dobu přelévat z Iráku do Sýrie a zpět a obě země budou výhodným útočištěm pro kohokoli, kdo bude chtít vést válku proti komukoli. To může ukončit jen nástup nějaké nové diktatury, či autokracie a pomoc okolních států.

Obrázky ukřižovaných odpůrců, či poprav zajatců, na kterých se zřejmě podílejí i dobrovolníci z Evropy jaké přicházejí ze Sýrie, neustanou. Výše uvedené není takovým ohrožením pro Evropu ani Spojené státy na strategické úrovni, jakým je například apetit Ruska, či rostoucí moc Číny. Nicméně jedná se o hrozbu, která bude mít své omezené dopady nejenom přímo v zemích Západu, ale bude poškozovat i jejich zájmy v zahraničí. Proto je dobré velice dobře sledovat ony dobrovolníky a jejich vazby a hlídat, co zplodí „svatá“ válka v Sýrii.