V protokolu přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě (přezdívané Washingtonské) z 16. prosince 1997 stojí:
Being satisfied that the security of the North Atlantic area will be enhanced by the accession of the Czech Republic to that Treaty…
Tímto protokolem, jeho ratifikací a skutečným vstupem České republiky do Severoatlantické aliance v březnu 1999 se završila léta diplomatického úsilí řady diplomatů, politiků, včetně tehdejšího prezidenta Václava Havla (byť ten původně – v polistopadové euforii – navrhoval zrušit nejenom Varšavskou smlouvu, ale i NATO). Na washingtonském summitu 23. dubna 1999 řekl:
Pro mou zemi je to jeden z nejdůležitějších okamžiků v její dlouhé a dramatické historii. Je to totiž poprvé, kdy se stává součástí velkého bezpečnostního svazku založeného na rovnosti a solidaritě svých členů a na jejich společném odhodlání bránit hodnoty, jež sdílejí.
Prohlašuji jménem České republiky, že si uvědomujeme nejen jistoty, které nám tato příslušnost dává, ale i závazky, které z ní vyplývají.
Až na komunisty a pár dalších výjimek nikdo v posledních patnácti letech nezpochybňoval, že by Česká republika nehodlala závazky vyplývající ze spojeneckých závazků splnit. Přesto, jako by byla nějaká nejistota, poslanci se včera rozhodli ještě deklaratorně zopakovat, že i 15 let po podpisu smlouvy to s ní myslíme vážně. Usnesení, které mělo světu sdělit, že platná smlouva platí, dostalo ovšem nádech tragikomična.
Poslanci ODS a TOP 09 totiž k původnímu usnesení navrhli další dvě, ve kterých se ovšem explicitně praví, že je Česká republika připravena přijmout „a umístit“ na svém území i spojenecká vojska (což je jaksi také samozřejmé, viz například Host Nation Support). Zatímco první usnesení bylo přijato (zde je seznam, jak který poslanec hlasoval; pouze poslanec Stanjura si posléze stěžoval, že hlasoval pro, ale na „sjetině“ je, že se zdržel) další dvě, která říkala v zásadě totéž, ale navíc v nich byla zmínka o ochotě hostit na území České republiky spojenecké jednotky, schválena nebyla (proti byli, či se zdrželi poslanci za Ano, ČSSD, KSČM a Úsvit, viz hlasování 127 a hlasování 128). A k tomu všemu ještě proběhla debata, kterou si odvážní mohou přečíst zde (doporučuji, tolik času to nezabere).
Takže, co k tomu dodat. Jestli měl být vyslán jasný signál o tom, že Česká republika je výtečný spojenec, tak se to nějak nepovedlo. Jeden z toho bude obviňovat druhého, ale to vůbec není důležité. Podstatná je jiná věc. Pokud se člověk podívá do historie, zjistí, že aliance fungovaly pouze a jen tehdy, pokud existovala elementární důvěra v to, že spojenec za každých okolností a bezpodmínečně dodrží dohody. Ve chvíli, kdy tato důvěra zmizela, vytratila se i aliance.
Co tedy chceme? Pevnou alianci? Pak nesmíme zpochybňovat závazky, nesmíme si klást podmínky a cokoli dopředu vylučovat. Měli bychom totiž ctít onu větu z protokolu, která tvrdí, že rozšířením aliance se zvyšuje bezpečnost euroatlantické oblasti…
A pokud to nemyslíme vážně, tak proč jsme vstupovali tam, kam jsme vstupovali?
P. S. A mimochodem, tohle všechno jako by potvrzovalo slova kritiků rozšíření aliance (například Thomase Friedmana).
P. P. S. Dnes také proběhla krátká debata o novele zákona 221/1999, Sb. o vojácích z povolání (debata je zde). Ne, že by diskuse nebyla zcela legitimní, dovolím si jen jednu poznámku: to, co zaznívá ve vystoupení poslance Sedi, kterého si jinak velice vážím, bylo většinou mnohokrát vysvětleno. Vím to, protože jsem sám u toho několikrát byl. Navíc se tam objevují momenty, které jsou spíše nedorozuměním.
Například, argumentovat tím, že již nyní dosahují výdaje na personál 59 % rozpočtu, takže není vhodné riskovat, že se zvýší, je hodně účelové (nejenom proto, že bylo mnohokrát deklarováno, že peníze na aplikaci novely zákona 221/1999 ve stávajícím rozpočtu – pokud se nesníží – jsou). Tento argument totiž klouže po povrchu, protože nevysvětluje proč je tomu tak. Přitom jde o jednoduchou závislost – pokud se zmenšuje celek, musí růst jeho podíl, dokud není nějakým způsobem zmenšen. Jinými slovy vysoké procento výdajů na personál je kvůli tomu, že se zmenšil rozpočet a dokud tedy nesnížím počet personálu (onen podíl), nebo nezvýším rozpočet (celek) budou vysoké i personální výdaje.
Otázka – strategická – zní tedy jinak: Abych dosáhl kýžených padesát procent z rozpočtu na personální výdaje, musím snížit počty vojáků (ano, vojáci konzumují naprostou většinu rozpočtu na personál a i kdyby byli vyhozeni všichni civilní zaměstnanci, pořád by to nestačilo). Chci to? Zvláště, když v počtu vojáků na obyvatele jsme na chvostu v alianci…
6 comments
6 Comments
Pavel Manas
16. 5. 2014, 21:50Na první pohled bude tento komentář možná trochu odtažitý, ale jen zdánlivě. Myslím, že pro mnoho vojáků slova přísahy nejsou jen tak nějaký kus textu, který je nutné odsouhlasit, aby získali zaměstnání. Osobně si myslím, že se naše armáda začíná dostávat do situace, kdy si vojáci začínají klást otázku, kterému státu vlastně přísahali, když je politici (jako reprezentanti státu) v pravidelných intervalech přesvědčují,, že smlouvy a závazky tu jsou především proto, aby jsme měli „splněno“ ale reálné skutky se dají vždy nějak „ošvejkovat“. Dostat se do takového stavu je mnohem levnější, než se z něj v budoucnu dostat. A to se to ještě dá s určitou mírou nesoudnosti vydávat za zvyšování efektivity, případně za „optimalizaci schopností“.
REPLYdonrvetr
17. 5. 2014, 12:31Stejný nesmysl je „sdílení schopností“, úžasná věc, jak ušetřit… akorát že když 4 státy budou sdílet schopnosti, jeden bude zaměřen na tohle a druhý na toto atd., nepostaví v případě války 4 armády, ale jednu. To ale není žádná raketová fyzika, ne??
REPLYFerkoM
17. 5. 2014, 14:49Dovolím si přidat i několik svých postřehů. K první části článku se nemá smysl moc vyjadřovat, je napsaná jasně. Přečetl jsem si záznamy jednotlivých vystoupení poslanců při projednávání (dohledatelné na stránkách parlamentu ČR) novely Zákona 221/1999Sb a následně prohlášení k ochotě přijmout na našem území koaliční vojska a bylo mi víc než smutno. Pokud to shrnu, velmi slabá diskuze k zákonu, který je základním východiskem pro změnu situace v AČR, matení faktů či jejich vytrhávání ze souvislostí a fatální nepochopení fungování karierního řádu ze strany poslanců, včetně nulové snaha MO přímo na schůzi něco kvalifikovaně vysvětlit. Obstrukce následující poté ze strany nejmenovaného poslance TOP09 a fraška spojená s hlasováním sněmovny jen dokreslují absenci jakékoli politické kultury některých poslanců a jejich úcty k voličům, kteří je při jednání sledují – důležitý je přeci politický boj ve sněmovně….
REPLYP.S Ještě k tomu zákonu o vojácích z povolání. Osobně zastávám názor, že ještě důležitější než vlastní zákon (který je asi maximem toho, co teď může být dosaženo) jsou prováděcí směrnice, které ho budou zpřesňovat a zavádět do života. Mám na mysli pravidla pro řízení kariér vojáků, nový systém jejich periodického hodnocení, zásady práce výběrových (povyšovacích ) komisí, rozsah přiznávání různých příplatků, centrální řízení personální práce apod. V podstatě jde o filozofii změny celého systému řízení lidských zdrojů resortu obrany. O tom, že celý systém není posuzován v souvislostech, svědčí i nově otevřená diskuze na téma výsluh vojáků z povolání. Nevím, jakou logikou se řídí lidé, kteří předpokládají nějakou finanční úsporu, pokud nebudou ve státní sféře zaměstnávat bývalé vojáky, hasiče či policisty. Moje logika mi říká, že skutečně nepotřebuji na běžných místech typu řidič, asistentka, ekonom, právník apod. zaměstnávat bývalé vojáky. Pokud tato místa ale nezruším jako nadbytečná (což by skutečně generovalo úsporu), ale obsadím je někým jiným z civilu, pak těmto zaměstnancům stejně musím dát plat – takže na platových prostředcích resortu nic neušetřím. A výsluhový příspěvek stejně musím vyplácet dál. Nicméně v resortu MO a MV jsou pozice, kde je dřívější znalost fungování jsou organizace nespornou výhodou, nebo dokonce nutností. A tam mám jedinou možnost – ponechat bývalé vojáky či policisty, jinak hrozí omezení funkčnosti systému z důvodu ztráty know-how. Je tu samozřejmě i další možnost a to že všechna taková místa budou jen vojenská. To ale nutně otevírá další kolo diskuze, co je levnější: voják, nebo civil a jaké jsou věcné dopady takových úvah jsme se v resortu obrany přesvědčili už několikrát. K možnosti zastropování výsluhového příspěvku a jeho morální výše – pokud přijmu novelu zákona 221, kde je hodnost spjata s platem a jsou jasně daná procenta výsluhy podle odsloužených let, pak se ani o toto nemusím starat – plat a jeho velikost je pro danou funkci jasně a fixně daný a nejsou možné žádné excesy generující výsluhu v enormních částkách.
P.P.S A poslední poznámka. Pro případné zájemce o službu v armádě existují tři základní motivační faktory: 1.stabilita zaměstnání a slušný plat, 2. výsluha po odchodu do zálohy, 3. přivýdělek při nasazení v misi. Pokud se politici nešetrně dotknou některé z těchto doposud fungujících motivací a nebudou je posuzovat v souvislostech (které jim a jejich poradcům zatím unikají), pak se rovnou můžeme rozloučit s myšlenkou doplnění armády na počty, o kterých tak tvrdošíjně a dlouhodobě hovoří poslanec Seďa.
Honza@FerkoM
18. 5. 2014, 8:42tou novelou bych se moc neoháněl. v platu ani ve výsluze totiž nijak nezohlední vojáky ve stejných hodnostech ale naprosto jiných pozicích , pracovním nasazení a trestněprávní odpovědnosti.
zajímalo by mně ovšem, jak pan ministr chce ušetřit peníze na výsluhách, když výsluha NESOUVISÍ s tím, kde je bývalý voják zaměstnán. jediný net effect, který by měl ministrův pokus, bude odchod bývalých VZP z pozic ve státní sféře. úspora ovšem žádná, pane ministře. výsluhy bude MO platit dál.
REPLYAnonym@Honza
18. 5. 2014, 14:17„Výborný nápad“: ve vyspělých zemích se snaží naopak pro bývalé VZP, kteří jsou nejen zkušení, ale také disciplinovaní, často jazykově připravení, apod. aktivně připravovat podmínky pro jejich umístění ve státní a také veřejné správě.
REPLYŽe bychom znali nějakou lepší a efektivnější českou cestu? Třeba pokračovat v trendu umisťování na MO dalších lidí, kteří nerozeznají důstojníka od praporčíka a viděli před příchodem do rezortu vojáka jen ve filmu nebo na obrázku.
Vít
18. 5. 2014, 21:51Každý nový ministr přichází s novými nápady. Je s podivem, že i přes bývalé vojáky – jeho poradce s takovými nesmysly. Novým ministrům a politikům vůbec o armádu nejde, vždy přijdou s něčím novým, jak ušetřit, jak vojákům sebrat jistoty, práci a chuť pracovat. Pan Vondra přistoupil na snížení rozpočtu armády od své vlády, tak vypracoval „Bílou knihu“. Armáda propustila, zreorganizovala a ničeho nedocílila. Bílá kniha je minulostí, nový zákon je pohřben hluboko. Krásné sliby u společné jednotky V4 nic nestojí, kdoví, zda se to do konce volebního období něco stihne. Opravdu stojí za to si přečíst diskuzi poslanců u nového zákona. Teď tu máme pana Stropnického, zákon poslal do kytek především on a pan Seďa si jen přisolil. Nic se nestane. Žádné válečné nebezpečí nám nehrozí, snad jen ta ostuda u spojenců, ale ta se dá přežít aspoň do nových voleb. A zkuste si přečíst diskuzi pod článkem ohledně výsluh na „novinky.cz“. Další reorganizace čekají, je třeba najít finance pro další chudé roky již chudé armády.
REPLY