FOB Shank 2012; Foto František Šulc
Dnes mi vyšel komentář v MF Dnes. Se svolením reakce jej přetiskuji zde.
V roce 2008 zaútočil v afghánském Gerešku sebevražedný útočník na vojáky, kteří chránili členy dánského rekonstrukčního týmu. Zahynul tehdy příslušník jednotky SOG Milan Štěrba a medik Jiří Schams byl vážně zraněn. Po sedmi letech, v úterý, zaútočil sebevražedný útočník znovu. Tentokrát nedaleko základny Bagrám a s horšími následky – čtyři čeští vojáci ze 4. brigády rychlého nasazení z Chrudimi a ze Žatce byli zabiti a jeden byl vážně zraněn.
Jedná se o tragédii pro rodiny obětí i pro spolubojovníky a jde o připomínku všem vojákům, že součástí jejich řemesla je smrt a zranění, že člověk neví ani dne, ani hodiny a neochrání ho zkušenosti, sebelepší výcvik ani technika. A ve válce – v Afghánistánu válka pořád je, byť ta povstalecká -se umírá. Vím, že si to každý voják uvědomuje a akceptuje to, často na rozdíl od společnosti pokřivené Švejkem a letitým vysvětlováním, že armádu máme především proto, aby zachraňovala lidi při povodních a stavěla nemocnice v konfliktních a postkonfliktních zónách. Jistě, vojáci mají pomáhat při živelních katastrofách, pokud je zapotřebí, vojenští lékaři mohou pomáhat civilistům ve válkách, ale kvůli tomu armádu skutečně nemáme.
Tento úvod může člověka přivést ke dvěma tématům. Prvním je otázka po smyslu a druhým po obsahu zahraničních misí. Tragédie, jako je tato, vyvolá zajisté vlnu otázek, jestli ten Afghánistán stojí za životy čtyř vojáků, respektive devíti celkem, jestli jsme tam něčemu pomohli, a někteří začnou vykřikovat cosi o žoldnéřích. Záludnost otázky po smyslu je v tom, že každý na ni odpovídá podle toho, jak chce vidět realitu, nikoli dle reality skutečné. Afghánci se dnes mají ve všech ohledech lépe než před rokem 2001, což je objektivní a hlavně měřitelný fakt, byť ze zpravodajství se člověk nedozví o mnoho víc než o korupci a zabíjení. Doporučuji studie různých organizací porovnávajících školství, rozvoj ekonomiky a podobně. Takže ano, situace se zlepšila a napomohli tomu i čeští vojáci a civilní odborníci, kteří v zemi působili. Ale důležitější je něco jiného.
Armádu si zřizuje stát kvůli zajištění vnější bezpečnosti a armáda vždy byla a je důležitým nástrojem jeho (nejenom) zahraniční politiky – ať už jde o odstrašení, nebo o přímou účast ve válce blízko či daleko od hranic. Afghánistán byl a je spojeneckou operací a z hlediska zahraniční politiky České republiky se nasazení armády i dalších složek dá hodnotit pouze pozitivně. Zadržování nepřátel (respektive hrozeb) daleko od hranic, zvýšení prestiže České republiky mezi spojenci, „otestování“ armády jsou důležité přínosy, ze kterých budeme žít ještě dlouho.
Armáda má vlastní zákony
A co je myšleno obsahem. Historicky tvoří „strážci“, či jinak řečeno armády, uzavřené skupiny s vlastními zákony, symboly, řečí a hodnotami. Služba a v případě potřeby válka má být jejich smyslem. Většina vojáků není vojáky proto, aby se stali „hrdiny“, což je slovo oblíbené obzvláště ve světě civilním, pro který jsou „hrdinové“ důležitým stmelujícím prvkem a zkratkou pro formování historie a kolektivního myšlení. Civilní svět má vůbec tendenci přikrašlovat si vojenský svět a přikládat mu významy, které nemá a které jsou vojákům cizí. V situacích, jako je ta dnešní, má občas tendenci upadat do patosu. To je však to poslední, co si mrtví vojáci, jejich rodiny a spolubojovníci zaslouží.
Vztah k armádě je v České republice i z historických důvodů poměrně komplikovaný. Upřímně řečeno zbytečně. Odkazování ke stereotypům, jako jsou roky 1938 či 1968, jenom ambivalenci potvrzuje a vůbec ničemu nepomáhá. Armáda České republiky je ukázkovým příkladem proměny, kterou si tato země prošla. Současný étos, tradice a navazování na historii zformovaly jinou armádu než tu, která se objevuje ve vzpomínkách pamětníků a často karikuje vnímání armády. Onen vojenský svět je jiný než ten civilní, ale zároveň je svým způsobem odrazem jeho hodnot. Mám pocit, že mnoho našich vojáků je více spjato s tímto státem, chtějí mu sloužit (doma či v zahraničí) a něco obětovat, než řada občanů, kteří využívají svobod a relativní bezpečnosti.
Když člověk uvažuje o těch, kteří v úterý zahynuli v Afghánistánu, neměl by skončit u individuální tragédie. Měl by přemýšlet o širších aspektech, o tom, že vojenská síla je základním stavebním kamenem státu a že armáda a vojáci jsou zde primárně kvůli jeho občanům, a je jedno, jestli jim slouží v České republice, nebo daleko za hranicemi. A také o tom, že smrt patří k vojenskému řemeslu.
UPDATE: Dnes v noci byl zraněn u Bagrámu další český voják. Podrobil se operaci a je mimo ohrožení života. Došlo k tomu při přepadení hlidky. Zajisté se nyní vyrojí úvahy nad tím, co se stalo, proč v tak krátkém sledu za sebou a co to vlastně znamená. Neznám detaily oné události, ale nepředpokládám, že některý z vojáků udělal chybu. Jedná se spíše o smůlu, která se českým kontingentům povětšinu času vyhýbala. Útokům čelili naši vojáci jak v Lógaru, Wardaku i v Bagrámu v posledních letech dosti často a to, že neměli ztráty nikterak vysoké se dá přičíst zkušenosti, výzbroji, vybavení a samozřejmě i štěstí.
Bylo by dobré mít ucelenější statistická data, aby člověk mohl porovnávat, zda počet útoků je v současnosti vyšší než ve stejných obdobích předtím, či má rostoucí tendenci (je tzv. fighting season, kdy je útoků obvykle více, nez v jiných částech roku). Tato data nemám, nicméně si dovolím odhad. Poroste kvalita povstaleckých akcí a řekl bych i kvantita (porovnána nejenom s obdobími předchozích let, ale přepočítána na počet zahraničních sil v zemi). Důvod je jednoduchý: klesá počet spojeneckých vojáků, klesá počet protipovstaleckých operaci a „bad guys“ mají jednak větši svobodu pohybu a klid při plánování a zásobování.
Věřím ovšem, že čeští vojáci se s tím dokáží vypořádat. Držte se!
21 Comments
Jan Havránek
9. 7. 2014, 21:05Franto, díky za komentář. Podobných je jako šafránu. Dnes jsem hovořil na téma smysluplnost nasazení v operacích s několika spojenci v Nato. Všichni nám vyjadřují soustrast, podporu a jedním dechem oceňují vše, co naši vojáci dělají pro pro Alianci – „doma“ v Evropě i v misích.
Diskuse pod předešlým postem by měla být dána naší za vzor – díky všem.
REPLYZbrojir
9. 7. 2014, 21:20Jsme členy NATO, máme spojenecké závazky. To však neznamená, že bychom se neměli vážně zamýšlet nad efektivitou nasazení svým ozbrojených sil v zahraničních misích, zejména těch, které nemají mandát Rady bezpečnosti OSN.
Smrt k vojenskému řemeslu patří. Každý voják musí být po dobu vojenské kariéry připraven na úkoly, jejichž splnění vyžaduje nasazení života, vždyť v tomto duchu i přísahal. Od politiků a nadřízených však očekává, že jeho život nebude obětován zbytečně.
Samozřejmě, že je výhodné přenést, či udržovat ozbrojený konflikt na území protivníka. Nežádoucí je však nepochybně stav vést dlouhodobě asymetrickou válku způsobem, který naší technickou, technologickou, početní, organizační a intelektuální převahu neumožňuje dostatečně efektivně využívat.
V Afghánistánu, ale i v jiných ozbrojených konfliktech světa, doposud NATO prokázalo nemalou míru kreativity, přičemž pro ozbrojené síly, tedy i pro A ČR, je bojový konflikt zajisté neocenitelný zdroj zkušeností. Přesto nejsem přesvědčen, že operace v Afghánistánu byla ze strany USA dobře promyšlená a připravená. Díky tomu dodnes trpí nejen U.S. ARMY, ale i ozbrojené síly ostatních spojenců.
Nemalou pochybnost mám i o „zklidňujícím faktoru“ takových operací. Zdlouhavé konflikty obvykle mobilizují a přitahují další fanatiky, jejichž zdroje se jeví jako nevyčerpatelné. Asymetrický (povstalecký) charakter boje pak i nevycvičeným a zaostalým „trotlům“ dává šanci relativně snadno zabíjet i elitní vojáky z civilizačně mnohem vyspělejšího světa.
Znám několik „Afghánských veteránů“ s dobrou znalostí místního prostředí. Obavám se, že místní obyvatelé a politici zejména zdaleka nejsou mentálně zralí udržet, natož pak rozvíjet výdobytky implantované zde západem v posledních letech. Předpokládám, že Afghánská operace nakonec, po letech, skončí rozkladem a zhroucením stávajícího „prozápadního“ režimu a hromadným úprkem celé místní intelektuální elity do civilizované části světa…
REPLYHEDP
9. 7. 2014, 23:54Pokud by chtěly udělat šach- mat dávno už to udělaly. Politické projevy v duchu: Vedeme- li válku na jejich území tak tím vlastně vítězíme -to neodpovídá realitě.
REPLYProzatím útočí kde chtějí bez ohledu na naše přání kde je čekáme.
Marnost nad marnost je válka v Avg. na tom se z předešlým postem shodnu určitě.
Jiri Hrazdil@HEDP
10. 7. 2014, 7:32Ad Zbrojir “ Předpokládám, že Afghánská operace nakonec, po letech, skončí rozkladem a zhroucením stávajícího „prozápadního“ režimu a hromadným úprkem celé místní intelektuální elity do civilizované části světa…“ – no proto je tu prece ISAF, ktery pusobi ve 4 operacnich liniich z toho dve se tykaji transformace politickeho a bezpecnostniho systemu zeme.
Krome toho neni pravdou, ze je v Afghanistanu prozapadni rezim. Divil byste se, jak slozita jednani probihaji mezi ISAF a AFGH prezidentem/vladou. Koneckoncu fakt, ze doposud nebyla podepsana BSA/NATO SOFA, je toho dukazem. Spise jde o vzajemnou symbiozu a zavislost jednoho na druhem. ISAF si velmi dobre uvedomuje, jak krehke a vratke jsou vydobytky, jichz za nezmerneho usili a ztraty mnoha zivotu dosahl. Afghanska vlada zase velmi dobre vi, ze bez ISAF prijde o ekonomickou podporu mezinarodniho spolecenstvi, bez ktere se zeme doposud neobejde. Par ekonomickych udaju: 90% HDP Afghanistanu pochazi z mezinarodnich zdroju, v zemi je 25% nezamestnanost, pritom 25% zamestnanych pracuje pro ISAF a mezinarodni organizace. Dalsi komlikaci je, ze 63% obyvatelstva je ve veku do 25 let.
Ad HEDP) ISAF uz v podstate zadne operace samostatne nevede. Plne se soustreduje na FB-SFA (Functionally Based – Security Force Assistance), kdy poskytuje poradenstvi, vycvik a CS/CSS podporu afghanskym bezpecnostnim silam. Soucasne se ISAF zameruje na transformaci na novou misi – Resolute Support, ktera nahradi ISAF k 1.1.2015. Resolute Support jeste vice omezi schopnosti vest samostatne operace, nebot se pocet vojaku opoti ISAF snizi temer o 75%. Jedine operace, ktere ISAF nyni vede samostatne, slouzi k zabezpeceni sebe sama – napriklad ochrana zakladny Bagram, na ktere se podili i ceska rota. Pak jsou tu jeste cilene akce specialnich sil. Nicmene nic rozsahleho.
REPLYZbrojir@Jiri Hrazdil
10. 7. 2014, 9:36Chápu základní úkoly ISAF, je ale otázkou, kolik úsilí, lidských i materiálních ztrát, spotřebovaných finančních zdrojů a času bude ještě vyžadovat očekávaná stabilizace situace, a jaká je pravděpodobnost, že k ní reálně dojde. A to nerozebírám takové detaily, jako je podíl Afganistánu na světové produkci drog.
Díky neprozíravé politice USA, jsme v podstatě v pasti. Pokud se ISAF předčasně stáhne, dojde s jistotou k postupnému rozkladu stávajícího režimu a k vítězství povstalců. Když zůstaneme, čeká nás patrně takřka nekonečně dlouhé období nákladné angažovanosti, a to s velmi nejistým výsledkem. Tím nekritizuji Vládu ČR, či vedení MO/A ČR, pouze konstatuji nikterak příznivou situaci.
Místní vládu jsem označil „prozápadní“ s plným vědomím, že jde o značné zjednodušení. O problémech ve vztazích a při jednáních mezi ISAF a vedením Afganistánu mám základní informace z médií, takže tuším, jak je to složité a po diplomatické stránce i nesmírně obtížné. A z toho mj. plynou i mé nemalé obavy, jelikož oni s námi jednají a některým požadavkům nakonec vyhoví především proto, že jim to momentálně přináší užitek (mnohdy především osobní), a jinou alternativu prozatím nemají.
Skutečnost, že ISAF v podstatě již žádné operace nevede, nikterak nevylučuje útoky povstalců na zahraniční síly i vyslané civilní experty. Řadou opatření vlastní ztráty nepochybně snížíme, ale opotřebení lidí, techniky, a zejména nemalé finanční výdaje nikoliv. Kdyby byl Afganistán záležitost v horizontu let, tak je to akceptovatelné, ale tuto oblast budeme muset po všech stránkách sanovat po celá desetiletí…
Pro další vývoj na světovém kolbišti je důležité, aby USA a NATO již nečinily aktivní kroky, a to ať již jsou ospravedlňovány jakkoli bohulibými cíli, vedoucí ke zbytečné destabilizaci dalších regionů. Násilný vývoz demokracie, zejména do kulturně zcela odlišných a často i o několik století zaostalých teritorií, je vážná chyba. Přes obrovský hospodářský potenciál západu a vojenský potenciál NATO, v dlouhodobějším časovém horizontu mnoho lokálních konfliktů, vyžadující naši přímou, či nepřímou angažovanost, prostě neustojíme. Likvidujeme a odstraňujeme „nehodné“ diktátory a výsledkem našeho snažení je většinou úplná destrukce, chaos, nezměrné lidské utrpení a ztráty. Např. v nedávném Obamově rozhodnutí o značné finanční podpoře povstalců v Sýrii, vidí obrovská rizika pro další vývoj regionu.
REPLYJiri Hrazdil@Zbrojir
10. 7. 2014, 11:21Donatorske staty se zavazaly financne podporovat Afghanistan dalsich 5 let, tedy se da predpokladat, ze mise Resolute Support zustane nejmene po tuto dobu. Zda je to dostacujici, je v tuto dobu tezko odhadnutelne. Muze i nemusi, dulezitou roli v reseni teto otazky bude mit i postoj dalsich hracu v regionu – Pakistanu, Iranu, Ciny, Indie a Ruska.
Ja mam informace de fakto z prvni ruky. Tim, co pisou v mediich, bych se prilis nezabyval, vetsinou se jedna o nazor daneho redaktora. S nekterymi Vasimi tezemi souhlasim, nicmene jsou prilis zjednodusene. Nedivejte se na ISAF jen jako na vojaky se zbrani v ruce. ISAF v Afghanistanu uz davno primarne nebojuje zbranemi, angazuje se doslova ve vsech oblastech chodu statu od budovani bezpecnostnich sil, pres rozvoj ekonomiky, boj s produkci a distribuci drog (pravda zatim neprilis uspesne), pres jednotliva ministerstva az po rizeni civilniho letoveho provozu v zemi. K tomu ma krome vojaku ve sve trukture radu jinych oragizaci a prvku. V tuto dobu jsou pro uspech kampane prave tyto „nevojenske“ prvky dulezitejsi, nez vojaci samotni.
Co se proziravosti politiky tyce. Ono je to tak, ze po bitve je kazdy generalem. Tezko rict, co by ceska vlada udelala, kdyby banda teroristu povrazdila na 3 000 Cechu v Praze ci Brne…. Skutecne pravdivy pohled na soucasnost zrejme sepisou historici v budoucnosti, kdy budou mit odstup a dostatek informaci ze vsech stran. Dnes se take divame jinak na udalosti v letech 1938/39, na povalecny odsun Nemcu, volby v roce 1948 ci rok 1968…
Nicmene si myslim, ze jedine USA, Velka Britanie a Rusko chapou, ze 3. svetova valka v podstate jiz zacala, ma jen jiny prubeh a cile, nez jsme zvykli. Ostatne to v 18. stoleti predpovedel filosof Robert Malthus (viz. Malthuzianska teorie vzniku valek).
Nase „Ceske“ a pacifisticke mysleni je v teto dobe podobne mysleni Inku, ktere Spanele prevalcovali predevsim proto, ze Inkove zcela podcenili nebezpeci, jez jim hrozilo. Z tohoto hlediska si myslim, ze pro USA je vyhodnejsi vyresit nekolik problemu postupne, nez pockat, az vuci nim nepratelske rezimy spoji sily a ziskaji sofistikovanou vyzbroj.
REPLYZbrojir@Jiri Hrazdil
10. 7. 2014, 14:22Je nutné si tedy položit základní otázku: Stal se svět od doby, co americký prezident George W. Bush zahájil velmi nákladnou válku proti terorismu, pro naši západní civilizaci bezpečnější? Obávám se, že nikoli. Výdaje a ztráty se dnes jeví v hrubém nepoměru k reálně dosaženým výsledkům.
Arogantní a nepromyšlená politika USA počet aktivních i vyčkávajících „svatých bojovníků“ pouze navýšila, navíc největší nebezpečí pro západní svět dnes neleží daleko za hranicemi, nýbrž vzniklo a intenzívně se rozrůstá uvnitř. Více či méně skryté teroristické buňky mladých a mnohdy i vzdělaných radikálů, narozených již převážně v Evropě, bych také považoval za akutní a bezprostřední hrozbu naší civilizace.
11. září 2001 ukázalo, jak relativně snadno lze nejen zabít větší počet západních občanů, ale především ohrozit a ochromit fungování vyspělé civilizace. Stačí např. několik sofistikovaně a koordinovaně vedených útoků na důležitá burzovní a další finanční centra a západní svět bude prakticky na kolenou. Mnohé naznačil i teroristický útok v indické Bombaji z roku 2008, kdy skupina vyzbrojených a ke všemu odhodlaných radikálů dokázala zpočátku převálcovat řadové bezpečnostní složky a způsobit velké lidské ztráty, obrovské materiální a finanční škody a mezi obyvatelstvem vytvořit značnou paniku.
Podle znalců bezpečnostní situace v ČR by obdobná skupina odhodlaných teroristů s vysokou pravděpodobností také dokázala na několik dní ochromit hl. m. Prahu. Obrovská tíže zajištění bezpečnosti obyvatelstva dnes leží na bedrech bezpečnostních složek státu, které na tom však nejsou o nic lépe, než ozbrojené síly (zastaralost, nevybavenost, vnitřní dluh atd.).
Nemalým rizikem pro rozsáhlejší a časově náročnější vojenské, či bezpečnostní operace je taktéž i neexistence dostatečného počtu operativně dosažitelných a vycvičených záloh a někdy i vhodného materiálu pro jejich vybavení.
ISAF v Afganistánu je pro nás vzhledem ke spojeneckým závazkům jistě důležitý. Nesmíme však podceňovat obranu a ochranu obyvatelstva na vlastním teritoriu. A to se někdy, alespoň při stanovování priorit výdajů jednotlivých silových resortů, evidentně děje.
REPLYJ.D.
10. 7. 2014, 7:22http://antl.blog.idnes.cz/c/416710/Smrt-ceskych-vojaku-a-nenavist-v-diskuzich.html (veterán z UNPROFOR)
REPLYAles Cizek@J.D.
10. 7. 2014, 12:53To je velmi střízlivý a výstižný komentář.
K tomu jen tolik, že:
– jak výše uvádí ve svém článku F.Š., tak armáda je jedním ze základních atributů státu, a tak je též bohužel i terčem útoků (převážně verbálních) části těch, kteří jsou s tímto státem, či spíše se svým životem v něm, nějak výrazněji nespokojeni.
K samotnému článku FŠ:
Ad vztah veřejnosti k AČR: bohužel, pro značnou část těch, kdož absolvovali ZVS v ČSLA za dob normalizace je tato jejich formativní životní zkušenost natolik silná, že sebelepší působení AČR ani resortní PR jejich postoj k fenoménu „armáda“ už asi nezmění. U mladších generací to je více otevřené.
Ad teze o (v tomto případě hodně) předsunuté obraně: Vždy existuje rozdíl mezi skutečnými a deklarovanými úmysly. Chápu, proč je tento narativ předkládán veřejnosti. Chápu též, že to někomu může jeho službu např. v AFG usnadnit. Ale pro seriózní diskusi musím toto tvrzen odmítnout. Svržení talibanského režimu sice znamenalo, že tehdejší struktura A-K přišla o svou hlavní základnu, ale velmi rychle metastázovala po celém muslimském světě. Současné působení naopak může (mimo spousty jiných faktorů) sloužit jako dobrý argument pro rekrutaci nových „svatých bojovníků.“. A jak výše v diskusi připomíná DR, skutečné prvořadé nebezpečí představují radikálové v UK, Německu, Francii, Španělsku, na Balkáně a jinde, zejm. ti, kteří postupně migrují mezi svými mateřskými zeměmi a různými bojišti. Nikoliv ti z Paštůnů, kteří – z jejich pohledu – bojují za vystrnadění okupantů ze své země a zavedení správy, která vyhovuje jejich svatým zákonům (ať už si o nich – zákonech i etniku – myslíme cokoliv….) a kterým je nějaká Evropa nebo Amerika ukradená, neb jejich horizont zájmu končí s jejich údolím. To, kdo stojí za nimi, financuje je a řídí je, je zase jiný příběh.
K argumentům Zbrojíře: Asi nejzávažnějším negativním důsledkem anagažmá v Iráku i AFG byla nepřipravenost a neschopnost reagovat během Gruzínské krize, a zejm. pak sekundární důsledky toho na politiku zemí v zóně vlivu Ruské federace.
REPLYPetr Z.@Ales Cizek
12. 7. 2014, 8:58ad. Přínos svržení TB pro boj proti AQ
Není pravdou, že by AQ mestastázovala (docela hezký výraz) v důsledku vyhnání AQ z Afghánistánu. AQ plánovala a měla přítomnost v různých částech světa dlouho před tím. Vyjmenoval bych několik pozitiv, které dle mého názoru stály za provedení operace:
– V letech 2003 až 2005 došlo k velkému pozatýkání kádrů AQ v Iránu a Pákistánu, které se sem museli urychlene přesunout a neměli dost času na konspiraci.
– Bezprecedentní sběr zpravodajských informací o tzv. jádru AQ.
– s tím souvisí i koncentrace operativců AQ v několika oblastech, což následně umožnilo likvidaci kádrů pomocí kontroverzních UAV úderů.
S hlediska elminovat hrozbu AQ vůči Evropě měla OEF/ISAF jdnoznačně smysl. Samozřejmě spousta věcí se dala učinit jinak a lépe.
REPLYAles Cizek@Petr Z.
14. 7. 2014, 23:08Dosažení cílů v počátcích operace jak v Iráku, tak v Afg bych rozhodně nerozporoval.
Ale ani v jedné zemi se poté nepodařilo svržený režim nahradit jiným, který by dokázal udržet integritu země bez přitomnosti intervenčních vojsk a zajistil rozumnou (v kontextu krajových zvyklostí) úrověň vnitřní bezpečnosti, popř. vykazoval i snesitelnou (opět v lokálním měřitku) míru neefektivity, rozuměj zkorumpovanosti.
To ale nejde na účet DoD, jako spíš za celou administrativou. Ale i my jako spojenci za to neseme svůj dil spoluzodpovědnosti.
Řada věcí se zajisté zjistí až za pochodu, ale obávám se, že snahy o impementaci systému správy a hodnot, které nejsou kompatibilní s lokálním prostředím, byly odsouzeny k neúspěchu od samého počátku, a při menší míře ideologické předpojatosti to bylo možné předvídat, resp. více naslouchat těm, kteří na to upozorňovali.
REPLYPepa
10. 7. 2014, 14:29Všechny výše uváděné komentáře vychází z pohledu vojáka nebo občana transatlantické demokratické společnosti na situaci v Iráku či Afghánistánu. Jsem přesvědčen, že tento pohled nikdy nemůže pochopit složitost poměrů v uvedených zemích a je otázkou, zda ho lze pochopit vůbec. Všechny dosud navrhovaná řešení vždy ztroskotala na tomto pohledu (AFG 80. léta, současnost, válka v Zálivu 1. i 2. a to co následovalo, Libye, Sýrie ……). Důsledkem uvedeného je snaha o změnu poměrů v uvedených zemí pod heslem „boj proti terorismu“. Je cílem boje proti terorismu hlavně změna poměrů v uvedené oblasti, nebo by cílem měl být boj proti teroristickým skupinám při zachování dosavadních poměrů (zřízení) v rizikových oblastech?
REPLYPavel@Pepa
13. 7. 2014, 18:11Occamova břitva praví, že při nejasnostech není důvod nepreferovat nejjednodušší vysvětlení. Obávám se, že skutečný cíl všech těchto aktivit „Západu“ je jednoduchý, podřízení si celého světa. Někde to šlo v klidu (třeba u nás), jinam bylo potřeba nalít peníze (naposledy Ukrajina) a někam poslat humanitární bombardéry nebo dokonce pozemní vojska. Strategickým cílem je likvidace silného Ruska a Číny (samozřejmě postupně, jako vždy). Oním Západem jsou Spojené státy, což je ovšem vágní pojem, za špagátky vedoucí třeba do Bílého domu jistě tahají konkrétní lidé. Tož tak.
REPLYAldo@Pavel
13. 7. 2014, 18:33Trefil jste to přesně, jenomže jste na nejlepší cestě aby se na vás vrhli všichni rádoby realisti a nařkli vás z šíření konspiracnich teorií. A to právě z toho důvodu že vysvětlení většiny toho co se na mezinárodní scéně děje je tak jednoduché :-)
REPLYIvo@Aldo
13. 7. 2014, 20:35Jak já vám vlastně to vaše vidění světa závidím… Proč studovat obor Mezinárodních vztahů, když je vše tak jednoduché? Fakt nevím, proč jsem na tu školu roky chodil, když za všechno můžou Židi a já o celou tu dobu nedokázal prohlédnout. Smekám…
REPLYAnonym@Ivo
14. 7. 2014, 23:06O Židech v původním příspěvku nebyla řeč. Co se Vašeho studia týče, třeba jste, když se to probíralo, právě chyběl (nebo že byste hrál se se sousedem pod lavicí piškvorky?) :-). Ale třeba jste jen nechodil na tu správnou školu. Ale vážně, strategické cíle lze určitě formulovat velmi jednoduše, na rozdíl konkrétních postupů. Ty už rozhodně jednoduché být nemohou. Je to jako plánování vojenské operace, za pět dní na Rýnu a štábe dělej. Mimochodem, Monroeova doktrína, kterou si USA vyhradily právo prosazovat svoji politiku v zásadě kdekoliv na západní polokouli, byla formulována již v roce 1823 (sic!). Více než 700 amerických základen po světě má jistě také nějaký smysl. No NSA chce mít podle Snowdena údaje o každém pozemšťanovi, což se mi zdá logické a docela dobře realizovatelné, i když to čištění dat … .
REPLYAles Cizek@Aldo
14. 7. 2014, 22:42Ano, vysvětlení je jednoduché, všechno to řídí ze záhrobí jistý Cimrman, vždyť také jako první použil termín „loutková vláda“ :-)))
REPLYAle to už jsme opravdu hodně dada….
Ales Cizek@Ales Cizek
14. 7. 2014, 23:36…. takže bych pro zamyšlení přihodil citát klasika:
Some of us think holding on makes us strong; but sometimes it is letting go.
Hermann Hesse
REPLYFilip@Pavel
14. 7. 2014, 13:10A opravdu si myslíte, že právě „podřízení si celého světa“ je to nejjednodušší vysvětlení? Podle mne je to právě snad to nejkomplikovanější. Jednoduchost toho kterého vysvětlení totiž nespočívá v tom, že se dokáže vměstnat do co nejmenšího počtu slov. A mimochodem – occamova břitva je jakási pomůcka v rámci (vědeckého) zkoumání konkrétního problému. Nelze ji však rozhodně vnímat jako jakési neomylné pravidlo, které bez chyby ukáže, kde je pravda a kde není… :)
REPLY