Říká se, že nejjasnější názor má člověk na věci, kterým nejméně rozumí. V podobném duchu se nám v poslední době rozpovídali předsedové dvou stran. Ne, že by byli nějak významní, ne, že by bylo zapotřebí se jimi obzvláště zabývat, ale zaznamenat jejich perly pro historii i s komentářem není od věci. Před několika dny se v DVTV rozpovídal nový europoslanec a šéf Svobodných Petr Mach (to zajímavé na videu začíná po desáté minutě). Jeho výroky o žoldácích, nesmyslnosti spojeneckých operací, respektive angažovanosti české armády v nich, nedůvěře v Severoatlantickou alianci byly v posledních dnech mnohokrát komentovány.

Více se Petrem Machem zabývat nebudu, protože je skutečně marginální a do Evropského parlamentu se dostal spíše díky matematice, než přesvědčené mase voličů (viz počet hlasů ve volbách do Sněmovny 2013 a ve volbách do Evropského parlamentu – kdyby voliče Svobodných skutečně trápila Evropská unie, asi by se k urnám dostavili v hojnějším počtu). Zajímavé ovšem je, jak názory tohoto „liberála“ na bezpečnost a obranu souzní s jiným předsedou – komunistů Vojtěchem Filipem. Ten nevystoupil v televizi, ale zveřejnil článek O potřebnosti armády, který je v mnoha ohledech „skvostný“.

Text komunisty Filipa začíná smysluplně zvoláním:

Armádu potřebujeme, protože potřebujeme bezpečí našich občanů a obyvatel naší země.

To je zajisté pravda. Poté pokračuje úvahou:

To ovšem vyžaduje takovou armádu, která by skutečně dokázala ubránit stát alespoň na nějaký čas, nebo minimálně zadržela na potřebnou dobu protivníka.

Bohužel ani náhodou nenaznačuje, jak by si to představoval, zvláště když říká, že na spojence se spoléhat nemůžeme. Předpokládám, že sám neví, proto od tohoto zajímavého tématu uteče. Pokusím se pomoci pár otázkami:

• jak velká by musela být armáda, která by dokázala alespoň na nějakou dobu zadržet sama protivníka, pokud by napadl Českou republiku?
• jak by měla být vybavena?
• na jakého protivníka by se měla Armáda České republiky připravovat, jinými slovy, z jakého směru přijde? (Slovensko? Německo? Polsko? Rusko?)

Otázek by zajisté bylo mnohem více, ale evidentně Vojtěcha Filipa nenapadla ani jedna, protože jinak by nemohl být takto kategorický. Ale pojďme dál:

Naše současná profesionální armáda je poddimenzována. Rozpočet na ni »díky« pravicovým vládám neodpovídá potřebě obrany. Nedostává totiž, právě z hlediska naší obrany, pokud to bude nutné, to, co potřebuje. Je jistě schopna jistými kontingenty doplnit zahraniční vojska v cizích zemích, sloužit, žel, ne v našem zájmu kdekoli na světě, ale ubránit svou zem proti agresorovi nikoli.

Rozpočet na obranu klesl poprvé v roce 2007 o přibližně 700 milionů korun na 53,9 mld. a znovu vzrostl v roce 2009 na necelých 56 mld. Pak nastal skokový meziroční pokles. V roce 2010 byl rozpočet 48,9 mld. a v roce 2011 43,9 mld. korun. V roce 2013 byl rozpočet 42,1 mld. a letos lehce pod 42 mld. Co z toho vyplývá? K největším poklesům došlo za vlády premiéra Fischera, což byla jakási „loutková“ vláda skryté velké koalice ODS a ČSSD. Důležitější je ale něco jiného.

K poklesu došlo v době krize, kdy se škrtalo všude. Jestli moudře, nebo ne, nechme stranou. Faktem je, že Vojtěch Filip, ani jeho komunističtí souputníci (a totéž platí o zástupcích všech politických stran) se proti tomu nepostavili, byť mohli. Sněmovna je totiž suverén a jedině ona má právo schválit, odmítnout, či upravit rozpočet (jak ostatně předvedli stávající poslanci, když loni v prosinci armádě od zeleného stolu škrtli asi 700 milionů korun). Takže, pokud někdo z politiků, jejichž strany byly v parlamentu, nyní vypráví, že na obranu dáváme málo, proč nebyl tak odvážný v době, kdy všichni měli v ruce nože a křičeli: hurá na rozpočet obrany. Proč nevystoupil s tím, že se obraně brát nemá, že se má přiškrtit černá díra zvaná zdravotnictví, například?

Na konec se pan předseda KSČM pustil do zkratkovité úvahy o výhodě a nevýhodě profesionální armády, branném zákoně a výhodách švýcarského modelu, který umožňuje velice rychle zmobilizovat větší množství připravených mužů a žen. V zásadě velice opatrně navrhuje zavedení alespoň několikaměsíční povinné vojenské služby:

I o takových způsobech zajištění obrany státu je třeba diskutovat. Promyslet, zda pěti či méně anebo více měsíční výcvik je v našich podmínkách a vzhledem k okolnostem dostatečný. To ovšem znamená i uvolnění většího množství prostředků na obranu.

Opět nějaká konkrétní představa chybí, což je škoda. Vzpomenu-li si, jaké pozdvižení na vsi vždy vyvolá zmínka o tom, že by mohly být – v případě krize – zahájeny odvody, pak by mě zajímalo, co by vyvolal tento návrh, pokud by jej pan předseda myslel vážně a měl jej alespoň trochu promyšlený. Škoda, že s ním nevystoupil, když média sbírala názory jednotlivých politiků na zmiňované odvody. Co mě ale zaujalo je věta o uvolnění většího množství prostředků na obranu. Dal jsem si tu práci a prošel jsem si výroky předsedy komunistů k výdajům na obranu, které jsem nalezl na internetu. Moc jich není, a když už, tak se týkají vesměs špatného hospodaření a krádeží. Dovolím si přesto zacitovat dva. První je z rozpravy ve sněmovně 10. června 1997:

Jsem přesvědčen, že došlo k tomu, že tíži celé ekonomické reformy budou zase nést na svých bedrech prostí občané tohoto státu a že prioritou české vlády není starost o českého občana, ale urychlený vstup do Severoatlantického paktu, který musí být, ať to stojí, co to stojí. Jsem přesvědčen, že takto otázka před občanem ČR nestojí. Jsem dokonce přesvědčen, že mnohem důraznější diskuse o tom, jestli jsme schopni vydávat ty astronomické částky na přezbrojení české armády, je důležitější diskusí než diskuse, které probíhají často v našich výborech, ale i na této sněmovně.

Druhý je z rozhovoru pro Český rozhlas z 8. dubna 2010:

Vojtěch FILIP, předseda KSČM
To máte pravdu, že je musíme ty prostředky získat. A ty se získají dvojím způsobem. Za prvé, že se odbourají nesmyslné investice. Já bych viděl hned první škrtnutí, a to jsou ty Iveca za 3,5 miliardy v rozpočtu armády.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
Tak, vy máte na armádu velkou pifku jako strana, tak nechme další.
Vojtěch FILIP, předseda KSČM
Ne, ne, ne, to ne, ne, počkejte, počkejte. Já myslím, že my jsme ty poslední, který to takhle nahlas vyčítají. My jsme opravdu jaksi vůči rozpočtu armády velmi, velmi shovívaví. Až moc mi někdy připadají moji odborníci.

Jinými slovy: škrtal bych mnohem víc. A teď, o čtyři roky později: bude to vyžadovat přidat. Zajímavé veletoče. Ale je fakt, že je to jasný názor…

UPDATE: Vracím se k prvnímu odstavci, doporučuji vřele včerejší diskusi k tématu opět na DVTV, které se zúčastnil Alexandr Vondra a místopředseda svobodných Jiří Payne. Najdete tam úvahy o tom, že vyslaní vojáci jsou žoldnéři, protože vlastně pobírají odměnu (je to smutné „jazykové“ cvičení, které vůbec nebere v potaz zabarvení onoho slova), „humanitárcích“ a podobně. Neuvěřitelné a smutné. Pan Payne se totiž naprosto sám – například při debatě o mandátu – usvědčuje z toho, že o daném tématu nic neví, jen má „pocity“.