Čeští vojáci při střelbách na „Altimuru“, provincie Lógar; Foto FŠ
Smrt pěti českých vojáků otevřela debatu o tom, proč Češi bojují a umírají v neznámé zemi na druhé straně planety. Zhodnocení toho, jak je alianční mise v Afghánistánu úspěšná pro mezinárodní boj s terorismem, pro bezpečí západní civilizace i pro onu středověkou zemi jako takovou, přenechám jiným odborníkům. Nabízím odpověď z čistě pragmatického pohledu – proč máme mít české vojáky v zahraničních operacích pro dlouhodobé zajištění bezpečnosti Česka.
Pro zodpovědné rozhodování je nutná pečlivá veřejná diskuze o tom, jak úspěšná je mise NATO v Afghánistánu. Pokud je výstupem, že není úspěšná, pak máme logicky dvě možnosti. Buď v ní zůstat, nebo české vojáky jednostranně stáhnout. Stáhnout se dají s libovolným odůvodněním třeba tak, že zákonodárci neprodlouží mandát.
Ale pragmaticky: Jakým budeme alianci spojencem? Na obranu dáváme sotva polovinu toho, k čemu jsme se zavázali a zvyšování rozpočtu půjde pomalu a pořád se ani nepřiblíží oněm dvěma procentům HDP. Náš příspěvek ke kolektivní bezpečnosti bude tak opravdu symbolický. Každé společenství stojí na tom, že spolu drží v dobrém i ve zlém, když se nedaří. Už dnes jsme černým pasažérem a tímto tahem bychom se stali čistokrevnými prospěcháři, kteří chtějí být ochraňováni, ale nikterak nepomáhají ostatním.
NATO je naší jedinou bezpečnostní zárukou. Nic jiného prostě nemáme. „Neutralita“ je utopií, zvláště když v reálném čase vidíme jednání Kremlu, který si bez problémů silou vzal území souseda, jež má tu smůlu, že není v NATO. A mimochodem je sousedem Slovenska, což není někde v Asii, ale hned vedle. Jako malé zemi nám zbývá jen přispívat ke společné obraně i bolestnými misemi, v kterých třeba nevidíme stoprocentní smysl, ale nemáme s nimi principiální problém. Pak nám zbývá jen věřit, že platí princip kolektivní obrany a nezopakuje se nám Mnichov, kdy jsme zůstali sami.
Často zaznívá, že bychom neměli tolik spoléhat na Američany. Ne, to neměli, ale musíme. V Evropě jsme totiž zoufale neochotní platit za svou bezpečnost, takže tři čtvrtiny rozpočtu NATO platí Washington – američtí daňoví poplatníci. Často se říká, že bychom měli budovat evropský pilíř bezpečnosti. To bychom měli, ale vůbec nám to nejde. V Evropské unii se sotva shodneme na malinkatých misích do Afriky. Evropská armáda je snem, který je jen na papíře. Měli bychom se co nejvíce pokusit o budování evropských obranných kapacit, které by měly ve světě velmocí skutečnou relevanci. Jenže ty dnes v Evropě nemáme a i v případě skokového nárůstu výdajů na bezpečnost budeme ještě hodně dlouho plně závislí na americkém obranném (a i jaderném, odstrašujícím) deštníku.
Proto je správné v alianci s našimi spojenci diskutovat o smyslu různých misí, ale pokud se nechceme zbavit důvěry v kolektivní obranu, budeme se muset smířit s tím, že výměnou budeme posílat malé mise i do míst, které nám nebudou dávat takový smysl jako některým našim spojencům. Tak to v partě bývá. A je rolí politiků vysvětlit veřejnosti, jak hodlají zajistit bezpečnost země. Případně přijít s racionální alternativou. Bezpečnost máme totiž jen jednu, jak si generace před námi již vyzkoušely.
48 comments
48 Comments
Ivo
31. 7. 2014, 11:32Moc pěkný článek. Zaměřím se v něm sice na jednotlivost, ale důležitou pro pochopení smyslu našeho členství v Alianci – „Neutralita je utopie“.
Ano, skutečně je, přestože ji některé strany našeho politického spektra vzývají jako mantru. Neutralita měla smysl, byť velmi omezený, v době kdy platily dvě podmínky:
a. svět byl rozdělen do bloků
b. státy si navzájem formálně vyhlašovaly války
Dnes neplatí ani jedna podmínka. Svět je čím dál více multipolární, ale především čas formálního vyhlašování válek se jako pravidlo zahajování konfliktů již nikdy nevrátí. SSSR resp. Rusko vyhlásilo válku naposled v roce 1945 Japonsku a přitom plejáda jeho intervencí jen na evropském kontinentě je od té doby dlouhatánská.
I proto státy jako Finsko a Švédsko, státy s dlouhou tradicí neutrality, silně uvažují o přehodnocení tohoto postoje a vstupu do Aliance. Stát naší polohy, velikosti a významu proto logicky nemá žádnou jinou rozumnou alternativou než AKTIVNÍ členství v Alianci. Máme totiž eminentní zájem na tom, aby tato organizace nezdegenerovala v pohrobka Západoevropské unie, ale zůstala nejsilnějším a nejakceschopnějším vojenským uskupením planety.
REPLYPavel
2. 8. 2014, 6:16Jediný význam má bojovat s Islámem, avšak ne po boku Saudů a Turků.
REPLYBojujte doma, podpořte podpisem petici ISLÁM V ČR NECHCEME.
civil
10. 8. 2014, 11:24,,Neutralita je utopie,, v tom případě je Švýcarsko a další státy utopií?Není základním problémem slabosti Ukrajiny dlouhodobý rozklad státu než absence členství v NATO?
REPLYkolemjdoucí@civil
12. 8. 2014, 15:34Neutralita musí být někým zaručena a kdo ji dnes může zaručit! Bez záruky není neutrality. Vždyť i Ukrajina by měla mít zaručenou nedotknutelnost hranic smlouvou podepsanou USA? UK a RF jako oplátku za vzdaní se jaderných zbraní.
Pravdou ale je, že UKR se za dnešní problémy může ve značné míře i sama. Bez ohledu na to, že RF čekalo na nějakou záminku, jakou je napříkald byť i nepatrný útlak ruskojazyčné menšiny, což se stalo přijetím zákona o UKR jazyku bez zohlednění faktu, že jsou celé oblasti, kde se převážná část obyvatelstva ruskojazyčná. Jinak to samozřejmě odporuje mezinárodnímu chápání lidských práv.
REPLYDalší a podle mne hrubou chybou je uznání stejných práv veteránů – účastníků 2.sv.války bojujících na straně SSSR nebo Německa, případně UPA. To je pro Rusy rudý hadr, postavení rodoarmějců na stejnou úroveň jako odpadlíků bojuijících proti nim.
Třetí chybou je nedostatečné distancování se od profašistických osob na Majdanu a částečně jejich zlegalizování při tvorbě vlády.
Těchto chyb se mohl Kyjev vyvarovat.
civil
14. 8. 2014, 13:06Kdo zaručuje Švýcarsku a ostatním neutrálním státům bezpečnost,nikdo,přesto tyto státy s úspěchem fungují.
Základním problémem Ukrajiny je nefunkční a slabý stát.Silné a funkční státy typu Švýcarska jsou schopny přežít i bez NATO.
REPLYTomas.Kolar@civil
14. 8. 2014, 14:33Švýcarsku zajišťují neutralitu USA, NATO, peníze a geografie. zhruba v tomto pořadí.
REPLYIvo@civil
14. 8. 2014, 14:40Někdy je pod povrchem více než se zdá. Jak že je to vlastně s tím Švýcarskem, resp. Švýcarskou konfederací?
Především to není konfederace, a to již drahně let, jen se tak z historických důvodů stále nazývá. Stejně tak to již není plně neutrální stát, jeho zapojení do ekonomických a bezpečnostních struktur, ať již evropských či euroatlantických je jen těžko slučitelné s klasickým pojetím neutrality. Ano, i ono „neutrální“ Švýcarsko mělo vojáky nasazené v misi ISAF v Afghánistánu…
A to ani nehovořím o tom, že některé státy prostě neutrální být mohou a jiné ani omylem, a to z důvodu své polohy. Nemám vystudovaný obor politická geografie, na to jsou na tomto fóru jiní – například Michael Romancov, ale už z pohledu na mapu je jasné, že naše výchozí podmínky jsou jiné než ve Skandinávii nebo ve vnitřní periferii – jakou je třeba Švýcarsko.
Proto považuji nápad s „Neutrálním Českem“ za velmi nebezpečnou Chiméru, kterou je třeba neustále rozporovat…
REPLYcivil
18. 8. 2014, 13:16Poloha ČR je stejně dobrá jako u Švýcarska tudíž geografické plus pro neutrální ČR.
REPLYŠvýcarsko nám dokazuje že neutralita v 21.století může být flexibilní(účast v ISAF, atd.)
Flexibilita a svobodné rozhodování to jsou hlavní výhody švýcarské neutrality.
Ivo@civil
19. 8. 2014, 22:39On už to vlastně řekl Tomáš Kolář, ale jen pro doplnění.
1. To s tím mostem mezi východem řekl prezident Beneš (který to myslel upřímně a také naivně). Jan Masaryk k tomu jízlivě a prozřetelně poznamenal, že „Po mostech se šlape“. To je hlavní důvod, proč podobné řeči o možné neutralitě ČR považuji nejen za pomýlené, ale i nebezpečné.
2. Je několik států, kterým se v teorii říká „nepřenosné modely“. Spojené království je jeden z nich, Švýcarsko další. To proto, že se vyvíjely za tak specifických podmínek, které se nedají replikovat, tudíž je mimořádně obtížné, ne-li nemožné, transplantovat jejich řešení někam jinam. Švýcarsko je toho exemplárním příkladem. Schválně si pro sebe odpovězte, proč Švýcarsko zavedlo rovné volební právo mužů i žen až V ROCE 1971. Ono to s tou neutralitou souvisí mnohem více, než se může na první pohled zdát…
REPLY