Jak hurvínci válku…
V pátek mi vyšel v Mladé frontě Dnes komentář k plošným odvodům, které ve čtvrtek schválila legislativní rada vlády. Komentář v novinách byl asi poloviční verzí níže uvedeného textu. Jde o kritický text k tomu, na čem se usnesli právníci v legislativní radě a ministerští, konkrétně k tomu, že od roku 2017 by každý rok měl být plošně odváděn vždy ročník osmnáctiletých. Pokud toto opatření nebude následováno dalšími kroky, bude nejenom zbytečně nákladné a komplikované, ale odvede pozornost od opatření, která by mnohem smysluplněji zvýšila obranyschopnost České republiky. Velká část z vás se touto oblastí zabývají a pamatují si, jak vypadal a jak fungoval systém, který zajišťoval rychlý přechod státu na válečný stav. Šlo o velice složitý a rozsáhlý mechanismus, který se neobnoví změnou jednoho paragrafu, nebo proklamací. Bohužel, v 90. letech a na začátku nového tisíciletí se vylilo s vaničkou i dítě a znovuvybudování alespoň nějakého použitelného systému bude vyžadovat poměrně dlouhý čas a hlavně cílené úsilí. Cestu, kudy jít a na co se soustředit naznačuje náčrtek (nejde o nic krásného, nejsem žádný velký malíř) – je nutné upřít pozornost na střed a pak postupovat dále od něj. Obávám se ovšem, že se odehrává něco jiného.
Od přelomu roku 2011, kdy se připravuje novela takzvaného branného zákona a další zákony týkající se především záloh, nemine půlrok, aby se nerozeběhla debata o odvodech, obnovení základní vojenské služby, cvičeních, zálohách a podobně. Vzhledem k tomu, že se míchají pojmy, vypukne vždy zmatení, které obohatí řada lidí svými názory a pak následuje slastné zapomnění, do dalšího objevu odvodů či něčeho podobného. Pamětníkovi to může připomenout podobně chaotické diskuse o profesionalizaci armády před deseti až patnácti lety, která byla charakteristická chtěním a realizace v některých oblastech – například klíčové personální – pokulhávala.
MF Dnes věnovala v posledních dnech tématice odvodů, vojenské základní služby velký prostor, včetně rozhovoru s Ministrem Stropnickým a průzkumu. Výsledky průzkumu, na kterém texty stojí, se dají zpochybnit jinými výzkumy a ukazují, že lidé nevědí, na co odpovídají, protože možná ani tazatelé neznají problematiku ve své komplexnosti a tak neříkají vše. Ale popořadě.
V původní novele branného zákona, která již byla loni v lednu v parlamentu odkud ji – což byla jednoznačná chyba, protože jsme dnes již mohli být dále – nový ministr obrany Stropnický stáhnul, byl návrh selektivních odvodů. Počítalo se s tím, že při zhoršení bezpečnostní situace, ale stále v době míru, vláda začne odvádět a následně eventuálně povolávat ty, které potřebuje, buď ročníky, nebo specialisty, což je efektivní opatření. S tím ovšem měli problém právníci, kteří při současném projednávání řekli: buď odvedete všechny, nebo nikoho (zjednodušeně řečeno, odvádět výběrově je diskriminační a navíc není možné uvalit podobnou povinnost v době míru jen nařízením vlády, ale zákonem). A bez ohledu na skutečné potřeby efektivní obrany státu a smysluplnost se odvod všech mužů i žen v ročníku akceptoval.
Pokud mají být skutečně odvedeni všichni z jednoho ročníku, bavíme se přibližně o sto tisících lidech. Jen pro představu, jde o více lidí, než bylo ročně odváděno například v 80. letech v bývalé ČSSR, protože se tehdy odváděli pouze muži. Jestliže má pracovní rok přibližně 250 dnů, je nutné odvést 400 lidí denně. Odvodní komise v době, kdy byl systém ještě funkční, se sestávaly přibližně z pěti až šesti lidí a ve čtyřech termínech do roka zvládaly odvést přibližně 50 mužů denně každá. Vzhledem k tomu, že existoval propracovaný systém vojenských správ, evidence, provázanost jednotlivých orgánů a tak dále, dalo se to zvládnout. Dnes nic takového není. A znovu postavení takového systému bude stát minimálně desítky, ale spíše stovky miliony korun ročně – platy, zázemí, náhrady, počítačový systém, udržování evidence, lékařské přezkumy, alternativa pro ty, kteří sloužit odmítnou atd.
Jistě, obrana státu je nákladná a má smysl do ní investovat. V tomto případě je ovšem pointa v tom, že to, o čem se z rychlíku dnes debatuje, vůbec obranyschopnost České republiky nezvýší a neudělá z nás lepší spojence. Proč? Samotný odvod, pokud není následován dalšími kroky, je totiž k ničemu. Proto v minulosti většinou do roka po odvedení následovalo povolání na základní vojenskou službu a po ní probíhala obnovovací cvičení. Neexistoval například volný pohyb osob jako dnes. Takže, pokud nemá být zmiňovaný odvod jednoho ročníku jen statickým „obrázkem“ společnosti v jednom roce, je nezbytné na občany uvalit další povinnosti, například aktualizovat informace (hlásit stěhování, změnu stavu a tak dále), jinak budou sebraná data za pár let k ničemu. Před činěním rozhodnutí se stačí například poinformovat v Izraeli, jehož obyvatelé si užívají svobody pohybu a zároveň stát bojuje s tím, aby si o nich udržel aktualizované informace. Říkám-li A, musím říct i B.
Stejné je to s nápadem na povinná cvičení. Pokud jsou plošné odvody a po nich má následovat povinný několikaměsíční výcvik, dává to smysl. V době do tří až pěti let musí ovšem následovat obnovovací výcvik, protože lidé to, co se během výcviku naučili, zapomenou. Pokud ministr říká, že se to dá s ubytováním i výcvikem nějak zvládnou, pak nedá. Armáda už nemá ani infrastrukturu, ani materiál, výzbroj a tak dále pro ty, kteří by cvičili. A co hůř, nemá a v dohledné době nebude mít ani dostatek instruktorů. Jen pro představu, propustnost Vyškova, jako centra základního vojenského výcviku je v maximu mezi dvěma až dvěma a půl tisíci lidmi ročně. Zvýšení výcvikových kapacit bude trvat léta a bude stát enormní částky. Zbytečně ovšem, což je pozoruhodné u těch zaklínajících se efektivitou státní správy.
Mimochodem, po jednání v legislativní radě vlády se v médiích objevil termín, že budou probíhat cvičení, ale jen dobrovolná, pro ty, kteří budou chtít. Doufám, že jde jen zase o matení pojmosloví, protože dobrovolná cvičení probíhají v rámci aktivní zálohy. Nějaká další by byla opět odváděním pozornosti a zdrojů a zároveň by nepřinesla nic, snad kromě pocitu, že si ten či onen byl zastřílet a že je lépe připraven. V praxi je ovšem připravenost dotyčného nulová.
Zkrátka opět se chytá kočka za ocas, místo, aby se hladila mezi ušima. Začíná se něčím, co nepřinese efekt a přitom je nabíledni a je obsaženo v řadě zpracovaných dokumentů, co je zapotřebí ke zvýšení obranyschopnosti státu. Níže uvedených pět bodů považuji za klíčové a v mezidobí může probíhat příprava na zapojení širší populace do obrany země v případě ohrožení. Ale jen příprava.
- Za prvé, doplnění profesionálního jádra na tabulkové počty, což vzhledem k demografickému vývoji a zdravotnímu stavu populace nebude jednoduché a pisatel tohoto článku není rozhodně takový optimista jako ministr obrany;
- za druhé posílení aktivní zálohy a její přebudování v souladu s Koncepcí aktivní zálohy schválenou vládou před dvěma lety. Aktivní záloha je v systému obrany státy tím nejpřipravenějším, co má posílit v případě krize profesionální jádro. Kvůli stažení zákonů se žádoucí kroky zdržují a bohužel se neprovádějí ani ta, na které není potřebná změna legislativy;
- za třetí, zahájit obnovovací cvičení povinné zálohy, což jsou ti, kteří prošli základní vojenskou službou, či bývalí vojáci z povolání. Na ty si stát může sáhnout již dnes;
- za čtvrté, zaměřit se na brannou výchovu ve školách, především středních. Slibně rozjetý projekt příprava občanů k obraně státu se formalizuje a nemá mimo jiné z kapacitních důvodů takový dopad, jaký by měla mít, ani o ní mnohé školy nevědí. Bylo by zapotřebí do ní zapojit nejenom aktivní vojáky, ale na částečné úvazky, či dohody vojáky z povolání v záloze, policisty a hasiče. Podobně by bylo dobré, aby stát – na dobrovolné bázi – podchytil ty, jejichž hobby z nich dělá připravené odborníky. Jde například o letce, kynology, lidi zabývající se informačními technologiemi, elektronikou, střelbou a tak dále;
- a konečně za páté, bez úzké spolupráce armády, policie, hasičů a dalších složek při náboru a budování záloh, evidence a tak dále se nic nehne.
Výše uvedené nezní tak chytlavě, jako povinná vojna, či cvičení pro všechny, ale bez těchto kroků, které nemusejí být ani příliš nákladně, jen vyžadují znalost a úsilí, se obranyschopnost České republiky nezvýší. A že je to zapotřebí ukazuje již patnáct let bezpečnostní situace.
Velmi povedený článek, souhlas s většinou bodů. Jen doufám, že kroky právě realizované nejsou zamýšlené jako samonosné, protože skutečně nejsou. Pár poznámek na okraj:
1. Zavedení povinných odvodů pro celý populační ročník smysl má – psychologický. S jejich zrušením se zvětšila propast mezi profesionální armádou a zbytkem populace, která došla k názoru, pochopitelně, že branná povinnost se jich již netýká (byť zákon se v tomto směru nikdy nezměnil). Jiný smysl to nemá, protože jak říkáš, stát se postupně zbavil snad všech mechanismů potřebných pro efektivní mobilizaci populačního ročníku. Mimochodem, pokud není možné mobilizovat výběrově (to s těmi právníky snad ani nemůže být pravda, ne?), tak budoucímu nepříteli říkáme, že mobilizace se jako prostředku odstrašení zříkáme zcela.
2. Srovnávat situaci v ČR a Izraeli je nefér. Lepší porovnání nabízí, v tomto ohledu, Francie vs. ČR. Ve Francii stejně jako v ČR existuje profesionální armáda, ale na rozdíl od nás s vaničkou nikdy nevylili i dítě. Jejich odvod trvá celý den. Nesestává se jen ze zdravotní prohlídky, ale z jakési exkurze k příslušnému útvaru. I proto se tomu neříká „odvod“, ale „Den vlasti“. Můj francouzský kamarád, který s armádou nikdy neměl nic do činění a pracuje ve Francii jako bankéř, mi o tom živě vyprávěl.
3. Poslední bod reaguje skutečně na „five meter target“. Ano, POKOS je super začátek a měl by se dále rozšiřovat. Snad už uplynula dost dlouhá doba na to, abychom si čestně přiznali, že rozpuštění SVAZARMu byla hloupost. Státy, které to s obranou, ale i kvalitou svých profesionálních
ozbrojených sil myslí vážně, obdobu takové organizace mají, přičemž pochopitelně nemá nic společného se Studenou válkou nebo komunismem.
http://en.wikipedia.org/wiki/Army_Cadet_Force
Potřebujeme obdobu britské dobrovolné organizace CADET FORCE, založenou v roce 1860 na níž, zpravidla během střední školy participuje 40.000+ mladých lidí. Že u nás je něco takového nemožné? Skutečně? Když největší „cvičení“ airsoftových klubů v minulém roce dosáhly velikosti 5.000+ cvičících? Pokud by se jednalo o cvičení pozemních sil AČR, bylo by zdaleka největší za poslední dekádu…
Díky Ivoši. No, kdo trochu věci rozumí, ví, že to nemůže být samonosné. Jen na doplnění/dovysvětlení:
1) ano, zajisté to má psychologický efekt, souhlas. Problém, který s tím mám se týká toho, že je to příliš drahý, komplikovaný a zdlouhavý „psychologický efekt“ a bez dalších konkrétních kroků, které všichni známe, nepřinese efekt zvýšení obranyschopnosti. Myslím, že onoho psychologického efektu na populaci se dá dosáhnout jinak a levněji, ostatně je to zaklíčováno v pěti bodech. A mimochodem, aby to bylo smysluplné, nebude to jednoduché. Například, musíš mít provázanost s evidencemi, respektive databázemi, takže musíš vyřazovat nejenom třeba policisty, hasiče, dobrovolné hasiče, ale třeba i pekaře a další odbornosti nezbytné pro chod státu v krizových okamžicích. Všechna tato data budeš muset nějak při odvodu zpracovat a dále uchovávat a aktualizovat. Přitom je vůbec nepotřebuješ;
2) data ukazují, že přímo ve zbrani byla i v těch nejrozsáhlejších konfliktech menšina populace. Podle Fergusona například (čísla jsou vždy procenta populace v 1. světové/2. světové): Británie 9-10/10,4, Francie 13/12, Itálie 8-9/, Německo 13/8,3, Rakousko-Uhersko 7-8/, Rusko/SSSR 6-7/7,4, USA /8,6… Samozřejmě, že v absolutních číslech jde o ohromné počty vojáků. Nicméně to ukazuje, že v žádném konfliktu, protože jej předpokládejme nepovedeme sami, nebude zapotřebí mít pro přímý boj podchycenu většinu populace. Soustředit se je nutné maximálně na 10-15 % populace, která by měla být v různých úrovních připravenosti a hlavně na úkoly různé intenzity. Mimochodem, hodně si bereme za vzor USA. Doporučuji výtečný článek The Tragedy of the American Military (http://www.theatlantic.com/features/archive/2014/12/the-tragedy-of-the-american-military/383516/). V USA stejně jako jinde, včetně ČR, se ukazuje, že sice armáda má velkou důvěru a je adorovaná, ale vlastně málokdo ji rozumí a už jen pár lidí, je ochotno se do jakéhokoli válečného úsilí zapojit. Takže, za posledních 15 let se válek (a že se těch operacích tak hovoří) účastnilo 0,75 % americké populace;
3) nesrovnávám situaci v Izraeli s náma. Myslel jsem to jinak, možná špatně se vyjádřil. I Izrael, a to je stát v permanentním konfliktu a vlastně i v permanentní mobilizaci zdrojů, který je do značné míry v této oblasti vzorem a jehož populace je relativně uvědomělá, má problém s aktualizací databází, protože i Izraelci si užívají svobody pohybu, jsou zvyklí se usazovat v Evropě i v USA a neaktualizovat údaje, byť jsou povinni;
4) ano, obdoba SVAZARMu, ani ne nam nějaké pevné bázi jako organizace s pevnou hyerarchií, je zapotřebí. A to je přesně to, na co má smysl budovat databáze a na dobrovolné bázi podchytávat ty, kteří jsou ochotní participovat. Každopádně podchytáváš ty, kteří mají k brannosti tak jako tak blízko. Zde dávají investice smysl. Střední školy jsou důležité nejenom proto, že v tomto věku si lidé vytvářejí, respektive upevňují hodnotový žebříček, ale i vzhledem k negativnímu demografickému vývoji jsou „prime target“ pro nábor a
5) všechno to souvisí s tím, jak má vypadat mobilizovaná armáda a na co ji hodláš používat. To je úplně jiné obsáhlé téma a na jindy, ale pokud si někdo představuje, že nakreslí druhou plnohodnotnou armádu a bude hotovo, je vedle jak ta jedle. Ani takovou armádu neužije, respektive nebude ji potřebovat. Je nutné velice pečlivě stanovit nejprve úkoly, které by taková „záložní armáda“ měla plnit a pak si teprve hrát se strukturou, vybavením, výcvikem a tak dále. Takže, začíná se plošnýma odvody, namísto toho, abychom si ujasnili, co s těmi odvedenými vlastně budeme dělat a k čemu je budeme potřebovat (už mnohokrát jsem psal například o tom, že bychom se měli inspirovat Saddámovými Fedajíny atp.) Ale jak říkám, to je úplně jiné, nové, ale velice důležité a zajímavé téma…
Jo, a s těmi právníky to není žert. Pointa je, že selektivní odvody byly v původní novele navrhovány, jako – dle mého názoru smysluplné – opatření již v době míru. Pokud bude vyhlášen válečný stav, můžeš odvádět jak chceš, ale do té doby máš poněkud problém s ústavou… Ale každý problém má řešení, takže jsem přesvědčen, že i tento by nějaké mohl mít.
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den války občany své země.“ – Ernest Hemingway
Co k tomu dodat.
K tématu.Nejsem zastancem bývalého režimu,ale největší hlouposti bylo,zlikvidovat vše,co jsme měli propracované lépe než celé NATO.Znám spoustu lidí kteří se této tématice věnovali více než 10 let,jak skončila jejích snaha?Bylo jim dáno na srozuměnou,že pokuď nepřestanou „rýt“můžou se se svým postem rozloučit.p.Šulc když jste byl na takových postech,proč jste to nedokázal posunout ku předu?Teď ze sebe děláte chytrého.Takové články už situací nezachrání. Pokuď v tomto státě nebude politik postižitelný za svá rozhodnutí a právník zbaven praxe a zavřen za účelové působení, nikdy tento stát fungovat nebude.
Souhlasím s tím, že se rozpadl poměrně propracovaný systém, proto v textu ono vylité dítě i s vaničkou.
Nemám důvod se obhajovat. Nicméně, v době, kdy jsem byl na ministerstvu jsme samozřejmě na těchto věcech pracovali, vznikla první koncepce aktivní zálohy vůbec, pokud se nemýlím, koncepce mobilizace a další dokumenty, ze kterých čerpají i dnešní opatření. Novelizace branného zákona a nový zákon o záloze byl již za ministra Picka ve sněmovně na začátku roku 2013, odkud byl novým vedením stažen. Nic není perfektní, ale dělalo na tom poměrně hodně lidí dlouhou dobu. Bohužel, politické turbulence postup neustále zdržovaly. Tak asi.
A nesouhlasím s tím, že se nedá nic dělat. Dá a má to i smysl, ale musí jít o postupné a provázané kroky a kontinuální pozornost. Systém, který se rozpadl po roce 1990 také nevzniknul za rok.
Obávám se, že už je na všechno pozdě. Nikdy nepůjde vrátit se k desítky let postupně budovanému systému, který byl po poce 1989 téměř bleskově a totálně zničen. Není legislativa, což je to nejmenší, ale bohužel není ani národní hospodářství, nejsou kasárna, nejsou plány, nejsou lidé, kteří by uměli skutečně řídit či velet, a tisíce dalších detailů, které se pilovaly – ale hlavně nejsou peníze. (Malý příklad – existovaly autobusové zdravotnické prapory, což v míru bylo určené okresní ČSAD; každý linkový nebo městský autobus Karosa se dal upravit na zdravotnickou verzi – odšroubovaly se sedačky, vylouply krytky, do otvorů namontovaly standardně dodávané lišty a lůžka – trvalo to pár desítek minut a pravidelně se to cvičilo. Neumím si představit, jak by se dnes něco podobného mohlo realizovat.)
Dále – pokud by se měly alepoň postavit nějaké skutečně použitelné zálohy, bylo by potřeba oprostit se od těch úvah na úrovni dobrovolných aktivistů a musel by se navodit pevný řád. To znamená zákon, který bude stanovovat má dáti/dal. Podepíšeš kontrakt, dostaneš peníze a budeš plnit, co se ti řekne. Nebudeš-li, vyfasuješ citelný flastr, vojna není holubník. Dobře to mají uděláno v Kanadě, viz odkaz dole (plus vlastní zkušenosti):
– záloha typu A (nejběžnější) – výcvik probíhá ve volném čase, není nárok na vojenské benefity. Cvičí se zpravidla jeden půlden v každém týdnu, případně dva celé dny v měsíci. Kromě toho může být zpravidla jednou ročně soustředění. Záložníci mají odborný výcvik, ale i pořadový, čistí zbraně, dělají i rajóny ;-) atd. Jo – dostávají 85 % platu, který mají vojáci v aktivní službě na stejné funkci,
– záloha B – plný úvazek po stanovenou dobu, nebojové nasazení, pobírají většinu vojenské benefitů, opět 85 % platu,
– záloha C – dlouhodobá služba, prakticky na úrovni aktivních vojáků (tj. z povolání).
Odkaz
http://en.wikipedia.org/wiki/Primary_Reserve
Nechci malovat čerta na zeď, ale jsme v ČR. Jaký bude asi výsledek? Jako vždy se dobrý nápad zasekne v půlce a jediné, co se zrealizuje bude plošné posílení vojenských správ o ty, co by jinak museli do důchodu (v minulosti se totiž tato problematika nadhazovala vždy, když někoho napadlo, že se bude na štábech a resortu snižovat). A tito budou vytvářet činnost pro činnost. Tam se to zasekne, protože se najednou ukáže množství finančně zatěžujících faktorů, kdy budou ostatní poukazovat na to, že u nich se potřebné a nedostatečné prostředky využijí efektivněji. Proto se omlouvám, ale jsem pesimista. Život mne to naučil. Dobré myšlenky vyžadující minimum nákladů (ale maximum nasazení) jsou obratem házeny do koše a nápady které se realizují se většinou zabrzdí v polovině (vždy ale po vybudování a personálním obsazení potřebných postů). Povinné zálohy? …. (do nových smluv a kontraktů přidat jednu větu (nulové náklady). Ale toho řevu co bylo. Řešení problematiky a odstranění příčin nedoplněnosti AZ? Komise, jednání, stohy popsaných papírů, výstupy……. a nic. Podchycení klubů? Prakticky to skončilo u MCM (aspoň něco) a pár předváděcích akcích ročně (v Praze). Drtivá většina klubů ani neví, že to existuje a prakticky to jejich problémy a potřeby neřeší. Atd. (přitom to není žádný problém, jen to chce trochu znalosti prostředí klubů a potřebnou netěžkopádnou operativnost). A toto se zde opakuje, se stejným (ne)výsledkem, od konference na Měříně, ještě za působení J. Šedivého (jako NGŠ). Točíme se v kruhu už roky. Byly doby, kdy jsem si jako optimista říkal, že i píďalkovitý pohyb vpřed je aspoň něco. Ale to už mám dávno za sebou.
Jeden by očekával, že na podobné mediální dezinformace hraničící s poplašnými zprávami budou pružně reagovat tiskové a právní oddělení MO- ta nají ovšem zřejmě jiné zadání a cíle.
evidence, odvody, data. má náš stát registr řidičů? voilla. pokud má někdo nějakou hodnotnou schopnost, dejme mu možnost ji někde registrovat.. pak bude i v zájmu právníků, aby své vzdělání zaregistrovali, jinak budou v případě mobilizace jezdit s ještěrkou.
Zkuste „písknout“ jakoukoliv formu mobilizace a uvidíte kdo přijde – v jakém množství a stavu…Nedělejte si iluze o tom, že by to tu bránila nějaká hmatatelná síla, kolik je faktická naplněnost AČR, tak 60 – 75 %? A co AZ? Navíc v národu jako celku není ukotvena potřeba bojovat za něco víc, než jsou slevy v Lidlu ( myšleno ironicky ). Ti, kteří volají po zavedení odvodů jsou naprosto, ale naprosto mimo realitu dnešního života ve společnosti. Představte si ty „masy“ např. 18 – 25 letých kluků/chlapů, jak se řítí do těch několika kasáren co zbyly, aby obsadili ten „svůj“ kavalec a navlíkli si fungl novou polní uniformu 95M, uchopili přidělenou ÚP a zasedli k chutné stravě, jenž si s ničím nezadá s vybranou restaurací v místě jejich trvalého pobytu ( ovšem nesmí ji vařit Aramak :-) ), přičemž den zakončí sborovým zpěvem vlasteneckých písní. Takhle to samozřejmě nedopadne, realita bude taková, že se sice na povinný odvod dostaví, ovšem např. z náboženských důvodů či zdravotních nebo jiných, prostě flintu do ruky nevezmou a pak se naskýtá otázka: „Kam a co s nimi?“.
Poslední faktická – tenhle stát zastoupen MO ČR, se nedokáže plnohodnotně postarat o potřeby těch cca 18 tisíc VZP ( z důvodů víc , než známých ), jak chce pak zvládnout ty „masy“ odvedenců ?
Než počítat s mobilizací a více či méně dobrovolnými odvody, nebylo by lepší jít cestou dobrovolnosti a inspirovat se samotnými počátky vzniku ČSR?
Nějakou dobu se touto problematikou zabývám a domnívám se, že by bylo praktické se inspirovat ve Francii a zavést 1. a 2. třídu AZ, která by dokázala lépe využít/optimalizovat potenciál dobrovolníků ochotných věnovat svůj čas a invenci ve prospěch obranyschopnosti své země.
AZ 1. třídy by zůstaly zachovány v současné podobě a byly by zálohou pro bojové jednotky profesionální armády a součástí jejich smlouvy by byla možnost je vyslat do zahraničních misí.
AZ 2. třídy by byly pojaty jako záloha teritoriární armády, která by byla vyčleněna pouze k obraně území ČR a byla by pojata více miličně a fyzické požadavky pro členy AZ 2. třídy by nemusely být tak náročné jako pro profesionály (psychické a bezpečnostní požadavky by ale zůstaly pochopitelně zachovány). Zmírnění fyzických požadavků a úprava základního výcviku zejména ve smyslu časového rozložení by umožnily nejen dostat do armády specialisty, kteří budou pro obranyschopnost ČR a funkčnost AČR velkým přínosem, ale rovněž podstatně zvýšit počty vycvičených občanů, kteří by byli schopni plnit týlové a podpůrné úkoly, které by nemusely v případě ohrožení státu řešit armádní profesionálové, kteří jsou ze své podstaty drazí a s postupným demografickým vývojem stále nedostatkovější (a tedy jejich cena neustále poroste). Už nyní platové požadavky dosahují +- 60% celkového rozpočtu armády.
Profesionálové by měli tvořit především jádro vševojskové armády s důrazem na vysokou efektivitu, schopnost obsluhovat moderní vojenskou techniku (dělostřelectvo, letectvo, PVO, etc.), tvořit SF a SOF jednotky a být hlavní součástí sil určených pro alianční závazky a páteří teritoriární obrany, kterou by významně doplňovaly AZ a v případě mobilizace i branecká armáda (samozřejmě se všemi negativy).
V případě eskalace geopolitické situace spojené s nutností vyslat významnou část našich jednotek v rámci aliančních závazků do zemí přímo ohrožených nepřítelem a nutností mobilizovat, tak bude minimálně 4 až 6 měsíců trvat, než budou první jednotky branců mobilizovány a vycvičeny do boje ve specializaci “ kanonfuter“ (a to jsem ještě ohledně času poměrně optimistický). Právě toto období by mohly AZ 1. a 2. třídy pomoci překlenout a stát se tak důležitým pilířem obrany státu.
Dobrovolník, který by vydržel absolvovat základní výcvik (dimenzovaný tak, aby ho zvládly i trochu fyzicky zdatnější ženy) – např. v prvním roce 14 dní ve Vyškově a pak 6 až 8 víkendů, by byl nadále předurčen pro několik základních směrů své realizace v AZ AČR. Specialisté by byli primárně přiděleni k útvarům, kde by se dala využít během „cvičení AZ“ efektivně jejich civilní specializace – IT, právníci, specialisté na elektroniku, zdravotníci, jazykoví specialisti (zabránilo by se tak opakování známého případu nepříliš profesionálního překladu propagačních letáků do AFG, řidiči vojenské techniky, logistici – manažeři, etc. – samozřejmě i nadále by i u nich probíhal nadále nějaký bazální vojenský výcvik.
Členové AZ 2. třídy, kteří by nebyli použitelní do pozice „Specialista“ by mohli být systematicky cvičeni jako součást strážních rot určených ke střežení strategicky důležitých objektů, případných checkpointů, spolupracovat s ženisty, instalace a provoz klamných cílů a maket vojenské techniky (nejen v Srbsku velmi efektivní taktika), patrolování v evakuovaných či jinak ohrožených oblastech, etc. – prostě činnosti, pro které není příliš efektivní využívat v týlu pouze „provozně drahé“ profesionální vojáky a není reálné, aby se v mírových dobách držel dostatek profesionálních vojáků vyčleněných pro tyto úkoly.
Určitě by bylo pro výcvik AČR přínosné využívat jednotky AZ 1. i 2. třídy jako jednotky OPFOR při výcviku zejména asymerického boje – pro obě skupiny by tento výcvik velmi prospěšný.
Jednotky AZ by měly tvořit jádro ozbrojeného odporu v případě okupace země a jejich zkušenost s principy asymetrického boje by byly více než žádoucí.
Rovněž by KVV, pod které by spadaly AZ 2. třídy, měly spolupracovat s manažmentem CO spadající pod ministerstvo vnitra zejména v oblasti zjišťování a označování nebezpečných oblastí, okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech, pomoc při ochraně předmětů a objektů nezbytných k přežití, záchranné práce, evakuce, zatemňování, ochrana a kontrola krytů, distribuce a školení v používání OCHP, spolupráce s IZS v případě válečných událostí či živelných katastrofách.
Členové AZ 2. třídy by mohly v rámci zvládnutí „bazálního“ výcviku v průběhu několika let dále vycvičeni v různých specializacích vycházejících s jejich povolání či odborných zájmů – odstřelovač (mezi civilisty se najdou špičkoví střelci na dlouhé vzdálenosti a jejich využití by bylo více než žádoucí), ženista, zdravotník, obsluha PTŘS, obsluha MANPADS, kulometník, pancéřovník, „asistent leteckého personálu“ (vhodná specializace zejména v případě nutnosti reaktivovat záložní letiště – JAS-39 počítá pro pozemní personál právě s využitím zaškolených branců pomáhající omezenému počtu profesionálních techniků), radista, poddůstojnické a důstojnické kurzy, řidič vojenské techniky,… .
Takto vycvičené AZ (x(x) let základního výcviku + specializace) by měly mnohem větší bojovou hodnotu než obyčejný branec po 3 – 4 měsíčním výcviku, z něhož polovina času by byla využita jen k jeho vojenskému „přeprogramování“.
Navíc rozdělení AZ na 1. a 2. třídu by umožňovala fluktuaci mezi těmito dvěma třídami v závislosti na aktuální fyzické kondici a osobních preferencích.
Je potřeba si uvědomit, že členové AZ 1. třídy nevydrží napořád splňovat přísné vojenské nároky na fyzický stav či jejich prioritám nebudou v budoucnosti vyhovovat podmínky současných AZ (ekv. 1. třídy), ale stále budou se chtít seberealizaovat ve 2. třídě, kam by mohli postupně předávat svoje know-how získané dlouhodobou působností u bojových jednotek a případně i v zahraničních misích.
Základem AZ musí být vždy ale jejich dobrovolnost, která je důležitým prvkem esprit de corps těchto jednotek.
Správně nastavená motivace je alfou a omegou úspěchu této koncepce, která by vnesla do současné strategie AČR výrazný miliční prvek, který by časem mohl získávat na významu a v případě potřeby pomoct „překlopit“ AČR do primárně miličního systému jaký je třeba ve Švýcarsku a který náš první prezident T. G. Masaryk považoval jako nejvhodnější pro vyspělou demokracii a určitý ideál.
(pokud by byl zájem z hlediska redakce, tak jsem schopen dané téma podat jako samostatný článek)
Zajímavý úhel pohledu. O rozdělení AZ do více vrstev jsem nikdy neuvažoval. I když do značné míry to funguje, byť neoficiálně, již teď. Máme AZ přičleněné k bojovým útvarům na straně jedné a „hejtmanské zbrojnoše“ na straně druhé (nic ve zlém) s diametrálně odlišnými rolemi. Tudíž si dokážu představit i formalizaci tohoto stavu.
Každopádně se přimlouvám za samostatný článek.
;-).
Velice zajímavé, jen tam postrádám bohužel to nejpodstatnější – kdo a jak to pokryje finančně?
Svět se mění a „růžové brýle“ už nejsou moc v módě – už i čeští politici si to uvědomují (a to je už co říct) a finanční situace armády po letech seškrtání rozpočtu až na kost se podle všeho bude znatelně zlepšovat.
Navíc koncept předložených dobrovolných záloh vychází z faktu, že náklady na dobrovolníka jsou podstatně nižší než na profesionála a je ekonomický nesmysl si vydržovat „drahé“ profesionály na týlové a pomocné funkce v případě ohrožení státu (profesionálové mají být především vojáky a nikoliv „posunovači sponek“ v zázemí) či celý mobilizační „ansámbl“, kdy část personálu by mohla být řešena právě členy AZ, kteří by z principu byli schopni nastoupit okamžitě a pomoci zvládnout případnou mobilizaci a stát po boku profesionálů do doby příchodu vycvičených branců (zpoždění minimálně 4 až 6 měsíců).
Navíc demografie jde proti koncepci samojediné profesionální armády a pokud nechceme jít u profesionálů cestou snížení nároků na nich kladené (už nyní údajně jsou ve Vyškově tlaky, aby prošla i „jednoruká cikánka“), tak se musíme smířit, že kvalitních lidí bude ubývat a pokud se v rámci šetření mělo jít cestou snižování platů a výsluh, tak kvalitní zájemce o službu v profesionální AČR se bude možné spočítat na prstech.
Osobně považuji za pragmatičtější se raději u profesionálů soustředit na kvalitu personálu, výzbroje i výstroje, zatímco AZ by plnily spíše tu roli kvantitativní a motivační. Nikoliv konkurence či parazitismus, ale symbióza.
Mnoho profesionálů vidí stále v AZ jen lidi, co jím ujídají z jejich koláče. Neuvědomují si, že naopak je potřeba vytvářet vazby mezi AČR a obyvatelstvem – dobrovolnické AZ tvoří most mezi těmito skupinami a jejich výraznější početní rozšíření by naopak působilo jako velice dobré PR s finančním přínosem pro AČR přesahujícím náklady na samotné AZ.
Maximus: opravdu souhlasím, ale znovu se musím zeptat, proč tomu tak není, když to vlastně i současná koncepce umožňuje?
Použil bych nejdříve z jiného komentáře velice výstižné: „Stačí jen tolik prostředků a takový přístup, aby tito dobrovolníci neměli pocit, že jsou jen i v případě dobrých výsledků bez respektu sprostě využíváni či naopak se zatnutými zuby trpěni.“
A to opravdu nestojí víc peněz než teď.
Možná ale jako propagátor dobrovolnictví znáš český přístup k dobrovolníkům. Upřímně, důvěra v určitou úroveň připravenosti se v ČR těžko získává a lehko ztrácí. U státních složek ještě hůře a v ozbrojených nejhůře. Je to běh na dlouhou trať a to vyžaduje zapálené a rozumné lidi. A těch není nikde nazbyt. Nehledě k tomu, že pokud jsou rozumní, tak „současné nastavení AZ“ je nejspíš taky moc neosloví, stejně jako tebe. Teď nic proti současným záložákům :-) Vím, že to jsou srdcaři. Pokud ale všichni schopní budou čekat na to, až se to zlepší a pak půjdou k AZ, taky se nemusí dočkat nebo může být pozdě.
A za další, v armádě to funguje tak, že pokud nemá zájem velení, nic s tím neuděláš. Podléháš velení! AZ mají tu výhodu, že se můžou a i by se měli aktivně činit. Nejen s kulometem, ale měli by se začít činit i ve svých civilních specializacích. A to musí začít sami, na to velení nepotřebují. Zde jsou odborníci oni a já osobně věřím, že prostor časem dostanou, protože si ho vybudují. Znám to i z ostatních státních složek a proto vím, že v jednotě a organizaci je síla. Zde bych odkázal na Asociaci záložních brigád.
Nebezpečí ale hrozí, když po absolvování KZP ve Vyškově a seznámením se s KVV rezignují a vykašlou se na změny. Stane se z IT odborníka kulometčík, z bezpečnostního analytika střelec, z doktora řidič atd. Uznávám plnou profesionalitu VZP a chápu, že někteří možná stále vidí AZ jako opíkače buřtů v lese. Neznám všechny záložáky, ale věřím, že to tak opravdu nikde není. Na druhou stranu, do boje by nikdo se záložáky nešel a chápu proč. Prostě nemůžeš roční intenzivní výcvik profesionála nahradit několika týdny v roce. Samozřejmě, že jsou i u AZ borci, ale v tom případě by museli být borci celé družstvo. A to můžou být spíš pod jednotlivými útvary. Zde se omlouvám, definici „borce“ nedám.
Co dodat? Podle mě armáda neumí a možná i nechce využít civilních specializací AZ. Proto doufám, že zatím a hodlám s tím něco dělat. Ve vojenských věcech ale musím držet hubu a krok. Jsem voják a co mi řeknou, to udělám :-) Pro rozvoj se činím v AZB :-)
Členové AZ 2. třídy by mohly v rámci zvládnutí „bazálního“ výcviku v průběhu několika let dále vycvičeni v různých specializacích vycházejících s jejich povolání či odborných zájmů – odstřelovač (mezi civilisty se najdou špičkoví střelci na dlouhé vzdálenosti a jejich využití by bylo více než žádoucí)
Úsměvné, tohle může napsat jen někdo, kdo se naprosto neorientuje v tom, kdo je to vojenský odstřelovač. Pane, tohle řemeslo není jen o tom vzít do ruky OPu a jít střílet. To co jste napsal je nesmysl. Nekoukejte na filmy z Hollywoodu a nečtěte knížky za které jejich autoři dostali milionové zálohy na honorář :-)
Bohužel americké akční filmy moc nesleduji, ale jsem například aktivní sportovní střelec spíše akčnějších disciplín :-). V rámci rozšiřování svých praktických dovedností se účastním různých střeleckých kurzů – příkladem třeba kurzy ICS u stejných lidí, kteří vedou i speciální střelecké kurzy pro naše vojáky. Trochu jsem i okusil i long range střelbu pod vedením lidí z armády – měl jsem tak možnost se setkat i s civilními sportovními střelci, kteří systematicky trénují podle vojenských metodik – mizející cíle, střelba pod stresem, řešení situace podle pokynů jeho pozorovatele v časovém limitu, etc. Praktické znalostí maskování (řada z nich má i svého hejkala), taktiky a dalších potřebných znalostí je samozřejmost. O těchto civilních „ostrostřelcích“ mluvím. Naopak si myslím, že se vy vyjadřujete k věci, kterou příliš osobně neznáte.
Rozumím a částečně i souhlasím, ale je potřeba brát v potaz, že armáda je hierarchicky a organizačně úplně jiný svět. Kdokoli může umět střílet, krýt se, znát taktiku. Pokud ale nepodléhá vojenskému velení a není prakticky vyzkoušeno, že se mu dokáže jakkoli podřídit, tak je pořád, i když zdatný, civilista. Nevím, co jste zač a je to úplně jedno. V boji se musí spolehnout jeden na druhého a to se musí otesat praxí, cvičením, důvěrou a drilem. Nicméně v této specializaci se u AZ může kdokoli, kdo na to fyzicky má, myslím smysluplně uplatnit v Prostějově nebo i jinde. To ale nemá s koncepcí 1. a 2. třídy moc společného. Co s jinými specializacemi, výcvikem, penězi, motivací :-)
SOUHLAS SOUHLAS SOUHLAS
Však takový „ostrostřelec“ by byl členem AČR, resp. AZ. Prošel by základním výcvikem a pak specializačním kurzem, který by garantoval, že daný člen AZ spňuje zadané požadavky. Takovýto absolvent by se pravidelně účastnil tématických cičení. Co je na tom divného?
Takto je možné mít v případě mobilizace k dispozici specialistu, který možná v některých parametrech zcela nedosahoval kvalit profesionála, ale rozhodně jeho bojová hodnota bude nesrovnatelná s brancem, který bude armádě k dispozici přinejlepším za 4 měsíce od obdržení povolávacího rozkazu a to ve specializaci „kanonenfutr“. Zatímco „ostrostřelece“ z AZ by v tomto případě bylo možné v této době dále „dodrilovat“ .
Co se týká jiných specializací – určitě by se našly obory, které by v případě mobilizace byly potřeba personálně navýšit okamžitě – IT pracovníci, logistici, řidiči se skupinou C či D, etc.. Samozřejmě je potřeba mít tito lidi podchycené dříve, prověřené, se základním voj. výcvikem a seznámené a vycvičené pro příslušnou funkci.
Finanční náročnost „provozu“ profesionálního vojáka a dobrovolníka se diametrálně liší, takže držet plné stavy (o kterých si stejnak budeme nanejvýš domnívat že jsou dostatečné) lidí pro „technický servis“ je ekonomický nesmysl a peníze jdou vynaložit mnohem lépe.
Současná idea, která spočívá na představě, že armáda si v případě ohrožení státu vytipuje potřebné specialisty a vláda schválí jakousi „selektivní mobilizaci“ je zcela zcestná a pokud počítáme stále s existencí právního státu, tak právně je tato cesta velice snadno napadnutelná, politicky kontroverzní a ve své podstatě minimálně efektivní.
Dále bych uvedl další specializace – jako právníci, psychologové, lingvisti, kterých mezi „military“ nadšenci není moc, ale jsou. Pro některé z nich by kombinace základního výcviku a seznámení s praktickou problematikou jejich specializace u vojenských útvarů byla zajímavá. Právě díky tomu, že by byli v členové AZ a tedy vojáci, tak by bylo jejich začlenění/využití snažší.
Napříkald v případě další eskalace napětí NATO vs. RF bude potřeba posílit aktivity PSYOPS a šlo by využívat cvičení AZ různých specialistů (např. zmiňovaní psychologové, lingvisté) a ty „vytěžovat“ po stránce jejich profese. V případě nalezení vhodných osob by bylo mnohem snažší je „draftovat“ do profesionální armády, či je mít takto vytipované pro případ mobilizace.
Daleko lepší je jít dobrovolnickou cestou – lidi motivovat a nabídnout jim zajímavou realizaci i mimo svoje primární zaměstnání. Už jenom fakt, že by tito specialisté měli jistotu, že v případě mobilizace skončí „přinejhorším“ u své civilní specializace v AČR a ne jako „kanonenfutr“ je také určitá motivace :-).
Nicméně jsou tu stále občané, kteří opravdu neztratili nějakou bazalní lásku k této zemi a dobrovolnická služba v AČR za pro ně přijatelných podmínek by byla pro ně zajímavou seberealizací či spíše i srdeční záležitostí.
Stačí jen tolik prostředků a takový přístup, aby tito dobrovolníci neměli pocit, že jsou jen i v případě dobrých výsledků bez respektu sprostě využíváni či naopak se zatnutými zuby trpěni.
Současné nastvení podmínek AZ je zcela mimo realitu normálního života a ani mě, jako nadšeného propagátora idejí dobrovolnických AZ, nějak moc neoslovila.
Takže pokud se změní pravidla ve prospěch „miličního ducha“ přítomného stále mezi občany tohoto státu, tak se budou lidi zajímat o AČR a bude jich přibývat.
Výstřel je až závěr, předchází mu několik činností, které jsou pro činnost armádního odstřelovače specifické, nejde sebrat pána s SVD a vydat mu bojový rozkaz..Připomíná mi to „odbornou diskuzi“ po zásahu PČR v Uh. Brodu – taky všichni věděli co měla hlídka a ZJ dělat a jak by to uddělali oni…
Odpovězeno na začátku mého předchozího příspěvku.
Proboha…
Sejměte si prosím ony „růžové brýle“ a položte si přímou a jednoduchou otázku – KDO A JAK TO ZAPLATÍ v době, kdy se sotva nacházejí finance na výcvik stávajících vojáků v činné službě, při faktu, že se převážná část rozpočtu na obranu „projí“ ( platy, výsluhy, pojištní etc. ).
Spekuluje se tu, ne spekuluje, ale naprosto hmatatelně BLOUZNÍ o vzniku jakési domobrany, ale přátelé, koho, čím a před kým chcete co bránit v době, kdy většinová společnost nikde žádný bezpečnostní problém ( např. Rusko ) nevidí? Neříká se tomu paranoia?
Ano, zní to velice dobře a i já jsem si myslel, že takto nějak by to mělo u AZ fungovat. Využít specialisty z civilu a vytvořit z AZ alespoň poloprofíky. Problémem zůstává, jak toho docílit, včetně zmíněného finančního problému.
Vyhnul bych se lehce manipulačnímu příspěvku ohledně „odstřelovačů“, kdy kvůli jedné větě shodíme ze stolu vše. Věřím, že toto je otevřená diskuze, kdy je dobré vnímat různé úhly pohledu. A samozřejmě, vojenské řemeslo je o něčem jiném, než jen umět dobře střílet. Na druhou stranu, oproti střelbám v armádě (řádově 100 nábojů v KZP ve Vyškově), zlaté závody LOS nebo IPSC.
Pokusím se osvětlit problémy, na které podobná koncepce může a nejspíš také právě naráží. Teorie je paráda, ale jak ji zavést v praxi? Jak také bylo řečeno, stávající koncepce vše, tedy rozdělení AZ na 1. a 2. třídu vlastně umožňuje a obsahuje.
Proč to tedy nefunguje?
– peníze – ano, pokud je pro cca 1500 členů AZ problém s vystrojením, municí, časem, penězi, nic se nezmění. Lepší výbavu si záložák, pokud na to má, může i koupit. Munici, pokud má ZP taky. Čas může obětovat po víkendech, ale co mu chybí a sám to nezíská, jsou všehoschopní instruktoři s bojovými zkušenostmi, kteří by tomu věřili a viděli v tom smysl. Ti něco a dost stojí a samotná profesionální armáda těch dobrých nemá nazbyt.
– velení – pokud AZ nebudou mít jednotné, samostatné a svéprávné velení, podle mě se to zase nezmění. Pokud nebude existovat funkční provázanost s profesionální praktickou armádou (nemyslím tím současné administrativní zastřešení KVV bez bojových zkušeností a vlastní koncepce), jedinou možností růstu pro záložáka je stát se kulometčíkem s vidinou toho, že bude mít štěstí a dostane se k dobré četě.
– civilní specialisté – to samé. U AZ jsou absolventi mezinárodních studií, IT specialisté, doktoři a další. Jejich potenciál ale nemůže být využit bez provázanosti s bojovými nebo praktickými útvary. KVV jsou v současné době opravdu jen administrativní prvek, který hodně věcí brzdí (samozřejmě záleží i na tom, jaké máte štěstí a kam spadáte). Připomíná mi to situaci u Policie ČR, kdy jednotlivé kraje dostaly velké pravomoci. Pak záleží na tom, jaké máte štěstí, v jakém kraji se právě střílí. V ozbrojených složkách to ale takto fungovat nemá. Musí být přísná hierarchie velení, ale né přes padesát lidí.
– výcvik – už zmíněno. Instruktoři s bojovými zkušenostmi. Už i KZP by měl mít hlavu a patu. Podle jakého zadání se ale uskutečňuje? Podle MO, GŠ a KVV. Super, takže neví, co vlastně mají z těch civilů dělat a tak to nějak patlají. Bůh jim žehnej za to, že se snaží, aby se absolventi nezastřelili sami, i když i v tom se dělají sakra chyby.
– motivace – také zmíněno. Jestli je motivací pro právníka, doktora já nevím co, stát se kulometčíkem, pak OK. Jinou vizi zatím bohužel pod KVV ani mít nemůže. A zde také vidím problém v realizaci. Na jednu stranu chceme využívat specialisty, ale na druhou stranu nevíme, co s nimi od jádra. Kaplana, policistu, ok, ale co dál? Zde bych mohl opět psát i o výcviku. Ale jsme zpět u peněz. Pokud nejsou profi jednotky naplněny a adekvátně cvičeny, těžko můžeme chtít, aby se někdo věnoval AZ a kopal za ně. Pokud nemají AZ komplexní velení, těžko prosazují své zájmy a potřeby.
Takže smysl pěkný, ale…
Sečteno, podtrženo, myslím si, že základní problém je v tom, že AZ nemají v ČR jednotné, smysluplné a „svéprávné“ velení. Pak toto jednotné velení může řešit finance, výcvik, motivaci, koncepci. Kdyby AZ byla Národní garda se statutem v AČR, mohlo to být možná jiné. Neznám historický kontext NG z dob ČSR, ale snad mohla být i tradice s upgradem poloprofesionality a vybavenosti. Nevím, toť můj aktuální osobní názor, ale samozřejmě vždy záleží na lidech. Proto se kloním k názoru, že vždy je dobré se snažit něco zlepšit. Ale koncepčně a krok za krokem. Když řeknu CO, musím říct i JAK a PROČ ano nebo ne :-) A to teď opravdu nevím. Jen si myslím, že koordinátor AZ není dostatečná páka na to, aby v armádě suploval velení.
Jeden jedinný dotaz – KDO zaplatí výstroj, výzbroj, stravu, ubytování, PHM a ušlou mzdu civilům, kteří budou „nahnáni“ do tenat armády?
Armáda není schopna plnohodnotně zabezpečeit lidi co má, na téma výstroj odmítám nadále diskutovat, stačí si přečíst kdo a kdy dostane motivační příspěvěk a bude jasné každému, že ho nedostane nikdo, protože armáda ho vyplácet vlastně nechce, tak, kde jsou ti IT specialisté a řidiči, které ( nejen je ) armáda tak potřebuje? A lidé zde básní jak by vytvářeli nějaké „palácové gardy“ či “ měšťanské střelecké spolky “ :-) Otevřete oči, armáda vám nic nedá, neboť sama nic nemá. Tečka
„nahradí zisk… budou nahnáni do tenat“.. slyšel jste někdy pojem, totální válka? Slyšel jste někdy o tom, že by někdo nahrazoval zisk čs pilotům u RAF?
Chápu, že v době, kdy národní státy jsou málem považovány za přežitek a skutečný vliv se přesouvá ke korporacím, jsou pojmy jako služba vlasti passé. Můžete to ale vzít tak, že odmínutí služby by mohlo být ohodnoceno trestem dle paragrafu o vlastizradě.
Vážený pane, zkuste tak jen letmo zapátrat – postačí i Google – ti Vámi zmiňovaní „čs. piloti RAF“ byli vypláceni po celou dobu jejich zařazení u VRAF a to v librách šterlincích, tedy svou službu nevykonávali zdarma na oltář vlasti. A gáže se po dobu působení nezřekl nikdo, ba právě naopak, bylo obvyklé žádat ji doplatit i zpětně.
A k té totální válce – mám z Vašeho příspěvku pocit, že jste jeden z těch, kteří nejen, že glorifikují válku, která skončila před 70 lety, ale dokonce se na ni ještě připravují. Asi Vás zklamu, ale pohyb jednotek na bojišti tak, jak očekáváte, by byl možný pouze před těmi 70 lety.
K tomu „paragrafu o vlastizradě“ – evidentně nevíte o čem píšete, beru to tedy jen jako jakési šeptání do ticha. Pokud by jste se chtěl v této problematice dovzdělat ( což je ve Vašem případě evidentně nezbytné ) doporučuji kontaktovat dobrého právníka, ikdyž výklad by vám mohl erudovaně poskytnout i student prvního semestru PF. Hezký den
Díky událostem na Ukrajině i našim politikům dochází, že to s ořezáváním výdajů na armádu a s megakorupcí spojenou snad s každou větší armádní zakázkou už dál nejde a začíná se z pohledu armády blýskat na lepší časy.
Peněz do armády poteče víc a jde o to je co nejsmysluplněji využít a co nejméně rozkrást.
Samozřejmě se musí primárně doplnit stavy profesionálních vojáků, snažit se „splatit“ vnitřní dluh armády v podobě akutní potřeby nahradit či modernizovat zastaralé zbraňové systémy, doplnit zásoby munice a důležité je i řešit otázku základní výstroje či péči o veterány.
Nicméně je si také potřeba říci, vzhledem k výrazné změně geopolitické situace, jak chceme řešit otázku teritoriální obrany, pokud současný stav armády umožňuje v případě většího konfliktu bránit maximálně území o velikosti nějakého menšího kraje a to ještě jen několik dní.
Proto je zcela legitimní uvažovat nad možnými alternativami, které budou řešit primárně otázku teritoriální obrany.
§ 314 Sabotáž
(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby
a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil…
co tam máte dál?
mluvil jste o náhradách škod.. piloti RAF měli také svá zaměstnání, která opustili a za která jim nikdo žádný ušlý zisk nerefundoval.
ne- neglorifikuji tu žádnou válku. jen je mi na zvracení z toho, že někdo bude plakat nad tím, že má dva měsíce zapojovat dráty pro armádu místo pro Google, aby zabezpečil bojeschopnost AČR.
http://www.acr.army.cz/acr/raf/cast/008.htm
myslíte, že například výše uvedení expati – emigranti v Kanadě plakali nad tím, že by jim měli nahradit ušlý zisk? ale pravda, tohle byli hrdinové a dobrovolníci.
„§ 314 Sabotáž
(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby
a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil…
co tam máte dál?
mluvil jste o náhradách škod.. piloti RAF měli také svá zaměstnání, která opustili a za která jim nikdo žádný ušlý zisk nerefundoval.
ne- neglorifikuji tu žádnou válku. jen je mi na zvracení z toho, že někdo bude plakat nad tím, že má dva měsíce zapojovat dráty pro armádu místo pro Google, aby zabezpečil bojeschopnost AČR.“
Nezklamal jste mne, děkuji, trochu jsem doufal, že demagogicky uchopíte jiný paragraf a budete argumentovat – bohužel ani v tomto Vašem příspěvku to není věcně.
Mýlíte se – gáže byla všem vojákům zahraničního vojska ve Velké Británii doplácena zpětně a to jak za dobu zranění, tak dobu v zajetí – museli si o ni jen požádat – sami…Nedělám tu z nikoho žoldáka, chraň bůh, mám v rodině také někoho, kdo bojoval na frontě a z jeho písemných vzpomínek vím, že vyjma mess jim nikdo nic zdarma nedal, za vše se muselo platit, pokud člověk chtěl užívat života.
Tak a zkuste se přeladit na současnost, sundat růžové brýle, mobilizovat zdravý rozum a řekněte mi – myslíte si, že je možné chtít od dnešních 18 – 25 nějaký spontánní vlastenecký výkon, tak jak tomu bylo před cca 70 – 80 lety?
Omyl, dnešní mladí chtějí žít a je jim jedno nějaké vlastenectví, protože dnes jsou v Berouně, zítra v Římě a za půl roku v Lipsku, takže u nich vítězí jednoznačně být kosmopolitou a cestovat, poznávat, užívat si, než kopat zákopy u Makova.
Z nějakého trestního stíhání „odpíračů“ strach nemám, neboť kdo ví, jak funguje český soudní systém, má nanejvýš klidné spaní…
Poslední věta – dnešek ovládají peníze, doporučuji přečíst dílo G. Lipovetského, tam naleznete podklady mého názoru na nějaké vzepjetí mládeže k obraně vlasti
„http://www.acr.army.cz/acr/raf/cast/008.htm
myslíte, že například výše uvedení expati – emigranti v Kanadě plakali nad tím, že by jim měli nahradit ušlý zisk? ale pravda, tohle byli hrdinové a dobrovolníci.“
Ano, máte naprostou pravdu a já jim vzdávám čest. Nicméně opět opakuji, nelze srovnávat stav společnosti před 70-80 lety a dnes !
Podívejte se důkladně na naši, českou společenost a představte si jak její 3/4 nadšeně rukuje. Zůstane jen u představy, jenž se nepodaří zhmotnit, ani pod jakýmikoliv sankcemi…
A jen tak k odlehčení
https://www.youtube.com/watch?v=OvzXFIu9Ck4
k té cizí moci z paragrafu 309, na které se tak otáčíte.. myslím že byla dost hloupě zmíněna například v onom kolujícím vzoru odpíračského dopisu. ale budiž. ne vlastizrada, „jen“ sabotáž. spokojen?
No a teď si nalijme čistého vína, vy jste psal o náhradě ušlého zisku, ne o výplatě služného (jak se správně česky říká žoldu).
O tom, že v Římě už málem nezůstali žádní Římané ochotní bojovat za Řím, není debat. Ovšem zdá se, že Vy tento stav schvalujete, což je pro mne s podivem. Chápu to tak, že Vy si možnost potřeby bránit území nepřipouštíte? Domníváte se že poslední velká válka lidstvo poučila a žádná další už nebude?
Spontánní vlastenecké kroky od nikoho neočekávám. Očekávám, že lidé neochotní se kousnout a zamakat, když bude potřeba, budou odsouzeni jako zrádci alespoň morálně, když už to rigidní výklad zákona nepovoluje :) Tím spíš, že IT, právní, a medicínské odbornosti mohou sloužit beze zbraně.
Bránit území? Jaké území by to mělo být? Schengen? Nějak Vám asi ušel fakt, že včelněním se do NATO a EU – především EU, jsme se jaksi rozmělnili a v konečném důsledku budeme dělat to, co nám Brusel nařídí.
V sobotním Právu NGŠ uvádí, že v rámci jednoho populačního ročníku se do zbraně povolá cca 15 – 20 tisíc schopných. Optimistické, optimistické…Zvlášť v zemi, kde je vymahatelnost práva velice problematická v době míru, natož v případě ohrožení státu, kdy první po čem budou lidé volat, jsou jejich ústavní práva.
No, budiž. Existuje jeden jedinný způsob – definitivně zavřít všem pochybovačům ústa – proveďme jeden odvod jednoho populačního ročníku, který bude následně vycvičen, tak aby mohl zastávat práci draze vycvičeného profesionála – bojovníka ( strážní služba, logistika etc.), ať to stojí, co to stojí a uvidíme.
Dovolím si málo zaveršovat…
Dost bylo řečí,
nuže mladíci,
už po vás jdou biřici,
po vašich duších lačnící.
Nebojte se nic a nic,
nebudete sami,
bude vás víc.
Až vás všechny pochytáme,
pandury z vás uděláme.
Žádní uniformy věšáci,
statní granátníci či pěšáci.
Až jednou vojna skončí,
švarná dívka
kol krku vám skočí.
Snad dáma s kosou
to nebude,
co nohou bosou
hrob váš zahrabe.
Pan jenerál na koni se směje,
sotvá ví,
co v hlavách se vám děje.
Když bitva vyjde bude dobře,
když ne, domov čeká jenom hoře.
Mno, trochu jsem si zaveršoval, nic proti nikomu a ničemu. Mám rád vojenskou historii a podobné veršování k ní patřilo a patří…
Hezkou neděli všem
Ivo: I toto zde již bylo (jen se používala jiná terminologie. DZ u útvarů a DZ u Krajských správ). Před cca 13 lety jsem toto rozepsal a dodal Tvrdíkovi (v rámci oponentury té jeho 3M) a ve stejném duchu se částečně rozepsal i (pokud si vzpomínám) plk. Kubišta (?). Dva roky nato, mi na jednání u náměstka Váni (když aspiroval na ministerskou funkci) toto zpaměti odcitoval přivolaný, problematikou pověřený pracovník resortu. A nic, nic, nic :D :D Točíme se stále v kruhu.
Třeba už nastala ta správná doba na vystoupení z kruhu? Vím že nepřicházím s ničím převratným, ale současný stav koncepce AZ je jaksi „zabetonován“ – chápu, že bylo těžké vůbec realizovat alespoň částečně původní představy, ale není teď asi nejvhodnější prostor pro otevřenou diskusi na téma možných reforem v AČR a to včetně AZ?
V tomto státě jsou tu stále lidé, kteří jsou ochotni armádě, tj. i této zemi, věnovat dobrovolně svůj čas i energii a zas tolik za to nežádají, aby nebylo možné jim vyhovět.
Současná koncepce AZ a snahy o její další směřování nemůže reflektovát schopnosti, potenciál i zájem většiny zájemců o dobrovolnou službu v armádě.
Proto v článku, který do konce týdne zašlu redakci, shrnu určité předsatavy o možném směru změn v AZ, které by tuto instituci podstatně zatraktivnili u občanů a umožnily AČR využít odborníky z různých nedostakových oborů s minimálními náklady.
Dělal jsem i pohovory s lidmi z různých sociálních a společenských vrstev a snažil jsem se najít určité společné „motivační prvky a podmínky“, které byly stěžejní pro tyto lidi a měly by se následně odrazit v případných právních změnách – tedy pokud se najde v tomto státě dostatek odpovědných lidí, které by to zajímalo a chtěli to řešit.
Není problém vymyslet jak by měli fungovat AZ či jiné zálohy, problémem je kdo a za kolik. (p. Anonymní to trefil). Myslím pane Šulci, že za 10 let budete psát o tom, jak před 10 lety probíhala snaha vytvořit životaschopný projekt AZ a jiných záloh, ale po vystřídání několika ministrů, vlád a odborníků na MO a vleklé hospodářské krize, nám nakonec zbyla 15-ti tisícová armáda, kterou je těžké vystrojit, je těžké ji vyzbrojit tak, aby držela krok (modernizační) s ostatními armádami a je problém naplnit ji lidmi, kteří by nemuseli sloužit až do důchodu, protože vážní zájemci už došli.
Stačí si podrobněji zanalyzovat populační křivku a hned je jasné, kdo eventuelně připadá v úvahu k přípravě na obranu vlasti. Pokud si k tomu vnímavý pozorovatel přičte fyzickou / mentální vyspělost dnešních 18 – 25 letých, je nanejvýš patrné, že zvedat varovný prst jej již pozdě. Těch několik procent ( v jednotkách ), kteří se rozhodnou pro službu v AČR ( nemyslím UNOB ) je VELMI, VELMI málo…Proč?
1) Rekrutační „pauzu“ se již nikdy nepodaří překonat. Odchodovost vojáků, kteří mají odslouženo 15/20 let bude v nejbližších 5 let hrubě přesahovat počty znáborovaných – jak tedy bude AČR v horizontu 5 – 10 let vypadat? Naplněnost u útvarů typu A bude asi sotva 100% a co ten zbytek? Uvedu příklad – V Lipníku n.B. se vytváří nový prapor logistiky – kým bude naplňován? Řidiči sk. C z MKD asi sotva, dopadne to tak, jak je tomu zvykem v současnosti – 1 ks VZP s 4 – 5 ks techniky nebo budou velitelé ostatních útvarů tak velkorysí a uvolní k tomuto tělesu své VZP, aby se mohlo aspoň nadechnout? Uvidíme 1.1.2016…Dalším zásadním faktorem je věkový průměr u bojových útvarů 4.brn/7.mb na základních funkcích, pokud správně odhaduji, je to 33 – 35 let?
2) Slyšel jsem několik úvah na téma provázanost výsluhy a povinnost odsloužit nějaké roky v AZ. Osobně tuto variantu nevidím jako životaschopnou. Dovedete si představit, že by byl „výsluhář“ nějakou zákonnou úpravou „doveden“ ke službě v AZ? Obávám se, že by to mohl být faktický konec AZ, důvody si jistě domyslíte sami, každopádně jako nejmarkantnější vidím jistou formu zproněvěry té „dobrovolnosti“ . A jako faktickou – každý, kdo slouží už nějaký ten pátek a vnímá to, v jakém stavu armáda je – materiálním a morálním, jistě bude toto vše chtít vnímat i po řádném ukončení služebního poměru…
3) Různé akce typu zavedení povinné ZVS nebo odvodů či jiných pokusů o mobilisaci vlasteneckého uvědomění národa k obraně vlasti jsou ve své podstatě správné, nicméně jsem skeptik, na tomto poli se úroda sklízet nebude. Uvědomme si, že pokud JEDNOTLIVCI nesáhneme hmatatelně a citelně na jeho práva a požitky s nimi spojené, z pocitu “ MNĚ SE TO PŘECE NETÝKÁ, MNĚ SE NEMŮŽE NIC STÁT“ jej nikdo jinak nevyvede.
Podtrženo a sečteno, AČR a potažmo ČR má obrovský problém. Chce mít odpovídající ozbrojené síly k obraně svého území a podílení se na kolektivní obraně NATO, ale má/nemá ( nebude mít ) čím?
Já si to představit dovedu. Např. tak, že by nebyla výsluha po ukončení služebního poměru automaticky pro každého, ale jen pro ty, kteří by: 1) splňovali požadavky zdravotní, přezkoušení fyzické zdatnosti a střeleb a 2) plnili by každoročně minimální povinnosti, tj. např. podobně jak to mají rezervní síly v UK – kupř. jednou měsíčně aspoň jeden den (dejme tomu sobota) výcvik vybraných dovedností u útvaru nebo u Vev-VA, včetně simulačních cvičení, a jednou za rok aspoň týdenní cvičení. Pokud by chtěl brát výsluhu a zaměstnavatel by ho nechtěl uvolnit v rámci neplaceného volna, vzal by si dovolenou. V opačném případě by bral tak, jak to má velká část zemí NATO výsluhový příspěvek až při odchodu do penze.
Vy nejste VZP, že? Pokud ano, na výsluhu nejspíš nikdy nedosáhnete. Váš příspěvek je z právní stránky holý nesmysl, přečtěte si minimálně 221/1999 Sb., zákon o VZP a snad pochopíte proč…
nehledě na anonymy mávající téměř mrtvým zákonem o VZP, problém s povinnou zálohou a její provázaností na výsluhy z hlediska (např.) mé odbornosti je právě ta odbornost- nějak si prostě nedokážu představit jak stavíme nějakou záložní letku.
pridam take jedno sve kratke zamysleni s otazkou. Kdo a kde se to bude provadet?? (za predpokladu, ze by se to nejak zaplatilo) Vojensky prostor Jince rusime, protoze ho preci nepotrebujeme, ostatni prostory orezeme..ja si nejak neumim predstavit, kam to vsechno vmestnat. i kdybychom na krase zvladli vse levne zpytlikovat jak lepe ci hure popsane vyse, armada uz dnes temer nic nema. kasarny Strasice, Stribro, Terezin, Jaromer, Milovice, nejnoveji Rakovnik atd atd… neblaznete, vzdyt temer vsechna okresni kasarna jsou fuc nebo v naprosto dezolatnich stavech…
Hodonín, Mikulov, Hranice, Kozlov, Opava ( Dukelky ) atd. takže nerudovské: “ Kam s nimi?“
Pokud by armáda nezvládla průběžně cvičit alespoň 5 až 10 tisíc „víkendových válečníků“ z AZ, tak nemá moc smysl mluvit o nějaké teritoriární obraně, mobilizaci či všeobecné branné povinnosti. Bylo by to lhaní do vlastní kapsy.
Kapacity pro výcvik šířeji pojatých AZ by vlastně tvořily mobilizační bázi, pokud by nastalo „nepředstavitelné“.
V tomto máš bezesporu pravdu a to by si měli nahoře uvědomit :-)
Základem či podstatným podpůrným nástrojem pro výcvik (nejen víkendový) by se musely stát:
1) Moderní simulační střelnice, na nichž lze simulovat nejen jednoduchou střelbu, ale i řešení různých scénářů, včetně pudových střeleb..
2) Taktické bojové simulátory typu VBS (2/3). Ty máme bohužel zatím asi jen na UO, což je nedostatečné. Takové vybavení, které se stalo i standardem NATO (mimochodem od firmy Bohemia Interactive) sice stojí peníze, ale pro jakýkoliv taktický bojový výcvik je to nenahraditelné. Bylo by možné takovéto velmi pokročilé syntetické simulátory používat i jako základ víkendového výcviku AZ. Lze na nich simulovat a procvičovat hodně reálné situace. Reálný výcvik v terénu pak postačí mnohem méně častěji, protože lze návyky i velení malým jednotkám nacvičit na učebnách – na počítačích. Přitom nejde jen o bezhlavé střílení, ale o ve velké míře o skutečné taktické přesuny, využívání porostu, terénu, použití nočního vidění, atd., atd.
Koncepce UVZ ale zřejmě nyní leží někde u ledu a pokud se nemýlím, tak takovéto moderní prostředky zohledňuje velmi nedostatečně, snad jen stav, který je u CSTT, které syntetické simulace nezahrnuje.
jen aby se pri tom vsem syntetickem vycviku nezapomnelo na to, ze venku lezou pavouci, klistata, litaji mouchy a clovek se poti a muze mit hlad a zizen.
Dobrý den,
zběžně jsem prolétl debatu výše a snad se tam ještě můj dotaz nevyskytoval.
Rád bych se zeptal jak je dle zmíněné novely pohlíženo na ročníky, které dosáhly plnoletosti mezi rokem 2005 a zmiňovaným rokem 2017. V textu se píše, že by se odvody týkaly plošně ročníků, kterým bude 18 let. Co se tedy bude dít s výše zminovanou skupinou, která je momentálně v asi „vojensky nejcennějším věku.“ Možná jsem to jen špatně pochopil, každopádně děkuji za odpověd.
Bylo by asi dobré napsat, proč se toto děje, a pokud možno napsat pravdu. Řeči o Ukrajině a Rusku hodně táhnou, to ano, ale v reálu není možné bojovat s velmocí, která vlastní tolik jaderných zbraní. Kromě toho, i když si o Putinovi nedělám iluzi, Rusové, tedy normální Rusové a ne ta arogantní zbohatlická smečka, kterou známe z Prahy a Varů by se do tak velkého a rozsáhlého konfliktu zatáhnou nenechali. I v Rusku funguje cosi jako sebereflexe a válka s Evropou by mu nijak neprospěla a neprospěl by ani oligarchům, kteří tam Putina drží. Nerad bych se mýlil, ale z tohoto mraku asi pršet nebude a pokud si někdo pamatuje na osmdesátá léta, provokace SSSR kontra USA byly takřka na denním pořádku. Přesto se mír udržel.
Hlavní problém vidím v přistěhovalcích z neevropských zemích, a to nejen islamisty, jak je dnes v módě říkat. Každý, kdo byl nějakou dobu v Západní a Jižní Evropě ví, že je to obrovský problém který botná závratnou rychlostí a téměř nic se proti tomu nedělá. Tedy dělá, dělají se ústupky, které ovšem mají opačný efekt, než by měly mít. Výsledek je to, co můžeme v Z a J Evropě vidět už téměř na každém kroku. Neustále se zvyšující drzost Turků, Arabů, Palestinců atd.. Je to cizorodý prvek s absolutně odlišnou kulturou a uvažováním, což nutně neznamená, že by byli od podstaty špatní, ale pouze to, že soužití s nimi není možné bez toho, že by byli pod permanentním „práskáním bičem“. V Turecku je relativní klid jen díky tomu, že mají zákony a zvyklosti na úrovni Evropy 16. až 17. století, nic jiného to není. Když hrozba sankcí pomine, jde stát okamžitě „do kopru“ což jsem se mohli přesvědčit nejnověji v případě Sýrie. Takže, byl bych rád, aby se našel někdo hodně odvážný a hrozbu pravdivě pojmenoval. Možná by i ubylo hysterických výkřiků typu: To mám svoje děti posílat na smrt kvůli Janouškovi (Kalouskovi, Sobotkovi, Rittigovi atd.)! Pokud totiž k něčemu dojde, budeme bojovat především sami z sebe, za náš životní styl, za to, že ženy nebudou na úrovni movitého majetku, za to, že budeme moci klidně do hospody na pivo, za to, že nebudeme muset povinně držet Ramadán. A pokud se to někomu líbí, dveře do Arabského a muslimského světa jsou dnes otevřené. Takže asi tak.
Sakra tak pod tohle se podepíšu :-)