V roce 2012 byl tento stát spojován s přízvisky naděje, rozvoj a budoucnost. O tři roky později je z něj stát v ruinách, kterému je předpovídán osud Somálska. Řeč je o Libyi a jejím neúspěchu v procesu demokratizace, který během tří let zapříčinil problémy okolním státům i Evropě, o kterých se nehovořilo ani v nejčernějších prognózách.

Foto: Henry Patton 2012. Licence Creative Commons

Bouře arabského jara se přehnala přes státy Blízkého východu a severní Afriky v letech 2010-2011, Libyi nevyjímaje. Kaddafího režim byl poražen rebelskými uskupeními za nemalé pomoci OSN, která za cílem  ochrany civilního obyvatelstva zřídila nad Libyí bezletovou zónu. Po svržení diktátora zažila Libye první demokratické volby a země se vydala na cestu tranzice k demokracii. V úspěch tohoto projektu byly vkládány velké naděje zejména díky obrovskému nerostnému bohatství Libye, která je největším producentem ropy v Africe a devátým největším producentem ropy na světě. Nemalá byla také výše předpokládaných zahraničních investic. Tyto faktory měly pomoci Libyi ve vybudování nebo obnovení institucí, infrastruktury a služeb pro obyvatelstvo. Mnoho obyvatel Libye snilo, a ne neprávem, že se jejich stát vyvine podobně jako malé a extrémně bohaté státy Perského zálivu.

Realita roku 2015
Z Libye se stal stát v úpadku. Je rozdělena na několik mocenských center, neschopna ekonomického rozvoje a základní péče o své obyvatelstvo. Pojďme si přiblížit současnou situaci na příkladu odvětví politiky, ekonomie a bezpečnosti.

V současné době je Libye z hlediska politické moci rozdělena na dvě centra. Prvním je takzvaný House of Representatives (HOR) sídlící v Tobruku. Druhým tělesem je General National Congress (GNC), sídlící v Tripoli. Obě tyto „vládní“ organizace mají svůj parlament, vládu, prezidenta, a dokonce svojí „armádu“. Obě tyto znepřátelené vlády se od voleb roku 2014 navzájem považují za nelegitimní. HOR, který je uznávaný mezinárodním společenstvím (zejména USA, EU a Egyptem), označuje rivalské GNC za uskupení ,,islámských extrémistů“. GNC zase označuje HOR za ,,Kaddafího loajalisty“. Obě tyto vlády jsou v konfliktu politickém i vojenském. Operace, kterou podporuje HOR, se jmenuje Operation Dignity (také Amaliya al-Karamah). Operace a také militantní uskupení, které podporuje GNC, se jmenuje Libya Dawn (také Fajr Libya). V důsledku rozdělení moci a praktického začátku druhé občanské války v roce 2014 pozorujeme postupné selhávání státní moci a funkcí. Exekutiva a legislativa fungují ve velmi omezené míře a většina zákonů nebo vyhlášek, které jsou vydány těmito tělesy, existují jen ,,na papíře“ bez jakékoliv reálné funkčnosti. Všechny složky moci libyjského státu se od samého začátku potýkají s velkou mírou korupce a ovlivňováním. Nefunkčnost státní správy se samozřejmě neprojevuje jen v nedodržování zákonů, je s ní spojen také úpadek možnosti poskytovat občanům služby a vyplácet státní zaměstnance. Toto je v Libyi extrémní problém, jelikož je (bylo) ve veřejném sektoru zaměstnáno cca 80 procent obyvatelstva.

V ekonomické oblasti pozorujeme v Libyi od prvního roku po revoluci stálý propad. HDP (per capita) se rok od roku snižuje, což ilustrují údaje za rok 2012, kdy HDP činilo 24 700 USD a roce 2014, kdy kleslo na 16 600 USD. Úpadek v ekonomickém sektoru je způsoben jednak neschopností rozvoje soukromého sektoru, tak omezenou produkcí ropy. V Libyi se od revoluce nikdy nepodařilo obnovit výrobu ropy na úrovních, na kterých byla před svržením diktátora (pro ilustraci cca 1 500 000 barelů ropy za den). Produkce ropy od roku 2012 konstantě klesá a v současnosti můžeme pozorovat úpadek na cca 330 000 barelů ropy za den. Toto činí pro Libyi zásadní problém, slovy Mustaphy Sanallaha, předsedy Libyan National Oil Corporation ,, Libye nyní ztrácí přes 80 procent své ropné produkce a kvůli tomu není schopná zavést funkční státní rozpočet, jelikož příjmy libyjského rozpočtu z ropy činí 90-95% celkových příjmu státu.” Úpadek v libyjském ekonomickém sektoru šel ruku v ruce s úpadkem politickým a bezpečnostním. V zemi byl navíc velmi markantním způsobem rozkrádán veřejný majetek a míra korupce vystoupala až na takovou hladinu, že pokud byla za Kaddafího na sto procentech, tak momentálně je na procentech sto deseti.

Libye nikdy nebyla schopna udržet monopol na použití síly a teritoriální integritu. Hraniční kontrola přestala fungovat prakticky v průběhu války proti Kaddáfiho režimu, přičemž situace se nezlepšila ani po vytvoření nového státního útvaru, je třeba zmínit, že pokusy o uchopení kontroly hranic byly, ale nesetkaly se s významným úspěchem. V současné době v Libyi probíhá občanská válka, ovšem ne jen na poli dvou znepřátelených center, považující se za legitimní vlády. V Libyi probíhá konflikt jak na úrovni politické, tak kmenové, etnické a náboženské. Rozmáhá se kriminalita, Libye se stala centrem mnoha známých teroristických uskupení (IS, AQIM, Ansar al-Sharia), překupníků a pašeráků. Libye se z jistého hlediska stala „překladištěm“ a výcvikovým centrem pro islamistické bojovníky mířících do jiných konfliktních zón. Z Libye proudí do regionu spousta zbraní a chaos v Libyi způsobil silnou emigrační vlnu, se kterou se potýkají nejen sousední státy, ale také EU.

Současná situaci v Libyi je velmi složitá a Libye jako stát v úpadku přináší nové hrozby jak pro region tak EU. V dalším dílu tohoto článku čtenářům zodpovím otázku, proč demokratizace v Libyi selhala a stát se propadl do občanské války a také zmíním možné směry vývoje, které Libyi čekají v budoucnu.