Třicátý sedmý a třicátý osmý týden roku 2015 byly v Česku absurdní. Nejdříve pokračovala invaze uprchlíky na směru Bratislava-Brno velikosti několika BUÚ (brigádní uprchlické uskupení), jejichž operace by se dala nazvat jako Danajská jízda, posléze na opačném směru Norimberk-Praha-Brno-Bratislava po českém státním území projíždělo PrÚU (praporní úkolové uskupení) o 150 vozidlech a 550 lidech, jehož průjezd byl označován operačním názvem Dunajská jízda. O spořádaném pobytu a průjezdu všech cizích státních příslušníků na území České republiky informovaly české sdělovací prostředky a tento pobyt a průjezd do určité míry rozdělil českou společnost podobně, jako tomu bylo 21. srpna 1968 při operaci Dunaj.

Král se ukázal nahý. Češi skutečně odmítají jakýchkoliv organizovaný pobyt cizinců na svém území, ač by jedněm měli poskytovat Host Nation Support (HNS), nebo těm druhým humanitární pomoc. A kdykoliv přišla do ČR nějaká obrovská vlna (1997, 2002), opět se ukázala malá připravenost národní obranné a bezpečnostní politiky. Tentokrát jsme se ale nemuseli už spoléhat sami na sebe, ale na EU a NATO, takže, velmi ironicky, v duchu naší národní povahy, není třeba být rozčarován z postoje českých institucí, ale z naprosté neschopnosti EU a NATO se o nás postarat. Jako bychom my byli nějakými vnitřními uprchlíky a ne plnoprávnými členy těchto dvou etatistických klubů. To zejména právě proto, že v únoru 2015 byla aktualizována česká bezpečnostní strategie požadující tzv. comprehensive approach, tj. komplexní, úplný, ucelený, obsáhlý, souhrnný, všeobecný, obsažný, zevrubný (opak povrchní) a vyčerpávající přístup k výstavbě schopnostní bezpečnostního systému, jejich použití a řešení krizových situací.

Armáda České republiky se rozhodla nasadit „protiuprchlický odřad“ velikosti mechanizovaného praporu v očekávání, že uprchlíci budou v tajnosti ilegálně překračovat zelenou hranici. Oni se ale zatím spořádaně seřadili na nádraží v Budapešti a v rozporu s operačním záměrem Generálního štábu AČR a v poměrně vysokém operačním tempu, odpovídajícím intervalům odjezdu vlaků podle jízdního řádu, si vynutili průjezd do Rakouska a Spolkové republiky Německo, přesněji do Bavorska, kde 19. září začal Oktoberfest a po roce se zase ozvalo O’zapft ist! (Je naraženo!). Do 4. 10. nelze proto sice počítat s oslabením uprchlické vlny, ale do určité míry si lze vysvětlit překvapivost tiskové konference spolkového ministra vnitra o zavedení hraničních kontrol.

Podobně jako operační směry, jsou i migrační cesty dlouhodobě známé, proto kdyby Armáda České republiky chtěla být opravdu připravena na operaci „Závora“, nerozhodla by se v rámci operační přípravy území zrušit všechny posádky a dislokační místa v blízkosti česko-slovenských a česko-rakouských hranic jako jsou Znojmo, Mikulov, Hodonín, Břeclav, z kterých by bylo možné relativně jednoduché operovat, např. jejich využitím pro účely záchytného tábora izolujícího uprchlíky od české populace tak, jako to udělal Bundesheer. Ten poskytl ubytovací a stravovací kapacity a dočasně vypomohl orgánům odpovědným za veřejný pořádek na rakouském státním území.

Kdo očekával nasazení vojáků při ostraze objektů důležitých pro ochranu státu, musel být také zklamán. Přestože díky Lidovkám ve vlastnictví skupiny Agrofert se „přesně ví“, kde jsou naše strategické zásoby, uprchlíkům z oblastí osídlených muslimy, a tudíž podezřelých z terorismu, vůbec nestálo za to, aby se k objektům přiblížili a „ztrestali nás nevěřící“. Zatímco loni byli v oficiálních armádních vyjádřeních nebezpečím Česka Rusové, schopní do čtyř dnů dosáhnout Kyjev, ti, kdo byli schopni do čtyř dnů dosáhnout hranic České republiky, jsou nakonec uprchlíci, a to bez jakéhokoliv zvyšování jejich životních výdajů. Je-li válka pokračováním politiky jinými prostředky, co je pak masová migrace?