Asymetrický konflikt znamená střet, kdy na jedné straně stojí výrazně silnější aktér než na straně opačné. Jedná se o typ konfliktu, se kterým se po konci Studené války můžeme setkat jako s téměř jediným. Mezi tento typ konfliktu můžeme zařadit i kampaň vedenou Západem proti takzvanému Islámskému státu. Francie, která se podílí na letecké kampani, hraje v tomto střetu významnou roli.
Zranení hoch po spojeneckých náletech v Afgánistánu. Foto: Flickr
Letecké operace skýtají mnohým západním státům zdánlivě snadné a kompromisní řešení politických a zároveň vojenských zájmů. Nízká míra rizika a poměrně vysoká efektivita z nich udělala oblíbený nástroj evropských státníků. To ať už v případě Libye nebo zmiňovaného Islámského státu.
I přes relativní nezájem veřejnosti o tuto formu boje, způsobený právě malým rizikem a nízkou kontroverzí, jedná se o značný problém a komplikaci pro slabšího aktéra konfliktu. Tím je IS, který nedisponuje jakoukoli možností zvrátit, či konkurovat takovým útokům. To jak se k leteckým operacím IS staví, bylo možné sledovat na procesu popravy jordánského pilota, která se stala zcela zásadním propagandistickým i symbolickým momentem. Letectvo samotné sice není pravděpodobně schopno zničit IS, o čemž se Západ zatím přesvědčuje, avšak dle reakcí IS je to pro něj dosti značný diskomfort.
Technologická dominance, kterou silnější strana konfliktu – Francie – disponuje, je tedy značně frustrující pro slabší stranu konfliktu. Přirozenou reakcí je snaha eliminovat tento prostředek, což je ale v tomto případě de facto znemožněno. Dalším krokem tedy je logicky snaha o uštědření nepříteli dostatečnou ránu, která by mohla fungovat minimálně jako pomsta, či dokonce jako deterrent.
Letectvo USA v Afgánistánu. Foto: Flickr
Klíčovou myšlenkou této úvahy je identifikace teroru jako možného racionálního kroku slabší strany. Vnímání teroristů je do značné míry spojováno s iracionalitou, dehumanizací, zvráceností a podobně. To je, zvláště v případě IS, pravda, nicméně často dochází k záměně iracionálního obsahu s poměrně racionální formou (boje).
Zjednodušeně: v případě, že jeden tým je výrazně slabší, tudíž nemá šanci svého soupeře ohrozit a soupeř zároveň neriskuje jakoukoliv ztrátu a zápas se odehrává na domácím hřišti slabšího hráče, nezbývá slabšímu aktérovi nic jiného, nežli pokusit se zvrátit pravidla samotné hry.
Málo známým případem takového vývoje může být již dekádu probíhající konflikt mezi americkými tajnými službami a pákistánskými Táliby. Spojené státy zde vedou kampaň, v níž jsou nasazovány smrtící bezpilotní letouny. Riziko ztráty lidských životů je nulové, stejně jako šance domnělých i reálných teroristů se efektivně bránit. Právě frustrace místních obyvatel může fungovat jako důležitá motivace k vstoupení do teroristických buněk, které se pak následně snaží zasáhnout Spojené státy na jeho domácím území. Kruh se tak uzavírá.
V případě teroristického útoku v Paříži a současně za předpokladu, že jsou jím skutečně vinny struktury IS, je možné vyčíst podobnou logiku. Bojovníci IS nemají jinou šanci jak se postavit francouzským bombardérům. Jedinou možností je, že nastoupí do dopravního letadla francouzské letecké společnosti a nechají se převézt do srdce této země, kde podobně jako francouzské bombardéry v Rakkce, rozpoutají krveprolití. Je zřejmé, že se tato úvaha nesnaží srovnávat úroveň motivace či morálku Francie a IS, avšak je třeba zamyslet se nad tím, že po vyhlášení války existuje riziko, že protistrana bude chtít vrátit úder. Přičemž obě strany se drží stejného pravidla moderních válek. Tím je, že žádná pravidla neplatí. Teror podobně jako sabotáž je možné považovat za regulérní vojenskou strategii. Tento poznatek si je třeba uvědomit a počítat s ním již v rozhodovacím procesu o případných intervencích. Je to jediný způsob vedení války, který slabšímu soupeři zůstal.
Foto: Flicr, licence CC
Zůstává tedy otázkou, jaké jiné prostředky nechává Západ Islámskému státu na případnou reakci, nežli právě teror. Tento ohled je důležité si uvědomit v kontextu jak plánování, tak veřejné prezentace případné intervence, která je vedená byť i v omezené, například letecké podobě. Do jaké míry si může Západ dovolit vést přísně asymetrické války, které sice mohou vést ke zničení soupeře, avšak také k vyprovokování teroristické reakce? Je s tímto rizikem dostatečně seznámena i občanská společnost?
Optikou teroristů je srovnatelná jejich beznaděj ohledně padlých spolubojovníků, kteří byli usmrceni inteligentními střelami vypálenými kilometry daleko a zoufalství návštěvníků rockového koncertu, kteří jsou podobně bezbranní proti automatickým puškám a výbušninám. Tento myšlenkový pochod podle nich ospravedlňuje k tomuto chování. Tomuto pohledu napomáhají i někdy nepříliš chirurgické zásahy západních sil, které mohou produkovat nezanedbatelné množství tzv. „collateral damage“.
Kroky slabšího účastníka konfliktu (IS) mohou být z pohledu válečnictví vnímány jako poměrně racionální chování aktéra, jenž přijal výzvu k válce. K válce, v níž jasná převaha a všudypřítomná asymetrie nemusí být vždy jednoznačnou výhodou.
21 comments
21 Comments
Ivo
16. 11. 2015, 20:57Hypotéza, že pařížské útoky jsou přímou odpovědí na francouzské bombardování v Sýrii, je nejenom odvážná, ale hlavně nebezpečná…
1. Nemůže existovat více/jiných důvodů proč si útočníci vybrali jako cíl svého útoku Francii potažmo Paříž? Co největší muslimská komunita v Evropě, Paříž jako symbol západního stylu života, přetrvávající dekolonizační sentiment (Sýrie byla původně francouzskou kolonií)… Důvodů se nabízí spousta, skočit po tom prvním a nezamyslet se nad ostatními je pohodlné.
2. Byť to explicitně nepíšete, tak vlastně postulujete, že francouzská akce vyvolala teroristickou akci. Ergo si za to vlastně Francouzi můžou sami, kdyby byli zalezlí za bukem, nic by se jim nestalo. Stejná argumentace byla použita i například páterem Halíkem po útocích na Charlie Hebdo – „kdyby se nerouhali, nic by se jim nestalo“.
A právě tady vidím největší riziko vaší argumentace. Francie, potažmo Evropa, má své zájmy, nejenom bezpečnostní. A měla by mít nejenom prostředky ale i odhodlání si je bránit. Odklonění se od této linie, bez ohledu co si o tom myslí protistrana, nás může přijít ještě hodně draho…
REPLYOtakar@Ivo
19. 11. 2015, 11:58Dobry den, myslím, že jste vubec nepochopil co autor článku chtel sdelit. Zkusme se na chvíli vzdát emocí, které vyvolali teroristické akce v Parizi. A autor to udelal. Clanek je pragmatickým a logickým vysvetlením pohledu z druhé (neprátelské) strany. A tak by mel uvazovat kazdy strateg, kdyz plánuje operaci. Kazda akce vyvolá reakci, to je vesmír. Naši dedové byli hrdiny druhe svetové války (pro nás též asymetrické), kdyz vykolejili vlak nebo provedli sabotáž v továrne. Samozrejme, ze pro Nemce to byl též teroristický čin, ale pro nás čechy to byla hrdinská akce.
Nikoho neobhajuji, sem voják a patriot, ale kdyz chceme zvítezit, musíme se vžít do neprítele, aby jsme vedeli odhadnout jeho dalsí krok, a bohužel s tímto sme museli počítat.
Čest památce tragicky zesnulým.
REPLYHery
16. 11. 2015, 23:47Myslím si, že článek čistě říká, že i když se západní státy chtějí vyhnout pozemní intervenci a volí tak zdánlivě míň nebezpečné řešení leteckých úderů, tak se zároveň vystavují hrozbě terorismu, která je jediným prostředkem boje protistrany se silným, byť nevypočitatelným výsledkem.
Já spíš ze článku vycítil otázku, zda-li odklon od přímých intervencí k leteckým kampaním nevytvořil větší reálnou hrozbu teroristických útoků v Evropě nebo zda-li tento odklon je cesta správným směrem. Další otázka je Zda-li je lepší pozemní intervenci neprovádět vůbec nebo spíš se poučit s nezdarů těch předchozích a tu další udělat jinak.
REPLYIvo@Hery
17. 11. 2015, 11:25Mě nejde o konkrétní použití vojenských prostředků na území Sýrie, to je otázka operačního plánování. Více/méně podpory nám spřáteleným bojujícím frakcím, více/méně leteckých útoků, pozemní operace zaměřené na držení území anebo naopak krátkodobé výsadky s omezenými cíli. To vše z mého pohledu není důležité.
Mě rozčiluje kauzální linka „bombové útoky byly vyprovokovány francouzským bombardováním, tudíž si za to Francouzi mohou sami“. Jediná rozumná extrapolace je pak – „Kdyby ten zlý holandský režisér netočil ty urážlivé filmy o muslimech, mohl být dnes naživu“; „Kdyby Salman Rushdie nepsal ty posměšné veršovánky, tak na něj muslimští duchovní nevypsali fatwu“; „Kdyby ten drzý dánský karikaturista nekreslil karikatury Mohamada, tak nemusí žít do konce života s policejní ochrankou“ a tak dále, a tak podobně. I kdyby to vše výše napsané byla pravda, tak co nám z toho vyplývá? Skutečně chceme takto žít? Chceme takto uchlácholit, resp „to apease“ naše (názorové) protivníky?
A bude to pak ještě Evropa tak jak ji známe?
REPLYp0tkan@Ivo
17. 11. 2015, 13:59„bombové útoky byly vyprovokovány francouzským bombardováním, tudíž si za to Francouzi mohou sami“
ale to nie je výzva k neaktivite. to je konštatovanie že akcie vyvolávajú proti reakcie – vec ktorej neujdeme a treba s ňou počítať.
REPLYHery@Ivo
17. 11. 2015, 19:14Já si nemyslím, že článek tvrdí „co bylo dřív, zda-li slepice nebo vejce“. Také si nemyslím, že by morálně schvaloval onu protiakci. Spíš bych to bral jako vcelku trefné pojmenování problému, byť se v něm neobjevuje žádné řešení…
REPLYSchneider
17. 11. 2015, 0:45Autor přemýšlí netuctově, budiž mu za to chvála. To je analytický přístup, který však přivádí autora do podobného nebezpečí, jaké popsal Viktor Farkas:
Al Franken v odstrašujícím modelovém příkladu současné úrovně „argumentace“ v „dialogu“ občana (o) s vládou (v):
(o): Proč teroristé nenávidí Ameriku?
(v): Nenávidí nás, protože jsou zlí.
(o): Nic jiného za tím nevězí?
(v): Správně. Oni jsou zlí. A nenávidí nás kvůli naší svobodě.
(o): Oni nás nenávidí kvůli naší svobodě?
(v): A vlastně proto, že jsou zlí.
(o): Já samozřejmě vím, že jsou zlí. Myslel jsem jenom, kdybychom třeba porozuměli, co bylo vlastně příčinou…
(v): Proč berete pod ochranu teroristy?
(o): Já je neberu pod ochranu. Jsou zlí. O to se přít nemusíme. Ale přece jenom, když porozumíme…
(v): Proč se stavíte na ochranu teroristů?
(o): Ale to já přece nedělám! Já teroristy opovrhuji! Myslím jenom, že pokud chceme zabránit příštímu útoku…
(v): Jak můžete obhajovat al-Káidu?
(o): Věřte mi, já přece teroristy neobhajuji. To, co udělali, bylo strašné a nedá se ničím omluvit. Jsou zlí. Já jsem jenom chtěl…
(v): Proč tedy berete teroristy pod ochranu?
(o): To přece nedělám. Pokouším se jenom říci, že když se z toho poučíme…
(v): Proč nenávidíte Ameriku?
(Viktor Farkas, Lži za války a v míru, Praha 2006)
Uvádím tento modelový příklad, aby se autor otužil, protože bude-li přemýšlet takto profesionálně, bude muset být velmi otužilý. Přeji mu, aby mu to vydrželo!
REPLYHonza@Schneider
17. 11. 2015, 10:54ono na tom není zas tolik k chápání. útočí tak, jak mohou (ÚTJM). pokud nebudeme dělat nic, budou ÚTJM. pokud proti nim budeme bojovat, ÚTJM.
jedinou alternativou by bylo nasazení technologicky a morálně podřadných jednotek analogických papírově silné irácké armádě, které by mohli fanatici efektně povraždit; ve všech ostatních případech budou ÚTJM.
nikdo se nesnažil pochopit pravé neštovice a jejich světonázor. prostě je vědci vyhubili.
REPLYHonza
17. 11. 2015, 10:48v boji jsou dvě možnosti. bojovat asymetricky, nebo symetricky. pokud budeme tu symetrii redukovat ad absurdum, skončíme se dvěma stejně silnými, schopnými a vycvičenými muži, kteří si budou moci hodit mincí aby určili kdo vyhrál.
využívání letecké převahy je pochopitelně vnímáno politiky jako řešení války horákyňovskou metodou angažovanosti – neangažovanosti.
bohužel, vzhledem k technologické a morální převaze Západu pomatencům z IS zbývá jen jejich asymetrická ideologie. bohužel, Západu kromě technologicé a morální převahy jiný způsob vedení boje s IS.
Myšlenku nelze vyhubit. Lze ale samosebou vyhubit její nositele – a to by snad bylo kýžené kvazisymetrické řešení.
REPLYŠiroko
17. 11. 2015, 20:29Jistě, je pochopitelné, že Islamisté dělají co dělají… ale autor článku snad dokonce vyzývá, aby jim byla „dána“ férovější šance! Jste kašpaři? Copak tu hrajeme metanou? Copak válka není o zničení nepřítele všemi prostředky? Copak islamisté nejsou naši nepřátelé? Copak tohle jsou nějací chudáci, kteří si chtějí v míru objímat stromy a západ je bombarduje? Není to náhodou tak, že nám všem chtějí uřezat hlavy?? Neměla by nás beznaděj nepřítele těšit??? Otázkou je, ne proč jsou bombardováni (a ty chudáky to tak stresuje, že nás potom logicky omluvitelně střílí), ale proč jsou POUZE bombardováni. Další poznatek, pane autore – tito lidé ve svých „reakcích“ zabíjí téměř výhradně civilisty, drony zabíjí téměř výhradně bojovníky, v tom nevidíte podstatný rozdíl?
REPLYKapis@Široko
19. 11. 2015, 8:25A to není pravda. Existuje několik amerických studií, které svorně došly k tomu, že na jednoho teroristu zabijí drony 50 civilistů. Jsou známy případy vybombardovaných svateb. Taky díky přesvědčení, že teroristi jako zahraniční bojovníci a tím pádem jsou vyšší než Afghánci, bombardovali američani takovou skupinku a všechny zavraždili – akorát se pak přišlo na to, že ten chlap byl větší proto, že kolem něj byly děti. A tak vytvářejí právě tu frustraci a ženou další a další zástupy lidí, kteří přišli o všechno, včetně rodin, do náruče extrémismu. A myslím, že generalizace „všem nám chtějí uřezat hlavy“ je taky tak kapku produktem brainwashingu mainstreamem.
REPLYHonza@Kapis
19. 11. 2015, 9:01k podpoření Vaší převratné teorie máte nějaké zdroje nebo jen konspirační teorie?
Většina bombardovaných „svateb“ „pohřbů“ „dívčích obřízek“ a dalších slavností se stalo cílem kvůli pochybné nebo zlovolné kvalitě HUMINT, kdy prostě jeden místní nemá rád souseda tak si na něj vymyslí inkviziční obvinění. taky k tomu samosebou přispívá happy shooting.
REPLYKapis@Honza
19. 11. 2015, 9:41Ano, zde kopíruju část článku od Terezy Špencerové, zde ho máte celý: http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/20814-okupace-afghanistanu-a-vytvaeni-nepatel-na-vky
Má to velice slušně prolinkované na původní zdroje, tak si to můžete ověřit, zde ta ukázka:
….magazín Intercept zveřejnil balík tajných armádních dokumentů souhrnně nazvaných The Drone Papers a popisujících, jak jsou vedeny americké války, včetně té afghánské, přičemž hlavním tématem jsou nálety dálkově řízenými bezpilotními letouny. Z analýzy pěti měsíců amerických náletů v roce 2013 například vyplývá, že „bezmála 9 z 10 lidí, kteří při náletech zemřeli, nebyli americkými terči“, tedy že 90 procent obětí bezpilotníků jsou civilisté.
REPLYLetos v lednu profesorka práv a předsedkyně amerického Národního cechu právníků Marjorie Cohnová poznamenala, že za Obamy bezpilotníky zabily víc lidí než jich zahynulo 11. září 2001. Rada pro zahraniční vztahy (CFR) koncem loňského roku uváděla, že bezpilotníky mimo Irák a Afghánistán zabily 3674 lidí, Úřad investigativní žurnalistiky zase spočítal, že jen v Jemenu a Pákistánu americké dálkově řízené nálety mezi lety 2004 až 2014 zabily 4404 lidí. Podle některých odhadů je bezpilotníky na každého jednoho určeného „cíle“ v průměru zabito 28 lidí.
Výběr „cílů“ je přitom pochybný sám o sobě. V některých oblastech CIA například za „ozbrojence“ automaticky považuje všechny mladé muže, jindy se zaměřuje podle metadat získaných například z odposlechů či sledování mobilních telefonů, ve většině případů ani netuší, na koho vlastně útočí. Terčem amerických útoků v Afghánistánu jsou například všichni vysocí muži, neboť se předpokládá, že čahouni mezi místními musejí být „Arabové“ nebo „zahraniční bojovníci“. V jednom případě armáda zaměřila a zabila obzvláště vysokého muže, než se ukázalo, že byl tak vysoký, protože kolem něj byly samé děti. Všichni byli zabiti. V Afghánistánu jsou přitom všechny takové oběti automaticky označeny za „nepřítele zabitého v boji“, a to až do doby, než je případně prokázán opak. Veterán NSA Bill Binney takové nálety bezpilotníků považuje za „neřízenou řezničinu“.
Někdejší velitel okupačních sil v Afghánistánu generál Stanley McChrystal přitom už před dvěma lety prohlásil, že má obavy z toho, jak jsou nálety bezpilotníků vnímány ve světě. „Nenávist, kterou americké nálety vyvolávají, je mnohem větší, než si průměrný Američan dokáže představit. Nenávidí je všichni, i ti, kteří nikdy neviděli žádný bezpilotník ani jeho následky.“ A dodal: „Za každého nevinného, kterého zabijete, vytváříte 10 nových nepřátel.“
Honza@Kapis
19. 11. 2015, 13:24chápu to správně, že Vaším zdrojem je blog odkazující na videoblog ve kterém se mluví o knize? tak taková kvalita zdrojů je přesně to co při náletech UAS zabíjí nevinné lidi.. HUMINT na úrovni jedna paní povídala. bez urážky.
REPLYp0tkan@Kapis
19. 11. 2015, 14:37snad sa všetci zhodneme, že pri tých náletoch umierajú civilisti(a nie málo) čo nám tie hearts and minds nevyhraje.
a je úplne jedno či útok privolal zlomyselný sused, slabý HUMINT alebo chyba operátora.
REPLY