Zápisky z Kurdistánu II: Cesta za vlajkou Syriac Military Council

Další díl Zápisků z Kurdistánu přináší postřehy a zkušenosti z Deriku, kam vyrazila cestovatelka Markéta Všelichová. Čtenář se dozví, jak dopadlo setkání s asyrskými policisty a vojáky a zda tato studentka se zájmem o Blízký východ sehnala kurdské vlaječky a nášivky. Kromě Kurdistánu procestovala Markéta Irák, Turecko a Kosovo. Co zažila v Kurdistánu?

S trochou drzosti se člověk dostane i na neskutečně zajímavá místa. Přesvědčili jsme se o tom, když jsme se ráno pěšky vydali do centra Qamishla, odkud jsme vyrazili taxíkem do Deriku podívat se na Asyřany. Úkol zněl jasně. Přivézt vlajku nebo alespoň logo Special Syriac Military Council, případně jiných asyrských jednotek. A nafotit kostely. Jelikož je v Qamishlu riziko střetu se syrskou vládou či jejími příznivci, máváme raději na taxikáře s kurdskou vlaječkou za oknem. Ten nás snad neodveze ani Basharovi ani do rukou takzvaného Islámského státu.

Hodinu a půl trvá cesta do Deriku. Taxikáři říkáme „city center“, ale ten jen nechápavě kroutí hlavou. Nakonec na vycházku po městě vyrážíme od budovy PYD, kde nás vysadil. Zatímco kostely tu stojí téměř na každém rohu, asyrské vojáky skoro nevidíme. Dva asyrští policisté hlídkují na checkpointu před městem, ve městě narážíme jen na Asaysh nebo YPG. Těch máme spoustu i v Qamishlu. Také nášivky nikde neprodávají. Možná špatně hledáme. Když už jsme tu, jdeme najít velitelství, abychom je pokorně o nášivku poprosili výměnou za pohled s fotkou stověžaté Prahy. Na papír píšu „Syriac Millitary Council“ a zkouším se ptát kolemjdoucích. Bohužel většinou neumí naši abecedu. Pokud ano, neznají anglický název. Ten aramejský jsem zase neznám já.

Málem to vzdáme a jdeme na autobus směr Qamishli, když najednou míjíme velitelství Suturo asyrské policie. Ta by šla, řekneme si a jdeme se směrem k vlajce na vstupní boudě zeptat, jestli jim třeba nějaká taková nepřebývá. Ostraha, která hlídá budovu, anglicky nerozumí. Na pomoc proto zavolají polovinu zdejšího osazenstva, mezi nimiž nacházíme i muže, který cizí jazyk umí alespoň trochu. Německy nás zve dovnitř na čaj a po chvíli dorozumívání rukama nohama dostáváme i dvě obrovské vlajky Sutura s ujištěním, že je to absolutely no problem. V krabici těch vlajek leží ještě pěkných pár desítek.

Svrhnout damašskou vládu, svrhnout Islámský stát!
S mužem, který mluví trochu německy, si v rámci možností povídáme. Po chvílí tak naleznu odvahu a znovu se ptám na Syriac Millitary Council. Tentokrát jsme úspěšní. Muž pokyvuje hlavou a vysvětluje nám, že základna SMF je sedm kilometrů odsud. Za nimi jsou pak prý ještě ženské jednotky. Pak následuje otázka, na kterou čekáme. „Chcete se tam jet podívat?“. No jistě, že chceme. Nadšení se snažím nedávat tak jasně najevo a klidně odpovídám, že bychom byli rádi. Suturo chvíli někam telefonují a dostáváme informaci, že za čtvrt hodiny můžeme vyjet. Náš nový průvodce mezitím vypráví o asyrských jednotkách, které bojují na pláních u Ninevah v Basur, odkud pochází. Ukazuji mu na mobilu nějaké fotky ze stránky Ninevah Plain Forces a on přitom vypadá potěšeně.

Za chvíli nasedáme do Toyoty a vyrážíme. Ze začátku si základnu obcházíme, pozdravíme se s jejím osazenstvem. Náhle se odněkud vynoří muž a míří k nám. Je to jeden z nejvyšších představitelů SMF. Zrovna se vrátil z fronty od Holu, kousek od míst, která jsme navštívili včera. Anglicky mluví perfektně, zná Českou republiku i Prahu. Hned na úvod se mi omlouvá, že tady není jejich mluvčí, že jeho práce je především na frontě a neumí tak dobře komunikovat s novináři. To mi ale vůbec nevadí a jsem nadšená, že máme možnost potkat se s někým takovým. Bohužel nemůžeme tohoto nejcharizmatičtějšího člověka, kterého jsme zde doposud potkali, kvůli bezpečnosti fotit.

Také on nás zve dovnitř na čaj, přičemž rozhovor se brzy mění v přátelské povídání. Nejzajímavější je pro mě jeho pohled na kurdsko-arabské koalice SDF, kam spadá i SMC. Ptám se, jestli se mezi různorodými skupinami tvořícími SDF vyskytují nějaké rozpory. „V podstatě SDF existuje už dávno před tím, než vznikl jejich název a vlajka. Všechny tyto skupiny mají dva společné nepřátele. Syrský režim, tedy vládu v Damašku, a takzvaný Islámský Stát. Proti nim všichni bojují už léta, nyní se pouze rozhodli sjednotit se pod jednu skupinu,“ vysvětluje muž. Podle něj všichni pokračují v tom, co dělali doposud, proto se pro ně nic nemění a nemají důvod mít rozepře.

Stát, uprchlíci a láhev pro štěstí
Cílem je zbavit celou Sýrii režimu a IS, následně zavést systém kantonů obdobně, jako je tomu v Rojava. „Nikomu z koalice nejde primárně o vytvoření národa či státu. Jde jim o to, mít možnost žít svobodně,“ dodává. S touto myšlenkou podle jeho slov souhlasí i Kurdové, kteří nyní neusilují o ustanovení Rojavy státem. „Pro zachování a mezinárodní uznání současného systémů kantonů v Rojavě je klíčové, aby Sýrii ovládaly demokratické síly. To je důvodem, proč se kurdské jednotky angažují i v místech, kam etnicky nepatří,“ myslí si muž. Totéž podle něj platí i pro ostatní. Dokud bude v Sýrii Assadův režim, nečeká žádná budoucnost nikoho a nikde. To je důvodem, proč Kurdové, Arabové a Asyřané bojují společně.

Čas na povídání vypršel. On musí zpět na frontu, my se musíme vrátit do Qamishly. Přesto se ještě krátce dostaneme k uprchlíkům. „Hodně lidí utíká ze Sýrie před válkou, jsem velmi vděčný evropským i sousedním státům, že těmto lidem pomáhají. Na druhou stranu i z Rojavy a dalších míst, kde boje neprobíhají, odcházejí lidé za lepšími životními podmínkami,“ říká a dodává, že je mu z toho smutno. Tito lidé by totiž byli doma velmi potřební.

Když se loučíme, dostávám od něj hromadu nášivek a jen tak mezi řečí nám nabízí odvoz do Qamishle. Je to podle něj na Hasaku a Hol po cestě. Svezení autem s logy Sutura je bonus navíc, který jsme ani nečekali. Cesta ubíhá o tolik rychleji, když můžeme na každém checkpointu objet kolonu a pokračovat. Dvakrát zastavujeme a řidič nám jde do stánku u cesty koupit vodu a kávu. Ukazuje svoji plastovou láhev, kterou prý nevyhazuje, protože mu na frontě přináší štěstí. Vždycky do ní jen dolévá vodu. Snad mu stejně dobře poslouží i nyní.