Zápisky z Kurdistánu III: Daash hell canon

Další díl Zápisků z Kurdistánu přináší postřehy a zkušenosti ze strategického města Holu, kam vyrazila cestovatelka Markéta Všelichová.

Dva dny jsme hledali někoho ochotného, kdo by nás odvezl k Holu, strategickému městečku jihovýchodně pod Hasakou. Od takzvaného Islámského státu bylo osvobozeno teprve před pár týdny. Dnes cestu do Hasaky komplikuje to, že část silnice vedoucí z Qamishla je stále pod kontrolou syrské vlády. Jet tudy znamená zaplatit minimálně velký úplatek. Vojáci ale občas i někoho zatknou.

Kurdové proto vybudovali novou provizorní cestu. Úsek držený vládou se tak dá objet a na hlavní silnici do Hasaky se napojit o něco níže. Navíc na velitelství Asaysh v Qamishly jsme dostali VIP kartičku umožňující předjíždět kolony na checkpointech. Náš řidič, bratranec strýce našeho kamaráda (tady je každý něčí strýc nebo bratranec), na každém checkpointu vypráví, kdy tu byl jaký bombový útok a cesta nám utíká docela rychle. Jednou za čas také zatavíme u cesty na kafe.

„Kavárnička“ je značně skromnější než ta, kterou známe z Basur (irácký Kurdistán). Ve skutečnosti se jedná jen o malinkou betonovou boudičku, nicméně kafe vždy potěší. Jak je tady obvyklé, prodavač v žádném případě nechce peníze a navrch nám dává ještě vodu. Když pak přijíždíme do Hasaky, vítá nás obří barevný nápis YPG, který nahradil původní sochy Bašára a Hafíze Assada. Projíždíme městem a zastavujeme na velitelství SDF, což je nedávno zformovaná koalice Kurdů, Arabů a Asyřanů. Vlajky SDF zdobí celý areál. Ihned si všímám toho, jak přátelsky se tu k sobě Kurdové a Arabové chovají a poprvé si říkám, že toto uskupení má možná budoucnost. Krátce se s námi přijde přivítat i velitel místní SDF pobočky, poté se nás ujímá příslušník YPG a jedeme směr Hol.

Někteří vyjadřovali podporu organizaci Islámský stát
V Rojavě naše cesta probíhá velmi amatérsky. Nemáme průvodce, ani příliš kontaktů. Nicméně v téhle zemi není nic velký problém. Před cestou do Holu jsme věděli jen to, že potřebujeme zmíněnou VIP kartičku. Na ulici před jakousi služebnou jsme proto odchytili příslušníka Asaysh a rukama nohama se mu snažili vysvětlit, co chceme. Anglicky tady téměř nikdo nemluví, a tak nám ani on nerozuměl. Přesto jsme po chvíli seděli v Toyotě a jeli na místní Asaysh velitelství. Tam jsme dostali papír s razítky.

Žádný zádrhel nenastal ani na velitelství v Hasace, stačilo ukázat papír od Asaysh, pochválit myšlenku SDF, říct slova Hol, frontline, report a mohli jsme jet. Kvůli překladu s sebou bereme i známého z Qamishle. Prý má trochu strach. „Je to pro mě první cesta blízko k frontě. Jižně od Hasaky jsem nikdy nebyl, ani před válkou,“ říká mi.

První zastávkou na cestě do Holu je bývalá základna syrské armády. Krátce ji ovládal ISIS. Když spolu ISIS a SAA bojovaly, z většiny ji zničily. Nyní je základna v rukou Kurdů. Také míjíme domy bývalých velitelů ISIS, které byly zničené nálety. Míjíme arabské vesnice, do nichž se po vyhnání opět vrací obyvatelé. „Někteří z těchto vesničanů dříve vyjadřovali podporu ISIS. Část ze strachu o přežití, část proto, že skutečně nenávidí Kurdy,“ vysvětluje nám jeden bojovník YPG. A dodává, že Kurdové vědí, že mezi arabskými vesničany tito lidé jsou. „Nyní po nich nepátráme a usilujeme o mírové soužití. Nechceme se nikomu mstít, protože války už bylo dost,“ říká si muž.

Území jižně od Hasaky je převážně arabské a na většině checkpointů potkáváme arabské příslušníky SDF, buď al-Shannabi, nebo některá z odnoží FSA. S naším YPG průvodcem se všichni srdečně zdraví a opět získávám dojem, že koalice SDF má budoucnost. Obdobnou vřelost projevují tyto arabské skupiny i k nám, všichni vojáci si nám na zastávkách třesou rukou, někteří se s námi chtějí i fotit.

Až na pomyslnou čáru
Zhruba v půlce cesty zastavujeme u podivného shluku lidí. „Toto jsou arabští uprchlíci, kterým boje s ISIS zničily domovy. Nemají nic. Sházejí se na tomto místě každý den a dostávají od kurdské dobrovolnické organizace jídlo, oblečení, případně věci na spaní,“ vysvětluje nám náš YPG průvodce. Podle slov členů organizace Rexistina Rojava je jejich činnost pouze humanitární. „Nestaráme se o to, zda někdo z příbuzných těchto lidí byl například členem ISIS ani o to, jestli je dotyčný Kurd nebo Arab,“ říkají nám. Jak tady ale sami vidíme, všichni uprchlíci jsou Arabové z okolních vesnic.

Lidé z Rexistina Rojava vypadají potěšeně, když se zajímáme o jejich činnost. Prý jsme první reportéři, kteří fotí kurdskou pomoc Arabům. Na uprchlíky je zoufalý pohled, když se ale rozpomenu na pár arabských pozdravů a dám dětem několik bonbonů, usmívají se a podávají nám ruce.

Na vstupním checkpointu v Holu nás pak vítají tři bojovnice YPJ. Jsou velmi mladé, ale ujišťují nás, že je jim devatenáct let, protože mladším není umožněno do YPJ vstoupit. Holem jen projíždíme, chceme totiž dojet ještě dál, a to až na pomyslnou čáru mezi území ovládané SDF a takzvaným Islámským státem. Městečko je liduprázdné. Zatím se do něj nikdo nemohl vrátit kvůli zanechaným výbušninám. Nyní se čeká se experty, ti město prohlédnou a nevybuchlé nálože zlikvidují.

Projíždíme ještě několika malými vesničkami a zastavujeme u továrny na zpracování ropy. ISIS byl odsud vyhnán teprve před několika dny. Dále už nemůžeme. Za kopcem je nepřítelem ovládané území, na němž probíhají boje. V továrně je k vidění hodně. Po domácku vyrobený raketomet, kterému vojáci říkají „Daash hell canon“, velké množství bomb a raket, z většiny se jedná o ruční výrobu. Vojáci nám ukazují výrobnu chemikálií, a poté nás vedou k vězení, ve kterém ISIS držel zajatce. Původně to byl karavan zakopaný pod zemí. Dřevěné přepážky ho dělí na čtyři malé cely. Daash tu drželi ženy a děti.

Náklaďák ISIS přemalován na růžov
Jeden z arabských vojáků se nás ptá, zda dle nás že někdo, kdo věří v boha, by mohl udělat něco takového. Pak všichni několikrát zopakují, že ti z Islámského státu nejsou muslimové. Je to pro ně opravdu důležité zdůraznit nám to a zároveň nás prosí, ať o tom co tady vidíme, řekneme světu.

Po rozloučení s posádkou hlídající továrnu se vracíme zpět do Holu. Zastavujeme před budovou, kterou ISIS používal jako soud. Zbylo zde mnoho papírů, pár z nich si beru s sebou. Oproti jiným městům, které ISIS ovládal, je Hol po boji v podstatě nezničený. Je to dáno tím, že odsud ISIS v podstatě utekl a před svým kvapným odchodem stihl zničit jen místní obchody a nastražit výbušniny. V ulicích se také nachází několik vozidel, v nichž se odpálili sebevražední atentátníci. Jeden z těchto náklaďáků kurdští bojovníci přemalovali na růžovo, nachází se hned u vstupu do města. Kromě vojáků zde není nikdo. Když přijíždí dodávka s logem SDF, vojáci s se námi zdraví a dostáváme od nich vodu.

Hol je strategicky velmi významný, velikostí ale připomíná spíše větší vesnici a vše procházíme relativně rychle. Na úvodním checkpointu si ještě chvíli povídáme s bojovnicemi YPG a poté se vydáváme zpátky na základnu v Hasace. Hol bychom měli, zítra za Asyřany do Derik.