BKO pět let poté: Strategická komunikace (ještě jednou)
Když bylo v roce 1990 ukončeno vydávání deníku Obrany lidu vycházejícího v úterý až sobotu, byla ukončena činnost Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize a Hlavní redakce armády, bezpečnosti a brannosti Československého rozhlasu. Vzápětí poté, co skončila Hlavní politická správa ČSLA, neznamenalo to, že by se měla zmenšit potřeba komunikace s veřejností, spíše naopak. Politický i vojenský režim se rozvolnil a občané chtěli vědět, co se v kasárnách děje – zrodila se funkce důstojníka pro komunikaci s veřejností.
Je třeba si přiznat, že se jednalo spíše o důstojnice pro komunikaci s veřejností a po roce 1993 armáda v tomto směru sledovala vzor transformované Policie České republiky a postupem času nabízela také své Blanky Kosinové, tak jako měl dříve Sbor národní bezpečnosti své majory Leoše Jirsáky. Tím se vracela k modelu ČSLA a její nejznámější tváře plukovníka Jiřího Soldáta. V posledních dvou letech opět za armádu hovoří plukovníci. Přitom důstojnický sbor oproti roku 1989 představuje menšinu a ženy tvoří menšinu ještě menší.
Už v roce 2010 bylo obtížné „uvěřit“ lidem přerostlých ze společenského stereotypu 90. let do nové plně profesionální armády. Některé situace vyplývající z nasazení armády ve válce proti teroru, nebyly komunikovány ani strategicky a ani dobře. V situaci pokračujícího nasazení Armády České republiky v Afghánistánu to chtělo prosadit na pozice tiskových orgánů zkušené a kreativní praporčíky – osoby s kariérním příběhem, kterým se dalo díky jejich dřívější odborné kariéře věřit více než odbarveným a dobarveným blondýnám. No, nepovedlo se, Dušan Rovenský nakonec skončil v časopise ATM.
Možná je to tak lepší, že komunikaci s veřejností je zajišťována pomocí osob, které nemají za mák zkušeností a představu o tom co vlastně říkají, občas i ochotných pro tuto funkci padnout třeba na znak.
Kreativní praporčíci, kteří naprosto vědí o čem mluví a mají zkušenosti se službou v armádě, to by mohl být občas i „problém.“
I když, z jiného úhlu pohledu, může být komunikace jaká chce, pokud se tu budou opakovat případy více než podezřelých nákupů techniky a služeb, tak tu veřejenost by neobalamutila ani Dolly Buster. Těch přehmatů ze strany politické reprezentace tu bylo už moc.
při odříkávání oficiálních polopravd na tabulkovém místě papouška se zkoušeli i Muppets. Bohužel tato roztomilá stvoření podléhala depresím ze ztráty morální integrity a to i po křížení s právníky
.
Krásně napsáno!
a najde se Ovčáček II pro MO/AČR?
Původně jsem nechtěl, ale jelikož jsem byl v článku zmíněn, tak si nakonec dovolím reagovat. Osobně si myslím, že zkušených praporčíků na pozice tiskových mluvčích u útvarů je škoda – mnohem více kvalitní práce zastanou na jednotkách nebo třeba S1/S2/S3/S4/S6 štábu. Naopak si myslím, že na funkce pracovníků tiskové služby v AČR by to chtělo více mladých důstojníků či poddůstojníků, kteří chápou sílu sociálních sítí a internetu obecně. Spousta potenciálu je bohužel nevyužita i u řady kvalitních vojáků-fotografů, kteří de facto fotí „na vlastní triko“, ale resort je a jejich tvorbu vůbec (snad možná částečně na jedinou výjimku – Daniela Hlaváče) nemá podchycené.
Jinak, abych uvedl věci na pravou míru, nemám rád tabulky počtů dělané „na ksichty“. Nikdo mi nikdy žádnou funkci v tiskové službě nenabídnul (a i kdyby nabídnul, tak bych na to nikdy nepřistoupil). Ve svém zpravodajském ČVO (VO) jsem byl spokojený; co mi kazilo radost z práce, byly slabé velitelské schopnosti některých nadřízených. AČR mým odchodem určitě neprodělala – má mnoho schopných a kvalitnějších praporčíků než jsem byl já.
:-) Mohl bys jich alespoň 30 (z asi 6000) vyjmenovat?
Nejsem falokrat, ovšem tisková mluvčí GŠ AČR (plk. „výsadkového vojska“ Růžičková) má mé veškeré antipatie – především tím, jak špatně odvádí svou práci (validita informací etc.). Je fascinujicí, jak se tato osoba dokáže etablovat za všech režimů – myšleno NGŠ. Nejspíš to bude její vysokou erudicí v této problematice…Zde se deficit odpovídajích odborníků projevuje značně markantně.