Končila-li 80. léta surrealisticky sametovou revolucí, 90. léta začala realisticky privatizací státního majetku do rukou odpovědných vlastníků. Pod heslem: „stát je špatný hospodář“ byly státní podniky transformovány na akciové společnosti, a pokud nebyly přímo prodány odpovědným vlastníkům, jako tomu bylo např. v případě MUS, byly nabídnuty dvojvlnově v kuponové privatizaci. Neprodejný zbytek z Fondu národního majetku pak nakonec skončil u Ministerstva financí, či byl později převeden jako např. Explosia, a.s. zpět pod Ministerstvo průmyslu a obchodu v naději, že stát coby vlastník se snad již polepšil.

Muniční sklad Vrbětice. Zdroj fotografie: iDnes.cz

Od roku 1991 státních podniků a jiných subjektů obchodujících se státním majetkem ubývalo. Ministerstvo obrany takto v rámci Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky z roku 2002 dokonce včlenilo vojenské technické ústavy fungující jako samostatné příspěvkové organizace do svých státních podniků. Proces této integrace dále pokračoval slučováním vojenských opravárenských podniků až do přijetí BKO. Zde se stát po 20 letech od konce socialistického vlastnictví na území České republiky konečně ukázal být odpovědným vlastníkem a se souhlasem Ministerstva financí, které v té době usnesením vlády ČR č. 590 z 20. 7. 2011 stanovovalo konsolidovat rozpočet Ministerstva obrany na 35,66 mld. Kč v roce 2014, povolilo zřízení dvou státních podniků s „V“ ve svém názvu: Vojenského výzkumného ústavu (VVÚ) a Vojenského technického ústavu (VTÚ).

Stačilo k tomu zdůvodnění odstavcem 7.18.4 v BKO: „Vědecko-výzkumná a vývojová základna v působnosti Ministerstva obrany ČR, její velikost a právní formy jsou transformovány tak, aby odpovídaly moderním trendům organizace vědy a výzkumu v České republice a Evropské unii.“ VTÚ, s.p. takto dostal do vínku muniční sklad ve Vrběticích a stát se v éře liberální koaliční vlády ukázal jako odpovědný vlastník. A dnes možná dokonce vykoupí pozemky od soukromých vlastníků nacházející se v areálu muničního skladu.