fbpx

Pokračování zápisků z Kurdistánu VI.

Pokračování zápisků z Kurdistánu VI.

Přinášíme vám další pokračovaní druhé série Zápisků z Kurdistánu od Markéty Všelichové. Předchozí díl této série naleznete zde.

Znáte to, jedete si k večeru na otočku do Hasaky, ale pátá rodina, kterou potkáte, už vás prostě ukecá a musíte u nich přespat. Jinak město Hasaka také stojí za návštěvu. Na konci každé ulice jsou obrovské vlajky Rojavy, YPG a YPJ. Možná proto, že získání nezávislosti tady bylo asi vůbec nejsložitější, chtějí, aby bylo jasně znát, že tady už není Asadovo ani ISovo. Město je skladbou hodně pestré; vedle asyrské čtvrti jsou zde taky místa, kde žije, kulantně řečeno, velmi konzervativní muslimské obyvatelstvo. Několik čtvrtí pak stále ovládá Asadova vláda.

12719192_1689585907978207_4563895917310275582_o

Situace je tady v tomto ohledu o něco složitější. Pokud vás zastaví v Kámišlí Asadova policie, je nejlepší poslat je slušným způsobem do háje a dojít padesát metrů k nejbližšímu místu, kde má stanoviště asaysh. V centru Kámišlí to je (bylo) s nadvládou hodně pomíchané, ale v Hasace Asad ovládá souvislejší části, kde prostě nikde žádní „naši“ nejsou a je potřeba počínat si opatrněji.

Abych si Asada užila pořádně, zjišťuji ráno, že jelikož je pátek, jezdí jediný bus, a to přes Asadem ovládanou cestu. Moc se mi do toho nechce, protože když vás zatknou Asadovci, je to přeci jen jednosměrná cesta a někde v polích se s nimi bude dohadovat hůře než v centru města. Jenže času na Rojavě zase nemám tolik a ostatní spolucestující mě ujišťují, že buzerují auta, ale autobusy většinou moc neřeší. Jedna dobrá žena mi ještě dává svůj šátek, ať si to zavážu kolem hlavy a vypadám jako stoprocentní místní. Tamon teda. YPG šátek naopak schovávám a jedem.

Těch checkpointů je snad šest. Prý autobusy skoro neprohlížejí. Máme asi teda opravdu špatný den, protože na každém pointu musíme všichni ven a dva Asadovci prohrabávají autobus skrz na skrz. Řidič má od cestujících vybranou hromadu dokladů, co jim vždycky ukazuje. Ještě že nás jede fakt hodně, a tak to neporovnávají s počtem lidí. Pokaždé čumím do země a snažím se tvářit jako úplně typický příznivec Asada. Což tedy nevím jak vypadá, ale snažím se.

Foto: Markéta Všelichová

Foto: Markéta Všelichová

V jednu chvíli už si říkám, že je to hodně zlé. Na posledním checkpointu před Qami se na mě jeden z kontrolorů dívá nějak moc dlouho a pak mě vede kousek stranou. A je to tady, říkám si. Ani se nebojím, ani nemůžu být naštvaná, čistě moje blbost, nemám tudy jezdit. Je to téměř neskutečná náhoda. Tenhle chlap není tak úplně SAA, je z asyrského Qozarto Sotoro, co v Kámišlí spolupracuje s Asadem (s těmi co mam doma jejich vlajku nemají co dělat). Jako jediný tam rozumí anglicky a říká, že mě zná z FB. Skutečně si ho po kratším zamyšlení vybavím. Prý ok, ale doporučuje mi, ať tudy radši nejezdím. No, to vím taky a myslím, že mi to stačilo opravdu jednou, netřeba více chodit se džbánem pro vodu.

Jinak v Kámišlí se slaví vyhlášení federace, podle informací co se k nám dostaly, by se něco zásadního mělo dít dneska večer po devatenácté hodině. Nedoporučuje se v té době chodit ven, tak uvidíme. Je to každopádně nádhera a všem bych přála být tady. U toho můžete být možná jen jednou za život

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře