Hojně diskutovaným tématem ve Spojeném království se během posledních několika týdnů stalo vynesení rozsudku nad jednou z nejvýraznějších tváří britského radikálního islamismu, Anjemem Choudarym. Tohoto devětačtyřicetiletého kazatele a politického aktivistu odsoudil v září londýnský centrální trestní soud k pěti a půl letům vězení, a to z důvodu otevřeného vyjádření podpory teroristickému uskupení Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS). Spolu s Choudarym si totožný rozsudek vyslechl i jeho přívrženec Mohammed Rahman. Celý proces se stal o to pikantnějším poté, co po dokončení soudcova proslovu zvolali Choudaryho stoupenci v síni frázi „allahu akbar“ (Bůh je veliký).

Případ je významný z toho důvodu, že Choudarymu se po téměř dvě desetiletí dařilo pronikat do širokého mediálního diskurzu s množstvím extremistických tezí a názorů, které propagovaly nejpřísnější učení islámu, jež je v zásadním rozporu se západními demokratickými hodnotami. Dařilo se mu rovněž ovlivňovat své zradikalizované stoupence, z nichž se řada reálně zapojila do teroristických aktivit na britském území. Díky dostatečné opatrnosti se však Choudary po celou dobu pohyboval v mezích legální činnosti. Až jeho internetová vyjádření z let 2014 a 2015 vyzdvihující ISIS a vůdce této organizace Abú Bakra al-Baghádího naplnila dle policejních vyšetřovatelů skutkovou podstatu teroristického činu definovaného britským právem.

Nepřiměřeně shovívavý rozsudek?

Ihned po vynesení rozsudku vystřídaly krátkodobý pocit zadostiučinění velké části britské veřejnosti rozpaky nad zjištěním odborníků, že by Choudary mohl být podmínečně propuštěn na svobodu již po 33 měsících, tedy v polovině trvání trestu. Na jeho případ se totiž podle britského práva nevztahuje mechanismus s názvem „Unduly Lenient Sentence scheme“ (ULS), jenž umožňuje Korunnímu soudu na popud občanů Anglie a Walesu přezkoumat daný rozsudek a následně navýšit vyměřenou výši původního trestu. Je tak možné učinit především u nejzávažnějších trestných činů, tedy vražd a jiných zabití, sexuálních deliktů včetně znásilnění, krádeží velkého rozsahu nebo zločinů spojených se střelnými zbraněmi či drogami.

„Mechanismus nepřiměřeně shovívavého rozsudku“, jak by se dal ULS volně přeložit do češtiny, si nicméně nedokáže poradit s delikátním Choudaryho případem, přestože k jeho odsouzení došlo na základě stěžejního britského zákona o terorismu (Terrorism Act 2000, sekce 12) a vyměřená výše pěti a půl let by se za „nepřiměřeně shovívavou“ teoreticky označit dala. (To je bezesporu věc názorů, připomeňme však, že před závěrečným soudním líčením Choudary čelil až deseti letům za mřížemi.)

Debaty nad nedostačující působností ULS ve Spojeném království nelze označit za nikterak ojedinělé – požadavek na zahrnutí širšího okruhu zločinů v rámci dotčeného mechanismu se ostatně objevil např. v předvolebním manifestu Konzervativní strany z roku 2015. Rozsudek nad Choudarym (a z něj vzešlé kontroverze) tudíž mohla patřičně zužitkovat nově jmenovaná ministryně vnitra Amber Ruddová, která v rámci svého projevu na stranické konferenci Toryů v říjnu tohoto roku mj. přislíbila rozšíření ULS na veškeré trestné činy spojené s terorismem.

Novela trestního zákona z roku 1988 (Criminal Justice Act 1988) tedy podle všeho nachází širokou podporu u britské veřejnosti i současných politických představitelů. Nutno poznamenat, že se jedná o poměrně pochopitelný a logický krok, a to zejména z důvodu proměny bezpečnostní reality a z ní plynoucích moderních hrozeb (tj. v tomto případě terorismu a jeho veřejného schvalování). Je ovšem pravděpodobné, že ani potenciální aktualizace ULS (návrh je momentálně projednáván v horní komoře britského parlamentu) neumožní justici Choudaryho trest prodloužit. Dle současného nastavení mechanismu totiž mohou být podány žádosti na přezkum rozsudku nejpozději 28 dní po rozhodnutí soudu. Záleží tedy pouze na britské justici, jak se v budoucnu – tváří v tvář aktualizované legislativě – případu salafistického kazatele postaví.

Stoupající hvězda jednoho britského salafisty

Anjemu Choudarymu se i přes zjevnou podporu globálního džihádistického hnutí dařilo po zhruba dvě desítky let držet v mezích zákona za soustavné záře mediálních reflektorů. Vystudovaný právník se prý přitom ještě během divokých vysokoškolských let rozhodně nevyhýbal alkoholu, ženám ani drogám lehkého i těžšího charakteru. K jeho zradikalizování došlo zřejmě až ve druhé polovině devadesátých let po usazení ve východním Londýně, kdy se nechal ovlivnit klerikem tamní mešity a dlouhou dobu nejvýraznější tváří radikálního britského islamismu, Omarem Bakrím Mohammedem. Spolu se svým mentorem se Choudary roku 1996 podílel na ustavení organizace al-Muhajiroun (v překladu „Emigranti“), jež přirozeně navazovala na předchozí aktivity Bakrího Mohammeda spojené s vedením britské pobočky mezinárodního politického hnutí Hizb ut-Tahrir („Strana osvobození“). Bakrí byl z tohoto uskupení vyloučen pro své „příliš extrémní“ názory. Sluší se rovněž dodat, že v 80. letech ještě za svého působení na Blízkém východě stál Bakrí v čele saúdskoarabské buňky al-Muhajiroun, kterou ovšem tamní vláda zakázala. Právě tento incident Bakrího přinutil přesunout své aktivity do Spojeného království.

Klíčovou ideologií al-Muhajiroun byl salafistický islamismus, tedy jedna z ultrakonzervativních a nejvíce radikálních forem politického islámu, podporující globální džihád a ideologicky kloubící homofobii, antisemitismus a obecný odpor k liberálně demokratickému zřízení. Právě takovéto postoje se Choudary snažil tříbit, šířit a propagovat během celé doby svého působení v britském veřejném prostoru, nehledě na organizaci, kterou zrovna vedl. Po teroristických útocích na Spojené státy americké v roce 2001 se o Emigranty začaly vážně zajímat britské bezpečnostní složky, patrně kvůli kladnému postoji organizace k těmto činům, kdy se Choudary nezdráhal glorifikovat strůjce atentátů a označovat je přitom za „mučedníky“. Roku 2004 sami zakladatelé al-Muhajiroun skupinu rozpustili, aby se vyhnuli následkům spojeným s jejím veřejným zákazem. K tomu se britská vláda ovšem stejně uchýlila, a to v reakci na londýnské bombové útoky v červenci roku 2005 (které Choudary rovněž odmítl odsoudit). Důrazná protiteroristická opatření zahrnovala taktéž rozhodnutí o vyhoštění Omara Bakrího Mohammeda ze Spojeného království (Bakrí se prokazatelně podílel na financování džihádistických aktivit). Choudary díky tomu převzal po Bakrím pomyslný štafetový kolík a mohl se tak postupně vypracovat na pozici nejvýraznější tváře britského islamismu.

Jím vedená nástupnická organizace vzešlá z Emigrantů s názvem al-Ghurabaa neměla vzhledem k zostřenému dohledu bezpečnostních složek dlouhého trvání – již v roce 2006 došlo k jejímu zařazení na seznam teroristických organizací. Choudary se v průběhu let stal mluvčím dalších uskupení úzce navazujících na odkaz al-Muhajiroun, z nichž největší pozornosti se patrně dostalo organizaci Islam4UK. Ačkoliv byl i tento spolek po relativně krátkém působení roku 2010 zařazen na teroristický seznam, Choudarymu se prostřednictvím Islam4UK podařilo artikulovat svou touhu ustavit islám v celém Spojeném království jakožto vůdčí ideologii nadřazenou veškeré legislativě. V rámci tohoto procesu by mělo dojít k převedení všech mocenských pravomocí na stoupence islámu a implementaci právního řádu šaría v zemi. Takováto vize se stala jakousi Choudaryho „obchodní značkou“, díky níž se kazatel dostal do širokého povědomí britských i zahraničních médií a lákal takto na svou stranu významné počty radikalizujících se muslimů. (Koncept se dokonce uchytil i za hranicemi Británie, v Belgii takto kupříkladu dlouhou dobu působila organizace Sharia4Belgium, která byla roku 2015 prohlášena za teroristickou.)

Choudaryho stopa v myslích britských teroristů

Při posuzování Choudaryho aktivit je po právu věnován největší díl pozornosti řadě britských teroristů, které otec salafista přímo (i nepřímo) ideologicky ovlivnil. Již u strůjců zmíněných bombových atentátů v Londýně předpokládaly bezpečnostní složky ideologické ovlivnění ze strany al-Muhajiroun. Zřejmě největší rozruch u britské veřejnosti vyvolaly Choudaryho vazby na Michaela Adebolaja, jednoho z dvojice atentátníků, jež v květnu roku 2013 na ulici londýnského Woolwiche brutálním způsobem usmrtila britského vojáka Lee Rigbyho. Vražda nesla jasný náboženský motiv a britská vláda ji obratem označila za akt terorismu. Adebolajo, konvertita prokazatelně sympatizující s Choudaryho myšlenkami, byl od roku 2005 pravidelně spatřován na veřejných setkáních a demonstracích pořádaných osobami dlouhodobě spjatými s Emigranty (Choudaryho s Adebolajem dokonce zachytily televizní kamery stát vedle sebe na jedné z demonstrací v roce 2007).

Blízké vazby na al-Muhajiroun choval také Brusthom Ziamani, kterého policejní složky zadržely v roce 2014 na londýnské ulici s nožem a kladivem v tašce. Podle všeho se právě chystal spáchat atentát na dalšího britského vojáka, přičemž Adebolaja, jehož činem se jednoznačně nechal inspirovat, policii později popsal jako „legendu“. Poslední teroristický útok nesoucí totožné kontury jako uvedené dva předchozí zmařily britské bezpečnostní složky v květnu letošního roku. Junead Khan při něm hodlal zaútočit nožem na příslušníka amerického letectva. Odsouzen byl společně se svým strýcem z důvodu plánování cesty do Sýrie za účelem rozšíření řad ISIS. Podle soudu měli radikalizaci obou obžalovaných na svědomí právě příslušníci al-Muhajiroun.

V neposlední řadě potom stojí za zmínku osoba Abú Rumaysaha, bývalého mluvčího Emigrantů a Choudaryho blízkého spolupracovníka, který proslul nejenom extremistickou činností v rámci Spojeného království, ale především svou význačnou úlohou přímo na syrském bojišti. Bývalému hinduistovi (jeho původní jméno před konvertováním k islámu znělo Siddhartha Dhar) se i přes přísný dohled policie a uvalený zákaz vycestovat podařilo roku 2014 proklouznout a odjet do Sýrie, kde se postupem času stal jednou z nejvýraznějších tváří ISIS. Rumaysah figuroval na jednom z virálních propagandistických videí ISIS, zachycujících vynášení rozsudků nad zajatci džihádistů a explicitně zobrazujících jejich následnou popravu. Rumaysahova vzniknuvší přezdívka „Jihadi Sid“ byla záhy pozměněna na „New Jihadi John“. Stalo se tak poté, co během amerického náletu v Sýrii v listopadu roku 2015 došlo k usmrcení původního „Jihadi Johna“ – jednoho z prvních proslavených britských teroristů z řad ISIS, jenž vstoupil do paměti popravou amerického novináře Jamese Foleyho.

Choudary jako špička ledovce

Odsouzením Anjema Choudaryho za podněcování svých stoupenců k přísaze věrnosti ISIS končí jedna dlouhá kapitola v dějinách islamistického extremismu ve Spojeném království. Po více než dvacet let se tento radikální kazatel a aktivista pohyboval před snímači televizních kamer a trpělivě poskytoval rozhovory, přel se s politickými experty a žurnalisty zpochybňujícími jeho svérázný pohled na svět nebo jednoduše hlásal nenávist na veřejných shromážděních. Že se z Choudaryho v průběhu let stala mediální hvězda, dokládá mj. existence jeho vlastního profilu na webových stránkách filmové databáze IMDb.

Paralelně s budováním veřejné image ovšem Choudary v ústraní soustavně předával salafistické učení svým následovníkům, z nichž řada skutečně překročila hranice svobody slova a vyznání a zasvětila svůj život násilnému pojetí džihádistické ideologie. Choudary strávil převážnou část svého produktivního života na svobodě rekrutováním budoucích britských radikálů a teroristů, přičemž stěžejní složku jeho finančních příjmů tvořil britský sociální systém. Ukončení této kapitoly však nelze označit za nikterak významné vítězství britské spravedlnosti, jakož spíše za dočasně uspokojivý akt zadostiučinění. Britským bezpečnostním složkám se podařilo (spíše prozatímně) odstavit nejvýraznější tvář hnutí, které má však po celé zemi stále tisíce stoupenců představujících potenciální hrozbu pro bezpečnost Velké Británie. Přestože se britské justici podařilo po extrémně dlouhé době usvědčit otce salafistu z prokazatelného překročení zákona, hlavní tíha nadále spočívá na bedrech tajné služby, jež (nehledě na osobu Anjema Choudaryho) musí chránit britské občany bezprostředním odhalováním teroristických spiknutí, naplánovaných v tichosti zradikalizovanými fanatiky z řad britských občanů.

Na závěr je však rovněž nutné poznamenat, že Choudaryho odsouzením se britské spravedlnosti minimálně podařilo otevřít jednu z důležitých otázek trestního práva a posunout ji dále v systému politického rozhodování. Ať už pravděpodobné budoucí rozšíření působnosti ULS ovlivní délku Choudaryho trestu či nikoliv, možnost přezkoumat a následně zpřísnit zdánlivě příliš shovívavý rozsudek by se mohla vztahovat na všechny osoby odsouzené v  následujících letech za teroristické činy. Proslulý klerik, jemuž se tento komentář zevrubně věnoval, se možná dostane na svobodu za dobré chování už v roce 2019, mladší generace jeho stoupenců by však již takovým pohodlím disponovat nemusela.