Když nemůžeš, tak přidej! bylo heslo legendárního atleta plukovníka Emila Zátopka. Mackovým heslem se asi řídí také Ministerstvo obrany ČR, když v K2025 ve své upravené verzi ke zveřejnění schválené usnesením vlády ČR č. 1094 z 21. 12. 2015 ve své neupravené verzi určené k utajení zvýšilo politicko-vojenské ambice z neuvěřitelných 26 200 vojáků na ještě nedosažitelnějších asi 30 000. Popřelo tak vše to, co s čím Česká republika přišla po Pražském summitu NATO, aby ubezpečila západní spojence, že to myslí se svou i jejich obrannou vážně a dobře.

Kdo si ještě vzpomene na situaci, kdy po návštěvě tehdejšího generálního tajemníka NATO George Robertsona muselo Ministerstvo obrany přehodnocovat své akviziční plány založené na nedoplnitelné konskripční armádě (schopné snad ještě nějakého preventivního leteckého úderu), dojde asi k tomu, že dříve či později se spojenci ozvou a budou se ptát, jestli to fakt myslíme vážně.

Necháme-li stranou, že K2025 ve své upravené verzi ke zveřejnění je historicky první koncepcí výstavby armády přijímanou podle § 6 z. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, bez vládou schválené organizační struktury, pak o to více překvapí, že nová Obranná strategie ČR, což na rozdíl o koncepce výstavby armády není legislativně povinný dokument bezpečnostní politiky, projednaná a schválená vládou dne 13. 3. 2017 usnesením č. BUDE DOPLNĚNO přišla s navýšením počtů o dalších 5 000 osob. To už nevypadá na to, že by ministr obrany byl schopen splnit usnesení 1094 z 21. 12. 2015, o Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2025:

zajistit postupné dosahování schopností, které jsou požadovány ke splnění všech úkolů a závazků Armády České republiky v souladu s koncepcí uvedenou v bodě I tohoto usnesení.

Především pak bude obtížné splnit bod III usnesení vlády ČR č. 194 z 13. 3. 2017, Aktualizace Obranné strategie České republiky, kde se ukládá:

členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy vycházet z aktualizované Obranné strategie České republiky uvedené v bodě I tohoto usnesení při zpracování a realizaci koncepčních dokumentů a legislativních opatření v oblasti obrany.

To zejména, když nevíme, jakou organizační strukturu armáda má a jak je rozmístěna po území České republiky. Problémy to asi způsobí integrovanému záchrannému systému, kde ozbrojené síly patří mezi jeho další složky, bude obtížné si udělat představu o tom, kde jsou schopnosti ozbrojených sil, a jestli nejsou jen na papíře kvůli obrovské nedoplněnosti a právě proto nemá smysl na ně spoléhat.

Tak jako není jasno o organizační struktuře armády, není vůbec jasno, kolik vojáků v resortu MO vůbec slouží. Ministerstvo obrany nabízí dva pohledy. Podle svého uvážení zveřejňuje na stránce Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR počet osob, které v určitém časovém okamžiku byly v evidenci ministerstva. V žádném případě však nejde o počty zaměstnanců ve státních podnicích a příspěvkových organizacích, které MO zveřejňuje v Závěrečných účtech státního rozpočtu ČR kapitola 307 – Ministerstvo obrany ČR společně s tzv. přepočtenými počty zaměstnanců. Vedle toho, že tedy nedostáváme skutečný počet osob v resortu MO ČR, protože odvětví, v jehož čele stojí Ministerstvo obrany ČR, zahrnuje i ministerstvem zřizované a řízené podnikající subjekty, jsou informace o evidenčním stavu vojáků a jiných osob se vztahem k českému státu redukovány o počet osob v tzv. zakryté části Vojenského zpravodajství, což je jazykový eufemismus.

Podle vydaných pamětí bývalých zaměstnanců českých a československých zpravodajských služeb jde o nelegální rozvědku, která se podle informací českých sdělovacích prostředků podílí na přípravě vražd novinářek a jiných lidí, provádí kontrasledování manželek premiérů, posílá bezbranné české občany do Libanonu a fotí dům ministra vnitra ve vlastnictví státu. Jako by bylo třeba tyto informace utajovat, když v rámci přípravy návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2012 samo Ministerstvo obrany prozradilo, že asi 1400 osob se věnuje výkonu zpravodajské činnosti v souladu s prioritami vlády. Ministerstvo vnitra, v jehož rozpočtové kapitole je součástí i Úřad pro zahraniční styky a informace, žádné takové rozlišení nedělá a zbytečně na rozvědku neupozorňuje. Jako by se z celkových počtů vojáků dalo zjistit, kolik z nich je součástí Vojenského zpravodajství, když jim to autor informace sám nesdělí.

Důležitější než informace o aktuálním stavu vojáků a občanských zaměstnanců pohybujících se právě v systému je informace o průměrných přepočtených počtech ukazující, jak byl v průměru (za dvanáct měsíců) obsazen fond služebních/pracovních míst organizační složky státu Ministerstvo obrany (OSS MO) a politicko-vojenské ambice jsou vztaženy k naplnění tohoto fondu. Vzhledem k tomu, že součástí OSS MO je i Vojenské zpravodajství, Vojenská policie, Hradní stráž a další, obsahují tyto počty k 31. 12. vojáky a vojákyně odměňované platem z rozpočtu Ministerstva obrany. Pokud si srovnáme tyto počty s počty, u kterých MO v poznámce 1 uvádí, že počty za předchozí rok (31. 12.) byly zjištěny k 1. 1. následujícího roku a vyneseme si jejich vývoj do grafu, napadne nás, že možná, spekulativně, v roce 2025 by mohlo být dosaženo původních politicko-vojenských ambicí na úrovni 26200 vojáků a vojákyň, ale bude to vykoupeno zásadní ztrátou kvality měřenou průměrným věkem.

Jak je patrné z obrázku, v roce 2016 se Ministerstvo obrany sice dostalo na úroveň průměrných přepočtených počtů z roku 2005, kdy se stala armáda plně profesionální, ale je to vykoupeno tím, že takřka každý voják má vedle nároku na řádnou dovolenou také nárok na 14 dnů preventivní rehabilitace. Prý byly i případy, kdy voják starší 35 let po základním výcviku ve Vyškově ještě ten samý rok stihl tento druh zdravotní dovolené. Dokonce už se dnes nejedná o muže a ženy schopné služby bez vady, a tudíž za jakýchkoliv podmínek tak, jak je to u policie, hasičů nebo celníků.

Není proto důvod se chlubit tím, že nejstaršímu nováčkovi bylo 46 let. Již několik let neprobíhá nábor, ale prosté doplňování armády známé z dob armády lidové, kdy kdo jen trochu projeví zájem a trochu splňuje kritéria, je přijat; ministerstvo však taktně mlčí o tom, kolik z takových vojáků nedokončí základní přípravu na vlastní žádost, nebo je jim zrušen služební poměr ve zkušební době. A to nemluvím o propouštění vojáků z důvodů reorganizace, které bude ještě jednodušší, byla-li schválena koncepce výstavby armády bez organizační struktury. Tešme se na vojenskou přehlídku ku 100. výročí československé státnosti, demonstrace mládí to jistě nebude.