Když nemůžeš, tak přidej! bylo heslo legendárního atleta plukovníka Emila Zátopka. Mackovým heslem se asi řídí také Ministerstvo obrany ČR, když v K2025 ve své upravené verzi ke zveřejnění schválené usnesením vlády ČR č. 1094 z 21. 12. 2015 ve své neupravené verzi určené k utajení zvýšilo politicko-vojenské ambice z neuvěřitelných 26 200 vojáků na ještě nedosažitelnějších asi 30 000. Popřelo tak vše to, co s čím Česká republika přišla po Pražském summitu NATO, aby ubezpečila západní spojence, že to myslí se svou i jejich obrannou vážně a dobře.
Kdo si ještě vzpomene na situaci, kdy po návštěvě tehdejšího generálního tajemníka NATO George Robertsona muselo Ministerstvo obrany přehodnocovat své akviziční plány založené na nedoplnitelné konskripční armádě (schopné snad ještě nějakého preventivního leteckého úderu), dojde asi k tomu, že dříve či později se spojenci ozvou a budou se ptát, jestli to fakt myslíme vážně.
Necháme-li stranou, že K2025 ve své upravené verzi ke zveřejnění je historicky první koncepcí výstavby armády přijímanou podle § 6 z. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, bez vládou schválené organizační struktury, pak o to více překvapí, že nová Obranná strategie ČR, což na rozdíl o koncepce výstavby armády není legislativně povinný dokument bezpečnostní politiky, projednaná a schválená vládou dne 13. 3. 2017 usnesením č. BUDE DOPLNĚNO přišla s navýšením počtů o dalších 5 000 osob. To už nevypadá na to, že by ministr obrany byl schopen splnit usnesení 1094 z 21. 12. 2015, o Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2025:
zajistit postupné dosahování schopností, které jsou požadovány ke splnění všech úkolů a závazků Armády České republiky v souladu s koncepcí uvedenou v bodě I tohoto usnesení.
Především pak bude obtížné splnit bod III usnesení vlády ČR č. 194 z 13. 3. 2017, Aktualizace Obranné strategie České republiky, kde se ukládá:
členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy vycházet z aktualizované Obranné strategie České republiky uvedené v bodě I tohoto usnesení při zpracování a realizaci koncepčních dokumentů a legislativních opatření v oblasti obrany.
To zejména, když nevíme, jakou organizační strukturu armáda má a jak je rozmístěna po území České republiky. Problémy to asi způsobí integrovanému záchrannému systému, kde ozbrojené síly patří mezi jeho další složky, bude obtížné si udělat představu o tom, kde jsou schopnosti ozbrojených sil, a jestli nejsou jen na papíře kvůli obrovské nedoplněnosti a právě proto nemá smysl na ně spoléhat.
Tak jako není jasno o organizační struktuře armády, není vůbec jasno, kolik vojáků v resortu MO vůbec slouží. Ministerstvo obrany nabízí dva pohledy. Podle svého uvážení zveřejňuje na stránce Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR počet osob, které v určitém časovém okamžiku byly v evidenci ministerstva. V žádném případě však nejde o počty zaměstnanců ve státních podnicích a příspěvkových organizacích, které MO zveřejňuje v Závěrečných účtech státního rozpočtu ČR kapitola 307 – Ministerstvo obrany ČR společně s tzv. přepočtenými počty zaměstnanců. Vedle toho, že tedy nedostáváme skutečný počet osob v resortu MO ČR, protože odvětví, v jehož čele stojí Ministerstvo obrany ČR, zahrnuje i ministerstvem zřizované a řízené podnikající subjekty, jsou informace o evidenčním stavu vojáků a jiných osob se vztahem k českému státu redukovány o počet osob v tzv. zakryté části Vojenského zpravodajství, což je jazykový eufemismus.
Podle vydaných pamětí bývalých zaměstnanců českých a československých zpravodajských služeb jde o nelegální rozvědku, která se podle informací českých sdělovacích prostředků podílí na přípravě vražd novinářek a jiných lidí, provádí kontrasledování manželek premiérů, posílá bezbranné české občany do Libanonu a fotí dům ministra vnitra ve vlastnictví státu. Jako by bylo třeba tyto informace utajovat, když v rámci přípravy návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2012 samo Ministerstvo obrany prozradilo, že asi 1400 osob se věnuje výkonu zpravodajské činnosti v souladu s prioritami vlády. Ministerstvo vnitra, v jehož rozpočtové kapitole je součástí i Úřad pro zahraniční styky a informace, žádné takové rozlišení nedělá a zbytečně na rozvědku neupozorňuje. Jako by se z celkových počtů vojáků dalo zjistit, kolik z nich je součástí Vojenského zpravodajství, když jim to autor informace sám nesdělí.
Důležitější než informace o aktuálním stavu vojáků a občanských zaměstnanců pohybujících se právě v systému je informace o průměrných přepočtených počtech ukazující, jak byl v průměru (za dvanáct měsíců) obsazen fond služebních/pracovních míst organizační složky státu Ministerstvo obrany (OSS MO) a politicko-vojenské ambice jsou vztaženy k naplnění tohoto fondu. Vzhledem k tomu, že součástí OSS MO je i Vojenské zpravodajství, Vojenská policie, Hradní stráž a další, obsahují tyto počty k 31. 12. vojáky a vojákyně odměňované platem z rozpočtu Ministerstva obrany. Pokud si srovnáme tyto počty s počty, u kterých MO v poznámce 1 uvádí, že počty za předchozí rok (31. 12.) byly zjištěny k 1. 1. následujícího roku a vyneseme si jejich vývoj do grafu, napadne nás, že možná, spekulativně, v roce 2025 by mohlo být dosaženo původních politicko-vojenských ambicí na úrovni 26200 vojáků a vojákyň, ale bude to vykoupeno zásadní ztrátou kvality měřenou průměrným věkem.
Jak je patrné z obrázku, v roce 2016 se Ministerstvo obrany sice dostalo na úroveň průměrných přepočtených počtů z roku 2005, kdy se stala armáda plně profesionální, ale je to vykoupeno tím, že takřka každý voják má vedle nároku na řádnou dovolenou také nárok na 14 dnů preventivní rehabilitace. Prý byly i případy, kdy voják starší 35 let po základním výcviku ve Vyškově ještě ten samý rok stihl tento druh zdravotní dovolené. Dokonce už se dnes nejedná o muže a ženy schopné služby bez vady, a tudíž za jakýchkoliv podmínek tak, jak je to u policie, hasičů nebo celníků.
Není proto důvod se chlubit tím, že nejstaršímu nováčkovi bylo 46 let. Již několik let neprobíhá nábor, ale prosté doplňování armády známé z dob armády lidové, kdy kdo jen trochu projeví zájem a trochu splňuje kritéria, je přijat; ministerstvo však taktně mlčí o tom, kolik z takových vojáků nedokončí základní přípravu na vlastní žádost, nebo je jim zrušen služební poměr ve zkušební době. A to nemluvím o propouštění vojáků z důvodů reorganizace, které bude ještě jednodušší, byla-li schválena koncepce výstavby armády bez organizační struktury. Tešme se na vojenskou přehlídku ku 100. výročí československé státnosti, demonstrace mládí to jistě nebude.
5 comments
5 Comments
Honza
15. 5. 2017, 2:44Ruku v ruce s neschopností rekrutovat vojáky do pravidelné armády pak jdou pokusy "zatraktivnit službu" "odborníkům" tak, aby u nich nedocházelo k výpadku příjmu… při službě v Aktivních Zálohách, například při nasazení AZ. Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy u AZ někteří politici navrhují zvyšovat odměnu za vykonanou přípravu u AZ sloužících déle než sedm let .. za sedm let AZ absolvuje sedm cvičení v celkové délce čtyřiceti týdnů… má tedy relevantní VOJENSKÉ zkušenosti jako voják z povolání po jednom roce služby na útvaru, ovšem za cenu navýšení ceny sloužícího VZP o roční odměnu v hodnotě 18 tisíc Kč. No neberte to.
REPLYjana
20. 5. 2017, 8:25Obsah článku je hodně pravdivý. Bohužel po 28 letech v službě jsem tak vyhořelá, že nejenom že nedoporučuji vstup do této organizace, když se mě někdo ptá na moje zkušenosti, ale přímo odrazuji. Svým dětem jsem to přímo zakázala. Nespornou výhodu je když člověk odslouží, tak pobírání výsluhového příspěvku. Ale jinak??? Tohle povolání není na celou dobu produktivního věku, takže člověk se bude muset s vojenským vzděláním a vojenskou praxí zařadit do civilního pracovního prostředí a to je opravdu velmi náročný přechod a mnoho osob ani tento přechod nezvládlo. Mladé generaci doporučuji studovat na kvalitních školách a uplatnit se v civilním prostředí. Do AČR doporučuji vstup lidem, kteří jsou spokojeni v autoritativně založené organizaci, kde většinou jedinec je pouze číslo v tvaru, bez větší možnosti cokoliv ovlivnit. Nebo dobrodruhům s civilním vzděláním, kteří nakouknou a poté se rozhodnou jestli zůstanou nebo odejdou.
REPLYViktor@jana
20. 5. 2017, 10:55Naprosto souhlasím. Dnes se už nemusíš ani výsluhy dočkat. Nějakej ješita ti neprodlouží smlouvu poslední rok před nárokem na výsluhu a máš ztracený roky. Nehledě na to, že se u útvaru snažíš a pak vidíš jak se nějaký … díky známostem bez ohledu na kariérní řád povyšuje a … škoda mluvit. Nesmyslné reoredy střídají jedna druhou a světlé zítřky níkde.
REPLYJakub
2. 6. 2017, 12:13Na grafu je jasně vidět, že boom rekrutace posledních dvou let se vezl na vlně doby té kdy byli připraveni lidé, ale nábor byl stopnut. Z veřejně dostupných zdrojů je zjistitelné, že aby mohlo být nabráno cca 600 vojáků je třeba oslovit 3500 občanů, z toho jich do VN dojde asi 2600 a z VN jich projde něco kolem 900 a zbytek je odpad na rekrutačním. Tato záloha je již však vyčerpána, žádná pracovní krize se nekoná (zatím), takže koho budou nabírat v příštích letech je ve hvězdách. Kariérní řád je tragédie sama o sobě. Rozhodně bych nedoporučoval zájemcům studovat UO. Po studiu je startovní hodnost poručík. Lepší se ukazuje nastoupit do stříbrného sboru, hodnost není důležitá, a potom s jakoukoliv vysokou (odbornost není důležitá, bere se jen titul), je možné z desátníka povýšit třeba rovnou na npor., kpt.,nebo i mjr. – okamžitě po základní přípravě. Tím se spolehlivě dostane dotyčný do lépe placených pozic, co si budeme povídat sloužit jako desátník za cca 24 t. čistého není žádný hit, když v civilu za stejné peníze nechtějí lidé pracovat. Souhlasím s tím co píše Jana. Pro mladé lidi zde existuje spoustu zajímavějších alternativ než to co nabízí stát ve všech podobách.
REPLYBohuslav Pernica@Jakub
12. 6. 2017, 9:48Když už se to nakouslo, tak se vůbec nikdo nebaví o kvalitách vojáků v dělení zaměstnanecká a institucionální motivace. Výzkum probíhal naposledy v 90. letech jako mezinárodní srovnávací výzkum Kadet ´95 u studentů vojenských škol a ČR vykázala nejvyšší míru zaměstnanecké motivace (sloužím pro benefity a dobrý plat) a nejnižší míru institucionální motivace (sloužím proto, že chci být voják, baví mě to, i když je to těžší než někde jinde). I lidí se zaměstnaneckou motivací se ví, že je-li to možné, jdou za lepším. Výsledkem je větší fluktuace na začátku kariéry (nelíbí se mi tady, nesplnili jste, co jste slibili, není to podle mých představ – odcházím!) a v jejím závěru (má smysl pokračovat, když jinde mi dají víc, nebo i míň, ale budu mít výsluhu a svůj klid?) Stalo se ale tradicí, že kampaň cílí na lidi se zaměstnaneckou motivací v obtížné sociální situaci (nezaměstnanost), přitom armáda už moc toho, co by nenabízeli jinde (byty, stravování zadarmo, perspektivu stáleho zaměstnaní, vysoká škola, pěkné pracovní prostředí, výborné mezilidské vztahy, zaměstnání pro manželku…) a lidi to zavázalo alespoň chvíli vydržet, usadit je tam, kde je armáda potřebuje (třeba Jince, Strakonice), nemá.
REPLY