…ale zahodit se nedá
Přiznávám, choval jsem se dlouhá léta k tomuto blogu macešsky. Pokud se tedy muž může k něčemu, či někomu macešsky chovat. Zanedbával jsem jej a nenapsal kloudnou řádku. Přitom to byl první blog tohoto typu v České republice. Alespoň jsem jej udržoval po celou dobu v jakémsi komatu, nechtěl jsem, aby to, co zde bylo za ty roky napsáno různými autory (lepší, či horší, nic není perfektní), jen tak zmizelo.
To, co bylo v roce 2009, kdy jsem tento blog založil, unikátní, je dnes zcela běžné. Sociální sítě, podcasty, blogy, webové stránky, prostě všude je textů a názorů více než dost, těžko vše přečíst. Natož si najít čas nad tím přemýšlet.
Přesto jsem si, po dlouhém přemýšlení řekl, že zkusím menší revitalizaci. Protože času není stále příliš, požádal jsem Petra Mlejnka, který pro kamarády píše výborné analýzy a komentáře, jestli by souhlasil s jejich publikací na OWOP. Jsem rád, že souhlasil. A já doufám, že mě to přiměje také k nějakému občasnému psaní. Člověku to umožňuje lépe si tříbit myšlenky.
OWOP byl a je otevřeným prostorem, takže pokud někdo chcete přispět, uvítám to. Platí ovšem to, co vždy, je to můj prostor a já určuji publikační pravidla.
