Návrat války: Proč se svět vzdaluje představě trvalého míru

Po skončení Studené války převládlo v západním světě přesvědčení, že lidstvo vstoupilo do období, ve kterém budou ozbrojené konflikty postupně ustupovat do pozadí. Rozvoj mezinárodního obchodu, globalizace, ekonomické provázanosti a sílících mezinárodních institucí vedl mnoho politiků i akademiků k názoru, že válka přestává být efektivním nástrojem prosazování státních zájmů. Události posledních let však ukazují, že tato očekávání byla předčasná.

Válka na Ukrajině, rostoucí napětí v Indo-Pacifiku, konflikty na Blízkém východě i pokračující nestabilita v Africe potvrzují, že ozbrojené střety zůstávají nedílnou součástí mezinárodních vztahů. Místo postupného ústupu násilí se svět ocitá v období rostoucího soupeření mezi státy a návratu geopolitiky.

Optimismus po konci studené války

Devadesátá léta minulého a první desetiletí nového století skutečně přinesly relativně stabilní mezinárodní prostředí. Počet mezistátních válek klesal a dominantní postavení Spojených států vytvářelo prostředí, ve kterém se velké mocnosti vyhýbaly přímým střetům. Mnoho pozorovatelů proto dospělo k závěru, že ekonomická spolupráce a vzájemná závislost států postupně vytlačí válku z politického rozhodování.

Tento pohled však vycházel především z mimořádně specifického historického období. Stabilita byla často považována za nový standard, nikoliv za dočasný důsledek jedinečné mocenské převahy Západu po rozpadu Sovětského svazu.

Ukrajina jako zlomový okamžik

Ruská invaze na Ukrajinu vrátila do Evropy něco, co mnoho generací považovalo za minulost – rozsáhlou průmyslovou válku mezi státy. Na bojišti se znovu objevily masové dělostřelecké souboje, zákopové systémy, strategické bombardování infrastruktury i rozsáhlá mobilizace lidských a ekonomických zdrojů.

Konflikt zároveň připomněl, že státy jsou stále ochotny používat vojenskou sílu k dosažení politických cílů. Ukázal také, že technologický pokrok nezměnil podstatu války, ale pouze rozšířil prostředky, kterými je vedena. Válka na Ukrajině se tak stala symbolem návratu reality do strategických úvah. Potvrdila, že dějiny mezinárodních konfliktů neskončily a že vojenská síla zůstává významným faktorem světové politiky.

Jedním z hlavních důvodů současného zhoršení bezpečnostní situace je návrat mocenské konkurence mezi velkými státy. Čína usiluje o posílení svého vlivu v Asii a Tichomoří. Rusko se snaží obnovit sféru vlivu v postsovětském prostoru. Írán rozšiřuje svůj vliv na Blízkém východě a stále více zemí prosazuje vlastní regionální ambice.

Historie přitom opakovaně ukazuje, že období změn v rozložení moci bývají spojena s vyšším rizikem konfliktů. Když vznikají nová centra moci nebo když zavedené mocnosti začnou ztrácet své dominantní postavení, roste pravděpodobnost krizí, nedorozumění i ozbrojených střetů. Současný svět proto připomíná spíše období strategické soutěže než éru stabilního mezinárodního řádu.

Nové technologie přinášejí nové hrozby

Významnou roli hraje také technologická revoluce. Mnozí předpokládali, že moderní technologie povedou ke stabilnějšímu a bezpečnějšímu světu. Praxe však ukazuje opačný trend. Drony, umělá inteligence, autonomní systémy, kybernetické operace nebo hypersonické zbraně mění podobu konfliktů a současně zvyšují riziko chybných rozhodnutí. Schopnost zasáhnout protivníka na velké vzdálenosti se stává dostupnější nejen velmocím, ale i menším státům nebo nestátním aktérům.

Technologická převaha navíc není trvalá. Šíření moderních vojenských technologií zvyšuje nejistotu a komplikuje tradiční modely odstrašení, na kterých byla bezpečnost po desetiletí postavena.

Současné trendy nejsou pouze otázkou subjektivního vnímání. Mezinárodní databáze ozbrojených konfliktů ukazují, že počet válek i jejich intenzita v posledních letech výrazně vzrostly. Rok 2024 patřil mezi nejkrvavější období od konce studené války. Ve světě probíhal rekordní počet státních konfliktů a počet obětí ozbrojeného násilí dosáhl úrovní, které byly ještě před deseti lety považovány za nepravděpodobné.

Vedle války na Ukrajině přispívají k tomuto trendu konflikty v Africe, na Blízkém východě a rostoucí počet občanských válek, do nichž se zapojují zahraniční mocnosti. Právě tyto konflikty dnes představují nejčastější podobu ozbrojeného násilí.

Západ reaguje změnou bezpečnostní politiky

Vývoj posledních let vedl k zásadnímu přehodnocení obranné politiky mnoha západních států. Evropské země výrazně navyšují výdaje na obranu, modernizují armády a investují do obranného průmyslu. Rozšíření NATO o Finsko a Švédsko, růst vojenských rozpočtů v Evropě i nové bezpečnostní strategie států v Indo-Pacifiku ukazují, že politické elity stále více počítají s dlouhodobým obdobím zvýšeného bezpečnostního napětí.

Místo očekávání trvalého míru se vrací důraz na odstrašení, vojenskou připravenost a schopnost čelit krizím. Řada bezpečnostních institucí dnes upozorňuje, že mezinárodní prostředí bude v příštím desetiletí pravděpodobně charakterizováno vyšší mírou soupeření, nestability a nepředvídatelnosti. Současně roste význam ekonomické bezpečnosti, ochrany dodavatelských řetězců, technologické konkurence a kontroly strategických surovin.

Nejde přitom pouze o vojenské konflikty. Rostoucí roli hrají hybridní operace, kybernetické útoky, informační válka a ekonomický nátlak. Hranice mezi mírem a válkou se stává stále méně zřetelnou.

Válka nezmizela, pouze jsme ji přestali očekávat

Největším poučením posledních let je skutečnost, že mír nelze považovat za samozřejmost. Stabilita mezinárodního systému není automatickým výsledkem ekonomického rozvoje ani technologického pokroku. Je výsledkem rovnováhy sil, důvěryhodného odstrašení a aktivní diplomacie.

Události posledních let ukazují, že válka zůstává trvalou součástí mezinárodní politiky. Mění se její prostředky, technologie i aktéři, ale její podstata přetrvává. Svět proto nevstupuje do éry bez konfliktů. Naopak se zdá, že období relativního klidu, které následovalo po skončení studené války, bylo spíše výjimkou než novým pravidlem.

Ilustrace: Ernest Crofts; Wallenstein: A Scene of the Thirty Years War; Leeds Museums and Galleries