Několik postřehů a trendů z Farnborough 2026

Projít si Mezinárodní aerosalón ve Farnborough je vždy zážitek. A to nejenom pro fandy letecké techniky všeho druhu. Je dobré si na něj vyčlenit dostatek času, nebo si přesně říct, co chci vidět a nikam jinam nejít, protože za každým rohem jsou nové věci k vidění. Stejně tak je dobré si vzít po návštěvě oddechový čas na zhodnocení. Vjemů je totiž moc a dívat se na ně dá z různých úhlů, takže hodnocení mohou být odlišná, a přesto všechna správná.

Je vždy zajímavé sledovat vývoj trendů, které jsou důležité pro dlouhodobějších úvahy, kam se technologie, představy výrobců a obecně válčení vydává. Při procházení hal se stovkami vystavovatelů, venkovních expozic i „chaletů“ velkých výrobců se dají zmínit tři skupiny produktů, které měly opravdu výrazné zastoupení. S jistou nadsázkou se dá říct: pokud nemáte unikátní technické řešení, nejste ve fází téměř sériové výroby, nebo nemáte hodně peněz na utrácení, nepouštějte se do nich.

Drony kam se podíváš
Tou první jsou samozřejmě drony, všech možných rozměrů, konstrukcí a účelů. Od malých FPV dronů a rychlých interceptorů, obvykle někde jen tak mimochodem položených na stáncích, přes středně velké koptéry a křídlaté UAV, útočné a transportní až po ty obrovské schopné nést těžké náklady. Nechyběly ani drony ukryté v kontejneru, které robotická ruka vysune do startovací pozice, aby mohly letět, střežit perimetr a zase se vrátit, být v domovské stanici vyměněny, dobít se a třeba zase letět, pokud operátor, nebo počítač rozhodne, že se tak má stát. Člověk se u kontejneru objeví jen, když se něco porouchá, nebo je čas servisní prohlídky.

Samozřejmě, zdaleka ne všechno ukazované bylo ze sériové výroby. Někdy šlo o koncepty, či demonstrátory, ale záběr je obrovský. Je otázkou, zda stejným tempem přibývá kupců. Z debat a komentářů na všech možných komunikačních platformách by se mohlo zdát, že zcela jistě, protože nastala doba dronová, které vyřeší všechny války. Realita však bude mnohem šedší. Už jenom proto, že jakákoli výroba závisí na subdodavatelích elektroniky, surovin a polotovarů a těch exponenciálně nepřibývá.

Co se týče obrany proti dronům, kromě zmiňovaných malých FPV interceptorů, jejichž úkolem je narazit do přilétajícího nepřátelského dronu a tím jej zničit, nebylo Farborough tak bohaté. Koncepčně s novým přístupem přišel Lockheed Martin s Morfiusem, který by měl ničit až 50 dronů pulsním elektromagnetickým výbojem. Krátce po představení se ovšem objevil komentář Jamese Acuny o fyzikální dosažitelnosti toho, co tvrdí Lockheed Martin. Další se začali připojovat. Ale třeba má Lockheed nějaké nečekané technické řešení stále v souladu s platnou fyzikou.

Turbínové motory a čekání na inovaci
Druhou oblastí jsou turbínové motory do dronů a raket. S poptávkou, která zejména díky Ukrajině v posledních letech exponenciálně vzrostla, se zjistilo, že úzkým hrdlem produkce doronů a raket jsou právě tyto motory. A tak se řada firem pustila do jejich vývoje a výroby. Na Farnborough byly minimálně tři české firmy, respektive s českou stopou, které se tohoto boomu účastní – tradiční výrobce PBS, mladší AviaNera patřící do holdingu CSG a španělská Egile většinově vlastněná českou AIT Group.

U turbínových motorů probíhá neustále inovace, nicméně využívají stejných principů a velice obdobných konstrukcí. Dá se předpokládat, že trh bude postupně nasycován, tedy za předpokladu, že subdodávky nebudou narušeny a nevypukne nějaký další velký konflikt, který bude poptávku udržovat, či zvyšovat. I zde je ovšem prostor pro výraznou inovaci. Vzdušný prostor kolem tří kilometrů začíná být „zahuštěný“, takže navrch bude mít ten, kdo vyletí výš, respektive bude schopen na cíle útočit z vyšších výšek. Ale tam už nestačí využívat standardní palivo, bude potřeba přidávat například vodík a nemusí ani standardní motor.

Bráchové ve zbrani
Třetí oblastí jsou koncepty robotických prostředků, jejichž hlavní charakteristikou není autonomní působení, ale spolupráce s člověkem, respektive jím řízeným prostředkem. Jde o takzvaný koncept loyal wingman, česky by se dalo říct „loajální křídlo“. Spolupráce člověka se strojem je tím zásadním, co bude ovlivňovat konflikty, výrobu a trh. Vlastně jej už ovlivňuje. Důvodem je obecně vyšší efektivita:

• ochrana člověka ať už v samotném boji, či vůbec před povoláním a nasazením
• navýšení vojenských schopností bez požadavku na vyšší počet osob (to bude klíčová změna pro tradiční vnímání výstavby schopností daných DOTMLPFI, kdy i s nižším počtem personálu, který je tradičně vnímaný jako klíčový pro strukturu a tedy očekávaný výkon, bude možné naplnit schopnost, respektive ji rozšířit; z hlediska stávajícího přístupu výstavby schopností bude muset dojít k úpravě práce prakticky se všemi písmeny v akronymu)
• nižší cena než u pilotovaných prostředků
• jednodušší certifikace, snadnější nahraditelnost a inovace
• zachování kontroly člověka nad použitím síly

První zemí, kde byla vyvinuta funkční platforma „loajálního křídla“ byla Austrálie. Ze spolupráce australských vzdušných sil a Boeingu Australia se zrodil MQ-28A Ghost Bat. Nejvíce projektů ve hře mají v současnosti Spojené státy (Kratos XQ‑58A Valkyrie, General Atomics MQ‑20 Avenger dříve označovaný jako Predator C, Anduril YFQ‑44A a prototypy bez označení od Lockheed Martin a Northrop Grumman), následované Čínou. V Evropě se dají zmínit tři projekty – Airbus spolupracuje s Kratosem na evropské verzi Valkyrie než se pustí do něčeho vlastního, Rheinmetall spolupracuje s Boeing Australia na úpravách MQ-28A pro německé letectvo a Helsing vyvíjí CA-1 Europa.

Na Farnborough ještě představil Anduril svůj Thunder, který na rozdíl od výše jmenovaných má být „křídlem“ pro vrtulníky. Thunder, jehož odhalení doprovázelo komiksové video má hybridně-elektrický pohonný systém a je schopen i dopředného letu.

Farnborough je letecká show, takže logicky se na něm nepředstavují obdobné pozemní platformy, „pozemní parťáci“ vojáků. Již na Ukrajině ovšem působí v různých rolích a rozmach těchto platforem pro pozemní vojsko ještě nastane. Tito „parťáci“ budou dělat podobnou práci jakou mají odvádět „loajální křídla“, třeba doplňovat těžkou techniku, respektive ji posilovat. Například z jednoho člověkem řízeného tanku bude možné operovat dalších několik tanků, které budou ten „mateřský“ doprovázet, v případě potřeby jej chránit nesením prostředků ochrany proti dronům apod. Bude možné je vysílat na průzkum a případně je obětovat. A to v automatizovaném či poloatonomním režimu, což je výhodnější než se spoléhat na plnou autonomii, například vzhledem k dynamicky se měnícímu terénu.

V oblasti vzdušných, pozemních i námořních „parťáků“ probíhá bouřlivý vývoj, což jasně ukazuje nejenom Farnborough. Během několika let budou podobné prostředky nevyhnutelně nasazované v letectvech, pozemních silách i námořnictvech jednotlivých států. Tomuto trendu se nevyhne ani Česká republika, protože díky tomu bude moci armáda výrazně rozšířit své schopnosti i s nižším počtem osob. Bude to ovšem vyžadovat poměrně zásadní změnu nejenom v doktrínách ale ve všech písmenech představující schopnost (DOTMLPFI). To však nepůjde bez zásadní změny schvalování nejenom konstrukcí, ale i jejich používání regulačními orgány a ozbrojenými silami.

Software, vesmír a logistika
To, co bylo ve Farnborough viditelné na každém kroku doplním několika oblastmi, které jsou vidět méně, ale jejich význam je stejně velký, jako u výše uvedených, respektive s ním úzce souvisí.

Na prvním místě je to, co dělá popisované prostředky tím, čím jsou – software. Díky rostoucí výpočetní kapacitě, zvyšující se kapacitě přenosu dat i uložišť a stále lepší umělé inteligenci se proměnil i přístup k tvorbě software a jeho používání. Proto společnosti jako Andurill či Helsing mají obrovskou výhodu před tradičnímu giganty zaměřenými především na konstrukci a strojírenství. Tento fakt proměňuje trh s obrannými produkty a v dalších letech bude jeho dopad ještě dramatičtější.

Druhou oblastí je vesmír. Ve Farnborough samozřejmě nechyběla část jedné haly vyčleněná pouze pro vesmír a totéž bylo i v jednotlivých „chaletech“ gigantů jako BAE SYSTEMS, Lockheed Martin či Boeing. Vesmír bude sehrávat stále větší roli, nejenom pro komunikaci a sledování dějů na zemi, ale i pro samotný boj. Trendem příštích let bude dostat se výše a rychleji, vyhnout se nepřátelské obraně a ničit vytyčené cíle na Zemi. Tak, jak se letos ve Farnborough vystavovaly ve velkém turbínové motory, za dva, čtyři šest let mohou dominovat třeba ty hypersonické, či jiné technologie, které usnadní vynášení nákladů do vesmíru, jejich používání a podobně. Zkrátka letos vyčleněný prostor stačit nebude.

A konečně je nutné zmínit oblast logistiky, která jako by vždy byla ve stínu bojových prostředků, jejich designu a vybavení. Přitom bez funkční logistiky by bylo rychle po jakékoli válce. Zmíním zde dva bezpilotní vzdušné prostředky, které se objevily ve Farnborough. První je AR6 společnosti TAKEVER, který přenese až 200 kg nákladu na vzdálenost 500 km. Druhým je MV250 od firmy BETA, který má hybridně-elektrický pohonný systém a donese přibližně tunu nákladu na vzdálenost kolem 250 km.

Dá se předpokládat, že trendem bude větší využívání elektrických, respektive hybridních pohonů i u větších letounů. Ostatně například BETA má zkušenosti s elektrickým pilotovaným letounem ALIA, který vydrží ve vzduchu 35 minut a který se rozhodla pořídit skotská regionální letecká společnost Loganair. Ta obsluhuje v průměru čtverec menší než 160 čtverečních km, takže i krátký dolet elektricky poháněného letounu jí vyhovuje, protože je efektivnější na provoz.

Význam podobných vzdušných, pozemních i námořních prostředků jednoznačně poroste. Díky nim se dá jednak zvýšit množství přepravovaných nákladů bez potřeby vyššího počtu lidí, ale i odsunovat z bojiště raněné i poškozenou techniku bez toho, aby se člověk vystavoval nebezpečí.

Nicméně, byť se může nyní zdát, že vše již bude jen robotické, zdaleka tomu tak nebude. Klíčové pro jakoukoli armádu, která má bojovat byla je a bude jednoduchost a maximální efektivita a tu robotické, respektive autonomní prostředky nemusejí vždy přinášet. Krásným příkladem je modernizace letounů z 50. let minulého století DHC‑3 Otter a DHC‑4 Caribou společností De Havilland Canada. Ta ve Farnborough ukazovala Sherpu (DHC-3T/DHC-4T) nádherně jednoduché víceúčelové dopravní letadlo s krátkým startem a přistáním, které zvládne vše, co je potřeba. Tak proč jej měnit za UAV? Podobné to je třeba s Pilatusem ve všech možných verzích.

Foto/koláž: OWOP