Rusko chce změnit charakter války

Ruská armáda se po více než čtyřech letech války pokouší vyřešit jeden ze svých největších problémů – jak obnovit manévr na bojišti, které ovládly drony, minová pole, dělostřelectvo a permanentní průzkum. Současně mění strukturu výroby raket a bezpilotních prostředků tak, aby dokázala účinněji pronikat ukrajinskou protivzdušnou obranou.

Tyto změny je potřeba hodnotit společně. Rusko se nesnaží nalézt jednu zázračnou technologii, která válku rozhodne. Postupně vytváří soubor technických a taktických řešení, jejichž cílem je adaptovat ruské ozbrojené síly na současnou podobu války.

Pokud budou tyto změny úspěšné, mohou mít zásadní dopad na další vývoj konfliktu. Válka by se mohla postupně posunout od současného pozičního charakteru zpět k omezenému taktickému manévru. Současně může Rusko během zimy 2026/2027 výrazně zvýšit tlak na ukrajinskou energetiku, obranný průmysl a protivzdušnou obranu.

Největší nepřítel tanku
Jedním z největších problémů současného bojiště je faktické vytvoření rozsáhlé „zóny ničení“ kolem frontové linie. Průzkumné a FPV drony umožňují téměř nepřetržitě sledovat pohyb jednotek a rychle proti nim nasazovat další drony, dělostřelectvo nebo jiné prostředky.

Výsledkem je dramatické omezení pohybu větších mechanizovaných jednotek. Koncentrace tanků a obrněných vozidel, která byla ještě před několika lety předpokladem průlomu nepřátelské obrany, se dnes může změnit v jejich největší slabinu. Rusové proto experimentují se systémem aktivní ochrany Arena-M. Jeho původním úkolem bylo zachytit protitankové střely nebo granáty ještě před dopadem na vozidlo. Nyní byl upraven také proti FPV dronům.

Praktický význam této změny ukázaly boje u Dobropillji. Při ruském mechanizovaném útoku o síle přibližně sedmi až devíti tanků a dvou dalších obrněných vozidel byly nasazeny také modernizované tanky T-72B3 vybavené systémem Arena-M. Podle ukrajinských údajů dokázal systém na jednom z tanků zachytit sedm útočících FPV dronů. Ke zničení vozidla tak bylo nakonec potřeba přibližně o 15 až 20 dronů více než proti běžnému tanku.

To je důležitý výsledek. Arena-M totiž nemusí zajistit absolutní ochranu tanku, aby byla vojensky účinná. Stačí, pokud dramaticky zvýší počet prostředků potřebných k jeho zničení. Rusko se pokouší změnit ekonomiku dronové války A právě zde může být skutečný význam ruské adaptace.

Pokud dnes může ukrajinská jednotka zničit tank několika levnými FPV drony, má obránce mimořádně výhodný poměr mezi cenou útoku a hodnotou zničeného cíle. Jestliže však bude na jedno obrněné vozidlo potřeba dvacet nebo třicet dronů, situace se začne měnit.

Nejde pouze o jejich cenu. Každý dron potřebuje operátora, komunikační spojení, frekvenční prostor, zásobování a čas. Současně musí ukrajinské jednotky reagovat na desítky dalších cílů. Rusko se tedy nemusí snažit FPV drony zcela eliminovat. Může se pokusit zahltit obranu tím, že výrazně zvýší množství prostředků potřebných k zastavení jednoho mechanizovaného útoku.

Arena-M má však zásadní omezení. Jeden systém má podle dostupných údajů pouze přibližně 12 kusů protimunice. V prostředí, kde může proti jedinému tanku postupně zaútočit několik desítek dronů, může být jeho kapacita rychle vyčerpána. A právě to se pravděpodobně stalo také během bojů u Dobropillji.

Ještě důležitější je skutečnost, že FPV drony představují pouze jednu část ukrajinského systému obrany. Ruský tank musí překonat minová pole, protitankové střely, dělostřelectvo, připravená opevnění, elektronický boj a další prostředky. Arena-M tedy řeší pouze jednu část mnohem širšího problému.

Rusové si tuto skutečnost zjevně uvědomují. Proto se stále více diskutuje o vytvoření vrstvené ochrany mechanizovaných jednotek. Aktivní ochranu tanků by měly doplňovat systémy elektronického boje, vlastní stíhací drony, mobilní protivzdušná obrana a prostředky schopné ničit ukrajinské operátory dronů.

Pokud by se Rusku podařilo tyto prostředky propojit do jednoho funkčního systému, význam mechanizovaných jednotek by mohl opět vzrůst. Právě schopnost integrovat jednotlivé technologie bude důležitější než samotná Arena-M.

Návrat tankových útoků?
Neúspěšný útok u Dobropillji proto nelze chápat pouze jako další zničenou ruskou mechanizovanou kolonu. Zároveň představoval experiment. Rusko testovalo, zda modernizovaná ochrana umožní tankům přežít v prostředí extrémně vysoké koncentrace dronů.

Výsledek zatím ukazuje, že nikoliv. Současně ale ukazuje, že aktivní ochrana dokáže výrazně zvýšit odolnost jednotlivých vozidel. Pokud Rusko systém technologicky zdokonalí, zvýší počet protimunice a spojí jej s elektronickým bojem a lokální protivzdušnou obranou, může postupně vytvořit podmínky pro návrat omezených mechanizovaných operací.

To by představovalo významnou změnu. Současná válka je totiž do značné míry poziční právě proto, že obě strany dokážou koncentraci protivníkových jednotek velmi rychle zjistit a následně napadnout. Jakmile by jedna strana dokázala tuto vazbu mezi průzkumem a úderem narušit, otevřela by se možnost rychlejšího manévru.

Rusko současně mění svou raketovou válku
Ještě významnější adaptace probíhá stovky kilometrů za frontou. Rusko od jara mění priority výroby raket. Namísto některých méně přesných systémů přesouvá kapacity především k balistickým střelám, proti kterým má Ukrajina omezené možnosti obrany.

Od dubna do července se počet ruských balistických raket použitých proti Ukrajině více než ztrojnásobil. Současně Rusko překračuje plánovanou měsíční výrobu některých klíčových raket přibližně o 10 až 20 procent a již začátkem srpna mělo splnit celý roční výrobní plán střel Zirkon a Onyx.

Podstatné je především to, že Rusko podle ukrajinských informací při běžných útocích nemusí výrazně čerpat ze starších strategických zásob. Velkou část odpálených střel nahrazuje průběžná výroba. To Moskvě umožňuje vytvářet rezervu pro budoucí mimořádně rozsáhlé útoky.

Ze 77 raket může být 200
Současná ruská schopnost má umožňovat odpálení přibližně 77 raket různých typů v jediné koordinované salvě. Cílem je tuto kapacitu zvýšit až na 200 raket. Pokud by Rusko této schopnosti skutečně dosáhlo, představovalo by to pro ukrajinskou protivzdušnou obranu zásadní problém.

Nejde totiž pouze o samotný počet střel. Ruské útoky stále častěji kombinují balistické rakety, střely s plochou dráhou letu, různé typy dronů a klamné cíle. Cílem je přetížit ukrajinské senzory a vynutit si spotřebu co největšího počtu drahých protiletadlových a protiraketových střel.

Největší problém představují balistické rakety. Ukrajinská obrana proti nim zůstává výrazně závislá na systémech Patriot a jejich interceptorových střelách. Rusko tuto slabinu evidentně identifikovalo a snaží se ji systematicky využít.

Velmi zajímavá je také změna ve využívání jednotlivých typů ruských raket. Střely Kalibr, které byly symbolem prvních let války, Rusko stále více skladuje nebo přesouvá k flotilám mimo Černé moře. Důvod je jednoduchý. Ukrajinská obrana je proti nim dnes mimořádně úspěšná a zároveň Ukrajina výrazně omezila schopnosti ruské Černomořské flotily tyto střely odpalovat.

Podobně byla omezena nebo pozastavena výroba některých méně efektivních střel, aby bylo možné zvýšit produkci balistických systémů. To je typický příklad vojenské adaptace. Moskva neinvestuje stejně do všech zbraňových systémů, ale postupně vyřazuje nebo omezuje ty, proti kterým Ukrajina našla účinnou obranu.

Další generace Geranů bude rychlejší
Stejný proces probíhá také u útočných dronů. Ukrajina v posledních měsících výrazně zvýšila schopnost zachycovat pomalejší drony s pístovými motory. Rusko proto přechází k proudovým variantám Geran-4 a Geran-5. V srpnu plánuje vyrobit přibližně 11 tisíc dronů několika typů včetně rodiny Geran, Garpiya a Gerbera.

Proudový motor umožňuje novým Geranům dosahovat výrazně vyšší rychlosti. Tím se zkracuje čas mezi detekcí cíle a jeho zachycením a současně se komplikuje použití ukrajinských stíhacích dronů. Znovu se tedy opakuje stejný mechanismus. Ukrajina vytvoří účinnou obranu, Rusko identifikuje její slabinu a změní konstrukci nebo způsob použití své zbraně. Ukrajina následně musí reagovat další inovací.

Zima může být mimořádně těžká
Všechny tyto změny směřují k jednomu kritickému období – nadcházející zimě. Rusko se pravděpodobně znovu pokusí systematicky ničit ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Tentokrát však může mít k dispozici větší množství balistických střel, rychlejší útočné drony a schopnost vytvářet podstatně rozsáhlejší kombinované úderné balíčky.

Situaci komplikuje skutečnost, že ukrajinská energetická infrastruktura je po předchozích kampaních již výrazně poškozena. Další rozsáhlé útoky proto nemusí pouze ničit jednotlivé elektrárny. Mohou se zaměřit na transformátory, distribuční soustavu, železniční energetiku a další prvky, jejichž kumulativní poškození může způsobovat dlouhodobé výpadky. Ruským cílem přitom nebude pouze energetika.

Stále důležitějšími cíli se stávají ukrajinské zbrojní podniky, zejména kapacity spojené s výrobou dronů a raket. Moskva se bude snažit zasáhnout právě ty technologie, které umožňují Ukrajině přenášet válku hluboko na ruské území.

Ruské adaptace tak začínají vytvářet poměrně jasnou strategii. Na taktické úrovni se snaží obnovit schopnost mechanizovaného manévru. Tanky s aktivní ochranou, elektronický boj, vlastní drony a další systémy mají postupně snížit účinnost ukrajinské „zóny ničení“.

Na strategické úrovni má větší počet balistických raket a rychlejších dronů oslabovat ukrajinskou protivzdušnou obranu, energetiku, logistiku a obranný průmysl. Obě části strategie se vzájemně doplňují.

Pokud se podaří ničit ukrajinskou logistiku a výrobní kapacity hluboko v týlu, bude mít fronta méně prostředků. Pokud současně ruské mechanizované jednotky získají větší schopnost přežít v prostoru ovládaném drony, může se zvýšit jejich schopnost využít oslabení ukrajinské obrany.

Válka se může znovu stát pohyblivější
To ještě neznamená návrat k rozsáhlým tankovým operacím známým z roku 2022. Hustota dronů, minových polí a přesně naváděné munice je příliš vysoká. Může se však změnit taktická dynamika. Místo současných pěších infiltrací po několika vojácích by se mohly znovu objevovat častější mechanizované útoky čet a rot, které budou schopny rychleji využívat lokální průlomy. A právě zde může být skutečný význam současných ruských experimentů.

Rusko nepotřebuje vytvořit tank nezranitelný proti dronům. Potřebuje pouze zvýšit jeho pravděpodobnost přežití natolik, aby obrněná skupina dokázala překonat několik kilometrů zóny ničení a dopravit pěchotu do prostoru, kde může rozvinout útok.

Bylo by však chybou předpokládat, že technologickou iniciativu má pouze Rusko. Ukrajina od konce roku 2025 rovněž experimentuje s metodami obnovení mechanizovaného manévru, rozšiřuje využití stíhacích dronů, robotických systémů a úderů do operační hloubky.

Po období, kdy drony prakticky zmrazily bojiště a vytvořily rozsáhlé zóny, ve kterých byl pohyb větších jednotek téměř sebevražedný, začínají obě armády hledat technologie umožňující tuto bariéru překonat. Výsledkem nemusí být návrat ke klasické manévrové válce. Pravděpodobnější je vznik nového modelu, v němž budou krátké mechanizované průniky podporovány stovkami dronů, elektronickým bojem, aktivní ochranou vozidel a přesnými údery hluboko za frontou. Právě schopnost propojit všechny tyto prostředky do jednoho funkčního systému může rozhodnout o další fázi války.

Rusko se o to nyní evidentně pokouší. A pokud bude Ukrajina chtít udržet současnou schopnost zpomalovat ruskou ofenzívu, nebude stačit pouze vyrábět více FPV dronů. Bude muset reagovat na ruské adaptace další adaptací – rychlejšími stíhacími drony, novými způsoby útoku proti aktivní ochraně tanků, decentralizovanou energetikou, a především dostatečnou protiraketovou obranou.

Válka na Ukrajině tak vstupuje do dalšího technologického cyklu, v němž už nebude rozhodovat pouze počet vojáků, tanků nebo dronů. Stále více bude rozhodovat rychlost, s jakou jedna strana dokáže nalézt odpověď na technologickou inovaci té druhé.

Foto: Wikimedia Commons