Ruská letní ofenziva nepřinesla zisky, o kterých mluví Putin

Ruská armáda v srpnu 2026 mírně zvýšila tempo svého postupu, ale jarní a letní ofenziva zatím nepřinesla operační průlom ani zhroucení ukrajinské obrany. Rusové dál tlačí především v Doněcké oblasti, jejich zisky jsou však pomalé, drahé a výrazně menší než před rokem.

Podle geolokačně potvrzených údajů ruské síly v srpnu upevnily kontrolu nad přibližně 90,35 kilometru čtverečního ukrajinského území, tedy v průměru nad 2,9 kilometru čtverečního denně. Pokud započítáme i infiltrace do prostorů, které zatím nelze považovat za pevně ovládané, jde o 123,53 kilometru čtverečního.

Pro srovnání, v srpnu 2025 Rusko obsadilo přibližně 505,55 kilometru čtverečního. Meziroční tempo skutečných územních zisků je tedy více než pětkrát nižší. Ukrajinské síly navíc během srpna osvobodily nejméně 129,81 kilometru čtverečního, zejména ve směru Lyman a Oleksandrivka. To rozhodně není obraz fronty, která se před ruskou armádou hroutí.

Putin mluví o něčem, co neukazuje mapa
Vladimir Putin 1. září prohlásil, že ruská vojska během srpna obsadila v Doněcké oblasti 15 obcí a 270 kilometrů čtverečních území. Dostupná data však potvrzují pouze přibližně 73,14 kilometru čtverečního skutečně obsazeného území, případně asi 104,44 kilometru čtverečního, pokud započítáme také infiltrace. Putin tak uvádí přibližně 3,7krát větší územní zisk, než odpovídá potvrzeným změnám kontroly.

Podobně problematická jsou jeho další tvrzení. Oznámil dobytí Svjatohirsku severně od Slovjansku, přestože ruské síly se při svém největším přiblížení nacházely přibližně 13 kilometrů od města. Za dobytou označil také Kozachu Lopan severně od Charkova, kde však byla ruská přítomnost potvrzena pouze na asi 1,31 kilometru čtverečního, tedy přibližně na 13,4 procenta obce.

Další nepodložené tvrzení přišlo 3. září. Ruské ministerstvo obrany oznámilo obsazení několika obcí severovýchodně od Charkova a současně tvrdilo, že ruské síly obklíčily přibližně 2 000 ukrajinských vojáků. Nebyly však předloženy žádné přesvědčivé obrazové nebo geolokační důkazy a tvrzení začaly zpochybňovat dokonce některé proruské zdroje.

Stejně neprokázané zůstává Putinovo tvrzení, že Rusové na východním břehu Oskilské nádrže obklíčili dalších 13 ukrajinských praporů, přibližně 5 000 vojáků. Údajný kotel se má přitom nacházet asi 16 kilometrů od potvrzené frontové linie.

Nejde zřejmě pouze o propagandu směrem ven. Ruskou armádou dlouhodobě sužuje nadsazování úspěchů v hlášeních směrem vzhůru. Putin sice zdůrazňuje, že získává informace od Gerasimova, zpravodajských služeb a dalších institucí, právě tím ale vzniká otázka, zda samotné ruské velení není částečně zajatcem vlastního systému zkresleného reportingu.

Kosťantynivka ukazuje limity ruského postupu
Hlavním směrem ruského tlaku zůstává doněcký pevnostní pás. Ani zde však zatím nedošlo k operačnímu průlomu. Ruské síly mají prostřednictvím přímé kontroly a infiltračních skupin přítomnost přibližně na 72,23 procenta Kosťantynivky, ale město stále úplně nedobyly. Namísto velkých mechanizovaných průlomů používají Rusové stále častěji malé pěší skupiny podporované drony, dělostřelectvem a klouzavými pumami.

Tato taktika umožňuje postupovat po stovkách metrů a postupně ukrajinskou obranu vyčerpávat. Dosud však Rusko nedokázalo vytvořit takový průlom, kterým by mohly větší mechanizované síly proniknout do hloubky ukrajinského týlu.

Cena ruského postupu přitom dál roste. Podle ukrajinského generálního štábu utrpěly ruské síly během srpna přibližně 42 020 personálních ztrát, tedy zabitých a raněných. Je to druhý měsíc v řadě s více než 40 tisíci ztrátami.

Ve vztahu k územním ziskům to znamená přibližně 465 ruských ztrát na každý skutečně obsazený kilometr čtvereční. Pokud se započítají také infiltrace, jde stále asi o 340 ztrát na kilometr čtvereční. Je důležité dodat, že nejde o 42 tisíc mrtvých, ale o ukrajinský odhad celkových personálních ztrát. Přesto ukazuje základní problém ruské strategie: Moskva platí desítkami tisíc vojáků měsíčně za postup, který se měří v desítkách kilometrů čtverečních.

Drapatyj přestavuje velení Donbasu
Ukrajinský vrchní velitel Mychajlo Drapatyj mezitím mění systém řízení fronty. Jeho cílem je stabilizovat obranu, odstranit roztříštěnost velení a lépe propojit sbory, brigády, drony, elektronický boj, dělostřelectvo a rezervy.

Brigádní generál Andrij Bileckyj má mít odpovědnost za prostor od Lymanu po Kramatorsk a Kosťantynivku. Jižnější sektor kolem Dobropillji přebírá brigádní generál Denys Prokopenko. Velitelem 11. armádního sboru se stal plukovník Emil Iškulov a velení 19. armádního sboru převzal brigádní generál Valerij Skred. Oba sbory mají zásadní úlohu v prostoru Slovjansku a Kramatorsku.

Ke změně došlo také ve velení pozemních sil. Prezident Volodymyr Zelenskyj 2. září odvolal generálmajora Hennadije Šapovalova a nahradil jej brigádním generálem Svjatoslavem Zajcjou. Smyslem reorganizace není jen zastavit Rusy. Drapatyj otevřeně připravuje armádu na vleklou válku, v níž rozhoduje rychlost přenosu informací a schopnost během minut soustředit palbu proti malým infiltračním skupinám.

Nová úroveň ruských přesných úderů
Z hlediska taktiky je závažným posunem ruský útok ze 4. září na centrální budovu SBU v Kyjevě. Dron typu Geran zasáhl kancelář šéfa služby Oleksandra Poklada, který v době útoku na místě nebyl. Samotná přesnost zásahu je mimořádně zajímavá. Budova SBU se nachází v husté městské zástavbě a zásah konkrétní části objektu lze jen obtížně vysvětlit samotným letem na předem vložené souřadnice.

Podle ukrajinského specialisty na elektronický boj Serhije „Flashe“ Beskrestnova mohl být dron v závěrečné fázi letu řízen prostřednictvím mesh retranslátoru připojeného k internetu. Takové zařízení mohl během útoku aktivovat ruský agent nacházející se v okruhu přibližně pěti kilometrů od centrály SBU.

Z mého pohledu by takový scénář odpovídal charakteru zásahu. Pokud se potvrdí, šlo by o kombinaci dálkového úderu a agenturní operace přímo v Kyjevě. Agent nemusí dron pilotovat. Stačí, aby krátkodobě vytvořil komunikační bod, přes který ruský operátor převezme řízení v poslední fázi letu. Útok zároveň přišel těsně před očekávanou návštěvou amerických vyjednavačů Steva Witkoffa a Jareda Kushnera.

Geran už není jen levná létající bomba
Ruské drony se technologicky rychle mění. Rusko upřednostňuje proudový Geran-4, který může dosahovat rychlosti až 550 kilometrů za hodinu. To výrazně zkracuje reakční dobu protivzdušné obrany. Zatímco proti klasickým pístovým dronům uvádí Ukrajina úspěšnost zachycení kolem 90 až 95 procent, u proudových variant je to pouze přibližně 60 procent.

Současně Rusové prodlužují možnosti dálkového řízení. Pomocí řetězce dronů a retranslačních prostředků mohou podle ukrajinských odhadů udržovat datové spojení na vzdálenost 150 až 175 kilometrů od nejvzdálenější pozemní řídicí stanice. To je přibližně dvojnásobek schopností z roku 2025.

Směr vývoje je jasný. Rusko chce spojit nízkou cenu dronů s rychlostí a přesností, které byly dříve doménou mnohem dražších řízených střel. Do stejné kategorie směřují systémy Geran-5, S8000 Banderol, Dan-T, Dan-M nebo nová klouzavá munice UMPB-5R.

Rassvet má nahradit Starlink
Součástí ruské technologické strategie je také satelitní síť Rassvet, která má postupně vytvořit domácí alternativu Starlinku a umožnit spojení s jednotkami a dálkově řízenými drony. Výsledky jsou zatím problematické. Z první várky 16 družic vypuštěných v březnu se do stabilní operační výšky dostalo pouze 12. Druhá várka 16 satelitů vypuštěná v červenci dopadla hůře. Řada družic zůstala mezi 300 a 400 kilometry a některým se již snižuje oběžná dráha.

Celkově tak dosáhlo stabilnější operační výšky pouze přibližně 37,5 procenta dosud vypuštěných družic. Současná konstelace navíc neposkytuje nepřetržité spojení. Funkční družice vytvářejí nad Ukrajinou pouze omezená komunikační okna, celkově přibližně do 90 minut denně.

Pro stabilní pokrytí by Rusko podle ukrajinských odhadů potřebovalo přibližně 200 až 300 funkčních satelitů. Moskvu ale omezuje počet dostupných nosných raket Sojuz-2.1b, jejich cena i relativně nízká úspěšnost dosavadních startů. Rassvet tedy zatím není ruským Starlinkem. Jeho význam ale nelze podceňovat. Pro konkrétní vojenskou operaci Rusové nepotřebují poskytovat internet milionům uživatelů. Mohou potřebovat jen několik minut stabilního spojení s průzkumným nebo úderným dronem.

Putin potřebuje rychlejší obraz vítězství
Současný vývoj nelze interpretovat jako ruskou porážku. Rusko stále disponuje značnými zdroji, drží iniciativu na řadě úseků a doněcký pevnostní pás zůstává pod velmi silným tlakem. Data však nepotvrzují Putinovu tezi o rychle se hroutící ukrajinské obraně.

V srpnu 2025 Rusko obsadilo 505,55 kilometru čtverečního. O rok později pouze 90,35 kilometru čtverečního potvrzeného území. Ukrajina ve stejném měsíci osvobodila nejméně 129,81 kilometru čtverečního a Rusko podle ukrajinského odhadu utrpělo 42 020 personálních ztrát.

Rozhodující otázkou proto není, zda Rusové dokážou postoupit o další kilometry. Dokážou. Podstatné je, zda dokážou pomalé taktické posuny změnit v operační průlom prostoru Kosťantynivka–Družkivka–Kramatorsk–Slovjansk. Právě tomu má zabránit Drapatyjova reorganizace velení.

Současně se však mění samotný charakter války. Rusko propojuje levné drony, proudové pohony, mesh sítě, satelitní komunikaci, elektronický boj a klasickou agenturní práci. Pokud byl útok na kancelář šéfa SBU skutečně výsledkem této kombinace, ukazuje to možná důležitější trend než několik kilometrů fronty.

Foto: Ruský dron nalezený na poli, National Police of Ukraine