With a Czech-born professor of history and international relations from Boston University about Russian latest elections, a mammoth internal debt to its citizen, Nordstream and Russian radar station in Kaliningrad.
What is your view of what is going on in Russia after the Parliamentary Elections?
There was a time when the Soviet Union was mysterious, or even impossible to understand; Kremlinologists were occasionally reduced to educated guessing. There is little mystery left in today’s Russia. What you see is what you get. Deprived of its Communist utopian fanaticism, the present ruling elite has no political formula to put forward, except for its own addiction to power and wealth. It is driven by a sense of entitlement and motivated by self-enrichment. Some may feel nostalgic for the former Soviet empire, but most have grown accustomed to their luxurious residences in London (aka Londongrad), clothes from Milano, and luxury cars from Germany. The recent elections were obviously fixed to maintain the Putin regime in power in perpetuity. It isn’t surprising that the likes of Putin wish to stay at the top. It’s shocking that so many regional officials have chosen – twenty years after the demise of the Soviet Union – to become co-conspirators in the scheme.
S americko-českým historikem o nesmyslnosti dlouhých koncepcí, jeho zmařené naději, že NATO Čechy odnaučí korupci v armádě a hloupému nákupu grippenů.
Česká vláda projednala novou koncepci české zahraniční politiky, kterou připravilo Ministerstvo zahraničí. Poslední strategický dokument tohoto typu platil mezi lety 2003 a 2006, česká zahraniční politika byla tedy posledních pět let bez oficiální koncepce. Vnímáte to jako problém či jde jen o oficialitu?
Nevím přesně, co myslíte slovem „oficialita.“ Jestli to má být něco sepsaného pro forma, text plný absurdních konceptů (ČR se „přihlásila k roli tzv. zastupujícího koordinátora EU v Moldavsku a Mongolsku“) a zkratek, které znají jen „odborníci“ (OLIC, což má být Other Low Income Countries), pak s radostí souhlasím. Ve Washingtonu všem začátečníkům hned zčerstva řeknou, ze žádné memorandum nesmí být delší než jedna strana. Nic delšího nikdo nebude číst. Výjimky – např. Kennanův „dlouhý telegram“ – jen potvrzují pravidlo.