fbpx

Pentagon goes hybrid (probably)

1st_ID_Bakuba_2005

Voják První pěší divize v irácké Bákubě (2005); foto autor

Před několika lety směřovala letadlová loď Abraham Lincoln k Iráku, kde se měla zapojit do bojových operací. Najednou dostala jiný rozkaz – přesunout se k Indonésii, kde se stala velitelstvím pro americkou pomoc regionu postiženého ničivým tsunami. To je jeden z příkladů, kdy se jakákoli jednotka, jakýkoli kontingent, musí přizpůsobit potřebám, které se najednou objeví. List The New York Times v této souvislosti cituje šéfa námořních operací admirála Garyho Rougheada:

When I send a carrier strike group forward, or when I send an amphibious ready group forward with a Marine Expeditionary Unit on board, I don’t know what they are going to end up doing. Therefore, the way that we view our training, the way that we view our capabilities, has to be packaged for this range of actions.

V nadcházejícím Quadrennial Defense Review by proto měl být kladen velký důraz na tzv. hybrid warfare, což je jednoduše řečeno mix konvenčních a nekonvenčních operací. A na hybridní prostředí a operace se musejí připravit ozbrojené síly, pokud chtějí být úspěšné při vedení operací v 21. století. Zatímco v případě Iráku a Afghánistánu převládá koncept Irregular Warfare (IW a counterinsurgency, resp. counterterrorism) v dalších konfliktech tomu tak být nemusí. Lépe řečeno, panuje přesvědčení, že konflikty v tomto století budou vyžadovat od vojenských sil, aby se byly schopné přizpůsobit jakémukoli nepříteli a jakékoli změně taktiky.

Ozbrojené síly proto musejí být připravené na konvenční střety s národními armádami, stejně jako na vedení protipovstaleckých operací, být připravené čelit útokům na počítače, oslepení satelitů, na útoky raketami, ale i nástražnými výbušnými systémy a musejí být schopné čelit propagandě v médiích a na internetu. A tak by se dalo pokračovat. Jak píše Thom Shanker ve zmiňovaném textu v New York Times:

The new strategy has broad implications for training, troop deployment, weapons procurement and other aspects of military planning. In officially embracing hybrid warfare, the Pentagon would be replacing a second pillar of long-term planning. Senior officials disclosed in March that the review was likely to reject a historic premise of American strategy — that the nation need only to prepare to fight two major wars at a time.

Základem hybrid warfre je flexibilita, schopnost nižších stupňů jednat samostatně a výcvik, výstroj a výzbroj, které umožní čelit nenadálým situacím. Samozřejmě, není možné se připravit na vše, ale pokud se podobný trend začne v Pentagonu prosazovat, neobejde se to bez radikálních změn v systému a zejména v myšlení. Přípravou doslova na všechny možné typy konfliktů budou spokojeni jak zastánci IW, tak ti zákonodárci a lidé v Pentagonu, kteří tvrdí, že příznivci COIN to přehánějí, protože nikde není psáno, že další konflikty budou vypadat jako Afghánistán a Irák. Ministr obrany Robert Gates to vyjádřil na minulý týden tiskové konferenci vcelku jasně:

It derives from my view that the old way, of looking at irregular warfare as being one kind of conflict and conventional warfare as a discreet kind of warfare, is an outdated concept. And my belief, that conflict in the future will slide up and down a scale, both in scope or scale and in lethality. And we have to procure the kinds of things that give us — the kinds of equipment and weapons that give us the maximum flexibility, across the widest range of that spectrum of conflict.

Dosti konkrétně zpracovává úvahy o hybrid warfare americká pěchota. Její představitelé musejí podle náčelníka štábu generála George Caseyho „kompletně změnit“ myšlení a učinit z hybrid warfare středebod, ze kterého budou vyvěrat všechny plány a zbrojní programy. Alespoň tak to píše v dokumentu z konce května, jehož části zveřejnil 22. června InsideDefense. Casey píše, že pěchota se musí zbavit „zaměření“, které se zrodilo během Studené války. Tzv. „symetrická pěchota“ („balanced Army“) musí být „všestranná, expediční, agilní, smrtící, udržitelná a interoperabilní“:

It is our strategic estimate, supported by our experience over the last two decades, that for the foreseeable future we need a multi-weight force, composed of infantry [brigade combat teams] augmented with protected vehicles, Stryker BCTs and armored BCTs — forces of high mobility and robust protection to meet 21st-century security challenges.

Splnění těchto velkých cílů bude (alespoň u pěchoty) záviset do značné míry na úspěšném prosazení tzv. Army Force Generation Process. Jde o proces, který je určen k řízení sil a k zajištění potřeb pěchoty. Jednotky by měly procházet třemi fázemi přípravy: 1) Reset/Train Force Pool (období po návratu z mise, úkolem jednotek je reorganizace, nafasování nového materiálu, doplnění stavů a výcvik; v této fázi jsou jednotky použitelné při pomoci civilním orgánům při zvládání krizových stavů), 2) Ready Force Pool (probíhá příprava na mise a společný výcvik pro budoucí operace, tyto jednotky mohou být nasazené v neočekávaných operacích) a 3) Available Force Pool (jednotky jsou připravené na nasazení kdekoli na světě). Důležitou součástí je i modularita, tzn. schopnost „poskládat“ ty síly, které jsou potřebné pro splnění daného úkolu.

Výše uvedené bude samozřejmě klást velké nároky na logistiku, nicméně dle Caseyho dokumentu by nemělo jít o nesplnitelný úkol. Uvažuje se o „uvolnění vazby“ mezi jednotkou a materiálem, který používá. To znamená, že jednotka by byla vybavována materiálem, jaký je potřebný pro danou misi:

We can extend this versatility by rethinking the composition of our Army Prepositioned Stocks (APS), ensuring that they contain a wide range of capabilities, to include those that increase the survivability of infantry BCTs within an improvised explosive device environment. In this way, we can ensure our forces are fully prepared for the broadest range of challenges.

Výše uvedené úvahy dle všeho přecházejí z teorie v praxi a měly by se začít v amerických ozbrojených silách  naplňovat. Dá se očekávat, že pokud koncept hybrid warfare „nenarazí“ na nepředpokládané překážky, bude se zvyšovat tlak USA na spojence, aby se přizpůsobili. To bude patrné zejména při nasazování sil v budoucích operacích. Ozbrojené síly spojeneckých zemí by se na to měly připravit. Navíc, tento flexibilní přístup „dává smysl“ a může být přínosný například i pro Armádu České republiky, která doposud deklaruje zájem na vysílání sil do zahraničních misí. Schopnost „modulárně“ skládat síly, adekvátní výcvik, zajištění vojáků a zejména flexibilita v logistice bude klíčem k udržitelnosti a nasaditelnosti, například v Africe a dalších regionech. Kromě jiného by to ovšem znamenalo radikálně změnit systém nejenom nákupů, ale i vševojskových zkoušek a „administrování“ výzbroje a výstroje atp.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články


Nejnovější komentáře