V pondělí vydala svou výroční zprávu Bezpečnostní informační služba (BIS) a 1. září Vojenské zpravodajství. Jeho šéf generálmajor Páleník ji označil za bilanční. Zpráva za uplynulý rok ani jiná být nemůže, a to nejenom kvůli připomínkám osmičkových výročí. Soudě podle začátku zprávy byl loňský rok vcelku nuda:

Vojenské zpravodajství v roce 2008 pokračovalo v publicistické činnosti, která si klade za cíl zpřístupnit zájemcům některé zajímavé kapitoly z jeho historie. V souvislosti se 40. výročím okupace bývalého Československa vojsky Varšavské smlouvy proto Vojenské zpravodajství vydalo ve spolupráci s armádním vydavatelstvím AVIS v dubnu 2008 knihu o činnosti československé armádní rozvědky v srpnu 1968.

Vydat knihu je jistě záslužné, ale má takovým sdělením začínat výroční zpráva vojenských zpravodajců? Nemá, a už je na čase, aby to autorovi (autorům) někdo řekl. Praxe na počátku poreferovat o komunikaci s veřejností se poprvé objevila ve výroční zprávě za rok 2005:

Nově zřízený post tiskového mluvčího a existence internetových stránek Vojenského zpravodajství se ukázaly jako velmi účinné a veřejností dobře vnímané zdroje komunikace… Aktivní komunikací s médii a navázáním spolupráce s řadou novinářů a nevládních organizací se v průběhu roku podařilo vytvořit objektivnější obraz o činnosti Vojenského zpravodajství… Za drobný neúspěch se dají považovat pouze přetrvávající terminologické nepřesnosti a stále se objevující názvy dvou bývalých vojenských zpravodajských služeb, jichž se média dopouštějí.

Je fakt, že tohle bylo ještě horší. Podobně jako informace o tom, že návštěvnost na stránkách vojenského zpravodajství stoupá apod… Ale i tak: Když bude příští rok zase kniha nebo nějaká jiná bezva zpráva z komunikační oblasti s veřejností, mohla by být na konci, když už to tam musí být, co myslíte?

Na následující stránce se čtenář tradičně dozví strukturu Vojenského zpravodajství, která je normálně během roku na webových stránkách (tato „rubrika“ byla zavedena ve zprávě za rok 2005, kdy se struktura proměnila, což tehdy dávalo smysl, ale dnes už moc nedává). Jelikož se příliš nemění, vyjímala by se lépe někde na konci v přílohách, zvláště když je opoznámkovaná touto větou:

Jedná se o rámcové uspořádání, které není postižitelné dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud ji chapu dobře znamená: „Třeba to tak vypadá a nebo taky ne. Ale jak je to přesně, to vám nemůžeme v žádném případě říct.“ Je to v pořádku, přece jenom jde o tajnou službu. Ale pak ať je to v přílohách. Vím, jsem formalista…

Pak se ještě člověk musí ještě prokousat informacemi o tom, že hospodaření bylo naprosto v pořádku, z přibližně 1,6 mld. korun (můj odhad, pro letošní rok je to cca 3,4 % rozpočtu ministerstva obrany) se vyčerpalo 97,34 % (bylo by docela fér daňovým poplatníkům rozpočet trochu více rozklíčovat, třeba kolik jsou výdaje na 601. skupinu speciálních sil, kolik na mise atp.). Na straně osm jsou základní informace o počtu zaslaných informací získaných díky HUMINT, SIGINT, IMINT a OSINT.

A pak konečně přijde stránka nadepsaná „601. skupina speciálních sil“. Ani tady není natěšený člověk, který by se rád dozvěděl více o situaci na jihu Afghánistánu, nějaké, alespoň statistické detaily z působení českých vojáků tam, uspokojený. Jedná se v zásadě o technický popis, což je dost málo. Na straně 10 se konečně objeví informace o „rozvědné činnosti v krizových regionech“. Kdybych přeskočil prvních deset stránek, nic by se nestalo…

I když je většina „bilanční analýzy“ opět v technickém duchu, přece jenom se sem tam objeví nějaký ten detail:

Ve vývoji bezpečnostní situace Republiky Bosna a Hercegovina byly sledovány nacionalistické postoje některých politických představitelů. Dále byly monitorovány separatistické tendence v Republice srbské…

(Nechci být škarohlíd, ale neplatí to posledních skoro 15 let?) Nebo:

V Iráku byla pozornost Vojenského zpravodajství soustředěna zejména na aktivity šíitských militantních uskupení usilujících o destabilizaci země.

Byť nerad, popis situace v Afghánistánu a Pákistánu přeskočím, protože z otevřeného zpravodajství, ehm médií, se toho člověk dozví pomalu víc. V Rusku Vojenské zpravodajství zajímala reforma ozbrojených sil a také trochu Gruzie. Nechci příliš rýpat, ale vzhledem k tomu, že v oblasti Kavkazu to byla jedna z největších loňských událostí, která měla dopad i na NATO, a samozřejmě je úzce provázána s reformou a modernizací ruských sil, možná by si zasloužila ve výroční zprávě více vět.

Kontrarozvědná činnost je zajisté důležitá, stejně jako terorismus, ale v tuto chvíli je přeskočím. Zajímavé jsou totiž informace o extremismu v armádě a o tom, jak se s nimi Vojenské zpravodajství vypořádává. Docela by se ale slušelo dodat, kolik lidí bylo „odhaleno“ a kolik z nich muselo armádu opustit. Bez toho je to dosti neúplná informace. A pak mně zaujala jedna věta:

Vojenské zpravodajství se během roku 2008 rovněž zabývalo potenciálními hrozbami, které by násilničtí extremisté mohli představovat pro případnou výstavbu a provoz radarové základny protiraketové obrany USA na území České republiky.

Kdo jsou oni „násilničtí extrémisté“? ptám se vyděšeně. Už se tu prohánějí teroristé s dynamitem? Ale ne, následující věta mně uklidní:

Celkově Vojenské zpravodajství v průběhu roku 2008 nezískalo informace opravňující k tvrzení, že je Česká republika vystavena významnému riziku ohrožení konkrétním teroristickým nebo extremistickým činem.

Pak se člověk dozví, že kvůli radaru se tu prohánějí ruští špioni (což víme už od BIS) a když chce následující řádky přeskočit, objeví informaci, o které si člověk ve výroční zprávě BIS nepřečte:

V roce 2008 byla ze strany Vojenského zpravodajství věnována pozornost mimo jiné působení čínských zpravodajských služeb v oblasti obrany. Pro Českou republiku představovaly hlavní riziko skryté snahy ČLR získat pokročilé technologie vojenského nebo dvojího užití. Narozdíl od vyspělejších západních států s vyšší koncentrací výzkumných a vývojových pracovišť však Česká republika není prioritní oblastí zájmu těchto služeb.

Pak doporučuji kapitolu s děsivým názvem „Záměry a činnosti namířené proti zabezpečení obrany České republiky“. V ní se praví, že Vojenské zpravodajství sledovalo různé akviziční programy, že se neobjevily zásadní problémy, pouze „problémy technického rázu, které však v důsledku nevedly k ekonomickému poškození resortu ministerstva obrany“. Dobrá. Ale co pak tohle:

Na základě získaných a vyhodnocených informací lze konstatovat, že i přes systémová opatření ministerstva obrany nadále dochází ke snahám soukromopodnikatelských subjektů ovlivnit ve svůj prospěch ekonomické procesy v oblasti resortu obrany. Zejména se tak děje v případě zakázek menšího rozsahu. Vojenským zpravodajstvím byly získány poznatky o snaze konkrétního subjektu o ovlivnění výběrového řízení na zakázku dodávky služeb do AČR.

Šnaha ovlivnit výběrové řízení je „technikálie“? Jaké výběrové řízení to bylo? A jak to dopadlo? Bylo na někoho podané trestné oznámení? Vyšetřuje to policie? To se nedozvíme. Ani tam není žádné systémové doporučení. Škoda, jedno mně napadá hned – zrušit onen prokorupční zákon o nutnosti mít pro akvizice prostředníka „právnickou osobu sídlící v České republice“. Tento (nedostatečně) novelizovaný zákon platí od roku 1994. Miroslav Kalousek by mohl v kampani slíbit, že to, co před těmi lety ještě jako náměstek zavedl po volbách (pokud tedy nějaké budou) s fanfárou zruší. To by byl státnický krok!

Legrační je, že kousek nad větou o snaze ovlivnit výběrové řízení je fotografie Dinga. Chce někdo něco naznačit? Nebo je to kouzlo nechtěného? Ale zpátky k vážným věcem. Bohužel člověk se toho nedozví o moc víc ani z výroční zprávy BIS:

V roce 2008 BIS vyhodnocovala poznatky o možných netransparentních postupech zbrojních společností, které vyrábějí či opravují vojenský materiál pro Armádu ČR (AČR), a zabývala se některými konkrétními výběrovými řízeními na dodávky vojenského materiálu pro AČR.

A? A něco?… Asi ne.

Už to nechci protahovat. Byl bych nerad, kdyby výše uvedené postřehy k výroční zprávě Vojenského zpravodajství zněly jen jako pokus o ironii. Nikoli. Velice dobře chápu, že tajné služby nemohou být úplně konkrétní, že nemohou odtajňovat příliš mnoho informací, které získaly atd. Na druhou stranu je pak otázka, jestli má smysl vůbec takovou zprávu-nezprávu dělat. Odpověď je jednoduchá: MÁ.

I když tajné služby nejsou tajné jen tak pro nic za nic, na prvním místě musí být transparentnost, protože to je významná součást kontroly. Transparentnost se projevuje například tím jaké informace zveřejňuji, respektive, jak dokáži být konkrétní, aniž bych kompromitoval. A to věru moc v této zemi nevychází. Přílišná tajemnost škodí i tajným službám. V neposlední řadě by to také chtělo zapracovat na psaném projevu, česština je docela pěkný jazyk…

V tuto chvíli si neodpustím jednu poznámku: v nedělních Otázkách Václava Moravce z Afghánistánu ministr obrany Martin Barták řekl, že další mise 601. skupiny by mohla být zajišťování bezpečnosti české ambasády v Kábulu. Že prý URNA je dobrá, ale v Afghánistánu hrají prim vojáci. Přijde mi to jako velice prapodivný nápad.

Proč mají lidé z 601. hlídat ambasádu (ne, že by ji neuhlídali, jedná se o kvalitní vojáky s výborným výcvikem, kteří bezesporu odvádějí dobře svou práci v Afghánistánu)? Ale proč je používat na něco takového, když jejich kvality jsou v něčem jiném? Vypadá to, jako rozšiřování záběru 601. do teritoria rozprášeného SOGu. Tam byli lidi, kteří byli přesně na tuto práci cvičeni. Když už musí v Afghánistánu skončit URNA, proč tam neposlat je? Vlastně ono už není koho…

Ale zpátky ke zmiňované transparentnosti a následně i pointě. Rozšiřování působnosti 601. skupiny je problematické proto, že je zařazena pod Vojenské zpravodajství. Základní hrozbou je totiž  nepřirozeně větší moc určité součásti systému (v tomto případě Vojenského zpravodajství), přirozená snaha požírat menší ryby kolem a nakonec i relativně snadná zneužitelnost. Kontrola je totiž omezená – veřejná je nulová (jak dokazuje např. výroční zpráva) a o parlamentní člověk může mít pochybnosti.

V zájmu této země by měla být 601. skupina odebrána vojenskému zpravodajství a zařazena do standardní velitelské struktury pod generálním štábem. Zároveň by měl být vytvořen systémový návrh struktury speciálních sil v České republice tak, aby se zachovaly schopnosti 601., aby se „nerozpustily“ ve zbytku ozbrojených sil spolu s materiálem a zkušenostmi a aby se ještě zlepšily jejich schopnosti díky lepší součinnosti s dalšími.

A mimochodem, toto je jubilejní stý příspěvek na OWOP! Všechno nejlepší k svátku.