Člověk se tak trochu ztrácí – je Írán nebezpečný, nebo není? A nebo jinak, byl nebezpečný, pak nebyl a teď znovu je? Zdánlivě hloupé, ale legitimní otázky. Léta se říkalo, že Írán je tím hlavním důvodem, proč se má stavět protiraketová obrana v Evropě. Pak se (letos v květnu) objevila studie EastWest Institute, která v závěrech snížila ohrožení z Íránu dříve prezentované administrativou George W. Bushe.

Tato studie samozřejmě nebyla hlavním důvodem, proč se prezident Barack Obama a jeho tým rozhodli změnit architekturu plánované protiraketové obrany. Nicméně neakutnost íránské hrozby byla jedním ze závažných argumentů pro přehodnocení postoje USA. Jakoby v odpověď, pár dnů po telefonátech do Prahy a Varšavy, prezident Obama oznámil, že Írán buduje další továrnu na obohacování uranu. Teherán to přiznal a pak zahájil každoroční cvičení s raketkama. V televizi to vypadalo náramně.

Od počátku bylo zdůvodňování rozšiřování protiraketového deštníku soustředěním se na Írán pochybné (v tom je navrhovaný Obamův robusnější a mobilnější štít mnohem lepší variantou než ten předchozí). Současný přístup Washingtonu s důrazem na spolupráci a diplomatický tlak je zajisté správný, ale nejsem si jist, po událostech posledních dnů a neochotě Ruska cokoli přislíbit a udělat, že to někam povede.

Doufám, že mají ve Washingtonu plán B. A že to není zelená Izraeli k zahájení ostrých střeleb. To by nebylo dobré. Stejně tak nikam nevedoucí by byla hra na kočku a myš – klasické sankce by přitom byly prvním krokem. Írán vzdoruje jednáním i diplomatickému tlaku léta. Proč by se mělo nyní něco změnit? Z toho vyplývá, že napomoci může pouze Rusko. Ale proč by to dělalo? Jednu z možných cest naznačuje Saúdská Arábie: koupíme od vás zbraně, ale, co kdybyste nedodali Íránu rakety?

Podle Financial Times se přesně o to Saúdové snaží. A nejde jen tak o ledajaký obchod – hovoří se o dvou miliardách dolarů rozšířených v blízké budoucnosti na sedm. V jeho rámci by Saúdská Arábie měla obdržet mimo jiné i nejnovější protiletadlový systém S-400 (Írán má přitom dostat „jen“ S-300; možná kacířská otázka by byla, jestli si Saúdové zaslouží tento systém více než Íránci, ale o tom jindy).

Russia has been under pressure from the US and several Middle Eastern states, including Saudi Arabia and Israel, not to go through with the sale of an earlier version of the same system, the S-300, to Tehran, first publicised by Iran in 2007. When Barack Obama, US president, visited Moscow in July, he reportedly sought assurances from Russian officials not to go through with the sale. Owning the system would give Iran an advanced air defence capability, and a big deterrent against an attack designed to knock out its nuclear facilities, which western governments believe are being used to try to manufacture a bomb. Ruslan Pukhov, director of the Center for Analysis of Strategies and Technologies in Moscow, which specialises in the arms industry, said the Saudi purchase appeared to be an incentive to kill the sale. “The US pressure is the stick, and a huge Saudi arms package is the carrot” for Russia not to deliver the system, he said.

Třeba to tak bude. Ale co když ne. Je nějaký plán B, znovu se ptám?

UPDATE: Podle utajené zprávyMezinárodní agentury pro atomovou energii má Írán dostatek informací pro to, aby mohl vyrobit funkční jadernou bombu. Tyto informace pocházejí jak ze zpravodajských zdrojů jednotlivých zemí, tak z vlastního šetření agentury OSN. Před dvěma lety američtí zpravodajci přišli s informací, že Írán v roce 2003 zastavil práce na atomové bombě. Nyní se Británie připojila k Francii, Německu a Izraeli a začala také závěr Američanů zpochybňovat s tím, že práce na bombě byly obnoveny. Mezinárodní agentura pro atomovou energii by měla provést inspekci v nedávno odhaleném komplexu, kde Írán obohacuje uran, 25. října. O několik dnů dříve, 19. října, by měly proběhnout  další rozhovory mezi Íránem a Spojenými státy, Ruskem a Francií.