Monstra všude kolem II
Před týdnem jsem vas vyzval, jestli byste nepřišli s nějakými “monstry” či “strašidýlky”, která nás pronásledují, aniž by měla nějaký reálný podklad. Nápad to není vůbec originální, přišel s ním Stephen M. Walt, ale je tak výborný, že jsem nemohl odolat. Díky všem, kteří se rozhodli přispět. Zde je tedy slíbena “výstavka”.
Navrhoval jsem 1) korupce, 2) “vševojsková armáda”, 3) “volná ruka trhu”, 4) “stranické sekretariáty” a 5) Sudetští Němci. Korupci napadl Petr Z. s tím, že Walt myslel strašáky, nikoli věci reálné. Do jisté míry má pravdu, já jsem to bral tak, že byť korupce existuje, tak jsme neustále přesvědčováni, že není a že je to tedy jenom strašák. Uznávám že jde o nadsázku na druhou, která není moc vtipná… Aby nepokračovaly dohady, korupci tedy stahuji. A “stranické sekretariáty” mně přestaly bavit.
Zde je po prvním týdnu desítka nejvydařenějších, ale chce to ještě pilovat, takže klidně piště dál (a klidně hlasujte i o pořadí):
- Personální a organizační reforma AČR (Jiří “Shadow” Novák) – k tomu toho není skutečně příliš dodat, snad jenom: bububu, budeš-li zlobit a nedržet hubu a krok dopadne i na tebe reforma…
- Vševojsková armáda – toto monstrum neustále nad námi visí, je mu podřizováno vše a přitom nejde o nic jiného, než o zbožné přání několika spiritistů
- 9/11 (Honza Havránek) – jako podnět a přísudek všech bezpečnostních článků, studií a sminárních prací (včetně těch mých). Aniž bych chtěl napadnout důležitost událostí z 11. září, které bezpochyby měly zásadní dopad na chápání i studium bezpečnostních problémů, stalo se zásadou, že každá konference či diskuse musí 11. září obsahovat.
- Hrozba teroristického útoku v ČR (Petr Z.) – dodatek: zvláště v souvislosti s výstavbou radarové stanice. Ne, že by se nemohlo nikdy nic přihodit, ale v tomto případě rozhodně neplatí: opakování matka moudrosti.
- Ztráta národní suverenity (Petr Z.) – to se týká především identity a nároků na některý majetek po podepsání Lisabonské smluvy. To, co se kolem této věci v posledních měsících dělo byla skutečně neuvěřitelná přehlídka malosti a populismu. Mám v této souvislosti rád výrok jednoho z předních českých myslitelů Jiřího Přibáně: suverenita není panenství, není to něco, o co když přijdete, tak to už nemůžete získat. Fascinuje mě, že přihlášku do EU vezl do Itálie Václav Klaus. To byl první krok ke ztrátě (a to je hodně diskutabilní) suverenity. Co si tehdy myslel? Že se integrace nebude už prohlubovat? Vždyť to bylo krátce po Maastrichtu a navíc v liberálních 90. letech?
- Sudetští Němci – ty bych ze seznamu nerad vynechával. Jak se ukázalo, souvisí s předchozím bodem a pro určité lidi jsou tím nejlepším strašákem už dvacet let (pro někoho možná i o pár desetiletí déle). To je ale pitomost, chtělo by se jednomu povzdechnout. Ale pak se stačí podívat za hranice, na kterých s baťohy a naditými peněženkami čekají potomci sudetských Němců, aby jednomu zatrnulo… Hezký pozdrav na Hrad.
- Volná ruka trhu – určitě bude někde existovat a mohla by i teoreticky fungovat. Ale ten rozežraný sociální stát to nějak kazí, že. Snad jenom v 90. letech se u nás tento teoretický koncept prosadil. Napadá mně řada příkladů – Poldi Kladno, český bankovní sektor, malá privatizace…
- Výběrová řízení (Jiří “Shadow” Novák) – doplněno “delfínem” na ” jak transparentní veřejnou zakázkou podpořit český obranný průmysl v době krize”. Je to podobné jako s tou korupcí, ale zařadil bych to. V zemi, kde ty nejzásadnější zakázky probíhají bez výběrového řízení se není o čem bavit (ano, výběrovým řízením není soutěž, která je napsána na tělo jedné firmě a ano, nejsou to ani ty soutěže, ze kterých jsou vyřazeni až na jednoho ostatní uchazeči pro “formální nedostatky”). Jde pouze o strašidýlko.
- Nukleární katastrofa v Temelíně (Petr Z.) – to je dobrý klacek, to se musí uznat.
- Parlamentní vyšetřovací komise – přesně podle hesla: chceš-li, aby se něco nevyšetřilo, ustav parlamentní komisi. Vzkaz všem těm, co fixlovali při studiu zní: nebojte se, parlamentní komise už byla ustavena.
Jakkoli je úsměvný podtón na místě, rád bych jen dodal, že tyto iluzorní, či přehnaně interpretované hrozby mohou mít velmi konkrétní a závažné důsledky. V tomto ohledu doporučuji
– Buzan et al. (1998): Security: New Framework for Analysis (u nás v roce 2005 přeloženo),
– Campbell (1998): Writing security,
– Jackson (2005): Writing the War on Terrorism;
Osobně se přikláním k tomu, že největším problémem při budování jakékoli moderní armády (a slovem “moderní” myslím neco jiného, než technologicky vyspělou) je naprosto (umyslně???) nepůhledná organizační struktura a neexistence byť elementárního personálního systému v AČR. Jedná se o klasický klientelismus, kde je různým lumpům (kteří mají velitelské a personální pravomoci) umožněno se opklopovat stejnými lumpy a spokojeně vegetovat. A nedávné (a současné) průšvihy s neonacisty v AČR jsou toho pouze důkazem…
Pane Rovenský, přesto, že si vážím vašeho zdravého úsudku, ne všechno lze přisuzovat lumpům obklopujících se dalšími podobného rázu ale také stádu, které na vše kývá. I v AČR je celá řada naprosto kvalitních jednotek a jejich velitelů, kteří si vzájemně důvěřují, odvádějí skvělou práci a nebojí se říct věci na hlas. Otázka nácků v armádě není jen odrazem klientelismu nebo absence kariérního řádu ale také zrcadlem společnosti. Náckové v armádě jsou určitě na delší debatu a problém nelze takto zjednodušovat. Na druhou stranu, počet nácků v armádě je v průměru stejný nebo nižší, jako v dalších armádách NATO. Závěrem, vy pracujete v zařízení, kde problémy, které jste popsal, jsou realitou denního života. Je nutné si říct, jestli tedy spokojeně nevegetujete všichni.
O tom, zda vegetuji nebo ne nechci polemizovat. Snažím se svoji práci dělat jak nejlépe dovedu, asi jako většina lidí ve společnosti. Byl tu i další názor (od satana), ale ten z neznámých důvodů před pár dny zmizel. Takže budu reagovat na oba.
Extrérmismus v ozbrojených složkách sice nemá co dělat, ale je to prostě realita. Ozbrojené složky jsou asi o sobě organizace založené na a cvičené na EXTRÉMNÍ věci. Kdysi jsem měl možnost absolvovat přednášku, kde bylo řečeno, že nevětším výcvikovým táborem pravicových extrémistů v USA je U.S. Marine Corps. A není od věci říci, že “nejlepšími vojáky” jsou právě extrémisté – jsou disciplinovaní a motivovaní z důvodu svého přesvědčení. Jenže já se osobně bez takových “dobrých vojáků” obejdu a radši bych sloužil s těmi, kteří to budou dělat “jen” pro plat.
Co se týče toho klientelismu, tak jsem měl na mysli něco jiného. Jelikož neexistují žádná systematická personální opatření jak vybírat vyšší velitelské funkce, tak se stalo to, že npor. Čermák (jeden z těch dvou – se znakem divize SS “Hohenstaufen” na přilbě) nebyl jen tak nějaký řadový voják, ale velitel roty. Jak je možné, že se mohl dostat v hierarchii systému dostat tak vysoko? To je podle mě hlavní problém – ne tto, že si “něco” namaloval na přilbu a potom lhal, že nevěděl, co to znamenalo.
“A není od věci říci, že “nejlepšími vojáky” jsou právě extrémisté – jsou disciplinovaní a motivovaní z důvodu svého přesvědčení.”… Tak tohle už je trochu přitažené za vlasy, ne? Chápu současné pohoršení kolem situace, ale rámovat problém tímto způsobem jen nejen hloupé, ale i nebezpečené. Můžete mi říci fakticky, jak to, že jsou pravicoví extrémisté nejlepšími vojáky. Fakta prosím. A platí to i naopak, že dobrý voják musí být pravicový extrémista? To co se tady snažíte předestřít, je ideologie svého druhu.
“Jenže já se osobně bez takových “dobrých vojáků” obejdu a radši bych sloužil s těmi, kteří to budou dělat “jen” pro plat.” …Tím jste chtěl říci, že ten kdo to dělá pro přesvědčení je pravicovým extrémistou? Příště važte laskavě svá slova a uvažujte nad vyzněním.
Máte svůj názor a já Vám ho neberu. Tak mi, prosím, neberte ten můj a hlavně mi, prosím, nevkládejte do úst slova, která jsem neřekl (nenapsal). Díky!
Jediné co jsem po Vás chtěl, bylo obhájit svůj argument. Ten dle mého názoru stojí na absurdních dichotomiích nemajících žádné empirické pozadí. Nic jsem Vám do úst nevkládal, proto ty otazníky. Byly to otázky, které pouze měly demonstrovat, dle mého názoru, nesmyslnost Vašeho prohlášení. To, že nemáte chuť diskutovat je Vaše právoplatné rozhodnutí, jen Vás tedy prosím, abyste na příště více přemýslel nad tím co píšete. Člověk by měl nést zodpovědnost za své výroky, i o tom je demokracie projevu, na kterou poukazujete. Srdečně zdraví, Petr Zelinka.
Všechny tyto excesy a selhání jsou důsledkem klientelismu,neexistujícího kariérního řádu a nefunkční, nezávislé kontroly. (viz zrušení speciální protikorupční jednotky Vojenské policie). Kdyby byla jasně fungující pravidla (kde jinde by měla být když už ne v armádě či policii-ozbrojených složkách) nedocházelo by k těmto extrémům. A bohužel postupně přijdou další, protože pnutí nespokojenosti je velké. Proto vznikají i problémy ideologického řádu, kdy někteří, méně odolní jedinci inklinují k extrémistickým hnutím (fašismu,komunismu) v mylné představě, že jen zde funguje nějaký “řád a disciplína”. Je to možná útěk, zoufalství, ale hlavně a zejména hloupost jedinců, kteří hledají tímto způsobem cestu ven. Nikoho z nácků ani komunistů neobhajuji ani obhajovat nebudu a už vůbec ne s nimi souhlasit, ale nejsou náhodou obrazem naší společnosti a jejího chování? Souhlasím s tím, že je plno dobrých a schopných vojáků a velitelů, ale buhužel jsou málo slyšet nebo vůbec.
pro Petra Zelinku – Jsem připraven a ochoten s Vámi kdykoli diskutovat. Ovšem za předpokladu korektní debaty. Já s Vašimi názory nemusím souhlasit, ale rozhodně bych je nenazval “hloupé a nebezpečné”. To totiž také není žádný argument. Protože potom bych od Vás mohl chtit empiricky prokázat čím je můj názor “hloupý” a čím “nebezpečný”. Můžete prokázat jaká je jeho míra “hlouposti a “nebezpečnosti”?
Stejně tak já nemohu prokázat, kolik z extrémistů v ozbrojených složkách bylo “dobrými vojáky” nebo třeba “dobrými policisty”. Zaprvé – neexistuje definice “dobrého vojáka/policisty” a zadruhé – nikde se nevede statistika o tom, kolik extrémistů v ozbrojených složkách výtečně plnilo svoje služební povinnosti.
Je to prostě moje lety nabytá zkušenost. Měl jsem totiž tu možnost velet v dobách, kdy existovala ZVS. V době všeobecné branné povinnosti nastupovala k výkonání ZVS i řada pravicových extrémistů (skinheadů). V té době to samozřejmě nikdo neřešil – to, že občan projevoval extrémistické názory nebylo důvodem k nenastoupení ZVS. Některé z nich jsem měl i ve své četě a mohu říct, že to byli právě ti “dobří vojáci” – poslušní, disciplinovaní, motivovaní.
No a tu pasáž, kde jsem napsal, že bych radši sloužil s člověkem, který svou práci dělá pro plat než z nějakého pokrouceného přesvědčení – za tím si stojím na 100% a rozhodně jsem tím nemyslel to, co mi vkládáte do úst.
Empirická měřítka v tomto kontextu nelze vztahovat na koncepty, pojmy ale na vztahy či závilosti např. pravicový extrémista – dobrý voják, tuto korelaci musíte mít něčím podepřenou, třeba jak říkáte vlastní zkušeností.
– hloupé (byť to asi nebyl nejšťastnější výraz), protože to postrádá vnitřní logiku, když říkáte lepší či nejlepší, tak musíte říct vůči komu či za jakých kritérií. Já jsem škatulku “dobrý/nejlepší” voják do debaty nevložil, to Vy, proto byste měl mít rámcovou předtavu co to je dobrý/nejlepší voják. Nemyslím si totiž, že pouze pravicový extrémisté jsou disciplinovaní a motivovaní. Proto nechápu kam tím míříte.
– nebezpečné, ve smyslu demagogické; je přítomno tvrzení, které není ničím podloženo a zároveň má poměrně závažné implikace a to i v morální rovině.
– teď k Vaším zkušenostem, já se podobnými pochlubit nemohu, mohl bych pouze poukázat na odlišné zkušenosti známých či příbuzných. Jen mi Vaše srovnání přijde pokulhávající v tom, že se jednalo o základní službu, do které hodně lidí nechtělo a současnou profesionální armádu, do které Vás nikdo nenutí a je tedy předpoklad, že do ní vstupují pouze lidé co o ní mají zájem. Jste si tedy jist, že by mezi těmito lidmi byli stále pravicový extrémisté lepšími vojáky?
– ohledně platu; je samozřejmé, že pro pravicové extrémisty není v AČR místo. Jen mi z Vaší reakce implicitně vyplývá, že by jen pravicový extrémisté měli být jinak než finančně motivovaní. Ale zde, a to ochotně připouštím, se může jednat jen o můj dojem. Připomělo mi to mimochodem soukromé vojenské společnosti..
Chtěl bych jen dodat, že v současné době slouží v armádě plno lidí jenom kvůli platu a moc se diví, že by měli něco dělat. Nepíšu, že všichni, ale je jich mnoho. Bohužel.
Ad: Dušan Rovenský a Petr Zelinka: Zajímavá debata, zajímavé téma. Nečte to tady nějaký vojenský psycholog, nebo neznáte nějakého, který by byl ochotný pro OWOP o této věci napsat? Bylo by to skvělé!
Me znalosti jsou velice chabé, ale přesto: neplatí automaticky, že co extrémista, to lepší voják. Na stranu druhou bych očekával, že profily se budou v mnoha ohledech shodovat. A to neplatí pouze o armádě, ale například i o policii. Základní otázka totiž zní: Jaký typ lidí potřebujete do bezpečnostních složek, tedy do těch, které by měly za určitých okolností být schopné zasahovat? Lidi, kteří ctí hyerarchi, řád, jsou “bojovníci” (mají přesvědčení, že síla není poslední možností, ale že může být použita kdykoli, že je schopna vyřešit problém a že pojetí evoluce – silnější vítězí – je zcela správné a aplikovatelné), potřebují k životu jasnou a čitelnou strukturu, rádi se podřídí kolektivnímu “já” (tím chci říct, že kolektivní identita je pro ně naprosto vyhovující a bez ní se cítí jako “nazí”) a zároveň jsou ochotni riskovat zdraví a životy za něco takového jako jsou “vlast” a “národ”, tedy zdaleka ne jenom za plat. Tyto charakteristiky mohou samozřejmě padnout i na lidi, kteří nemají s extremismem nic společného, ale u nich bych očekával vyšší schopnost individualismu, vyšší rozvahu nad použitím síly, schopnost kolektiv opustit a neměli by mít tak vyhražené názory na národ a jeho “čistotu”. Co chci říct je to, že podle mně může mezi těmi nejlepšími bojovníky a bojovníky “s přidanou hodnotu” (tedy extremisty) být velice tenká linie, a že je snadné ji přikročit a tedy i rozpoznat.
Je to složité a bylo by bezva, kdyby o tom někdo fundovaný sem napsal víc. Rád bych si to přečetl a poučil se.
Rozhodně se nicítím být fundovaným na téma extremismu, ale mohu nabídnout několik zajímavých paralel z oblasti terorismu.
Již několik desítek let se akademici snaží najít osobností profil teroristy a zatím zoufale selhali, zapomeňte prosím na představu chudého nevzdělaného fanatika, tato představa je v obecném měřítku zcela mylná. Naopak se dochází ke konsenzu, že terorismus není způsobem psychickou patologií ani specifickými osobnostními rysy. Teroristou může být každým z nás. Jak to, že se pouze několik málo jedinců stává tedy teroristy?
V teroristických studiích si čím dál více pozornosti získává koncept in-group dynamics či Sagemanův bunch of guys, ten tvrdí, že radikalizace probíhá ve skupině, členové skupiny se vzájemně radikalizují a předhánějí v tom, kdo bude extrémnější ve svých názorech a činech. Zároveň na základě, nikoli nezpochybnitelných, statistických dat se ukazuje, že nejčastějším společným jmenovatelem při “vstupu” do teroristické skupiny jsou preexistující sociální vazby, ideologie nehraje roli, ta je až následnou racionalizací násilí.
Proč o tom mluvím? Existuje studie nazi-skupin ve Skandinávii, která tvrdí, že podobný trend je přítomen u pravicových extrémistů. Členem nazi-skupin se stávají lidé na základě již přeexistujících kamarádských vazeb, nikoli ideologie. To pomůže vysvětlit, proč málokterý pravicový extrémiste je skutečně vzdělaný v oblasti své vlastní ideologie. I zde probíhá podobná dynamika vzájemné posilování radikalizace.
Co z toho vyplývá? Že pravicový extrémista nemá per se osobnostní profil. Rozhodně tedy ne před procesem radikalizace. Je ovšem možné, že bychom jej našli po určitém stupni radikalizace. Oddanost skupině, disciplína, snad důraz na fyzickou připravenost. Ale nejsou toto však i osobnostní znaky, které se snaží všípit i armáda a tedy pravicový extrémista v tomto ohledu není nijak lepším?
Jde o dosti komplexní otázku. nemyslím si, že někdo dokáže přijít s jedním důvodem pro příslušnost k nepřesně zvaným “extremistickým” skupinám. Podobně jako u terorismu, jak správně podotýká Petr Z. Z tohoto hlediska mám dosti v oblibě práce Philipa Zimbarda – velký vliv na “vypuštění” zla, které je v každém z nás má okolí, společnost, komunita, příležitost… Z tohoto hlediska se dá ale hovořit o tom, že v některých prostředích bude výskyt “extremistů” vyšších než v jiných. Ale nemusíme se bavit pouze o “extremistech”, například v bývalých sudetských oblastech se dá mezi usedlíky vysledovat určitý typ chování, obav. jinde jsou zase více koncentrováni komunisté atp.
V tom nemohu než souhlasit, netvrdil jsem, že tento proces je jediný zodpovědný za radikalizaci či extrmizace jedinců. Pouz jsem tvrdil, že díky této paralele je možné vyvrátit názor, že by extrémisté měli mít nějaký osobnostní profil a tedy býti lepšími vojáky…
K radikalizaci. Důvody k radikalizaci můžeme obecně rozdělit na osobnosní (mikro-rovina), skupinové (mezo, kam by spadal i výše popsaný proces) a strukturální (makro, kam spadají ty Vámi uvedené), pouze celostní přístup umožňuje pochopit otázku radikalizace v celé její šíři. Když se ptáme proč je více islamistických radikálů v Británii než v Itálii, tak nás budou zajímat hlavně makro faktory, když zkoumáme proč se lidé z Hosftad group v Holandsku stali či chtěli stát teroristy, pak bude důraz kladen hlavně na mezo faktorech; konečně pak při analýze proč se britský muslim z dobrých poměrů Ahmad Umar Sa´íd Šajch stal teroristou, pak se obrátíme na mikro faktory, jakkoli i tento případ jasně demostruje, že proces radikalizace uvnitř skupiny je často důležitějším než osobností motivy.
Pokud by Vás, nebo čtenáře, více zajímalo, rád odkážu na některé zdroje.
Stále se však domnívám, že není možné tvrdit a priori, že extrémisté jsou lepšími vojáky.
Souhlasím, že nelze paušálně tvrdit, že extrémisté jsou lepšími vojáky. Ale v kontextu dané skupiny (v tomto případě např. AČR) jsou jedinci vyznačující se odlišností chování v rámci existujícího systému ,v tomto případě označením nacistickými symboly, možná hledajícími hodnot chybějících v daném systému (v tomto případě např. disciplíny, řádu, které jsou v idealistických,pokřivených představách obrazu “recht” vojáka SS jednotek). Ideologie (fašismus, komunismus) nebo extrémní názorová odlišnost ( národní nacionalismus, terorismus) jsou hlavně důsledkem zklamání, nespokojenosti, zoufalství či projevem nesouhlasu jednotlivců v daném, současném systému té dané doby a společenského vývoje. Není to o skupinách, ale o jednotlivcích, kteří poté vytvářejí skupiny podobně smýšlejících jedinců a vedoucí k novým ideologiím, organizacím, hnutím stojících na dané nespokojenosti a využívajíce třeba i staré základy ideologií a myšlenek minulých.