Před necelými dvanácti lety proběhl průlomový britsko-francouzský summit v St. Malo, který znamenal nový začátek v oblasti evropské bezpečnosti. Byť se zdá, že se Evropská unie příliš nepohnula z místa, není tomu tak. Ale zároveň není nad čím jásat. Na konci loňského roku vydal EU Institute for Security Studies policy brief s názvem Strength in numbers? Comparing EU military capabilities in 2009 with 1999.
Autoři Daniel Keohane a Charlotte Blommestijn píší:
A comparison of EU military capabilities in 1999 and 2009 shows that some progress has been made, especially in cutting conscripted personnel and inventories of outdated equipment. Military reform is not easy, and it encompasses a number of areas, such as types of troops, equipment acquisition and development, and doctrine. But the EU has only slowly woken from the slumber of Cold war military thinking over the last decade, and some countries are more awake than others. As a result, there are still a number of key capability weaknesses, such as strategic transport assets.
Z analýzy vyplývá, že členské země Evropské unie sice snížily počty tanků, odvedenců či stíhacích letounů, což je pozitivní, ale schopnosti se zvyšují pomalu. Například, 26 států, které jsou členy EDA, mohou rozmístit 440 tisíc vojáků. Problém ovšem je v tom, že v mezinárodních operacích jich mohou dlouhodobě udržet jen 110 tisíc. Jde sice o nárůst oproti roku 1999, ale stále je to nedostatečné. Probém EU není v nedostatku materiálu, nebo lidí, ale v tom, že velká část nemůže být nasazena mimo své domovské země a v jiných konfliktech, než těch tradičních.
Podobně zajímavé je, pokud se člověk podívá na rozpočty na obranu. Ty sice vesměs rostou, či v horším případě stagnují (dlouhodobě), ale radikálně klesá podíl na HDP. Takže, rozpočty na obranu čtyř členských zemí – Británie, Francie, Německa a Itálie – tvoří 70 procent vojenských růzpočtů všech členských zemí unie (mimochodem, součet rozpočtů Británie s Francií dá 43 %). Pokud se k těmto čtyřem zemím přidá Nizozemsko, Španělsko, Řecko, Polsko, Švédsko a Belgie – tedy deset členských zemí – tvoří součet jejich výdajů na obranu 90 procent výdajů všech členských zemí. Kde je těch ostatních 17? A co s tímto nepoměrem?
Jistě, tato čísla nejsou vše, ale je dobré nad nimi přemýšlet. Zde je tabulka pocházející z analýzy, která napoví mnohem více:
5 Comments
Tomáš Karásek
14. 1. 2010, 22:12Předně, díky za připomenutí výročí vzniku ESDP, člověk by na ně v záplavě aktualit málem zapomněl :-) Na tabulce je velmi zajímavé, že celkové trendy jsou z hlediska potřeb expedičních operací v zásadě správné:
1) redukce výzbroje vhodné spíše k teritoriální obraně (namátkou tanky nebo útočné vrtulníky)
2) posílení výzbroje vhodné pro nasazení v operacích konfliktního managementu, jako jsou přepravní letouny a vrtulníky (jejichž počet se navzdory pokračujícím nářkům takřka zdvojnásobil – kde všechny ty stroje jsou??), hlídkovací, pobřežní a obojživelná plavidla, ale třeba i udržení počtu letadlových lodí
3) postupující profesionalizace ozbrojených sil (pokud tabulka nelže, tvoří dnes rekruti jen desetinu amád členských států)
Otázkou potom je, proč při všem tom v podstatě pozitivním vývoji jsou ambice EU tak omezené (když se nad tím zamyslíme, je deklarovaná připravenost vyslat dvě battlegroups tak trochu výsměch). Obávám se, že problémy jsou stále tytéž: nevhodná struktura obranných rozpočtů (málo zdrojů na výzkum, vývoj) a jejich procentuální pokles, rostoucí komplikovanost politického rozhodování (hledat konsensus 27 států zkrátka nemůže být snadné, nemluvě o (ne)schopnosti politiků přesvědčit o obranných výdajích své elektoráty), neochota riskovat (obecně a specificky u nasazení lidských životů), která, domnívám se, souvisí dopady demografického poklesu. Ten si vybírá svou daň nejen materiální, ale i v převládajících myšlenkových stereotypech.
Nemyslím, že by na tom byla Evropa zvlášť zle. Pokud budeme porovnávat s kýmkoliv jiným než s USA, potom v souhrnu evropské státy vydávají na obranu poměrně dost (pro porovnání k oněm cca 303 mld USD souhrnu evropských obranných výdajů podle tabulky nabízím údaje z roku 2008: Rusko 38 mld, Čína 64 mld, Indie 25 mld, Japonsko 43 mld, Saúdská Arábie 29 mld, Írán 9 mld atd.).
Co z toho všeho vyplývá? Podle mého názoru (k němuž si velmi rád přečtu protiargumenty) dvě věci: Zaprvé, není třeba propadat hysterii, protože Evropa bude ještě dlouhou dobu schopna udržet své mocenské postavení, včetně kapacity přispívat (podle naléhavosti situace) ke stabilizaci v oblastech jejího zájmu. Ovšem, a to je druhý závěr, občas ventilovaná představa, že se z EU stane další supervelmoc, je lichá. Svých „15 minut slávy“ si už zkrátka odbyla…
REPLYJindra Sebestova
15. 1. 2010, 12:43Pri hodnoceni obranne transformace statu EU nasi unijni pratele casto zapominaji na jednu pomerne podstatnou vec: 22 clenskych statu EU jsou zaroven cleny NATO. Motorem jejich transformace je predevsim Aliance. Ze zbyvajicich 5 pak 3 staty (Finsko, Svedsko, Rakousko) dlouhodobe planuji a transformuji tez podle standardu NATO a jsou nalezite hodnoceny ve dvouletych cyklech Planning and Review Process (PARP) v ramci jejich partnerskych dohod s NATO. Takze bez pusobeni NATO by obrazek vypadal zcela jinak — mnohem hur. A je to NATO a tedy USA, kdo zarucuje kolektivni obranu v Evrope, ne EU, coz ovsem take dovoluje rade zemi hrat roli cerneho pasazera a udrzovat nizke obranne rozpocty. Vposledku jde vsak vzdy o politickou vuli a ambice jednotlivych vlad jak transformovat — tedy zvysovat nasaditelnost a udrzitelnost svych sil, tak expedicni schopnosti pouzit v operacich a misich.
Jako pozitivni priklad doporucuji zajemcum zjistit si neco o transformaci svedskych OS a vlastne celeho obranneho rezortu. Prave probiha za poslednich deset let jeji druha vlna: dokonceni profesionalizace, zmena urceni (smerem k expedicnimu), dalsi zestihleni C2, to vse za modernizace vyzbroje a zavadeni hi-tech systemu a siti. Inspirace pro MO/ACR nabiledni.
REPLYMr. Deep Purple
16. 1. 2010, 6:24Jindřiško, to je sice pěkné, ale Švédové nešli cestou zlatých týmů, které podle výsledků měly krýt (zdůvodnit) zachování vysokého rozpočtu s alespoň 20procentním podílem investic. Ve Švédsku prostě nikdo nevykřikoval, že bez Gripenů to nepůjde (protože je tam mají), nestavěl megalomanské základny, nenakupoval letadla bez pozemní logistiky, spoustu transportérů, několik druhů obrněných vozidel atd. V tomto směru lze dokonce ve Švédsku rozlišit vojenskou politiku jestřábů a hrdliček. Česká obranná politika však za posledních 20 let vykazuje spíše znaky politiky supů nebo strak, nezávisle na tom, ve které části spektra se nachází strana, která ji realizuje. Je proto jedno, co budeš vědět o tom, jak to dělají jinde. Vždycky se najde někdo, kdo sestaví vítězný tým ochotný naslouchat politickým přáním, jehož členové jsou ochotní pak konzumovat svou odměnu v podobě práce ve strukturách.
REPLYBohuslav Pernica
16. 1. 2010, 16:37Zdá se, že OWOP si oněch 10 let nevšiml ve světě sám. I Američané to považují za důležité, když vydali reprint publikace The United States and the evolution of ESDP
REPLYhttp://www.rand.org/pubs/reprints/RP1404/
J.D.
25. 11. 2011, 21:35Norové se s tím nemazlí
REPLYhttp://zpravy.idnes.cz/norsko-mobilizuje-kvuli-bohatstvi-pod-tajicimi-ledy-arktidy-p5u-/zpr_nato.aspx?c=A111124_125541_zpr_nato_inc