Wikimedia Commons, Foto Rick Dikeman
Tento titulek se vztahuje ke dvěma věcem – mé několikadenní odmlce v psaní na OWOP a protiraketové obrany. V tuto chvíli jsem měl být již v Afghánistánu, nicméně místo toho jsem, stejně jako další tisíce lidí, skončil v Bruselu na letišti. Islandská sopka si odbývá své výroční (skoro po dvoustech letech) chrlení popela a mně nezbylo nic jiného, než se otráveně vrátit vlakem přes Berlín domů (Berlín mimochodem vřele doporučuji, naposledy jsem tam byl někdy zpočátku 80. let, takže jsem nyní poznal pouze tu věž s koulí; je to pěkné město a navíc opravdu živé, i v hodně pozdních hodinách).
Tolik vysvětlení odmlky. Netrávil jsem ale čas v Bruselu jenom zábavou. Absolvoval jsem v NATO řadu debat na různá témata a o postřehy se s vámi chystám podělit. Tady je první – protiraketová obrana.
K výběru mi napomohlo dnešní nedělní vyjádření ministra zahraničí Jana Kohouta v Otázkách Václava Moravce na ČT, že by v Česku mohlo být umístěno „informační středisko“ či „komunikační uzel“ (terminologie byla zřejmě vybírána tak, aby nedejbože nepřipomínala cokoli vojenského) budoucího systému obrany proti raketám krátkého a středního doletu. Rozhodnutí by mělo padnout prý někdy kolem roku 2014, rozmisťování by mělo být zahájeno někdy kolem roku 2018 a dokončeno v roce 2020.
„Ze všech těch jednání, které jsme vedli, jasně vyplývá, že Česko má své místo v nové protiraketové obraně. To nebude americká obrana, bude to alianční projekt. My jsme vyjádřili vůli tohoto nového projektu se zúčastnit, deklarovali jsme záměr být ve velitelských strukturách,“ řekl Jan Kohout s tím, že v tuto chvíli se jedná o výsadním projektu informačního střediska, přes které by procházely informace o vypouštění raket z prostoru, který je pro alianci zajímavý, zejména z oblasti Íránu… Všechno je zatím v začátcích. Proto se podle Kohouta teď určitě nepočítá s tím, že by u nás byla nějaká zařízení, jako jsou menší radiolokátory, nebo protirakety.
Jde o jasný vzkaz – jsme dobří spojenci, chceme pomoci a být zodpovědní, ale dejte nám sem něco, co nebude zavánět armádou, respektive co se bude dát označit tak, aby to kromě komunistů nikoho neiritovalo. Ale dobrá, každý přispívá jak může a jak je mu dovoleno a navíc, teď jdeme s hlavním proudem. Nový systém je po „restartu“ zcela jiný a to jak z hlediska přístupu (filosofie), tak technického řešení. Co mi přišlo k pousmání je tvrzení všech Američanů, se kterými jsem měl možnost se o protiraketové obraně bavit, že v tom Rusko nehrálo a nehraje žádnou roli. Nějak se mi nechce věřit…
Zástupce amerického velvyslance při NATO John Heffern při jedné debatě řekl, že americkým cílem nyní je, aby se „teritoriální protiraketová obrana stala misí NATO“ a aby „se americká zařízení napojila na ta alianční“. To je naprosto správné. Bushova vláda v tom měla být mnohem iniciativnější – image by to příliš nepomohlo, ale možná projekt mohl být dnes o něco dál. I když, co si budeme namlouvat, v určitých letech se řeklo Bush a polovina sálu zezelenala a druhá zrudla vzteky.
Co mě na tom všem ale fascinuje je bohorovnost s jakou se tato věc mění a se kterou je nutné počítat do budoucna. Měl jsem možnost se jednou večer v jakémsi podniku v Bruselu setkat s americkým činitelem, který se protiraketovou obranou přímo zabývá. Byl úžasný. Když začal mluvit, připomínal mi jiné Američany, ty kteří sem jezdili v posledních letech a se stejným zanícením a znalostí hovořili o radaru a o tom, jaký je to pro nás, spojence a vůbec všechny významný projekt. Akorát, že tenhle během mluvy dokázal znegovat ty všechny předešlé.
Ptal se,co změnám kolem radaru říkají v Česku. Řekl jsem mu popravdě, že mnoho lidí je šťastných, že o ničem podobném už nechtějí nikdy slyšet, když už to jednou odvrátili. A že naopak řada dalších má pocit, že byli Američany jednoduše hozeni přes palubu, protože do této věci, do které je navezli jeho předchůdci, investovali dost politického kapitálu. A také jsem zmínil, že se obecně soudí, že to Barack Obama udělal kvůli Rusku.
Na to on rychle zareagoval, že Rusko v tom nehraje žádnou roli, protože celý systém byl od počátku pochybný jak technologicky, tak politicky. To, co se buduje nyní je prý mnohem lepší a hlavně proti aktuální hrozbě – Íránu. Narozdíl od předchozího systému bude ochraňovat především spojence (to, co budoval Bush bylo k ochraně USA, říkal), budou se moci zapojit všichni včetně Ruska a hlavně, radar a antirakety by byly skvělým terčem pro odvetný útok, zatímco nový systém snadným terčem nebude. To poslední byla reakce na mojí poznámku, že radar kmitočtového pásma X by byl dobře využitelný i pro nový systém.
Vyměnili jsme si ještě pár vět a pak jsme se vzájemně do konce večera vyhýbali. Nebavil jsem ho a mně zase nebavila jeho zanícenost. Co bude, až po něm přijdou jiní a se stejným zanícením budou vyprávět, že to, co říkal on byly pitomosti a že se na to musí úplně jinak? Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji, protože jsem zhrzený zastánce radaru. Byl jsem z různých důvodů pro jeho vybudování, ale dokáži si představit i život a bezpečnost bez něj (to, že nebude bylo mimochodem jasné už od loňského jara). Co mi na tom přijde důležité je pamatovat si, jak snadno může přes oceán přistát bota na zadku. Pro mně je to další důkaz, že do budoucna pro nás vede i v bezpečnosti primárně cesta pragmaticky přes Brusel a to v pořadí – EU a NATO.
Měl jsem možnost také posedět s kamarádem, který dostal šanci lépe se seznámit s protiraketovou obranou izraelskou. Byl naprosto nadšený. Vyprávěl mi o Arrow II, o tom, že skutečně funguje, jak je Izrael (militarizovaný stát, který jsem přirovnal k antické Spartě) schopen vyrábět třeba rakety desetkrát levněji, než Američané SM-3 (ti američtí zbrojařští obři vlastně nemají zájem na tom být příliš efektivní a proto nabízejí „komplexní řešení“ – drahá, dlouhodobá a riskantní) a o tom, jak už je před rozmístěním Iron Dome, který má být schopen likvidovat i kaťuše Hamasu a že také funguje (je plně automatizovaný – sestřel za necelých třicet vteřin). A pak dodal:
„A oni by nám to všechno samozřejmě rádi prodali.“
Tak mně napadlo, co koupit technologie od Izraelců, když vlastně mají to, co chceme v rámci teritoria NATO budovat (a už se snažíme vyvíjet) a tento nákup doplnit americkými Aegisy s SM-3? Nebylo by to rychlejší a nakonec i levnější? Zbrojařům by se to asi nelíbilo, ale snížilo by se riziko, že nejpozději v roce 2016 někdo zase přijde a řekne, že ten Obamův nápad byl uplná pitomost.
7 comments
7 Comments
civil
19. 4. 2010, 10:52-změna administrativy v USA rovná se změna priorit,pokud uvážíme že změna administrativy probíhá každé 4 roky je to docela napováženou.A při každé takové změně(např.protiraketová obrana)je vidět jak okamžitě, mění své priority i NATO jako by se NATO neskládalo z 28 suveréních států ale z USA plus bezejmenného spolku států(britský parlament tuto nezdravou závislost na USA nedávno i projednával).Nebo další příklad,USA vyhlásí válku terorismu(ze samé podstaty termínu terorismu,nesmysl)a najednou celé NATO bojuje proti terorismu(celá řada členů NATO např.V.Británie,Španělsko atd.bojovali a bojují s domácím i zahraničním terorismem i bez vyhlašování války terorismu a hlavně nezatahují do toho jako USA celé NATO které ze své podstaty vojenské obranné organizace je k boji s terorismem absolutně nevhodné).
REPLY-Izrael by mněl být dáván za příklad zemím velikosti ČR,že i malé země mohou dělat svou zahraniční,bezpečnostní politiku a nebýt jen pasivním divákem v EU,NATO. Což by znamenalo, mít takzvaně koule,které Izraeli rozhodně nechybí.I když je Izrael strategickým partnerem USA,nebojí se na území USA provádět špionáž(když je to v jeho zájmu),nebojí se přes odpor USA získat jaderné zbraně(když je to v jeho zájmu) tomu říkám národní politika,zde by se mněla politická reprezentace ČR učit, jak se řídí suveréní stát.
Ivo
20. 4. 2010, 18:171. Asi by bylo fajn, kdyby měla Evropa v NATO stejný hlas v určování dlouhodobé strategie, ale není tomu tak? Kdy tomu tak bude? Až bude podíl Evropy na síle a schopnostech NATO srovnatelný s USA. Dokud budou dávat USA kolem 40% z obranných výdajů celého světa na jedné straně a v Evropě se budeme handrkovat o to, zda na obranu dáme 1,3 nebo 1,2 svého HDP, nemůžeme čekat zázraky :-). Právě z toho pramení můj naprostý skepticismus k obranným schopnostem EU.
2. Myslím, že každému je jasné, jaký je hlavní diametrální rozdíl mezi např. organizacemi IRA a ETA na jedné straně a organizací Al-Kajda na straně druhé. Mám na mysli nejenom cíle, ale i schopnosti apod. Rozdílná úroveň hrozeb si logicky žádá odlišné přístupy.
3. „Izrael by mněl být dáván za příklad zemím velikosti ČR,že i malé země mohou dělat svou zahraniční,bezpečnostní politiku“ – tomu nelze než zatleskat. Ale čím je to způsobeno? Stačí porovnat například rozpočet na obranu sedmimilionového Izraele s desetimiliónovým Českem. 13,3 miliardy dolarů oproti 2,4 miliardám českým. Ono totiž s tím „mít na to koule“ úzce souvisí s „být ochoten za to zaplatit“. A to v České republice už řadu let neplatí. Konkrétně naposledy v roce 2005 jsme byli ochotni splnit požadované 2% HDP z rozpočtu jak to po nás chce NATO. Jinými slovy od vstupu do NATO v roce 1999 nám již silně otrnulo a jsme jednoznačně černým pasažérem. V roce 2010 se rozpočet MO snížil na 1,3% HDP :-(.
A dostáváme se k tomu, proč je Izrael i přes svou malou velikost brán vážně (mimo jiné). Nesdílím totiž názor, že zahraničněpolitická váha země, která nemá žádné nerostné bohatství ani nedisponuje žádnou (v dnešní době) vhodnou strategickou polohou či výhodou bude odvislá jen od bravurní manévrové diplomacie a krásných modrých očích politických představitelů…
REPLYmasakrist
21. 4. 2010, 0:31Frantovi: skvele! evropa neni idealni spolek (i kdyz ja ji v podstate verim), ale je nam podstatne, protoze i geograficky bliz nez USA (Ii kdyz proti spojenecti s nimi nic nemam). je to dlouha cesta, ale nema cenu ji zatracovat predem
REPLYIvovi: ad 1) mantra atlantistu. Evropa musi byt po mem soudu k vlastni obrane prinucena tim, ze se spoza oceanu – receno s autorem textu – objevi bota s jasnym vzkazem. ad 3) mantra obdivovatelu Izraele (ktery si v cele rade ohledu obdiv opravdu zaslouzi). Izrael je bojujici stat, coz se mozna libi milovnikum armadni techniky a patetickych frazi, ale jiz mene jeho obyvatelum. Armada ma v Izraeli moc statu, urady jsou na ni kolikrat kratke, coz vede k obcanske nespokojenosti. Mimo jine projevovane tim, ze vysoky pocet Izraelu odmita sluzbu v armade jako takove, nebo se alespon vyhyba bojovym jednotkam.
civil
21. 4. 2010, 2:54Ivo:
REPLY1.Souhlasím s vámi,že Evropa v posledních letech stagnuje vojensky a bohužel i ekonomicky.Dominance USA v NATO,je ale spíše zapříčiněna neschopností Evropských zemí,se dohodnout na jednotlivých prioritách a vše zásadní nechávat na USA,proto píšu o NATO bez USA jako o bezejmenných.Ono by oněch 1,2 HDP stačilo,kdyby je všichni Evropští členové NATO, vynakládali na předem dané společné priority.
2.Myslím že Al-Kajda, není o moc nebezpečnější než, IRA.Největší úspěch Al-Kajdy(11.září)byl spíše o selhání bezpečnostních služeb USA,než o kdovíjakém umění Al-Kajdy.A další selhání USA,je že kvůli teroristické organizaci(uváděno jako důvod)obsadí Irák,Afghánistán a nechají se vtáhnout do války,která nemá s protiteroristickou operací nic společného(to je jako by Britové reagovali na IRA obsazením Irska).
3.Investice do armády v případě ČR velký problém.
a)ve výši objemu peněz
b)nesmyslnost nákupů(např.nefunkční padáky),předražené zakázky(např.Pandury),nevhodná množství(např.90 ks Ivec)a dalo by se bohužel pokračovat dále a dále.
4.Myslím že bravurní diplomacie je základ,zvláště jeli ČR v takových strukturách jako je EU,NATO,kde je vše jen a pouze o diplomacii.A koule politikům v ČR chybí úplně a proto nedokáží proměnit takové příležitosti jako předsednictví EU.
Ivo
21. 4. 2010, 18:371. Nemám nic proti myšlence zlepšování evropských obranných schopností,ale je třeba si uvědomit, že vojenské schopnosti NATO budou vždy předčit potenciální schopnosti EU ve všech směrech. Je to tak jasné jako, že 2+1 je víc než 1+1. Pokud by se USA z Evropy politicky stáhly, jejich úlohu ve směřování evropské bezpečnostní politiky někdo nahradí. Myslím, že je nad slunce jasné, že se najednou vše neobrátí ve společenství sobě rovných, ale nastoupí známý tandem dvou států. Mě osobně je milejší představa být ve vleku USA než Francie (historicky potvrzená zkušenost).
2. No, těch 1,2% bude stačit, ale na co? Na druhořadé schopnosti. Jaké jsou schopnosti družicového průzkumu, nejnovějších leteckých technologií, schopnosti strategického leteckého transportu, abych vybral jen některé, NATO bez USA? Proč to tak je? Protože někdo je černý pasažér a někdo ne. Princip fungování systému černého pasažéra je založen na faktu, že jimi nejsou všichni a tím pádem je dotují. Pokud by černí pasažéři byli všichni, vlaky prostě nebudou jezdit… (a aliance fungovat).
3. Nebezpečnost IRA a Al-Kajdy je samozřejmě nesrovnatelná. Stačí porovnat cíle – připojení několika hrabství v Ulsteru k Irské republice vs. zničení západní civilizace a nastolení islámského chalifátu. Já osobně se cítím ohroženější tou druhou variantou. Zároveň prostředky, které obě organizace používají/ly jsou diametrálně odlišné. Porovnejte ve většině případů vojensky organizované akce cílené především na ozbrojené složky VB v Ulsteru s bezkurpulózními útoky na civilní obyvatelstvo ať již na území USA či Evropy. Další věc je přesvědčivost obou hnutí. IRA ani ETA nikdy neměly potenciál přerůst v hnutí, které by dokázaly výrazně ohrozit západní civilizaci jako celek. Al-Kajda do tohoto stavu sice nedorostla (zatím), ale vzhledem ke globálnímu apelu ten potenciál má.
Souhlasím, že útok na Irák byl z hlediska GWOT operační chybou, za kterou dnes platíme především v Afghánistánu. Ale útok na Afghánistán? Vzpomínáte si ještě na události po 9/11? Nebo tak rychle zapomínáme? Bylo to přece poprvé, kdy se Al-Kajdě podařilo získat neomezenou podporu státního aktéra (po předchozích neúspěšných pokusech např. v Súdánu). Spečetěnou mimo jiné pokrevním svazkem, takže Mullah Omar nemohl už z hlediska kodexu Paštunwali nic dělat a jen přihlížet, jak se na něj valí invazní armáda.
4. Add bravurní diplomacie) Neřekl bych, že v NATO a EU je vše jen a pouze o diplomacii. Sebelepší diplomat může vycházet jen z politické váhy své země. A s tím českým předsednictvím – řekl bych, že snaha byla, ale dostala přímý torpédový zásah z levoboku, nemyslíte :-) ?
REPLY