fbpx

Čínské století

Lidé v Pearl Harboru vítají čínský torpédoborec Čching-tao (DDG 113) během návštěvy v září 2006; Foto Mass Communication Specialist 3rd Class Ben A. Gonzales, U.S. Navy

V poslední době Čína znovu připomněla světu, že hodlá být v příštích dekádách hlavním hybatelem na geopolitické šachovnici. Robert D. Kaplan na stránkách Foreign Affairs připomněl, že geopolitický potenciál Číny rozeznali i klasičtí anglosaští geopolitikové 19. století. Tehdy však Číně chybělo to, co se má v blízké budoucnosti stát pilířem šíření čínského vlivu – vojenské loďstvo.

Z historického pohledu se Čína vydala trochu odlišnou cestou než jiné v minulosti nastupující námořní mocnosti. Vilhelmovské Německo, Japonsko po reformách mejdži či Sovětský svaz nejprve vybudovaly válečné loďstvo, které vytvořilo podmínky pro rozvoj námořního obchodu. Silné centralizované státy tak byly hlavními hybateli námořní revoluce. Jak však naznačují Gabriel Collins and Michael Grubb v knize China Goes to Sea zmíněné na stránkách DefenseTechu čínský příklad je jiný:

China is following a different path marked by an emphasis on commercial maritime development, with naval development trailing. If China continues to expand its naval forces, the drivers will include a mix of a desire for status in the international community and a perceived need to defend economic interests, but the single most prominent element will be that Beijing’s policymakers are struggling to keep up with China’s dynamic commercial mariners.

Čínské námořnictvo se již nepřipravuje na válku o Tchajwan (tu Čína zřejmě vyhrála bez jediného výstřelu) či na ochranu pobřeží, ale plánuje v duchu strategického konceptu „far sea defense“. Vojenské námořnictvo by tak mělo ochraňovat komerční plavidla na cestách od Perského zálivu po Molucký průliv a zabezbečovat čínské zájmy v Jihočínském a Východočínském moři se strategickým výhledem k ostrovnímu pásu kolem Filipín. Většina západních stratégů jistě dobře pochopila, že čínská vojenská „doprovodná“ plavidla křižující v mnoha ohledech geopoliticky klíčovou oblast světa mají mnohem zásadnější význam.

Od prosince 2008 tři čínské lodě operují v Adenském zálivu v rámci anti-pirátské operace. Od prvního července je jednou z nich také největší bojová loď čínské provenience Kunlun Šan. Toto první nasazení čínského loďstva mimo Pacifik podle analytiků dopomohlo čínskému námořnictvu vylepšit kapacity projektovatelné na dlouhou vzdálenost.

Podle zpráv amerického námořnictva Čína disponuje zhruba 260-ti válečnými plavidly, z nichž 75 představuje velké válečné lodě. Strategicky významná je také ponorková flotila čítající více než 60 podvodních plavidel. Právě ponorková aktivita vycházející ze základny Jalong Bay v jižní Číně donutila americké námořnictvo k návratu studenoválečné praxe  průzkumných ponorkových cest ze základny na Guamu, které v posledních měsících vedly již k několika americko-čínským roztržkám.

Čína oficiálně přiznává rozpočet na obranu ve výši 78 miliard dolarů, nicméně podle analytiků je reálný čínský rozpočet přibližně dvojnásobný. Námořnictvo z obranného koláče získává zhruba třetinu a tento poměr v budoucnosti zřejmě naroste v souvislosti s plánovanou akvizicí letadlové flotily. Nové námořní doktríně se částečně podřizuje i raketový program. Celkově vzato lze říci, že se americká námořní pacifická hegemonie blíží ke konci.

Také v tomto kontextu je třeba vnímat novou vlnu čínského angažmá v korejském problému, neboť čínským admirálům se nikterak nezamlouvá představa americko-jihokorejských námořních operací v blízkosti čínských teritoriálních vod. Číňané však naopak velké námořní cvičení ve Výchočínském moři uspořádali počátkem července a kolem oslav amerického Dne nezávislosti pravděpodobně otestovali novou antibalistickou raketu zaměřenou proti lodím (anti-ship ballistic missile). Ve jiho a severovýchodní Asii nabývá „čínské století“ jasných kontur, což potvrdila také Obamova cesta do Canossy (Pekingu) v listopadu 2009.

Na závěr se vrátím k výše zmíněnému Kaplanovu článku, který obsahuje dvě provokativní teze:

  1. Demokratická Čína bude (by byla) ještě dynamičtější světovou mocností než Čína s represivním režimem
  2. Se vzrůstající mocí Číny se strategickým partnerem USA pro systémové vyvažování stane Rusko.
5 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

5 Comments

  • Profilový obrázek
    Michael Romancov
    13. 7. 2010, 22:13

    Perfektní článek, jenž ukazuje velmi zajímavou perspektiva růstu čínského potenciálu, přičemž nepřekvapuje, že se jedná o hodnocení z americké perspektivy. V této souvislosti bych si dovolil několik poznámek: Pacifik zatím nikdy pro změnu globální (ne)rovnováhy nebyl tak důležitý, jako Indický oceán, kde navíc stále síli (vedle americké) námořní (a tedy geopolitický) potenciál Indie – možný konec americké hegemonie v Pacifiku (a to nejspíš „jen“ u asijského pobřeží) tedy ještě nemusí znamenat až tak moc; přes Indický oceán Čína komunikuje jak s Perským zálivem, tak s Evropou, tak s Afrikou a i když zde Čína disponuje stále se zvětšujícím počtem přátelských přístavů (String of Pearls) tak sama u jeho vod neleží a pravděpodobně se tak nestane natolik silnou mocností dvou oceánů, jako USA ve „svých“ Atlantiku a Pacifiku; pokud jde o naznačenou možnou spolupráci Ruska a USA proti Číně, tak se jedná o zajímavý (napřímý) důkaz amerického ústupu z globálního výsluní, zejména když vezmeme v úvahu 90. léta minulého století, kdy se v Moskvě spekulovalo o možnosti vytvoření strategického trojúhelníku Moskva – Peking – Dillí (ale ve hře byla i jiná geometrická tělesa) namířeného proti USA; pokud by ke shora zmíněnému scénáři došlo, dá se předpokládat, že by se jedním z nejdůležitějších regionů, kde by se soupeřilo o vliv (opět) stala střední Asie, kde by se tentokrát nejednalo o souboj Ruska a Británie či SSSR a USA, ale Ruska (s podporou USA) proti Číně (ale k čemu jim pak bude ŠOS?).

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    13. 7. 2010, 22:51

    Výborný článek! Jen bych chtěl upřesnit, že se nejedná o „antibalistickou raketu zaměřenou proti lodím“, ale o protilodní balistickou střelu DF-21D (v kódu NATO: CSS-5 Mod-4 tzv. „zabiják letadlových lodí“). Více např. zde: http://www.andrewerickson.com/2010/07/china-testing-anti-ship-ballistic-missile-asbm/

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Vít Střítecký
    14. 7. 2010, 0:29

    Moc děkuju za oba komentaře!

    Indie je určitě námět na další článek (viz zajímavé akvizice)

    Za terminologickou nepřesnost se omlouvám! Česká varianta „protilodní“ mě nenapadla; jak jsem v této souvislosti přišel na anti (!)balistickou raketu teď sám vůbec netuším…asi výsledek přílišného terminologického zamyšlení.

    A ještě na okraj pro „zvrhlé“ milovníky teorie mezinárodních vztahů – Kaplanův článek je pěknou ukázkou čirého amerického neorealismu – bez ohledu na interní faktory či faktor důvěry se za určité strukturální situace Rusko prostě stane partnerem pro strategické vyvažování (uvidíme, jak se neorealismu bude dařit na MGIMu…)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    20. 7. 2010, 16:14

    Pro Víta Stříteckého: Pokud si najdete čas a budete mít chuť, tak vřele doporučuji k přečtení „People´s Liberation Army Navy: A Modern Navy with Chinese Characteristics“ – http://www.scribd.com/doc/34164957/PLA-Navy

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    10. 9. 2010, 18:37

    Dovoluji si odkázat na graf v The Economist dokládající vzestup Číny http://www.economist.com/node/16914001?story_id=16914001&fsrc=rss.

    REPLY

Nejnovější komentáře