Po více jak deseti letech (1999) má Severoatlantická aliance novou strategickou doktrínu. Koncept, který více než rok připravovala „skupina moudrých“, má reflektovat nejenom uplynulou dekádu, ale především vysvětlit občanům, proč má existence aliance stále smysl a hlavně co se musí stát, aby smysl měla i v dalších dekádách 21. století.

Aliance má tři základní úkoly – kolektivní obrana (žádné posilování článku 5 po gruzínské eskapádě v roce 2008 se nekoná, „pouze“ je zdůrazněna jeho platnost), mechanismy na zvládání krizí (crisis management) a kooperativní bezpečnost. NATO nevyjmenovává žádného nepřítele, ale zdůrazňuje „rozhodností“ aliance v případě ohrožení bezpečnosti některého členského státu. Je to detail, ale byť tato „rozhodnost“ není specifikovaná, nechává otevřené dveře k jednání už při „ohrožení“ a nikoli pouze při „napadení“. Významné je, že i přes debaty a tlak některých členských zemí zůstal v textu zachován jaderný detergent, jako ústřední bod strategie aliance:

Deterrence, based on an appropriate mix of nuclear and conventional capabilities, remains a core element of our overall strategy. The circumstances in which any use of nuclear weapons might have to be contemplated are extremely remote. As long as nuclear weapons exist, NATO will remain a nuclear alliance.

Důležité je zdůraznění nutnosti budování kybernetické obrany – mimo jiné jde o centralizaci úřadů, které zastřešují problematiku v členských zemích. Nechybí rozvoj kapacit k ochraně proti zbraním hromadného ničení a hlavně odhodlání vybudovat (pospojovat) protiraketový deštník nad teritoriem členských zemí.

Hned bylo do projektu zapojeno Rusko, aby bylo potvrzeno, že nejde o nic proti němu. Ale jak řekl český prezident Václav Klaus, budou to vlastně dva systémy založené na otevřené výměně informací. Každopádně prezident i ostatní členové české delegace budování protiraketové obrany přivítali a přislíbili aktivní účast Česka. Půjde za místnost s obrazovkami?

Mechanismy na zvládání krizí vycházejí z konfliktních a postkonfliktních zkušeností aliance posledních patnácti let. Důležité je samozřejmě předcházení krizím a k tomu je zapotřebí spolupráce tajných služeb členských zemí. To, že je „enhance intelligence sharing“ zmíněno na prvním místě bodů „jak být efektivní“ se dá číst také tak, že se po 11. září slibovaná výměna informací tajných služeb příliš nedaří, nedaří a nedaří…

Konečně, bez spolupráce nebude bezpečnosti. Proto je aliance připravena spolupracovat s kýmkoli, kdo to myslí s tímto světem jenom trochu dobře na odzbrojování a kontrole šíření zbraní. Zaujal mně následující bod:

In any future reductions, our aim should be to seek Russian agreement to increase transparency on its nuclear weapons in Europe and relocate these weapons away from the territory of NATO members. Any further steps must take into account the disparity with the greater Russian stockpiles of short-range nuclear weapons.

Co se „otevřených dveří“ týče, z těch tří vět v textu čiší spíše povinnost, než nadšení. Alespoň, když to člověk porovná s textem koncepce z roku 1999, ve které se mimo jiné praví:

It expects to extend further invitations in coming years to nations willing and able to assume the responsibilities and obligations of membership, and as NATO determines that the inclusion of these nations would serve the overall political and strategic interests of the Alliance, strengthen its effectiveness and cohesion, and enhance overall European security and stability.

Aliance je samozřejmě připravena rozvíjet partnerství s každým, kdo má vážný zájem. Mezi významné organizace pro NATO patří OSN a Evropská unie. Drobný postřeh, oproti textu z roku 1999 v tom novém zcela chybí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (je na místě významné, nebo bezvýznamné hmmmmm?). Mezi partnerskými zeměmi je na prvním místě Rusko, což není velké překvapení, státy Středozemí, Ukrajina, Gruzie a státy Západního Balkánu a Perského zálivu. Zvláště v případě Ukrajiny jde, pochopitelně, o opatrnou formulaci. Posuďte sami, zde je pasáž z textu z roku 1999:

Ukraine occupies a special place in the Euro-Atlantic security environment and is an important and valuable partner in promoting stability and common democratic values. NATO is committed to further strengthening its distinctive partnership with Ukraine on the basis of the NATO-Ukraine Charter, including political consultations on issues of common concern and a broad range of practical cooperation activities. The Alliance continues to support Ukrainian sovereignty and independence, territorial integrity, democratic development, economic prosperity and its status as a non-nuclear weapons state as key factors of stability and security in central and eastern Europe and in Europe as a whole.

A zde je text současný:

…continue and develop the partnerships with Ukraine and Georgia within the NATO-Ukraine and NATO-Georgia Commissions, based on the NATO decision at the Bucharest summit 2008, and taking into account the Euro-Atlantic orientation or aspiration of each of the countries;

Tento vývoj budiž připomínkou všem, kteří pracují na dlouhodobých koncepčních dokumentech, že svět je mnohem zajímavější a pestřejší, než by si jeden v určitém okamžiku myslel.

A nakonec nechybí, možná jedna z nejdůležitějších pasáží – reforma. Zkrátka, velitelství je příliš a zaměstnanců v nich také. Snad to tentokrát, s krizí za zády, dopadne lépe, než jak se říkalo v roce 1999. O místa by měly přijít tisíce lidí.

NATO agreed to reduce staff in its military command structure by one-third, from 13,500 to around 8,500, but it put off a decision on which and how many facilities would close down… NATO officials have signalled that four or five out of the 11 headquarters could be shut. The headquarters are spread across Europe, including air commands in Ramstein, Germany, and Izmir, Turkey, maritime commands in Northwood, England, and Naples, Italy, as well as another sea component in Lisbon. The alliance also decided to cut the number of agencies, which are spread across seven countries, from 14 to three.