Přílišná očekávání a přílišná skepse
V pondělí a v úterý proběhla ve zotavovně Měřín konference o Bílé knize (i proto jsem v posledních dnech OWOP zanedbával). Zúčastnila se jí téměř stovka lidí – vojáků, civilních zaměstnanců rezortu, politiků a zástupců bezpečnostní komunity. Jedním z témat byla i regionální spolupráce, takže dorazili i kolegové ze Slovenska.
Šlo o dosti zajímavou zkušenost. Otevřenost, s jakou vše proběhlo (dohoda byla jasná – myšlenky se citovat mohou, jejich autoři nikoli) byla naprosto fascinující. Samozřejmě, že otevřené pojmenovávání problémů a komunikace sama o sobě nic nevyřeší, ale je nezbytným předpokladem pro to, aby se věci posunuly dále. V posledních letech došlo k narušení řady procesů uvnitř resortu, což spolu s vnější nestabilitou přispělo k neutěšenému stavu v řadě věcí v ozbrojených silách.
Práce na Bílé knize jsou přibližně v polovině. Některá témata jsou poměrně dobře prodiskutovaná, jiná, obvykle ta nejcitlivější jsou stále předmětem debat. Nemohu být konkrétní ve věcech, které vás zajímají asi nejvíce, protože nechci své názory vydávat za názory ostatních, kteří na projektu pracují. Přesto vám zde vám nabízím pár poznámek (zdaleka ne vyčerpávající počet):
- Názory na Bílou knihu jakoby vycházely ze dvou protichůdných přístupů. Panují vysoká očekávání, podle kterých tento koncepční materiál jasně popíše a vyřeší všechny neduhy, kterými trpí české ozbrojené síly. Obávám se toho, že ti, kteří něco podobného očekávají, musejí být zákonitě zklamáni. Bílá kniha stanoví principy, jejichž uvedení v život zlepší situaci. Nemá ambici do detailů popsat fungování ozbrojených sil. Obvykle rozděluji tento proces na tři části: první je vytvoření dokumentu, což sice není jednoduché, ale je to ta nejmenší část; tou mnohem větší je uvedení Bílé knihy v život a tou třetí, největší a hůře kontrolovatelnou je dlouhodobá udržitelnost. Nechci, aby předchozí věty zněly jako nějaká výmluva, jde spíše o realistický popis situace. Zajímavé je, že vysoká očekávání se snoubí s obrovskou skepsí, která je po předešlých zkušenostech pochopitelná, ale nesmí se proměnit v defétismus: stejně to dopadne špatně, proto nemá smysl se o cokoli pokoušet.
- Systém může být tak dobrý a výkonný jen jak jsou dobří a výkonní lidé v něm. Základem je tedy nastavit pravidla takovým způsobem, aby byla podpořena konkurenceschopnost a minimalizována libovůle. Nový kariérní řád, o kterém bude Bílá kniha hovořit a který přijde v implementační fázi, by měl výše uvedené zajistit. Každý voják by měl od nástupu vědět, čeho může dosáhnout, pokud se bude v průběhu kariéry vzdělávat a získávat zkušenosti. Už si nemůžeme dovolit mrhat potenciálem a schopnostmi.
- Vzdělávání by mělo naplňovat potřeby ozbrojených sil, mělo by být flexibilní a konkurenceschopné. To neznamená zlikvidovat to, co je, ale upravit, či rozšířit stávající možnosti. Například vyšší provázanost ozbrojených sil s civilním vzdělávacím systémem by obohatila obě části a zároveň by posílila linku mezi civilním a vojenským, která kvůli profesionalizaci oslabila.
- Obranné plánování nikdy příliš nefungovalo, protože bylo poznamenáváno zásahy v zájmu toho, či onoho. V posledních letech se ovšem rozpadlo úplně. Bez kvalitního plánování nebude možné zlepšit situaci v resortu a zabránit plýtvání penězi. Plánovat se dá ovšem pouze, pokud jednotlivé složky spolupracují, nikoli se snaží ovládnout systém a diktovat podmínky ostatním.
- Bez toho, aby byly zájmy celku povýšeny nad zájmy skupinové, se nedá očekávat úspěch. Realistický přistup je nezbytný – pokud se nevzdáme některých projektů, nebudeme schopni budovat kompaktní a akceschopné ozbrojené síly, které mohou přispívat k obraně země a spojenců. Pokud vyjdeme z politicko-vojenských ambicí tak, jak byly popisovány například ve Vojenské strategii 2008, a které stále nejsou naplněny, musíme dojít k závěru, že stále máme síly stále „příliš košaté“. Některá opatření budou možná bolestná a kritizovaná, ale bez nich budeme vydávat peníze zbytečně.
- Jedním z problémů je mikromanagement. Řešení operačních problémů znemožňuje soustředění se na koncepční činnosti. To by přitom mělo být hlavním posláním centra. Je proto nutné posílit pravomoci a zároveň odpovědnost představitelů celků na nižších úrovních. Zároveň je ale nezbytné v některých oblastech zachovat centralizaci. Imperativem musí být efektivnost.
- Ještě nás čeká debata o tom, zda postavení generálního štábu a jeho náčelníka tak, jak je upraveno zákonem 219/1999 Sb. (§ 7) je aktuální, či překonané. Jedná se o otázku, kterou si možná někteří kladou ze zcela praktických důvodů (moc, kontrola), ale která má i filozofické a společenské pozadí. Pokud se člověk podívá do zahraničí, příliš si nepomůže, protože i při zachování civilní kontroly fungují různé modely civilně-vojenského „spolunažívání“. Dilema se dá ale také redukovat následovně: Může ten, který velí a přebírá odpovědnost za každodenní chod systému (operativu) se zároveň plně věnovat koncepční činnosti?
- Implementace narazí na řadu problémů, které mohou oslabovat jednotlivé principy a jejich naplňování. Bez vysvětlování, přesvědčování a kompromisů se nebude dát během příštích několika let dosáhnout žádoucích výsledků. Pořád bude ve vzduchu mnoho otázek. Ale bez toho, abychom se ptali „proč“, namísto „kdo“, „kdy“ a „kde“ se o mnoho dál neposuneme.
- Tím nejvyšším principem je obrana této země a jejích bezpečnostních zájmů (se spojenci). Veškeré úsilí musí směřovat k naplnění tohoto principu. Vše, co k němu nepřispívá, musí být redukováno.
Diky moc za slibovany clanek.
Ja osobne mam ocekavani na Bilou knihu nastavena pomerne vysoko. Zaroven vim, ze se jedna o koncepcni dokument, takze me o to vice budou zajimat implementacni dokumenty, ktere budou predpokladam z Bile knihy vychazet.
Pokud bych mel vyjadrit nazor sveho okoli, ktery zni „ted, nebo za nasi generace uz ne“.
Drzim palce.
Díky za postřehy.
Absolutně souhlasím s bodem 4.
Zaujala mě teze bodu 7. Jen nevím, rozumím-li roli GŠ stejně jako vy. Buď je problém v tom, že GŠ řeší operativu a nevěnuje se tomu, čemu se věnovat má (pak souhlasím), nebo po GŠ chceme, aby byl štábem a řídícím prvkem (u dvoustupňového řízení?) a pak přesně nevím, jak by měla vypadat složka armády (podřízenost, složení, vazby), která se bude věnovat koncepční činnosti.
Ještě k bodu 9. Ačkoli souhlasím, musím přidat varování: dokud neznáme nákladovost různých supporting business procesů, nedokážeme určit, jak redukci provést: např. jestli insourcing nějaké schopnosti, která ale není core business a nepřispívá přímo k obraně a bezpečnostním zájmům, není v důsledku levnější, než outsourcing. Obecná poučka z komerčního prostředí říká, že organizace musí nejméně dva roky měřit nákladovost svých služeb, aby mohla rozhodnout o efektivním přechodu na jiný model poskytování (insourcing, shared service unit, outsourcing).
To h-cz a jsme znovu o obranného plánování, které jak bylo zmíněné zcela nefunguje. Rád bych měl někde jasně nalajnováno schopnost = služby + lidi + technika = x výdajů.
…dle toho co o rezortu vím, dostat takové informace není zcela jednoduché ani systémově podchycené a jsem zvědav nakolik se to pohne v rámci cílově orientovaného financování rezortu.
v souvislosti s Bilou knihou a ocekavanymi zmenami (zamerne nepisu reformy, protoze dneska se reformuje kde co a kymkoliv) by mohla a take nejspise mela vyvstat otazka kontroly a postihu! Nahodou jsem o vikendu zapnul CT24, kde bezela ideova konference VV a jeden z proslovu se prave tykal akvizic a kontrol nakupu atd.. Autor projevu nabizel otazku, ze by vysetrovaci cast VP byla prevedena pod PCR (snizeni rizika, ze vysetroval by podlehal vysetrovanemu) a vzniklo by oddeleni pro vojenske vysetrovani, tusim, ze uvadel toto reseni jako Belgicky model. uprimne za tu kratkou dobu sluzby v ACR, jsem neslysl o moc pripadech vysetrovani a potrestani od IMO a I-NGS, tak nevim jeslti je to dobre nebo spatne. Dalsi cast projevu se tykala pravomoci VP, kde byla uvadena mala sance reakce od VP, ktera na zakroky musi zvat PCR. Zase tak dukladne tuto problematiku neznam, ale je v Bile knize misto i pro tuto problematiku, ktera se nevyhnutelne vynori po zavadeni Bile knihy do zivota??
Ad bod 3: bylo by to možné nějak rozvést? Zaznamenal jsem návrhy související s možností „objednávat“ si absolventy technických oborů od civilních škol a následně je v cca ročním kurzu doučit vojenské specializace. Diskutovala se i tato myšlenka?
Pro Pardubitz: Tato myšlenka byla přirozeně diskutována s rektorem Univerzity obrany a ten ji odmítl. Tím je věc považována za vyřízenou.
To Pardubitz: Ano, s náborem absolventů civilních škol do ozbrojených sil se samozřejmě musí počítat, což znamená potřebu i následného vojenského kurzu. Ostatně ve Vyškově s tím mají již zkušenosti. Opakuji, že to však ani vzdáleně neznamená rušení Univerzity obrany.
Myslí se absolventem technických oborů i řidič letounu? Jestliže si armáda pořídí UAV, bude potřeba, aby k jejich ovládání měli vojáci vysokou školu? Na co všechno je vlastně v armádě potřeba vysoká škola? Diskutovali se tyhle věci?
2 bludnybalvan:
Co se týče Ravenů, tak ty u nás hází a „pilotují“ vyškolení praporčíci (od 2011 rotmistři). Co se týče Sojek, tak tam jsem slyšel, že piloti dostávají stejné náležitosti, jako létající personál. Ovšem jak je to se vzděláním, to netuším – je tu někdo od 102ky, kdo zná odpověď?
Mohu se zeptat, zda jeste nekdo mimo UO (kterym jde o flek) a potazmo jejich nadrizene SP MO (kterym jde o komfortni reseni problemu vzdelavani a rekrutace) obhajuje zachovani UO?
Jak jsem snad dnes dobře pochopil ze zpráv ČT1, na vláde dnes prošel návrh zákona umožňující nákup zbraní pro AČR bez tuzemského prostředníka resp. včetně NATO agentury DARPA. Pokud by se toto podařilo dotáhnout přes hlasování v obou komorách parlamentu, tak i kdyby až do konce volebního období současní představitelé MO nic dalšího neudělali, stejně jim bude patřit můj obdiv. Myslím, že důsledky tohoto opatření oceníme teprve s odstupem…
Píšu DARPA, myslím NAMSA :-)
Souhlas, jen jsem se zarazil, když jsem na Radiožurnálu slyšel něco ve smyslu, že armáda může nakupovat i bez prostředníka, tak doufám, že to, tak nebude v zákoně.
Doporučuji všem, kteří se o problematiku zajímají a ještě tak neučinili, podívat se na:
http://www.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/predkladana-novela-ma-ministerstvu-obrany-usnadnit-nakupy-bez-prostredniku-53257/
a poslechnout si audionahrávku z tiskové konference o návrhu zákona/nů umožnující nákupy v AČR bez prostředníků. Nejvěcněji mluví jednoznačně náměstek Jan Vylita. Pokud nechcete poslouchat více než hodinovou konferenci celou, pusťte si ji alespoň od 30:25. Je to podle mne první přiznání MO o zpackaném nákupu CASA a snahu GŠ tento nákup korigovat. Pokud tento upřímný přístup vydrží, věřím, že celý záměr může vyjít…
Dle informací dnešní E15,bylo na MO rozhodnuto o zrušení vojenského prostoru Jince(Brdy).Může mě někdo zasvěcený říci proč zrovna Jince,když je zde dislokovaná dělostřelecká brigáda,která ono cvičiště využívá?Protože to samozřejmě znamená pro dělostřeleckou brigádu,že se bude stěhovat do jiné posádky,nebo to znamená rovnou zrušení děl.brigády? Proč se nezrušily Boletice?Není tam žádná posádka.
Nemám žádné informace pocházející z interních zdrojů, ale pokusím se zapojit vlastní hlavu.
1. Hlavní spádové posádky pro VVP Boletice – 42. mechanizovaný prapor Tábor, 44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec, oba dva spadající pod 4. brigádu rychlého nasazení. Vzdálenost obou posádek od VVP řádově do 50 km.
2. Spádová posádka pro VVP Jince je pouze dělostřelecká brigáda. Další nejbližší posádka je Rakovník (ženijní útvar), ale ten to má stejně tak daleko do VVP Hradiště.
3. Podle logiky „není tam žádná posádka“ by se jako první muselo zrušit VVP Hradiště, náš největší a nejlépe vybavený výcvikový prostor. U něj je dislokován pouze jediný mechanizovaný prapor, 41. mpr.
4. To jestli to povede ke zrušení dělostřelecké brigády si netroufám odhadovat, ale bylo by to podle mne logické řešení. Nikoliv zrušení dělostřelectva či dělostřelecké odbornosti, ale jeho samostatné fungování bez návaznosti na ostatní druhy vojsk. Pokud bychom chtěli jít s hlavním proudem NATO, tak bychom jednotlivé oddíly dělostřelcké brigády dali přímo pod mechanizované brigády. Zrušilo by se tím zbytečné brigádní velitelství a zvýšila bojová efktivita obou brigád. Už se to tady rozebíralo mnohokrát a jedná se v podstatě o vynalézání ruchadla – toto řešení již AČR používala od 1994 do 2003, kdy ho z nepochopitelných důvodů opustila.
Na závěr:
Vzhledem k miniaturním rozměrem naší republiky nemůže být logika rozhodování podle klíče „kolik posádek je v její blízkosti“, ale podle toho jaké výcvikové zařízení nabízejí. VVP Boletice jsou v rámci VVP unikátní například tím, že jako jediné nabízejí horský terén, a to ať osamělý vrcholek Špičák s 1226 m n. m či soubor skalnatých vrcholků počínaje Černou stěnou, přes Dlouhý hřbet, Knížečí stolec, Umrlčí hlavu, Uhlíkovský kopec až po Černý les. Všechny jsou přitom v rozmezí 1007 – 1226 m. n m. Tento terén je nezbytný mimo jiné pro zachování schopností boje v horském terénu pro Výsadkový prapor a 102. Průzkumný prapor. Dělostřelecké střelnice jsou i v dalších VVP, ať už v Čechách nebo na Moravě.
Suma sumárum, pokud už bylo nutné jedno VVP zrušit, byla volba VVP Jince správná. Naopak o smysluplnosti přesunu veškerých dělostřeleckých jednotek na jedno místo by se dalo pochybovat. Osobně to považuji za poslední výstřely „Tvrdíkovy reformy“.
3.Když se stěhoval 41.mpr z Benešova do Žatce,bylo nám řečeno,že v Žatci bude dislokována celá 4.brn(41,42,43.prapor)i umístění velitelství 4.brn v Žatci by tomu odpovídalo.Takže VVP Hradiště by bylo vytíženo dostatečně v případě realizace plánu mít celou 4.brn v Žatci.
2,4.Opravdu to vypadá,že za záměrem zrušit VVP Jince bude i zrušení děl.brigády a dle médií svou roli hrají i ekonomické důvody(blízkost Prahy,podnikatelské záměry obcí a firem)
Zrušit Jínce opravdu není veliký problém.Dělostřeleckých střelnic s délkou 22km je v evropě asi tak nula.Britové jezdí střílet do Kanady,takže opravdu nevidím důvod proč by AČR nemohla v rámci úspor jezdit s dělostřelci do Kanady taky.
Když se zde začalo řešit rušení VVP Jince, neví někdo, jak to bude s letištěm v Přerově?
Zrušit brigádu a jednotlivé oddíly přesunout pod 4. a 7. brigádu je v pořádku. Ale jestli to bude znamenat, že armáda za velké peníze rekonstruovala posádku Jince a teď ji opustí, tak je to opět příklad nehospodárného vynakládání peněz v resortu.
Vtom případě to snad dostane alespoň status přírodní rezervace (ne-li NP), jinak z toho bude obří golfový resort nebo jiná zhovadilost.
Dle čt 24 má 13.DB zůstat zachována.
Osobně bych spíš obětoval Dědice, protože pro zbytky našeho letectva potřebujeme každou leteckou střelnici která nám zbývá. A Dědice nemají žádnou. A pro školu je jedno, jestli se zakope ve srubovém táboře na Dědicích nebo na Hradišti, zvlášť když stejně nabíráme do dvou stovek vojáků na základní funkce za rok.