Pýcha na značku?
V posledním čísle časopisu A report (2/2011) byl publikovaný rozhovor s vedoucím poradců ministra obrany a provozovatelem tohoto blogu Františkem Šulcem. V rozhovoru mne zaujala jedna velice zajímavá myšlenka. Musím přiznat, že mne jako vojáka trochu rozžhavila do běla. Připouštím, že tento článek je trošičku ostřejší, ale nedá mi to jinak.
Odměna či motivace nemusí být zdaleka pouze finanční, ale může jít například i o „pýchu na značku“. Jsem tedy ochoten pracovat za menší peníze, ale to, že pracuji pro „firmu“, jejíž značka je ve společnosti ceněna, mi to vynahrazuje.
Rozumím autorovi výroku a chápu co tím myslí. Ovšem nesouhlasím s jejím zasazením do současnosti. Domnívám se, že tato myšlenka se nehodí do reality panující v současných ozbrojených silách ČR (OS ČR). Proč? Každé profesionální OS, které mají za něco stát, stojí a padají s množstvím peněz, které jsou do nich napumpovány ze státního rozpočtu. To je základní podmínka pro řádné fungování profesionálních OS. Nejsou peníze, není kvalitní a hrdá profesionální armáda. To je fakt. To se nedá vyvrátit. I proto mi přijde zmínka o „pýše na značku“ jako dělání z nouze cnost, které je navíc založené na špatném předpokladu, že vojáci na to budou slyšet.
Doporučuji všem vedoucím funkcionářům, aby se důkladně seznámili s jiným pojmem než je „pýcha na značku“. A tím je Maslowova pyramida potřeb. Je třeba se zaměřit na potřeby bezpečí a jistoty. Tyto potřeby našich vojáků na základních funkcích musí být uspokojeny jako první, pokud chceme, aby se jejich myšlení posunulo někam jinam. Jsou to totiž jistota zaměstnání, jistota příjmu a přístupu ke zdrojům a následně jistota rodiny, které budou rozhodovat o tom, jak se vojáci budou dívat na „firmu“.
Toho si je například vědoma i ta zmiňovaná americká armáda. Vojáci mají veškeré možné a dostupné služby, které mají za cíl, aby se soustředili na svojí práci vojáka. Zpravidla nemusí řešit existenční potíže nebo komplikace spojené s nízkým finančním zabezpečením. Pokud armáda musí snižovat rozpočet, klidně sáhne i do peněz na modernizační nebo zbrojní investice a nelpí na nějakém šíleném poměru s výdaji na vojáky. Kvalitní vojáci něco stojí, ať se to někomu líbí nebo ne. A to by mělo být konečně pochopeno i tady u nás.
Třeba v amerických ozbrojených silách slouží mnoho lidí kvůli tomu, že pak jsou poměrně dobře uplatnitelní na trhu práce, nebo kvůli příspěvkům na studium. Američtí vojáci jsou poměrně dobře uplatnitelní na trhu práce.
To je pravda. Pokud budeme hovořit speciálně o vzdělávání, pak si musí každý uvědomit, že i to stojí nemalé sumy. Systém amerického vzdělávání pro vojáky také funguje za jiných podmínek než rigidní a nepřizpůsobivý český systém. Učitelé dochází na základny, uplatňuje se v hojné míře e-learning nebo online výuka, univerzity přizpůsobují své nabídky vojákům a jejich potřebám a také je snadná přenositelnost zkoušek mezi školami a přizpůsobená délka studia. Něco takového však stojí spoustu peněz, takže jakékoliv srovnání našich OS ČR s americkou armádou vyznívá do ztracena v okamžiku, kdy si položíme otázku, kde na to vezmeme.
Měli bychom mít zájem, aby vojáci své závazky prodlužovali. Investovali jsme do nich. Mají znalosti, praxi a tudíž i vyšší hodnotu než začátečníci.
Ano, měli bychom mít zájem, ale jenom o kvalitní vojáky. A to se za podmínek neustálého snižování rozpočtu (a platů) nedá realizovat. Bohužel se musíme snažit udržet každého bez ohledu na jeho kvalitu. A to jde přímo proti smyslu existence profesionální armády.
Na závěr bych rád poznamenal následující. Operování s „pýchou na značku“ je pěkná věc, ale jsem zvědavý, jak bude tato myšlenka vnímána řadovými vojáky počínaje lednem 2012. Trošku mě to nutí parafrázovat jedno české rčení: „Hladový sytému nevěří“. Pokud se urychleně něco neudělá s platy vojáků zejména na základních funkcích, pak se může vedení OS ČR rozloučit s velkým množstvím vojáků ve výkonu, protože Ti budou muset řešit svoje finanční závazky a úpravy příspěvku na bydlení je v roce 2012 zasáhnou velice citelně. Do té doby neexistuje reálná šance, aby naše mužstvo a poddůstojníci v nějakém masovém měřítku slyšeli na termíny, jako jsou „pýcha na značku“ a „firma“.
Nemohu si to prostě odpustit: „Co mám kurva říkat já? Všeci do mě furt hučijů, svině, že musím být hrdý na tu čest, že su vzorný tankista. Tož, co z toho mám? Místo dovolenky mně nasrali…“
Není co dodat!! Bohužel se i přes jistou dávku důvěry kterou jsem do nového týmu vkládal musím přiklonit k autorovi článku. To si fakt děláte prdel že? Srovnávat nás s US Army je docela nabubřelé. Tedy kromě výkonu, tam už to zvládáme i bez té podpory co mají oni. Jinak ale ten článek v armádním sedmilháři nebyl tak tragický. Bohužel jsou to stále jen slova a taky bohužel činy zatím vidíme jen ve škrtech zejména na platech.
Ať to čtu, jak to čtu, nic divného mi na výroku Františka Šulce nepříjde. Jistě, těžko bude pýcha na značku jedinou motivací pro službu, ale to v článku nepadlo. Pro určité složky ozbrojených složek je to významná, pokud ne převažující motivace. Jsem si jist, že to platí pro 601. SkSS, 43. výsadkový prapor, z letectva rozhodně FAC, dále pak piloti Gripenů atd. Je jasné, že v určitých složkách armády má tato součást motivace nižší, pokud vůbec nějakou hodnotu, ale rozhodně bych ji nezatracoval.
Tím rozhodně nezatracuji Maslowovu pyramidu :-). Za 15 tisíc čistého by to skutečně dělali jen ti největší srdcaři bez rodin.
Pro Iva: Hrdosti a pýchy se rodiny vojáků nenají. Ono těch 15 tisíc pro lidi na základních funkcích (neberu omezený okruh lidí, kteří mají různé příplatky – „výsadkový“, „zpravodajský“ atd.) již dnes není tak nereálný příjem. Když vezmu v potaz, že nástupní plat vojáka v hodnosti svobodníka je okolo 12 tisíc hrubého + 10 tisíc čistého přídavek na bydlení (od 1.1.2012 minimálně zdaněný 15%, ale pravděpodobně také započítaný do výpočtu odvodů na sociální a zdravotní pojištění), tak se myslím k té cifře nezadržitelně blížíme.
Spíše si kladu otázku, proč stát s velkou pompou rušil ZVS a profesionalizoval armádu, když nyní není ochoten profesionály platit. Potom ovšem vyvstává otázka, zda by nebyl od věci návrat alespoň k omezené povinné vojenské službě.
Dle mého má ta pyramida v hodně věcech pravdu, ikdyž podle mě v jiném pořadí :)
Plat v roce 2002 až 2005 super do té doby se sním nehlo ba naopak šel dolů.
Příjemné pracovní prostředí hmm? Když se vrátím z výcviku popř. ze služby, náročného dne uvítal bych, aby každý voják měl svoji postel skříň a mohl kdykoliv bez problémů přespat ve svém rajónu roty.
Druhý řádek no comment snad jen pracovní výhody jako že. brn a výsadkáři popř. některé jednotky rehabilitace? Ještě snad po 10. letech služby.
Dobrý takže jaký je rozdíl mezi kulomeťákem 4.brn a kulomoťákem 7. brn?
3 řádek bez toho to nejde v bojových podmínkách se vám to vrátí. Někteří si to, ale neuvědomují.
Ocenění ve společnosti a to ostatní. To asi nepůjde dokud se u nás něco fakt nepo..re a tím nemyslím povodně.
POTŘEBA SEBEREALIZACE myslíte při výcviku, na který nejsou prachy? Proč není možnost zkombinovat výcvikové lety a praporní cvičení? Vyžádání CAS, MEDEVAC, CFF při praporních či rotních cvičeních?
vršek pyramidy MISE :) pro ty většina vojáků žije proč?
Odpověď peníze, způsob nasazení, druh práce, nějaký pocit že konečně dělají něco na co jsou cvičení.
hodně dnešní společnosti o nás říká, že jsme žoldáci POKUD BYCH BYL ŽOLDÁK BRAL BYCH 5x VÍCE, MĚL BYCH LEPŠÍ VÝSTROJ A ASI I VÝZBROJ.
Ivo pro tebe je to jasný když si sám bez rodiny a prachy si nahrabeš po misích to si pak můžeš hrát na hrdiného chrudimáka pro kterého je služba vlasti to jediné. Podívej se okolo na lidi kteří živí rodinu bydlí od ní x set kilometrů po ubytovnách a snižujou mu plat to pak hrdost jde stranou……………………. až skusíš někdy druhou stranu tak uvidíš tu tvou hrdost…
To Ivo:
Take jsem napsal, ze za normalni situace s panem Sulcem souhlasim. To je bez debat.
Problem, ktery ja vidim, je nevhodne nacasovani pro takovy vyrok (zasazeni do nevhodne doby-vyrazny zasah do prijmu vojaku na nejnizsich funkcich).
601.SkSS, 43.vmpr, FAC, piloti apod. netvori vetsinu poctu teto armady a nejsou typickymi utvary nebo skupinami vojaku reprezentujici muzstvo a poddustojniky nasi armady. Krome 43.vmpr, kde jsou mustvo a poddustojnicky sbor zastoupeny podobne jako u jinych praporu (a kde je na druhou stranu mnohem vyssi motivace vojaku pro sluzbu jelikoz se jedna o elitni utvar nasich OS), neplati toto u 601.SkSS, FAC, pilotu, protoze hodnosti a platy prislusniku techto jednotek (skupin) jsou trosicku nekde jinde.
Jestlize pocet vojaku v hodnostech od vojina do rotneho cini v soucasnosti okolo deseti tisic osob, pak je tu urcita vyznamna skupina vojaku, kterym se na jednu stranu rika ze se jim snizi prijem, pritom ale na ne budou kladeny naprosto stejne pozadavky jako doposud a k tomu se jeste zacnou drazdit pychou na znacku jako hodnotou, ktera by mohla castecne kompenzovat jejich nizsi prijmy? Za soucasne situace, kdy jsou vsichni vojaci bez ohledu na jejich praci a vykony spojovani s aferami managementu resortu? Jaka je tedy hodnota teto znacky? Neblizi se nahodou bezcennosti pro takovou argumentaci?
Mate pravdu o tech srdcarich. To jsou lide, kteri svoji praci miluji a kteri ji pravdepodobne budou delat za mene. Take jsem jeden z nich a pamatuji si, kdyz jsem byl uboze placen a na vojaky se divalo jako na odpad spolecnosti. Ale srdcaru je vyrazna mensina a ti chod ozbrojenych sil ovlivnuji stale mene a mene. Naopak, podle meho odhadu, vetsina vojaku profesionalni armady vstopupila do armady z jinych duvodu nez z pocitu, ze armada je pro ne zivotnim poslanim. Vetsina vojaku je motivovana ekonomicky. To je realita. A pycha na znacku nezabezpeci vojakum bydleni a zivotni standard zarucujici, ze se nebudou muset kazdy mesic strachovat o to jak uzivi rodinu.
Vyroky oficialnich predstavitelu naseho managementu a jejich poradcu, musi reflektovat skutecnou situaci v ozbrojenych silach a pokud mozno by nemely zbytecne drazdit vojaky ve vykonu, protoze jsou to oni, na kterych stoji vykon ozbrojenych sil. Snazme se k nim pristupovat adekvatneji. To co se nedotkne dustojnika nebo deleslouziciho praporcika muze byt uplne jinak chapano u muzstva a poddustojniku.
něco mi říká že Anonym ví o čem mluví, nezbývá mi než souhlasit…
vicemene souhlasim s timto clankem, ano, existuje neco jako hrdost na prislusnost k ozbrojenym silam
nicmene hlavni problem, ktery ja aktualne vidim je v tom, ze trebaze za poslednich nekolik let de facto plat prumerneho vojaka stagnoval (ikdyz realne klesal), tak porad to byla castka, s kterou pocital a od ktere se odvijela jeho (ci cele jeho rodiny) financni situace… a tady prave podle mne nastava ten kamen urazu, k 1.1.2011 at uz 10 procentnim snizenim platu nebo castecne i nizsi hodnosti, vetsina vojaku skoncila s nizsim platem… a vyhledove to nevypada o moc ruzoveji… k 1.1:2012 se zdani prispevek na bydleni… a co bude dal?
nejvic biti na tom budou prave nejnizsi hodnosti na zakladnich funkcich… a bez nich se armada opravdu budovat neda, protoze ti, kteri za to stoji nez aby zivorili radeji odejdou do civilu (tech par hardcore srdcaru co presto preze vsecko zustanou armadu nevytrhnou)
Přídavek na bydlení byl od počátku podfu(c)k. Aby se rychle zprofesionalizovalo (bylo to politické zadání tehdy, za tiché podpory ODS, vládnoucí ČSSD) a moc to nestálo (nenavyšovaly se výsluhové náležitosti, nemocenské atd.), tak se vymyslela jakási dávka, která se sice ani nedaní, ale ani se nezapočítává do příjmu pro výpočet výsluhových náležitostí, nemocenských atd. Stát tím nevycházel vstříc vojákům, jak si někteří troubové naivně mysleli – vycházel tím vstříc především sobě…
Předem díky Petru Seifertovi za reakci na má slova v A reportu. Vždy je lepší vyvolat nějaké emoce, než žádné.
Minimálně mě text i komentáře přinutily podívat se na to, co jsem řekl, abych si ujasnil, v čem je problém. A byť chápu roztrpčení po letech nesplněných slibů, po letech odkládání rozhodnutí, respektive budování krásných zítřků, ale jenom na oko, stejně nerozumím výtce, a už vůbec ne „nevhodnosti“ onoho komentáře. Protože je nyní situace kritická (to už je ostatně pár let, teď je to pouze více vidět), nebudou se používat určitá slova, určité výrazy, aby se to někoho nedotklo? To by asi postrádalo smyslu.
Ad Petr Švaňa, pokud si odpověď přečtete pořádně zjistíte, že jsem nesrovnával AČR s americkými ozbrojenými silami. Uvedl jsem příklad, což je zajisté odlišné, než srovnávání.
A ještě jedna věc, věru velice nerad se cituji, ale nedá se tomu vyhnout. Důležitý je totiž čas používaný v inkriminované odpovědi. Pokud se člověk dostane ke konci přečte si tam tuto větu: „Je nutné, aby se nalezl mix finančních a nefinančních podnětů, které povedou k tomu, že lidé budou do armády rádi vstupovat.“ Znamená to tedy nikoli, že vše je bezva a funguje tak, jak má. Ale pouze a jen to, že bez toho, abychom nalezli motivaci – finanční a nefinanční – armáda „vymře“. Co je na tomto tvrzení špatného?
Ale o tom jsem nechtěl psát, jen mi přišlo hloupé, nechat komentáře bez reakce. To, co mi přišlo zajímavé je použití Maslowovy pyramidy potřeb. Autor ji ukázal, aby vysvětlil, že bez stabilní základny – tedy fyziologických potřeb – je nesmysl mluvit o něčem takovém, jako je pýcha na značku, tedy „luxus“, který se dá nalézt v nejvyšších patrech pyramidy. Tento Maslowův model přežil desítky let, takže by se dal považovat za výstižný, což do jisté míry je. Vše je ovšem nutné vnímat v kontextu a zároveň pracovat i s kritikou humanistických psychologů, mezi které Maslow patřil.
Pro humanistické psychology bylo příznačné, že považovali jedince za vpodstatě dobré a usilující o osobní růst a seberealizaci. Jinými slovy, člověk netouží po ničem jiném, než po „luxusu“ sebenaplnění a je ochoten mu obětovat mnohé. Potřebuje mít do jisté míry naplněny fyziologické potřeby, ale seberealizace (třeby ta „pýcha na značku“) jsou hlavní metou. Takže, Maslowův koncept platí, ale nikoli tak, že postupujete patro po patru, ale najednou. Jinými slovy, pokud je jakákoli potřeba alespoň zčásti uspokojena, postupujete výše a snažíte se dojít sebenaplnění.
To byla ostatně jedna z věcí, které pyramidě vytýkali kritici, že její praktická hodnota není vysoká, protože jednotlivé potřeby jsou naplňovány současně. Kritika se týkala i toho, že většina výzkumů humanistických psychologů byla prováděna na zdravých jedincích, takže se snadněji prokazovalo, co chtěli vidět. To však nic nemění na tom, že Maslowova pyramida je užitečná.
Mám pocit, že přes veškerá kritická slova i mnozí z vás jsou důkazem toho, že „prolínaní pater pyramidy“ funguje. Pokud je v armádě vše špatně, proč tam zůstáváte? Věřím, že upřímná odpověď musí znít, protože mně to i přes všechny problémy a ústrky naplňuje. Nebo se úplně mýlím?
Mám svůj sen-sloužit v AČR. Dnes jsem v civilu, obchodník s čímkoli co jde prodat. Jako zaměstnanec si nemám na co stěžovat. Plat včetně bonusů na téměř dvojnásobku průměrné mzdy v ČR, služební téměř vše(vůz, ntb, mobil) aj výhody jako civil zaměstnanec.
Ovšem s kýmkoliv z Vás bych měnil a nastoupil do AČR jako VZP.
Současná práce mne baví, ale nenaplňuje mne. Mnoho z Vás kdo v AČR působí, by mohl jít do civilu či do PMCS. Mnohdy za lepší peníz, méně práce stejné peníze apod. Ale naplňovala by Vás ta práce. Je to jak píše pan Šulc-v té práci zůstáváte, protože i přes ty klacky co jsou Vám házeny pod nohy Vás ta práce baví a naplňuje…
To je mazec! Moc zajímavých věcí a pohledů se tady člověk dozví, a způsoby tu panují důstojné. Díky. – Začnu odjinud: nejkrásnější holky jsou ve střední Evropě, a souvisí to s genetickou rozmanitostí. Národní principy tu mohou prosazovat jenom zmatenci, jako třeba prezident Klaus a jeho fámulus Bátora. Intuitivní utíkání se k nacionalismu je něco jako podvědomé zaujímání prenatální polohy ve spánku, což je snad přímo očíslováno jako diagnóza. Proč ten zmatený úvod? Myslím si, že v jádru debaty je (i, nejenom) problém loajality, tedy předmětu loajality. Národ (v konstitutivním, nikoliv v kulturním smyslu) je passé i u vyšlechtěných a rasově vypulírovaných „národů“ (a vždycky byl, protože ta „čistota“ byl vždy jen mýtus o sobě a bič na jiné). Důstojné našemu věku je „občanství“, vždyť o tom jsou ta nejvyšší místa historie posledních několika století. Tento problém se nemůže nepromítnout do armády. Pan domácí (František Š.) bude jistě vědět, o kom to je, když promluvím o několika střípcích zkušeností našeho kamaráda, který sloužil v IDF. Nejmotivovanější a nejúžasnější byly, když neměly lautr nic z Maslowovy pyramidy, když šlo o život. Pýcha na „dres“ z oněch dob je oprávněná. Po roce 1990, jak vyprávěl onen kamarád, docházelo k situacím, že si tankisti z IDF objednávali pizzu v „Hummus Hut“ a ti jim to vozili na plac … trochu crazy, že? Ztráta motivace je vidět v této oblasti všeobecně. Souvisí to samozřejmě s velkým „polistopadovým“ zmatkem, který je ve více oblastech, než jsme si asi připouštěli. Je ale i v hlavách a duších – a není to vina těch, kteří tu nejistotu cítí a připouštějí. Opak je horší. Prosím, pokračujte, nenechte se rušit v debatě.
Pro odlehčení: http://video.google.com/videoplay?docid=8860670051621711477#
Na vojně
Na vojně je buzerace 1.kalibru taky nějakej pátek sloužím a od 1.1 jsem zažil docela kuriozní kousek když nám na útvaru říkali,jak si nás váží a tak a to bylo ráno v 7 na nástupu,že jsme elita a výsadkáři a takové bláboly a v 10 hodin jsme šli podepisovat platové výměry kde všichni co jsme na základních funkcích jsme dostali osobní ohodnocení 100kč.Tak to jsem najednou viděl skupinu 20 lidí co říkají:Za tolik si nás cenní?ok tak jak chtějí tak až mi něco řeknou seru jim na to a když mi budou hrozit,tak jediné co vezmou mi osobní a to kilo nás nějak nerozháže.Já osobně myslím,že to celkově jde do háje a budu si určitě hledat jiné zaměstnání a jak jsem zde četl přesný příspěvek o tom jak by to někdo měnil za civil a tak,tak bych to dotyčnému docela přál třeba rok na ubytovně pořád každý víkend dojíždět domů a kopat se celé dny do …… Defakto voják nesmí nic ale vůbec nic udělat v civilu kamarád jel na výlet a neměl u sebe reflexní vestu chytli ho policajti,tak jim dal co chtěli a v pondělí šel na hlášení k veliteli útvaru jak je to vůbec možné co si to dovoluje a šlapal tam po něm jak blázen a ještě dostal pokutu na útvaru opravdu moc pěknej přístup nadřízených.
To Anonym: to s tema 100 Kc osobniho je celkem sila…
jinak ale ohledne te pokuty – to je standardni postup, pro vojaky z povolani je spravnim organem velitel jejich utvaru (ekvivalent „civilniho“ prislusneho obecniho uradu obce s rozsirenou pusobnosti), tudiz jakekoliv spravni rizeni (napriklad za dopravni prestupek atd) ma ve sve velitelske pravomoci. Takze v podstate VZP nemuze na miste dostat pokutu (vyjma blokoveho rizeni, ale to lze pouzit jen u nekterych mene zavaznych pripadu a ridic s nim musi souhlasit).
Děkuji všem diskutujícím za dosavadní příspěvky. Jde vidět, že se jedná o žhavé téma a jsem rád za každý názor. Jedná se o jednu z mála příležitostí konstruktivně poukázat na některé problémy naší armády a prodiskutovat je.
Správním orgánem je velitel, tak to je. Bohužel velmi často tento instrument používají velitelé jako represivní složku motivace, jako bič na podřízené. Kdokoliv bude mít jakýkoliv přestupek, 15% z platu na 3 měsíce. Vyplývá z toho, že pokud není velitel váš kamarád, raději vždy zaplaťte pokutu na místě. Vyjde to levněji a ušetříte si zklamání.
Co se týče Maslowovi pyramidy, přijde mi, že pro vojáky AČR z ní můžete odebrat částečně potřebu bezpečí a úplně potřebu uznání :-)
Pak se můžeme bavit o tom, jak jdou, nebo nejdou ty hodnoty po sobě, ale základna je pořád stejná. A pokud není splněný základní požadavek, těžko se bavit o ostatních.
100 Kč osobní ohodnocení je urážka a bylo by mnohem lepší, kdyby nebylo žádné.
Celé to je pouze otázka nabídky a poptávky. Armáda riskuje, že ztratí vojáky, kteří se ještě nerozhodli odejít, ačkoliv by nyní za stejných podmínek nenastoupili ani oni, ani noví vojáci. Krize pomalu končí, platy v civilu půjdou pravděpodobně nahoru. Co nabídne AČR?
omlouvam se za castecny off-topic, ale v tom citovanem A-reportu me zaujal vypracovany „pruzkum verejneho mineni“, ve kterem se vojaci umistili na 6 miste celkem z 24. profesi. Nedavno jsem totiz cetl vysledky podobneho vyzkumu kde ale vojenske povolani obsadilo 20 pricku z 26. (zdroj: http://podnikani.idnes.cz/prestiz-lekaru-mirne-utrpi-poslanci-jsou-v-prestizi-pred-uklizeckami-1eu-/zamestnani.asp?c=A110224_1538055_zamestnani_sov)
Otazkou tedy je nakolik si v prvnim pruzkumu MO, jakozto zadavatel, „lze do kapsy“. Precijen je z meho pohledu objektivnejsi pruzkum CVVM. Na druhou stranu je pravdou ze porovnanim poslednich nekolika pruzkumu jiz zmineneho CVVM vojenske povolani pomalu nejakou tu prestiz ziskava (22. misto v roce 2004, 21. misto v roce 2006, 21. misto v roce 2007 a 20. v roce 2008)
Clovek si pak nutne musi pokladat otazku – jak moc objektivni jsou ty ostatny vysledky pruzkumu uvadene v A-reportu??
omlouvam se, jeste jednou a tentokrate jiz funkcni odkaz na zdroj (pripletla se tam zavorka):
http://podnikani.idnes.cz/prestiz-lekaru-mirne-utrpi-poslanci-jsou-v-prestizi-pred-uklizeckami-1eu-/zamestnani.asp?c=A110224_1538055_zamestnani_sov
k Maslowově pyramidě a vůbec radostem a strastem služby přidám osobní pohled:
dokud nedošlo k narušení základních potřeb, tak jsem neřešil poměr mého platu k platům kolegů na odpovídajících místech mimo státní správu. Zcela v souladu s modelem se uplatňovaly některé perks/bonuses z vyšších pater, které mi bohatě kompenzovaly třetinový plat. Jenže – a o tom, obávám se, tato diskuze je: v okamžiku, kdy se člověk-voják dostane i na úrovni základních potřeb do „červených čísel“, model se hroutí.
Související věc je jistota – ve smyslu schopnosti v střednědobém horizontu plánovat své příjmy a výdaje.
Došlo-li zároveň ke snížení příjmů a paralelně došlo k výraznému snížení jistoty další práce resp. udržení stávajících příjmů, muselo přirozeně dojít k oslabení vlivu vyšších pater pyramidy potřeb. Lze z toho interpretovat: investice do vyšších pater (budování značky, posilování uznání, posilování sounáležitosti) bude neefektivní, dokud se nebudou otevírat nové rány na nižších patrech. Neříkám dokud nedojde k zvýšení platů – ale vojáci by měli konkrétně vědět, co ještě je čeká a měli by s tím umět počítat a plánovat. Tedy ne žádné špatné zprávy, ale prosím, žádná překvapení.
František Šulc: „Mám pocit, že přes veškerá kritická slova i mnozí z vás jsou důkazem toho, že „prolínaní pater pyramidy“ funguje. Pokud je v armádě vše špatně, proč tam zůstáváte? Věřím, že upřímná odpověď musí znít, protože mně to i přes všechny problémy a ústrky naplňuje. Nebo se úplně mýlím?“
Ano, ale ta loajalita, pýcha na značku, pocit naplnění (nazvěme to jakkoliv) nesmí být organizací (AČR) zneužívána. A to se právě děje. A jak psal h-cz všechno to lze vydržet do té doby, než jsou ohroženy základní potřeby. Nemluvě o tom, že vrchní management armáda (MO) není v tomto s řadovými příslušníky na jedné lodi.
František Šulc: abyste tomu rozuměl a abych Vám odpověděl na „proč tedy zůstáváte“: ve stavu, o kterém se tu bavíme (červená čísla domácího účetnictví, a nejasná vyhlídka, jak to bude za rok a za tři) neplatí, že „zůstáváme“.
Při nejlepší vůli nepojmenuji svůj stav zůstávám. Lepší výraz by byl „čekám na poslední kapku“ nebo „nezávazně hledám jiné řešení“.
To by mimochodem možná stálo zato znát: kolik vojáků je již teď jednou nohou mimo resort – kolik příští snížení příjmů neustojí, kolik již teď vyjednává s budoucím zaměstnavatelem.
Pro Frantu Šulce: „Mám pocit, že přes veškerá kritická slova i mnozí z vás jsou důkazem toho, že „prolínaní pater pyramidy“ funguje. Pokud je v armádě vše špatně, proč tam zůstáváte?“
Myslím, že těch důvodů proč vojáci slouží je celá řada a rozhodně se nedají shrnout do jednoho odstavce. Mezi hlavní bych však zařadil: 1.) práce s prostředky a informacemi, ke kterým by v civilním zaměstnání neměli přístup, 2.) relativní (relativní, neboť tuto možnost nemají rozhodně všichni vojáci) možnost zúročit nabyté zkušenosti v reálném nasazení v zahraničí, 3.) nedostatek pracovních příležitostí na civilním trhu práce (bylo by zajímavé se podívat na demografické rozložení armády – kolik osob je z regionů s vysokou mírou nezaměstnanosti a kolik jich je např. z Prahy) a – nalijme si čistého vína – 4.) výsluhové náležitosti.
Na tyto věci se však nezlze trvale spoléhat – výsluhové náležitosti mohou (a budou) „osekány“, situace na civilním trhu práce se může zlepšit, naše mezinárodní závazky mohou být přehodnoceny atd. Armáda (potažmo český stát) investuje do přípravy každého vojáka obrovské prostředky (školy, kurzy, bezpečnostní prověrky, ale i „běžný“ výcvik), které jsou často znehodnocovány bezkoncepčností a amatérismem v personální práci. V dnešní době se však pro celou řadu vojáků začínají objevovat v civilu příležitosti, které tu dříve nebyly – zahraniční i české soukromé bezpečností služby, detektivní agentury atd. Tyto firmy si nechají za velké (a státní) peníze vyškolit své budoucí zaměstnance a armádu následně jednoduše přeplatí (část těch prostředků, které ušetřili za výcvik investují do platů) – a značka třeba takového DynCorp nebo KBR je v oboru také ceněna.
dle mého názoru ta Maslowa pyramida perfektně vystihuje situaci, i když já jí znám spíš z ošetřovatelsví, kde se používá při péči o pacienta. Postavil se k ní, že obecně platí, ale protože každý člověk je individualita, tak nemusí nutně mít potřebu dosáhnout až na její vrchol. Z toho vyplívá, že pokud chceme, aby nám něco fungovalo na větší množství různých lidí, musíme to udělat mechanizmem, který potlačí nedostatek přirozené nebo jinak získné motivace (vlastnectví, chorobná ctižádost). Tedy uspokojit ty potřeby, které jsou v úrovni pod tou, kterou chceme, aby měli všichni (spíš drtivá většina). Tím se dájí udržet jak ti srdcaři, tak i ti z ekonomických důvodů. Ovšem i pokud jedinec má nestadartní motivace (je srdcař)a je ochoten si pro udržení potřeby z vyšších pater, nechat nabourávat patra nižší, jedná se o patologii a na tomto člověku to bude nechávat následky. Je to prostě stres navíc a ten se vždy na zdraví člověka podepíše (jak fyzicky tak duševně)
chápu postoj Petra Seifrta a dost se s ním ztotožňuji v tom smyslu, že je nehoráznost se dovolávat loajality na někom, kdo ji už nesčetně krát dokázal tím, že prostě zatnul zuby na vydržel, protože ho ta práce baví a naplňuje.
chápu též, že pan. Šulc to asi myslel v jiném smyslu, než je rakce tohoto článku. Má pravdu, že by armáda si tímto způsobem mohla získat kvalitní vojáky, ale v současné době to je totální utopie. Bylo by lepší pro to nejdřív něco udělat a pk o tom mluvit. Tato země má totiž neskutečné štěstí, jak je její armáda tradičně loajální a její představitelé by na to neměli hřešit a neusále ji pokoušet!
ad Ivo: toto skutečně lze uplatňovat jen u elitních jednotek a ne na celou armádu
ad Ivo:
….aby pak ty elitní jednotky mohli mít nejvíce srdcařů, kteří nebudou ždímáni systémem, ale budou za svojí srdcařkost odmění tím elitním statum uvnitř „dobré značky“.
Jak tak čtu některé věci docela to sedí ale jedna věc nakterou rád odpovím je proč vojáci zůstávají?Viděl jsem na vlastní oči jak jeden voják šel do civilu a armáda má ve své moci si tohoto vojáka nechat ještě nechat půul roku na útvaru to jste neviděli co tam s tím člověkem dělali a když to neunesl a řekl,že bude radši marodit tak se velitelé domluvy s doktorem tak ani nemohl to co se dělo bylo něco neuvěřitelného.Další věc odsloužíte 14 a pak vám řeknou,že nemají místo vyplatí nějaký peníz aby jste neměli rentu a co potom co dělat:Přijdete na pracák a co umíte?střílet a nosit těžký bágl a dál?Voják na základní funkci a at se to líbí nebo ne má minimální slovo a když sebe víc chce třeba jen nějaký kurz aby se zdokonalil chce tam jet tak stejně nedostane šanci a může se stavit na hlavu.Mě bylo řečeno,že kurzy nejsou atd…..tak jsem si to vše zjistil jak to je a ještě na kurzech mi bylo řečeno,že vojáci z neurčeného útvaru na kurzy nechtějí což není pravda tak kde to jsme proč nedají šanci se vojákům zdokonalovat když chtějí.
proč nejde spojit výcvikový let s cvičením? protože naše jednotky cvičící pro PRT a další zabávky všichni očkují, že zavolají rádiem a vrtulník přeskočí kopec a bude tam. Co taky čekat od cvičení typu TACEVAL 7mb. na Doupově, kde se od pondělka cvičil přepad kolony na stejném místě a ve stejném čase, aby to vojáci v pátek před kamerami zvládli.
Měl jsem tu čest sloužit v útvaru který svého času byl výkladní skříní armády; můžu vás ujistit, náš výcvik nespočíval ve vyčkávání za kopcem při čekání na identický námět po stopadesáté.
Bojové použití je jen jednou částí výcviku a budete se divit- poměrně zanedbávanou, alespoň co se vrtulníkového létání týče. Opravdu, CASEVAC si můžete nacvičit bez toho aby tam vrtulník byl. koneckonců, plynule můžete přejít od scénáře kruhové obrany místa přistání k scénáři odsunu zraněných vlastními prostředky. „We train as we fight.“ MEDEVAC a CASEVAC je nadstandard; zvykejte si.
To neříkám z nějaké meziprofesní zášti; říkám to jako pilot který létá skutečné úkoly související se záchranou lidských životů. Jako pilot, kterého jiný profesionál odignoruje se slovy „Jo vy lítáte s tou hračkou..“
Trochu se diskuzi prolínají tři linie, byť to očividně diskuzi neškodí:
„pýcha na značku“ (F. Šulc),
„seberealizace“ (P. Seifert),
„nacionalizmus respektive občanská sounáležitost“ (p.Schneider)
– to jsou přeci tři odlišné linie, pýcha na značku je otázka vnímání kolektivu a sebe sama jako jejího člena a souvisí s něčemu čemu se říká profesionální etika, kterou zajímavě popisuje Samuel Huntington (Soldier and the State). Vzhledem k profesionalizaci armády si troufám tvrdit, že pýcha na značku narostla, přeci jen jsou v armádě všichni dobrovolně. Seberealizace, to je přísně individuální záležitost, každý máme potřebu se realizovat v něčem jiném. Vzhledem k nárůstu zahraničních misí se dá paušalizovat, že i zde došlo k nárůstu, byť finanční redukce zase zasáhly výcvik. Konečně občanská sounáležitost, a zde se domnívám, že je problém. Vojáci v dnešní době nechrání své spoluobčany před blízkými či viditelnými hrozbami a občané jejich roli paušálně nechápou, byť se respekt vůči armádě dlouhodobě paradoxně zvedá. To má samozřejmě i obrácenou stranu mince, že při absenci viditelné hrozby nepociťují lidé a především politici nutnost se soucítit s armádou a to včetně finančního vyjádření. Je zde pak i aspekt, že v tomto bodě profesionalizace armády jednoznačně uškodila. Z vojenského profesionála se stalo jen další povolání.
Ale proč to vůbec říkám, dle mého názoru se NEJEDNÁ o spojité nádoby (pýcha na značku, seberealizace a občanská sounáležitost), proto v pokles u jednoho NELZE kompenzovat u dalšího. Aby armáda dlouhodobě fungovala musí tam být přítomny všechny tři prvky.
teď budu off topic, ale nejde to jinak:
vrtulníkové letectvo by hlavně mělo patřit jako v každé normální armádě pod pozemní síly a uvědomit si, že je bojovou podporou pro jednotky na zemi (Army Air Corps). Nemůžu si nevšimnout rozdílu v přístupu amerických vrtulníkářů a těch našich, co v nasazení zde, v Afghánistánu, týče. Drby a fámy zde šířit nebudu, ale zatím jsem toho moc lichotivého neslyšel ani nezažil. Prameny jako lžireport raději neberu v potaz. Našim pilotům se nedá upřít pilotní umění a chápu Honzu v tom, že hlavní je se naučit lítat a potom může být nějaká podpora. Ale dost mi vadí ten přístup. Amíci co pro nás lítali se pro nás mohli rozkrájet a vždy byl přístup ten, že udělají maxim pro „boots on the ground“ (Nemůžu zapomenout na operaci, kdy při nošční extrakci v horách si jeden ze dvou CH-47 poškodil podvozeak a nás všech 48 i s výstrojí se vměstanlo do toho druhého a to nás vyzvedával v 2600 m.n.m). U nás to je, ale taky dle toho na koho narazíte (nechtěl bych urazit ty ochotné piloty co jsem potkal), ale to by mělo být pravidlem!
Co se cvičení u nás týče, je pravda, že využití je někdy na kočku a mnohdy za to můžou lidi „od nás“. Příklad může být ten, že jednom cvičení na doupově byly naplánovany dva dny pro cvičení aeromobilních operací. Na tyto dva dny byl přidělena jedna Mi-35 s letovým oknem okolo 2-3 hodin. Na MOT/CME to vycházelo na zhruba 80 minut. Na rozdíl od ostatních MOTů, kteří tento čas využili na nasedání a vysazování družstev na louce, my jsme po dohovoru v tomto časovém úseku procvičili dva CCA po nastřelení pěší patroly a s následným nouzovým CESAVACem. Ale jak nám řekl FAC, tak jsme měli sakra štěstí na piloty, že byly ochotní todle s náma lítat.
a že MEDAVAC a CESAVAC je nadstandart?? To chápu když je neletové počasí, ale v Afghoši je normální, že americkej vrták sedá pro raněnýho afgánce a kruhovka ještě střílí !!!
Jinak si osobně pilotů jako povolání velmi vážím, protože vím, že jedno s největšími nároky na výkon a s velkou zodpovědností. Ale furt je čistá práce narozdíl od té naší na zemi…na to by se též nemělo zapomínat z vaší strany.
.Vážený pane autore, až budete zase něco psát do Areportu tak si k tomu zkuste pustit třeba toto:
http://www.youtube.com/watch?v=dWIHvuABaFU&feature=relmfu
a nebo toto:
http://www.youtube.com/watch?v=RtC3F3KGrpg
:-)
Ten článek je krásný výkřik do tmy a slovo do pranice. Jsem zvědav co z toho vzejde, třeba to bude taková ta první vlaštovka, jako ta hezká 4- z diktátu :-D A možná by pomohlo přeskočit pár stupňů velení a jít se zeptat až na úroveň VČ co a jak dělat, tam jsou lidé co mají zájem o práci a výcvik, věcí co lidi baví a jakou formou je to baví, že jsou pak ochotni udělat mnohem více pro dobro věci než je nařízeno, také vědí co koho pálí a trápí. Navíc ještě nejsou zaslepení bleskovým karierním růstem pro který jsou někteří výše postavení schopni si i zbortit páteř, pak by se vrchnost dozvěděla jak co funguje a nefunguje, člověk, který chce primárně jen růst a růst spoustu věcí klidně zamlčí jen, aby si nad sebe neudělal zle. Obvyklé návštěvy, z míst kde působí autor článku, přijedou někam k útvaru a vidí více či méně developerský projekt ke kterému by seděl název „Potěmkinova vesnice“ …věřím, že autor vzhledem ke svému věku ví oč jde. Možná by nebylo od věci se zamyslet tím kdo Vás zásobuje informacemi a nasazuje mnohdy růžové brýle.
Lukáš:
u Američanů funguje vojskové letectvo kvůli jiným počtům. Představte si že u nás by některá brigáda měla živit Avn BTN se základnou.
Pokud vím, třeba v Británii lítají vrtulníky taky pod RAF. Věřte tomu, že v tom jestli celému ansámblu velí modrej nebo zelenej generál, rozdíl není.
Rozdíl je v tom, že u našich jednotek (obzvlášť u té nasazované v zahraničí) běží výcvik tak plynule, že nemají dostatek kapitánů (na místa velitelů vrtulníku – WO3, budiž) a lepí to lidma kteří jsou „přínosní protože mají zkušenosti už z Bosny“. Spočítejte si sám, kolik takovému pilotovi je let.
Mezitím v US má [každý] prapor podpory 12 vrtulníků MEDEVAC předurčených pro tento úkol. Podívejte se kolik našich vrtulníků JE vybaveno pro medevac. Ještě vám medevac připadá jako něco běžného? Sám jistě víte v jakých vzdálenostech v A pracujete. Mezitím v Čechách je problém, že by ráno mohla být mlha a vrtulníky by nepřiletěly na natáčení, tak odletí z FARRP vzdáleného 100 km od cvičáku (nevídáno) už večer aby mohly nocovat ve VVP a byly k dispozici protože tak si to scénář cvičení žádá.
Honza:
naprosto vám rozumím. Myslím, že na to oba máme dost podobný názor. Jinak jen pro přesnost, v Spojeném Království má vrtulník jak RAF tak AAC a také FAA. Jejich systém je takový, že u některé brigády mají pluky AAC jím přímo podřízené a při potřebě větší přepravní kapacity jsou posilovány eskadrami RAF.
Tady je spíš problém, že zde je zanedbáván ten Joint výcvik, kde by více měli mít slovo ty jednotky, kterým je to létové úsilí přiděleno. Aby ten výcvik měl přínos jak pro nás, tak i pro vás. Protože vše by mělo být orientováno na plnění těch nejsložitějších úkolů a halvně v předem neznámém prostředí…mělo by cvičeno CCA při bojových střelbách s ostrou municí, a to tak, že pilot nebude předem znám plněnou palebnou úlohu. Popř. ten CESAVAC (na cvičení jsem se nikdy nesetkal s vrtulníkem schopnýcm plnit úlohy MEDAVACu) opět tak, aby piloti přešli tím samým procesem co v normální operaci. Tedy přijetí výzvy od operačky a nedělat nic dopředu připravené, aby se náhodou nic nepokazilo. Mám ale pocit, že zatím tu někdy nikdo, kdo by jednotkám dal důvěru pro takový výcvik. Radči naplánuji nasedání a vysedání a mají „splněno“.
jinak se všem omlouvám za OT, ale jsem rád, že jsem si takle konstruktivně mohl s pilotem „pobrečet“…:)
Nechtěl jsem se někoho dotknout natož kritizovat ….
Jen mi přijde divné schopnost využívat prolnutí jednotlivých složek armády při všelijakém propojení armadních linek.
Nejde jen o medevac nebo casevac jde o vzdušnou podporu jako celek. Kde jinde si tohle mám zkusit nebo se alespoň dovědět, že něco takového je schopný udělat kdejaký poje…. bigoš v afgánu. Je to otázka čtyř vět no možná šesti a pilot vrtáku by měl být schopný udělat to, co já potřebuju v krizové situaci. Od toho to přece je ne??? A nadstandart???? A nechci aby to bylo při cvičení roty ikdyž proč ne pokud jsou volné lety při kterých vy trnujete tak proč byste promě nemohli udělat dvě CCA, průzkum terénu, zjištění průjezdonosti cest popř. CAS show force???? A zase se dostávám k plánování, ale to je zase otázka na někoho jiného a dostávám to poslední dobou pořádně sežrat, že čumím jinam než mi je dovoleno :)
K onomu nacvičování na ukázku taky se mi to nelíbí, ale bohužel někteří nadřízení prostě neumí využít potenciál, který se jim nabízí a nechcou riskovat ostudu před svým kámošem z výšky tak radši vojákům vše ukážou a nechají je to nacvičit téměř jako pořadovku.
Motivace lidí v armádě není nemůže být ptáte se proč neboť spousta lidí si myslí že ono osobní a plat má být motivací samoosobě. Ale jak když se na tomhle šetří. OK šetřete, ale nemnůže armáda šetřit na výcviku, to jeto co lidi do armády táhne a bylo to tady řečeno. Jde o zbraně, techniku, prostředky, styl práce ale i tohle jde do kopru neboť nejsou prachy a není chuť hledat proč má smysl to či ono dělat nebo proč to vojáci potřebují, ale spíše se hledá cesta proč to nejde. S tím se počítám setkal každý. V dnešní débě má každý lesák, správce zařízení větší slovo ve VVP než VZP.
Bavil jsem se s Britským seržantem o taktice malých jednotek a co bylo dle něj na prvním místě?Bylato střelba. Což je logické můžeš unést, co chceš můžeš uběhnout kam chceš,můžeš být super takticky nabušený, ale pokud netrefíš toho koho chceš tak seš mrtvý. Jak výstižné, ale jak toho docílit při šetření na munici a vytíženosti střelnic???? copak stačí aby profesionál vystřílel 100 ks munice měsíčně směšné….
Armáda měla koncept velkých posádek proč k tomu nedošlu??? vemte si takový Vyškov a jeho kapacity. Popř. posádky v blízkosti VVP. Jak může být bojový prapor bez výcvikových prostor ještě pokud má bojovou techniku??? copak se to neprodraží???
A slavné armádní balíčky, kdy je vlastně lepší si najmout soukromou firmu na přepravu neboť to jde z jiného balíčku směšné.
Už vůbec se nebudu vyjadřovat o nákupech pro armádu a způsob vybírání firem, produktů atd. A nebavím so o zakázkách pro AČR. A zase to tady bylo psáno armáda spoléhá na to, že voják si koupí věci sám. A to nemluvím o nadstandartu.
Jak potom máme motivovat lidi nejsou peníze na odměny, na výcvik ani na zabezpečení vojáka.
A proč tam zůstáváme neboť věříme a doufáme…..
i v tak omezené míře se nebudu moct v jiné práci prohánět po poli s kvérem, mít záda odřené od batohu a večer pi..t na to jak mě všechno bolí, ale zároveň se řehtat, jak to franta zapíchl do louže a lezla mu sní jenom hlava.
to František Šulc
Možná jsem se nechal trošku unést a nazval příklad srovnáním. Omlouvám se. Poukazujete na čas ve kterém jsou vaše slova psána (budoucí). Já se přesto obávám, že ani v budoucnosti a to ani vzdálené nehrozí to že by mix finančních a nefinančních podnětů výrazně motivoval jak ke vstupu tak k udržení již sloužícího personálu. Určitě ne pokud dochází k tomu, že kvůli ročním úsporám okolo 2 miliard se snižují tarify a zdaňují PnB a poslední zbývající zvýhodnění jako kázeňské odměny, náhrady stravného a příplatky v misích. Copak je pravděpodobné, že někdo bude věřit tomu, že mu v blízké budoucnosti plat zase stoupne nebo bude přiznáno nějaká výhoda? Tomu určitě také nevěříte. Zvlášť když víme kolik desítek miliard bylo za posledních 10 let v armádě promrháno. Chyby managementu odnáší zaměstnanci. To je ta naděje do budoucnosti. Je konec března a my jsme na podobné téma ještě velmi optimisticky vedli pár dialogů už v srpnu a září. Od té doby do té optimistecké atmosféry vojenskou botou vstoupily kauzy, které všechny naděje zpochybňují. Nikdo nebyl doposud schopen vysvětlit co bude s příspěvkem na bydlení, co pro nás znamenají návrhy MF na zrušení daňových výjimek. NGŠ s armádou zjevně nemluví a ministr má dost práce s odvracením útoků na jeho minulost než aby komunikoval s vojskem. Práce na Bílé knize je ve stádiu dokončování, teze jsou sice v oběhu, ale veřejná diskuze probíhá jen na stránkách army.cz a to není zrovna nejnavštěvovanější adresa. Obyčejní vojáci na army.cz takřka nechodí (nemají kdy) takže by tým měl jednotlivé oblasti probírat otevřeněji! Přesto ještě nejsem úplný pesimista, ale už tak nějak cyničtím :-)
to František %Sulc
víte proč zůstávají u útvarů když je vše špatně? protože ještě jedou na zbytek těch peněz co jim zůstává po výplatě….ale jakmile pojedou šulnul tak odchod…já jsem odešel,práce v civilu mě nenaplňuje jak má,necítím k ní nic jako u armády,peníze mám stejné,míň řevu,méňe starostí,trochu výhod-mobil,auto atd….ale musel sem absolvovat 29!!!! pohovorů,výběrových řízení a dalších testů abych se sem dostal…nakonec mi pomohl otec ve strojírenské firmě…
Můj komentář se netýká přímo tohoto článku, i když ze všech co šprap. Seifert napsal, mi přišel nejvíc k tématu mého komentáře. Ten se týká článku vrchního praporčíka pod názvem „Takto by to dál nešlo“ o změně režimu výdeje ve výstrojních skladech ze samoobslužného zpět k pultovému (strana 6 viz odkaz).
Petře, jednoznačně souhlas s titulkem článku a i s jeho analytickou částí (tedy co je špatně). Avšak nesouhlas s jeho preskriptivní částí (tedy jak by to mělo být).
Celý systém výdeje výstrojních součástek je nefunkční, a to dlouhodobě, z mnoha různých příčin. Neustále je slyšet mantra ohledně chybějících finančních prostředcích a zakázkách, u kterých se dodavatelé donekonečna odkládají. Jistě, finančních prostředků bylo kdysi více. Druhou výhradu už chápu méně – například oděv vz. 95 snad není problém ve velkém množství nakoupit na sklad a ne kupovat (resp. se o to pokoušet) co rok to 5000 Ks. Maskáče se snad nekazí, nevyjdou z módy a dají se tudíž skladovat dlouhodobě ve velkých množstvích…
Co mě ale nadzvedlo ze židle je, že při kritice současného znovu zavedeného pultového prodeje (tedy dramaticky nižší rychlostí než u samoobslužného) je jako recept na současné problémy volen prostý návrat k samoobslužnému.
No to snad ne?! Píše se snad rok 2015, tudíž bychom mohli myslet i „out of the box“, resp v tomto případě naprosto konvenčně v souladu s dobou. Už roky se mluví o zásilkovém prodeji výstrojních součástek, ale fakt jen mluví. To je skutečně takový problém, v době kdy každý voják nakupuje na Aukru nebo Ebay, zřídit armádní Eshop s výstrojními součástkami? Jakých prostředků by se ušetřilo – nejen na mzdových prostředcích zaměstnanců výstrojních skladů.
Jak dnes probíhá nákup výstrojních součástek na útvaru? Jelikož je skutečně problém s přijímáním plných mocí, voják se musí k odběru dostavit osobně. Skupinka vojáků je tedy vyslána na služební cestu, zpravidla Land Roverem, do výstrojního skladu. Tam něco málo dostane, většinu ne a jede zase zpět. Po nějaké době musí cestu opakovat a uloví zase jinou součástku. Anebo zkusí jiný výstrojní sklad. A takhle stále do kola a do toho jednou za čtvrt roku přicházejí nováčci – s jedním maskovacím oděvem…
Byl by skutečně takový nepřekonatelný problém, když už jsme si teď s tou velkou slávou zavedli elektronické body, zřídit jeden resortní Eshop, který by buď jednou za měsíc poslal požadované výstrojní součástky majitelům na útvar anebo by je prostě předpřipravené v balících skladoval a útvar by si pro ně vyslal jednou za měsíc 1x T-815? Anebo se do toho prostě nikomu nechce? Nikdo mě asi fakt nepřesvědčí, že pultový či samoobslužný prodej (kromě vystrojování nováčků) jsou nejefektivnější a nejúspornější řešení výdeje výstrojních součástek pro AČR v roce 2015…
hmm.. anebo stanovit jaké konkrétní vlastnosti a střihy má výstroj mít a vojákům místo papírků poslat jednou ročně na účet peníze, ať si nakoupí na existujících serverech.
Jenže to by museli logistici překonat své paradigma, tj. pochopit že vojáci obsluhující výzbroj za miliony jsou schopni peníze na výstroj nepropít ale skutečně použít k nákupu výstroje.
No a samosebou by zmizely penězovody přes firmy Prados, Bježek apod což by bylo tragické pro náš obuvnický a textilní průmysl v Číně.
A zde je slibovaný odkaz, článek je na straně 5:
http://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/casopisy/a-report/ar4_2015.pdf
Ivo, ty by jsi chtěl, aby si někdo přemýšlel a dělal víc než musí, ale nemáš cukr ani bič… přesto ti fandím!