Je mi potěšením přivítat na OWOP nového přispěvatele – francouzského přidělence obrany plukovníka Bruna Bucherieho. Diskuse o obranných záležitostech s ním jsou vždy přínosné, nejenom proto, že je cizincem, který zná velice dobře české ozbrojené síly, ale i proto, že mluví výborně česky. Proto předpokládám, že i jeho články budou pro OWOP obohacením.
Den obrany a obcanstvi ve Francii; Zdroj Direction de la communication de la défense
Profesionální armády na celém světě, ať již armáda Spojených států, České republiky nebo Francie, čelí výzvě, kterou je udržování vztahu vůči jejich národu. Zachování a pěstění tohoto vztahu je nezbytnou podmínkou legitimity vojenské činnosti a je také tím, co dělí skutečnou profesionální národní armádu od pouhé armády žoldnéřů.
Druhou velkou výzvou je otázka náboru. Profesionální armády již nemohou využívat jako zdroj povinný odvod a musí se tedy vynasnažit přilákat do svých řad mladé lidi. V poslední době vyšlo v tisku několik článků, které hovoří o ztížení tohoto úkolu z důvodu stárnutí populace a jejím úbytku ve věkové skupině mezi 20 a 24 lety, která je hlavním zdrojem doplňování v civilní i vojenské oblasti.
Ozbrojené síly se po zrušení povinné vojenské služby staly jedním ze zaměstnavatelů a musejí bezpodmínečně zajistit obnovování své pracovní síly (ve Francii se jedná zhruba o 20 000 lidí každý rok). Francouzská armáda, která od doby, kdy byla tato povinnost zrušena zákonem ze dne 28. října 1997, již nepovolává k odvodu a hledá tedy jiná řešení této problematiky. V Bílé knize o národní obraně z roku 2008 je proto přikládán právě velký význam spojení s národem:
Spojení s národem je podmínkou efektivnosti systému obrany a bezpečnosti a také legitimity úsilí, které je mu věnováno. Francouzská společnost nyní musí přijmout velké reformy, které jsou v nové mezinárodní situaci a při povaze rizik, jimž čelí, nezbytné.
V této souvislosti pomáhá vzdělávání mladých nejen zvyšovat povědomí budoucích občanů o otázkách obrany, ale také vytváří příznivé podmínky pro udržování „lovného rybníka“ pro náboráře francouzských ozbrojených sil. Tyto aktivity spočívají zejména v organizaci Dne obrany a občanství (Journée défense et citoyenneté). Ten nahradil Den přípravy a povolání do zbraně zavedený v roce 1998 a každý rok je cílen na příslušnou věkovou skupinu představující zhruba 800 00 mladých lidí. V rámci tohoto dne jsou navazovány kontakty s mladými Francouzi žijícími nejenom ve Francii, ale i s těmi, kteří jsou v zahraničí. Nap59klad v Praze se konal dne 4. května 2011 na francouzském gymnáziu.
Cílem dne, organizovaného aktivními vojáky nebo vojáky v záloze, je prezentovat aktuální otázky občanství a obrany: význam toho, co je to být v dnešní době občanem, současný nestálý svět, jemuž budou muset budoucí občané čelit, a role, jakou by v něm mohli hrát.
Přínosů tohoto dne je mnoho:
- Politický: apel na občanskou odpovědnost. V této klíčové fázi na cestě k občanství umožňuje Den obrany a občanství posílit vztah mezi mladými občany a obranou, díky zvyšování jejich povědomí o jejich povinnostech a odpovědnosti a představení různých možností osobního zapojení.
- Strategický: vztah armáda – národ. Vzhledem k ukončení základní vojenské služby je Den obrany a občanství unikátní příležitostí k udržování vztahu mezi armádou a jejím národem a umožňuje mladým Francouzům seznámit se s obranou.
- Společenský: obrana jako druhá šance. Prostřednictvím vyhodnocovaného testu umožňuje Den občanství a obrany identifikovat mladé lidi, kteří mají potíže s jazykem či komunikací a bojovat tak proti jejich vyloučení ze společnosti individuálním přístupem a zprostředkováním poradenství specializovaných institucí. Obecněji řečeno, údaje o mladých lidech s takovýmito obtížemi jsou předávány „platformám pro lepší start“ fungujících pod záštitou prefektů, které umožňují navrhnout individuální řešení pro jejich začlenění do společnosti.
- Institucionální: příprava výhodných podmínek pro nábor. V souvislosti s mírou nezaměstnanosti je Den obrany a občanství nepochybně příležitostí vyzdvihnout výhody ozbrojených sil a všech možných profesí, které skýtá. Posiluje odhodnání těch, kteří se rozhodli aktivně podílet na obraně a probouzí zájem mladých lidí, informuje je o možnostech nabízených touto institucí prostřednictvím možných profesí i kariérního postupu. Den obrany a občanství je mimochodem iniciátorem, či podporou rozhodnutí pro čtvrtinu lidí, kteří vstupují do ozbrojených sil.
5 Comments
Petr Z.
13. 5. 2011, 11:04Nelze než podotknout, že jistá obdoba tohoto by byla potřebnou i v ČR a to především v rovině armáda – národ, kdy občanská společnost do značné míry neví proč armádu vůbec má. Jen by to muselo být učiněno citlivě, protože český národ se staví velmi sarkasticky k většině hodnotám, které má armáda zělesňovat.
REPLYStan
14. 5. 2011, 8:25souhlas s Petrem, jen bych ještě dodal, že pokud by v současné době nějaký zástupce armády v Česku šel do školy nebo jiné instituce, neměl by to jednoduché. Nevím jak by asi reagoval na dotazy typu: „A jak vidíte budoucnost naší armády? A co Vaše konkrétní odbornost? Kolik ještě bude reforem reforem? A jak na tom budou vojáci finančně za 2, 5, 10 let?“
Vím, že tyto (a podobné) otázky by měl odpovídat ten kdo je může ovlivnit, tedy někdo z politické reprezentace, ale zcela jistě odpovědi na ně zajímají všechny potencionální zájemce o službu v naší armádě.
REPLYBohuslav Pernica
15. 5. 2011, 9:54To Stan: Reforma reformy je pěkné pojmenování, nicméně projekt profesionální armády lze chápat jako komplexní a tudíž dlouhodobý projekt. Takto by mělo také přirozeně docházet k jeho korekcím během realizace, mají-li být dosaženy klíčové parametry projektu stanovené na začátku. Když je „netrefíte“ či když nejsou cíle a parametry srozumitelné těm, kdo mají projekt nejenom prosazovat, ale i bránit, pak přicházejí reformy refomy. Shrneme-li fakta týkající se reformy OS ČR:
REPLY– první přehodnocení hned další rok po vyhlášení (hovoří se o tom, že reforma skončí 2010 či 2012)
– po dosažení počátečního stavu k 31.12.2006 tzv. druhý krok, ale je jasné, že na projekt nebudou peníze (rozpočet klesá a cílový stav se posunuje k magickému datu 2018 až 2020)
– minimálně od roku 2008 či 2009 je jasné, že cílové počty jsou nenaplnitelné a cílový stav se odkládá na období po roce 2020.
– nemožnost dosažení původního předsevzetí do nového tisíciletí potvzuje Bílá kniha o obraně
Čím déle má transformace trvat a čím utopičtější budou stanoveny její cíle, tím více bude reforem reforem a tím více to bude demoralizující pro ty, co slouží. Chápu Vás, protože opakovaně máme jít za světýlkem na konci tunelu, ale on jde spíše o pohyb ke světlu na konci horizontu…:-(
František Šulc
15. 5. 2011, 20:09Naprostý souhlas s Petrem Z. Francouzský systém je dosti propracovaný a můžeme se z něj učit. Pokud nebudeme, pak dojde k tomu před čím se varuje od počátku profesionalizace – odtržení armády od společnosti. A pokud je armáda odtržená, pokud se ani nikdo nesnaží vysvětlovat k čemu je, že to není jenom „banda darmožroutů“, pak není důvod přemýšlet o tom, k čemu jí mám a tedy, proč bych měl něco, co nevidím a ani nepotřebuji, platit.
REPLYA ad Stan: Vzhledem k tomu, že reforma je kontinuální proces (reformuje se, respektive proměňuje a přizpůsobuje se měnícím vnějším podmínkám vše a pokud se tak neděje, následuje smrt/vyhynutí – viz evoluce), tak se bude reformovat pořád. Jde o to, jaké ty reformy jsou a hlavně jestli dostanou vůbec šanci, aby přinesly nějaký efekt.
Stan
16. 5. 2011, 0:04ad #3 a #4: tak samozřejmě, že je nereálné aby byla jedna koncepce platná několik desítek let bez jakýchkoliv změn, nicméně četnost a hlavně rozsah reforem v AČR je dle mého názoru opravdu značně nadlimitní. Také by se nemělo (moc často) měnit to hlavní jádro, jen v průběhu času sem tam lze modifikovat jednotlivé parametry (jak psal Bohuslav Pernica). V tomto ohledu vidím BKO jako opravdu významný krok správným směrem a je jen otázkou nakolik bude tento krok následován kroky dalšími pokudmožno stejného směru.
Ale nechci odbíhat od tématu článku, o reformách se na těchto stránkách napsalo již dost a dost.
Jak jsem již psal nahoře, souhlasím s názorem Petra Z. a to hlavně s tou částí, že podobnou aktivitu pro propojení profesionální armády s veřejností zcela jistě potřebujeme. Nicméně jeden „Den obrany a občanství“ nás v tomto ohledu asi tolik nevytrhne. Podle mého názoru je potřeba se snažit zintenzivnit vztahy a komunikaci resortu obrany s veřejností v mnoha dalších směrech. Například nedávné propojení stránek armády se sociálními sítěmi je určitě dobrým příkladem.
REPLY