Jedinečná šance pro naši (pokryteckou) dobu
Americký prezident Barack Obama nazval svůj květnový přelomový propalestinský projev A moment of opportunity. Přestože jeho obsah avizuje agendu orgánů OSN na letošní podzim, kdy se bude projednávat vznik palestinského státu a jeho hranice, nazval čelní představitel stále (ještě) jediné světové supervelmoci přesně dobu, již aktuálně prožívá světový řád.
Dějiny politického světa se sice budou opět psát v jednacích sálech OSN v New Yorku při jednání o přesně podobě nového palestinského státu, avšak každodenní události uprostřed naší zeměkoule vytesávají podobu Hegelova Geista pro naši dobu. Nejde však jen o samotné nepokoje v Tunisku, Egyptě, Libyi, Bahrajnu a Sýrii – samotné vnitropolitické změny či revoluce zejména této části světa nemají na systém našeho světa větší vliv. Co se však mění, již od americké trestné intervence v Afghánistánu v roce 2001, je reakce vyspělých – personifikovaných USA a flukturující koalicí ochotných (Afgánistán, Irák) nebo chtějících (Libye). Strategické vnímání světa, tedy vnímání všech jeho členů systému, se právě v tuto dobu po desítkách let mění.
Staronový formát uspořádání světa
Popišme si dnešní svět. Dnes v roce 2011 jsme na pomezí dvou etap světových dějin. Po bilaterálním uspořádání Západ – Východ ve smyslu USA-SSSR nás čeká staronový formát, avšak v nové perspektivě – zvětšíme měřítko náhledu a na mapě světa si za Západ dosadíme USA a Evropu a za Východ nikoliv Rusko, ale Čínu a Indii. Víme, že tato změna měřítka je neodvratitelná, již dnes se USA snaží vést Indii na svou stranu, zejména podporou její armády. Zde tedy je dnešní svět z pohledu družice – opět se dělí na dva tábory, držící v rukou své ideologie.
Západní civilizace je ekonomicky a demograficky na ústupu, Východ naopak vzkvétá a roste. Jak víme z učebnic dějin, takovéto přesouvání strategické iniciativy a moci se ještě neobešlo bez války světové dimenze. Z nadhledu se dá říci, že až aktuální vývoj ukáže, jak jsme se posunuli v etice chápání našich dějin, chápaných jako transcendentální přítomnost – zdali se tento posun světové supermoci obejde bez otevřeného konfliktu. Oba (myšleno póly) velcí hráči jsou plně vyzbrojeni a je jasné, že tento konflikt, nebyl-li by uplatněn koncept limitované války, by mohl být posledním pro lidský druh. Co čeká svět v dalším století?
Svět potřebuje ropu. V islámských zemích Blízkého východu se dnes nachází tři čtvrtiny známého zbývajícího množství světové ropy. Jelikož západní státy poháněné zakořeněným kapitalistickým (kolonialistickým) smýšlením těžko během pár let přejde na obnovitelné zdroje energie, dějiny této doby se budou psát uprostřed světové mapy – v širším okolí Saudské Arábie. Souboj o zdroj bude zabarven představami o formě vlády – zdali sekularizované (Západ) či náboženské (islámské země).
Pokrytectví jménem lidská práva
Stále ještě jediná světová supervelmoc má jedinečnou šanci využít aktuálních socio-ekonomických revolucí v zemích Magrebu, které tak rádi prohlašujeme za arabské jaro (s odkazem na politické revoluce ve Střední Evropě) a nálepkujeme je jako důkazy univerzality lidských práv. Západní intervence v Libyi (ať zaštítěna jakýmkoliv papírem jakékoliv světové uměle vytvořené instituce) má dobrý záměr, ale špatnou strategickou rozvahu. Jak může Západ bojovat za lidská práva (čti ochraňovat civilisty) v Libyi, když o pár desítek kilometrů na severovýchodě plně podporuje režim, díky kterému nemohou místní ženy řídit auto, beztrestně se rozvádět se svými muži a veřejný život je zakryt rouškou cenzury, perzekuující kohokoliv, kdo kritizuje prince či hyperkonzervativní uspořádání společnosti. Paradoxem dokonce i pro českou společnost je, že partnerem nedávno proběhnuvší výstavy Svět knihy (prezentující krásu svobodné literatury) byla Saudská Arábie, známá svou cenzurou. Jako kdyby lidsko-právní Jeden svět zvolil za partnera stalinistickou KLDR.
Největší světový producent krve naší doby – ropy je země mladých – polovina obyvatelstva je mladší 19 let. Stát dobře ví, že se o své mladé musí dobře starat, jinak mu vyvedou revoluci, jako jsme toho aktuálně svědky v téměř sousedních státech. Štědrá ekonomická podpora mladých a tvrdý státní dohled eliminuje myšlenky většiny mladých na demokratizaci. Jak to však vnímáme my – Západ? My, obhajitelé univerzalistických (=platných za všech situací) lidských práv? Pravděpodobně zavřeme oči, budeme se rozhořčovat nad počty mrtvých v Sýrii, Libyi a dalších „demokratizujících se“ státech. Lídři našich států budou pohoršeně volat po jakýchsi lidských právech. Jaký je však rozdíl mezi Libyí, Sýrií a Saudskou Arábií? V Saudské Arábii má Západ svou tepnu – ropu. Stejně jako libyjský vůdce Kadáfí prošel v očích našich elit etapami zlý-dobrý-zlý, další vůdci států s, diplomaticky řečeno, omezenými lidskými právy, se stávají v našem vnímání těmi zlými, jelikož střílí do demonstrantů. Pokrytectví Západu spočívá v toleranci nelidsko-právního chování jednotlivých státníků (Saudská Arábie, Libye verze do roku 2011), pokud jejich excesy nejsou moc viditelné a pokud nemají problém s dodáváním zdrojů (ropy) na Západ. Další srovnatelné režimy jsou odsouzeny, uznána opozice a je voláno po lidských právech (Sýrie, Tunisko, Egypt, Libye verze 2011).
Poslední (naše) šance
Západ potřebuje Střed, aby byl konkurenceschopný Východu – tato geostrategická teze je snad všem aktérům jasná. Přesvědčivým argumentem všech fundamentalistických hnutí však je ono pokrytectví, s jakým Západ hlásá své hodnoty – pro někoho a platí a pro někoho ne. Někteří lídři se nechají Západní pomocí uplatit (Pákistán za Mušaráfa, Saudská Arábie), což jen akceleruje argumenty opozice o ideologickém selhání (čti pokrytectví Západu).
Se současným americkým prezidentem, zvoleným za Demokraty, vzniklo mnoho očekávání, vrcholících Nobelovou cenou za mír. Demokratická honba za ideály, oponující republikánskému realismu by spolu s očekávaným znovuzvolením Obamy do roku 2016 mohlo poskytnout příležitost pro změnu přístupu Západu. Dosavadní kroky nejmocnějšího muže planety však svědčí o opaku – intervence v Libyi je sice ideologicky správná, avšak když byla snaha o podobnou revoluci v Bahrajnu krvavě potlačena Saudskou Arábií, ze strany Západu bylo ticho po pěšině. Aktuální vývoj v Sýrii přinese další odpovědi na stále stejnou otázku – dokáže se (a chce se?) Západ vyvléct ze stereotypu pokrytectví a měření dvojím metrem podle ekonomické výhodnosti, nebo ztratí veškerý svůj zbývající morální kredit podporou revolucí jen tam, kde se mu to ekonomicky hodí?
„…za Západ dosadíme USA a Evropu a za Východ nikoliv Rusko, ale Čínu a Indii.“
Tady jste se vyhnul klíčové otázce. Přikloní se Rusko k západu, či k východu? Nebo se bude snažit obnovit svoji moc stylem když se dva perou, třetí se směje?
Dovolím si článku v podstatné drobnosti oponovat. „V islámských zemích Blízkého východu se dnes nachází tři čtvrtiny známého zbývajícího množství světové ropy.“
Tento zastaralý předpoklad vycházející z představ, že už všechna ložiska byla nalezena byl už před několika lety vyvrácen. Doporučuji přečíst dvoudílný článek , který ovšem není jediný a vychází z nových poznatků : http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/skutecny-zlaty-vek-fosilnich-paliv-teprve-zacina-i/
Tudíž tzv. Střed bude pomalu upadat ekonomicky, protože se středně a dlouhodobě těžba přesune jinam, vyděračský OPEC utře a pouštní státy začnou mít hlad – nebudou prachy na jídlo, které si sami nevypěstují a levicový Západ (EU, ne USA) bude mít dost vlastních ekon. problémů, než aby vyvážel vlastní potraviny (výroba patrně klesne, protože nebude na dotace neefektivní zem. nadvýroby) a podporoval demografický růst v budoucnu ideového nepřítele. To se samozřejmě neobejde bez nestability ve „středových“ komunitách v celé Evropě. Tehdy už patrně nastoupí národnostně levicové diktatury v Evropě (typu nacismus a fašismus – neplést s pravicovými – to je mýlka posledních 60ti let) a bude další stěhování národů. Ale to je jen jeden z těch děsivějších scénářů, byť ne tak nepravděpodobný.
Ad Bertie – Rusko se dle mě přikloní hlavně na svoji stranu a až mu poteče do bot, tak budem oprašovat výrazivo typu polovrstva.
Ale jsem jen obyč. civil, s povrchními znalostmi, takže mě neberte až tak vážně :-)
A ještě vlastně ospalý dodatek k závěru článku.
1) Západ nelze chápat jako jednolitou oblast. Jsme si podobně i ideově blíž, ale nakonec stejně každý hraje hlavně za sebe. Stačí se podívat nakrizi kolem Řecka – Francie, Německo, Itálie, Řecko, ČR,… – každý se snaží hrát , aby to bylo pro něj ekon. výhodné.
2) Tzv. Západ se nikdy nevysvleče z pokrytectví. To totiž není pokrytectví, ale opět nic než brutální boj mezi státy zabalený do jemného hávu diplomacie ,dvojích, trojích metrů, vytvářením závislostí slabších států dovozem humanitární pomoci atd. Státy se vždy budou chovat jako lidé – budou jednak tak, jak to bude pro ně převážně výhodné. A morální kredit, lidská práva, pomáhání slabším – ano zní to příjemně, ale v tomto světě je to pouze slabost, kterou tzv. Střed a jiní bezohledně využijí, protože tam se na takovéhle věci nehraje a reálný svět takto nefunguje. Ano, lokálně to lze jako luxus provozovat, ale pokud to globálně přijme pouze úzká skupina, byť mocných států za své, tak ostatní si nebudou brát servítky a okamžitě toho využijí (byť jen ekonomicky – podívejte se třeba , která z velmocí nejvíce pronikla do Afriky plné diktátorů se kterými se „slušné“ státy nebaví.
Jediná možnost je solidně se jako Západ hospodářsky, surovinově a hlavně ideově a demograficky stabilizovat a nebát se mít ostré lokty. Pak můžem vyvážet demokracii a humanismus, ale jen jako myšlenky, ne na bodácích.
Výtečný článek, nicméně – souhlasím s Bertiem, chybí „ruská pointa“. Možná autor soudí, že česká veřejnost je na ní příliš nezralá. Ti její jedinci, kteří jsou stabilizovanější, budou rozumět apelu Olega Gordijevského (a toho je velmi dobře brát vážně!), aby Západ vzal Rusko do hry, nikoliv naopak, protože ty existenciální výzvy jsou jinde a jsou značné.
A ještě poznámku k Zámorského „národnostně-levicovým“ diktaturám: je to nonsens, levice je z principu „inter-nacionální“, nelze takto vyviňovat pravici, to je obligátní klišé, které nefunguje. Mohlo by jít o diktaturu národně-populistickou (lidoveckou). Je možné, že takové hnutí někdy navazuje na socialistické hnutí, které ovšem zabarvuje nacionalisticky. A jak se tam dostane „krev a půda“, nemůže už jít o skutečnou levici. Tím není vyloučena existence „levicové“ diktatury – ale pojem „národnostně-levicové“, to je jen zcela účelové matení pojmů.
Zámorského závěr („hospodářsky, surovinově a hlavně ideově a demograficky stabilizovat Západ“) je něco jako montypythonovská rada vynalézt lék na všechny choroby a ten pak podat všem lidem. Civilizace, jejíž hospodářský „růst“ je založen na praxi dvou až tří různých metrů (eufemismus pro vyssávání třetího světa) se těžko na něčem shodne. Jedině na těch ostrých loktech, které však použije vůči sobě.
Západ se spíše může zachránit přibržděním po všech liniích – jednak aby se zbavil fatálních energetických závislostí, aby přestal být tak lákavým pro imigranty, a taky aby si uvědomil jiný rozměr života. Když to neudělá, nebude s jeho blížícím se koncem ani čeho litovat.
Díky za komentáře. Souhlasím, že Rusko mohlo být zmíněno – šlo však o glosu/ úvahu, ne komplexní studii.
Úvahu o Rusku přikládám zde:
http://www.onwar.eu/2011/01/22/new-start-updated-kissinger’s-china-scenario/
Jakub Janda
autor článku
K p. Schneiderovi – tím jsem chtěl naznačit jiné matení pojmů. Dělení pravice a levice nevzniklo ve 20. století, ale dříve. Šlo jen o zasedací pořádek ve francouzském parlamentu r. 1789, když Jakobité sedávali převážně vlevo od prezidenta a ostatní – ti s rozumějšími názory – vpravo. To asi víte, ale základní rozdíl je ve vztahu ke svobodám jednotlivce a roli státu. V dnešní době je převážně zakořeněný „konsensus“, že fašisté, nacisté a podobní jsou pravice a komunisté, anarchisté, socialisté atd. jsou ti levicoví. Když se ale podíváte na postupy a názory na svobodu jednotlivce a roli státu, tak jsou si tak neskutečně blízko, že je nelze takřka rozlišit. Jen se podívejte na stránky neonacistů, anarchistů, komunistů. Všude se to hemží “ proti kapitalismu, imperialismu, nadnárodním korporacím,..) O intrnacionální spolupráci nemluvě. Každá z těchto ideologií usiluje o co největší kontrolu společnosti, kontrolu (omezení) soukromého vlastnictví a podnikání, potlačení svobody a rozhodování za obyvatelstvo, všchny postavit sobě na „roveň“, všechny tyto skupiny mají nějakého nepřítele, který musí být „odstraněn“ (ať třída nebo národnost – jejich majetky mají být rozkradeny). Chápu, že většina lidí se na tyto názorové proudy dívá ideologicky. Ale když se na ně podíváte podle MÍRY ZASAHOVÁNÍ státu do života jedince, tak F,N,S,K budou na stejné straně a blízko u sebe.
Navíc, když se podíváte na politickou minulost Mussoliniho, tak před 1.sv.v. to byl zapálený socialista, který sovšem postoupil dál k militarismu. Zkratka NSDAP je jasná taky většině. Samozřejmě, že Hitler vykrádal komunistickou symboliku a rétoriku účelově, aby přebral voliče komunistům, ale program se velmi blížil konkurenci. Občas slyším i čtu, že velkokapitál jako IG Farben, Krupp apod. dál podnikal a vydělával za Hitlera, nebyl státní, tak to je velký omyl – podniky byly arizovány,(očištěny od podvratných živlů), pracovali tam otroci (političtí vězni dřeli i do konce komunismu). Myslíte, že pan Krupp si mohl dovolit říci, už pro Třetí říši dělat nebudu, budu dodávat britům?
Skutečné pravicové hodnoty – svoboda jedince, svobodné podnikání, možnost ovlivňovat politiku zdola jsou na opačné straně. Našel jsem zajímavý filmeček, který ten úhel pohledu vysvětluje. http://www.youtube.com/watch?v=ODJfwa9XKZQ&feature=related
Proto extrémní pravice by v pravém smyslu slova měla razit své hodnoty bez kompromisů.
Proto jsem psal nacionálně – levicové. Levicové, tedy diktátorské. Podle mě je matení pojmů právě současný většinový názor. Komunismus a fanacismus jsou jen dvě varianty téhož, ale samozřejmě se nemůžou vystát a označují se za protiklady, byť metody a výsledky jsou stejné.
Vyssávání třetího světa? To probíhá celé dějiny a nejen ze strany Západu. Co dělali (příp. dělají) muslimové, číňané, mongolové, aztékové i mayové, zuluuové, římané, řekové, kdysi dávno tibeťané, …. Na koho narazili, toho vyssáli. Dějinami vždy vládne právo silnějšího. Je to smutné, to s Vámi souhlasím, ale je to tak. Ani OSN, EU a podobné, zkostnatělé organizace to nezmění. I uvnitř jich samých platí stejná pravidla.
Nevím, jak by Západ zachránilo přibrždění po všech liniích ( máte snad na mysli i vědu a vzdělávání?) Máte pravdu, že zbavit se fatálních závislostí je podstatné; byť ne vždy možné (Čína prostě stopne prodej kovů vzácných zemin do USA před případným konfliktem a než by nahradily těžbu i zpracování, tak mezitím dojdou chytré zbraně, nebudou vyrábět elektroniku…)přestat být lákavým pro imigranty – souhlasím, byť to lze udělat v nouzi i jinak, ale to není o svobodě lidí.
„Uvědomit si jiný rozměr života“? Jaký? Více duchovní, méně sobecký? Dejte mi reálný příklad toho, co by měl západ udělat a nebyla to zároveň nevyzkoušená utopie. A co je na Západu tak špatného, že byste nelitoval jeho pádu? Vzdělání, svoboda, práva lidí (žen,otroků, menšin), vědecký pokrok, ekologie, zdraví,….nevím, co ještě jmenovat, doplňte sám. Jsou tu i strašné věc (ukažte mi ale ty samé – války , hlad nemoci, zneužíváníi. různé metry. kde nejsou) ano, ale co lepšího kde vzešlo a mělo skutečnou sílu se udžet ve světové džungli?
Přestože sám jsem založením idealista, do mezinárodních vztahů se tento přístup úplně nehodí. Západní civilizace, a její lídři to chápou, musí začít myslet „na sebe“ a věnovat se svému přežití. To, že intervence „kde se nám to hodí“ halíme do hávu boje za lidská práva apod. je jedna věc, to že to dělat musíme je věc druhá. Ale podle mého se blíží doba, kdy se to lidem začne říkat na rovinu. Chceme ropu pro naše hospodářství a do našich aut? Chceme, a proto pošleme vojáky tam kde jde o ropu, a nebude se to maskovat lidskoprávními, humanitárními apod. důvody. Upřímně si myslím, že lidé v Evropě a USA budou raději jezdit svými auty, než chodit pěšky a uklidňovat se tím, že všude po světě je demokracie. To co Západ potřebuje je SPOLUPRÁCE, ta je samozřejmě těžká, ale jednání „každý sám za sebe“ dlouhodobě výhodnější není. Osobně si myslím, že koncept EU je v mez. vztazích obrovským úspěchem. Má své chyby, to ano, ale je potřeba v něm pokračovat, vždyť EU je např. největší světovou ekonomikou.
ad/ Zámorský
Přejdu rychle váš politologický exkurs, protože to by bylo nekonečné psaní: když nasadíte určitý úhel pohledu, většinou vyždímáte žádoucí odpověď. Určitý pravicový relikt z prvobytně pospolné společnosti (soběstřednost, agrese) je nutný již k plození, k narození, v životu. Přeroste-li určitou míru, je smrtící. Určitý levicový civilizační nános (efektivita spojených sil, solidarita) je významný a prospěšný, nezmění-li se v těžkou deku. Doplňují-li se pravice a levice, jak to zná Východ, je to k životu (proto ta uměřenost!). Přeženou-li se k nevyrovnanosti, dopadají podobně diktátorsky, jednou zprava, podruhé zleva.
Ovšem s tím ekonomickým pozadím IIww jste fatálně vedle. Není ostudou přiznat, že komunisti měli pravdu, když učili o chamtivosti, která byla – spolu s fanatismem – příčinou světových válek. Jistěže byl IG Farben vlastněn z valné části privátními vlastníky, dokonce ve Spojených státech. Dividendy šly celou válku přes basilejskou Banku pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), sídlící v Basileji. Ta byla založena v roce 1930, v rámci tzv. Youngova plánu (splácení německých reparací po I. světové válce). Do jejího čela byli jmenováni zástupci vítězných velmocí a Německa. BIS fungovala jako banka a vykazovala zisky. Dividendy pak převáděla na konta svých zakladatelů (Bank of England, Říšská banka, Belgická, Italská a Francouzská centrální banka, First National NY, First National Chicago, J. P. Morgan, Bank of Japan). Youngův plán byl zřejmým začátkem masivních americko-německých finančních transakcí. Zaškrcené německé hospodářství nebylo schopno splácet reparace. Německo si na ně tedy půjčilo z Ameriky, zejména prostřednictvím firmy Sullivan & Cromwell. Ta zařizovala nejprve prodej německých dluhopisů, posléze i americké investice do Německa. Německo tak zaplatilo reparace Francii a Británii, o to větší pohledávky však vznikly v USA. Ty byly tak úspěšně v Německu kapitalizovány, že rozpoutaly přímo investiční smršť. Za druhou polovinu 20. let to údajně bylo 1,5 miliardy dolarů! Takový odliv volného amerického kapitálu svým dílem dokonce přispěl ke krachu na burze a následné hospodářské krizi na straně jedné, a na straně druhé pak k rozhodujícímu rozmachu nacionálního socialismu, se všemi důsledky. – Například banka J. P. Morgan pomohla vybudovat Göringovo letectvo (a ještě po celou válku financovala výrobu letadel Focke Wulf). IG Farben byl kapitálově propojen se Standard Oil – který zásoboval německé letectvo benzínem a mazadly. — A kromě jiného, právě přes BIS nacisté ukradli české zlato, které jim hanebně vydala Bank of England. — Zástupce generálního prokurátora Truman Arnold chtěl již v roce 1942 stíhat Standard Oil pro činnost proti zájmům státu. Standard Oil vysvětlila vládě, že válečné úsilí závisí na dodávkách její ropy, a ty by se mohly zastavit. Podobně bratři Dullesové pohrůžkou, že zastaví dodávky ropy do Británie, zabránili zveřejnění svých vztahů s IG Farben. Ve stejném roce popisuje budoucí prezident Spojených států, tehdejší senátor Harry Truman chování Rockefellera a jeho firem jako velezrádné. Vše, co se podařilo, bylo v souhrnu několik měsíců přerušených dodávek, jinak dodávala Standard Oil of New Jersey nacistům ropu po celou válku. Takto tedy vypadala v praxi ta echtovní „pravicová“ hodnota svobodně podnikat. Pochopitelně žádná skutečně pravicová hodnota nemůže být bez odpovědnosti, ta se vám však vytratila. Mluvíte zřejmě nikoliv o liberalismu, ale o libertinismu. Konzervativní hodnoty současná „pravice“ skutečně nezná. Patří tam právě uměřenost, skromnost, charita, odpovědnost. Nikoliv chamtivost a bezzásadovost. Takové pravice mi skutečně není líto.
pro Schneider: můžete prosím sem napsat odkazy na literaturu (zdroje) vztahující se k vašemu poslednímu příspěvku? Děkuji.
Není mi jasné, jak mohla vláda USA tolerovat dodávky ropy pro Německo? Přestože je soukromé vlastnictví v USA posvátné, takovéto chování může vést k vyvlastnění a obsazení rafinérií vlastními lidmi, nemluvě o tom, že tak daleko by to vlastníci zajít nenechali.
Kvůli poznání ekonomického pozadí IIww (explozivní téma!) jsem se začal zajímat o publikační činnost Johna Luftuse ( http://en.wikipedia.org/wiki/John_Loftus ), bývalého zpravodajce a prokurátora (velmi dobrá kombinace!). Česky vyšla kniha Ratlines a Tajná válka proti Židům (obě napsal s Markem Aaronsem). Mezi dalšími autory, významnými k tomuto tématu, jsou podle mého útržkovitého poznání Paul Manning, Anthony Sutton, Sidney Warburg, Edwin Black, Randy Davis, Charles Higham, Roland Holland, Anne Kornblut, Jacques R. Pauwels, Curt Riess, Toby Rogers, Kevin Ruffner, John Stanton a asi ještě mnoho dalších.
„Tolerance“ dodávek ropy Hitlerovi byla zřejmě dosažena bohapustým vydíráním, že Standard Oil přestane dodávat i Americe. Měla silnou pozici a podepsané kontrakty s producenty, takže výpadek ve válečném zásobování US byl reálnou hrozbou.
Hrozné je, že trestní stíhání proti Rockefellerovi a dalším (včetně Prescotta Bushe, otce a dědečka amerických prezidentů) vyšumělo do ztracena (ne sice úplně, akcie jejich podniků byly třeba zmrazeny, ale v padesátých letech už s nimi mohli obchodovat znovu – více o tom zde: http://zidovskelisty.blog.cz/1012/ekonomicke-aspekty-druhe-svetove-valky )
Morgenthauovo ministerstvo financí mělo prý na konci války tři tisíce vyšetřovatelů, kteří se zabývali porušením zákazu obchodovat s nepřítelem, takže to muselo být docela masové. Šílené je, že sami tito vyšetřovatelé se pak stali oběťmi šetření McCarthyho … on totiž J.E.Hoover nechtěl válčit s Hitlerem, naopak … o tom by mohl povídat Jiří Voskovec, který byl po válce rok držen v detenčním táboře na Ellis Island, jak se pak zjistilo, jen proto, že byl kýmsi označen za „předčasného antifašistu“. Tímto termínem J.E.Hoover označoval všechny, kteří byli proti Hitlerovi ještě před Pearl Harborem …
No, koukám, že už jsou čerstvější témata, ale zato jsem si dal o víkendu příjemnou říjnovou dovolenou v Krkonoších bez internetu – vřele doporučujui :-)
P. Schneidere – díky za obsáhlý výklad i odkazy ke studiu. Pozadí WW2 je stále málo známé, ale na takovéto provázanosti jsem se nezaměřoval, takže je tolik neznám ( více jen o už profláknutých švýcarech a nacisty „odložených“ židovských majetcích – dodnes mají co vysvětlovat :-) ) Ony všeobecně jsou tyto vztahy propletenější, než se masově předkládá. Jinak k J.E.Hooverovi bych jen dodal, že měl samozřejmě pletek více. Doporučuji knížku od Keitha Evanse Válka Bez konce. Jde o dějiny kriminalizace drog a krásně se tam vyjímá konopí, které mohlo ohromně posunout textilní a papírenský průmysl směrem k nižším cenám a vyšší produkci. Ale pro firmu DuPont, která zrovna zaváděla nylon to byl velký strašák konkurence a tak v r.1937 pomocí známých v médiích a policii protlačil kriminalizaci.
No nic, půjdu dál studovat :-)