fbpx

Americký investiční hrb

USS Yorktown (CG-48) vybavený technologií Aegis vstoupil do služby v roce 1984. Nyní je jedním z mnoha systémů z 80. let vyžadujících obměnu; Foto Photographer’s Mate 1st Class Martin E. Maddock, US NAVY

Bílé knize o obraně je na straně 118 graf odhadovaných nároků na investice v následujících letech. Okolo roku 2015, respektive 2020 jsou patrné dva vrcholy, kdy by měla v krátké době proběhnout obměna většího množství techniky, což samozřejmě vytváří tlak na vyšší finanční potřeby. Těmto vrcholům jsme začali říkat „investiční hrby“.

Jejich existence je zcela přirozená a čelí ji jakákoli organizace využívající ve větším množství techniku, která přirozeným způsobem fyzicky i morálně zastarává. Logika je vcelku jednoduchá – v určitém roce (letech) je pořízena technika, která má určitou životnost, takže je nutné ji po, třeba dvou až třech desítkách let, obměnit. Vzhledem k tomu, že vojenské systémy jsou obvykle komplexnější, technologicky náročné, je v určitých obdobích potřeba vyšších finančních prostředků na investice, protože dojde ke kumulaci požadavků. Pokud by k nákupům a následně obměnám docházelo průběžně, „investiční hrby“ sice stále budou existovat, ale budou lépe rozložitelné. To ovšem není tak jednoduché, protože obvykle dochází v určitém období ke zvýšení investic (což je dáno třeba politickým rozhodnutím kvůli zhoršení bezpečnostní situace), nakoupí se, či obmění celá řada systémů, přičemž jejich životnost je podobná.

Koneckonců „investičním hrbům“ čelí i domácnosti – pokud v různých obdobích nakoupíte třeba televizi, počítač, vozidlo a lednici a konec jejich životnosti, či zásadní porucha se nakumuluje například do půl roku, pak máte velký problém. Buď musíte něco oželet, sehnat větší množství peněz, či se pokusit životnost některé techniky prodloužit.

Prodlužování životnosti techniky je další částí „investičních hrbů“. Zdánlivě jde o dobré řešení, ale dlouhodobě nejlepší není. Třeba proto, že udržování zastaralé techniky v provozu je obvykle dražší (u zmíněné televize a lednice třeba vyšší spotřeba energie) a zároveň je vyšší pravděpodobnost poruchovosti, či neopravitelné poruchy. Pak se stane to, co jsme identifikovali v Bílé knize – nekontrolovatelně a zdá se, že nevyhnutelně, se stejně do krátkého období soustředí nutnost vysokých investic, na které obvykle ovšem nejsou peníze, takže se musejí rozkládat v čase. To ovšem také není řešení, protože se musejí systémy pořizovat po částech (trvá delší dobu, než je systém plně funkční) a zároveň tyto části mají rozdílnou životnost, což může v budoucnosti komplikovat jeho obměnu.

Dobrým příkladem, že problému „investičních hrbů“ nečelí zdaleka jen Česká republika je text, který vyšel v listu Wall Street Journal s názvem ‚Geriatric‘ U.S. Arsenal Needs Expensive Face-Lift. Spojené státy jsou nyní v situaci, kdy je „dohnaly“ zvýšené investice z doby vlády prezidenta Ronalda Reagana, který kladl velký důraz na „revitalizaci“ obranných schopností amerických ozbrojených sil negativně poznamenaných vietnamskou zkušeností. Na jednu stranu se mu podařilo zvýšit kvalitu amerických ozbrojených sil, na stranu druhou se dnes, v době kdy se plánují škrty, potýkají s potřebou obnovit velké množství systémů, především u námořnictva, u letectva i pozemních sil.

The Abrams tank, the Army’s main battle tank, entered service in 1980. The Bradley infantry fighting vehicle, an armored troop carrier, debuted a year later.
The Aegis guided-missile cruiser, a warship designed to counter the threat of Soviet warplanes armed with antiship missiles, entered service in 1983. Today, the bridges of older Aegis ships are reminiscent of the video arcades of the 1980s: monochromatic consoles with push-button controls. „The systems that we are replacing are Commodore 64 technology,“ says Navy Capt. Brian Eckerle, invoking the primitive home computer to describe ongoing efforts to modernize Cold War-era ships.

Americký ministr obrany přitom předpokládá, že bude muset dojít ke snižování amerických výdajů na obranu. To bude znamenat neschopnost obměny, popřípadě rozvoje jednotlivých, mnohdy zastaralých systémů. Americký obranný průmysl se již chystá na bitvu v Kongresu o rozpočet na obranu, respektive o zakázky.

For their part, industry officials will argue that pushing past the anticipated $315 billion in defense cuts over the next decade would leave thousands of Americans out of work. Lawmakers have argued that foreign military sales of U.S. hardware, such as fighter planes and naval ships, would be enough to support the defense workforce, according to recent reports in the Wall Street Journal.

Zmiňovaný „hrb“ nemusí být však pouze investiční, ale i personální. Pokud v některém období vznikne požadavek na zvýšení počtu ozbrojených sil, obvykle v jiném období se musí systém vypořádat s jejich odchody (motivačními příspěvky k odchodu, vyrovnáním za předčasné ukončení závazku, výsluhami apod.), takže krátkodobá a někdy i dlouhodobá vyšší úspora není možná. Navíc hrozí riziko, že přirozenou cestou v určitém období opustí armádu větší množství specialistů (pokud budu chtít v krátkém období zvýšit počet některých specialistů dvojnásobně, musím počítat s tím, že cca za 20-25 let větší část z nich odejde do civilu; samozřejmě, část z nich bude odcházet průběžně, ale pokud budou podmínky výhodné, odejde jich jen málo, takže pokud nepřijmu nějaké zvláštní opatření, budu se muset v krátkém období vypořádat s jejich náhradou).

„Personální hrb“ je opět případ České republiky, ale i Spojených států. Po roce 2001 došlo k poměrně rychlé expanzi amerických ozbrojených sil, které se v příštích letech, zvláště v souvislosti s plánovaným ukončením mise v Afghánistánu mají opět zmenšovat. Například pozemní vojsko se má do roku 2016 zmenšit o 50 tisíc vojáků, přibližně na 520 tisíc mužů a žen ve zbrani. Není vyloučeno, že snižování počtů bude pokračovat.

Gen. David Rodriguez, who took over as head of U.S. Army Forces Command on Monday, said that as troops withdraw from Afghanistan, one brigade may have to take over where two have been working. And he said they must be trained to coordinate and use the high-tech surveillance, communications, and command and control systems that are flooding into the war zone.
„I don’t think we can afford to have a bunch of tailored forces for different things,“ Rodriguez said in an interview with The Associated Press just before he took over his new command. „That’s why we’re going to have to be able to operate across the full spectrum of conflict and use the tools and apply them in the right way.“

A ještě jedna poznámka generála Rodrigueze stojí za povšimnutí. Přivede nás zpátky k „investičním hrbům“. Tentokrát ne ani tak k aktuálním, jako k těm budoucím. Jeho slova použiji jako ilustraci, byť on je říkal v jiné souvislosti, která se netýkala „hrbů“:

„In my first 20 years in the Army, we probably got about 20-30 new systems,“ Rodriguez said. „In 15 months [in Afghanistan] when I was a division commander, I got 172 new ones.“

15 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

15 Comments

  • Profilový obrázek
    Honza
    19. 9. 2011, 14:04

    (Tragi)komické ovšem je, že v případě personálního hrbu u Armády České republiky tento nevzniká náhlou expanzí vojsk a následným dožitím personálu; u nás nadpočetnost vzniká prostě neustálým rušením dalších a dalších jednotek.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    19. 9. 2011, 14:21

    Oba (strukturální) problémy souvisejí s teorií demobilizace OS, která u nás není fakticky nijak rozpracována, a už vůbec ne v případě profesionálních ozbrojených sil. Historicky, zejména po 2. světové válce, byl relativně jednoduše řešen první okruh problémů: personál. – Ekonomika měla absorbovat personál, který byl v relativně krátkém období uvolněn, ale neměl se kam vrátit. – Původní místo mohlo být změněno na místo ve válečném průmyslu, který však zároveň procházel konverzí. V každém případě demobilizace profesionální armády v době recese vyvolá problém v náboru. – OS budou mít problém demonstrovat, že jsou „sociální zdviží“, jestliže vojáci nebudou úspěšní na trhu práce.
    Pokud jde o „železo“, tak to končilo po WWII ve skladech a OS zažívaly během studené války jeho obměnu – rozvoj. Obrácenou fázi, kdy je limit stlačován dolů nezávisle na skutečném životním cyklu techniky, si USA i ostatní státy prošli po roce 1990. Částečně to bylo řešeno nahrazením jednoho systému jeho novou generací, kdy se schopnost personálně „zmenšila“, ale „výkon“ byl zachován. To ale nejde dělat do nekonečna. Jednak je potřeba pumpovat peníze do RaD, jednak je třeba zachovávat odpovídající personální jádro (zkušenost) schopné budoucí inovaci realizovat jak technicky, tak i z hlediska použití nové generace vojska. – Konečně, v profesionální armádě se vojáci rozhodují jestli chtějí sloužit a když nevidí perspektivu, pak odejdou. Pak nezbývá nic jiného, než si znovu projít fází učení se na pokusech a omylech, jestliže generace zkušených po sobě nezanechala nějaké „písemné svědectví“. Těžké je ozbrojené síly stavět, daleko těžší je však je redukovat tak, aby se zachovala jejich vitalita pro případnou fázi jejich nové výstavby.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    19. 9. 2011, 14:55

    Personální hrb – V případě věkové struktury jde o rozklad rizika, že v jednom časovém intervalu vám zmizí podstatná část vojáků, na které je založena schopnost a vy za ně nebude mít náhradu. Takže jestliže jsem rekrutoval např. v jednom roce 5000 osob ve věku 20 až 23 na dobu 4 let a po čtyřech letech se polovina z nich rozhodla neobnovit závazek, pak musím sehnat 2500 vojáků. Ikdyž je seženu „ředí“ se mi kvalita = 2,5 tisíce zkušených a 2,5 tisíce méně zkušených. Hloupé ovšem je, když na těch 2,5 tisíce nedosáhnu a dostupných je třeba jen 1000.
    Samozřejmě, že doplňování by mělo být rozloženo i po organizační struktuře tak, aby nedošlo k tomu, že u jednoho útvaru odejdou zkušení a budou nahrazeni méně zkušenými. Je tu sice jádro zkušených praporčíků, ale co když i oni se rozhodnou houfně ukončovat svou kariéru…
    Historicky byl personální hrb v 50. letech, po roce 1968 a asi nás to čeká teď…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Otaku
    19. 9. 2011, 16:26

    U toho námořnictva na tom asi něco bude, křižníky jsou projektovány v 70. letech a dnes jediná třída torpédoborců v 80. letech… nové třídy Zumwalt budou jen tři kusy a starší Arleight Burke se bude stavět i nadále místo vývoje něčeho lepšího. Jak dopadne program LCS je otázka. O tom, jak se letectvo potýká s náhradou F-16 a F-15, vyvíjených od 70. let, nedávno pěkně popsali v ATM.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Petr Seifert
    19. 9. 2011, 16:36

    Dobrý den,

    Protože jsem praporčík, rád bych se vyjádřil k praporčíkům. Pan Pernica zde zmínil „jádro zkušených praporčíků“ a jejich houfné ukončování služebních poměrů.

    No, podle statistické ročenky 2010 tvoří praporčíci 28,99 % z počtů VZP. Z nich je 55,83 % ve věku 30-39 let, 24,47 % ve věku 40-49 let a 1,68 % ve věku nad 50 let. Zhruba 1/3 všech vojáků jsou praporčíci. To by měli být Ti vojáci u nichž ztráta jejich zkušeností a znalostí ve větší míře může znamenat problémy pro výcvik a výchovu nových profesionálů. To se koneckonců vždy projeví na výsledném výkonu celé jednotky nebo útvaru.

    Ale zpátky k tématu. Zarážející je, že čtvrtina praporčíků má odslouženo na výsluhu, protože slouží zpravidla 20 a více let a pozoruhodný také zajisté bude ta část praporčíků z věkové kategorie 30-39 let, s více než 15 let služby-nárokem na výsluhu.

    Domnívám se (a jedná se jen o můj osobní odhad), že případný hromadný odchod praporčíků s více než 15 lety služby z armády způsobí problémy. Ne neřešitelné, ale velice nepříjemné. Že to není plácnutí jenom do vody a že praporčíci budou velice citlivě reagovat na případné otřesy v platové a výsluhové oblasti indikují počty praporčíků, kteří požádali v roce 2010 žádost o propuštění ze služebního poměru, kdy mezi roky 2006-2009 nepožádal jediný praporčík o propuštění, ovšem v roce 2010 jich bylo 48. Zvláštní je také nárůst počtů praporčíků, kteří odešli z armády při uplynutí platnosti jejich závazků. Porovnejte sami: 2006-32, 2007-51, 2008-55, 2009-35, 2010-291. Téměř desetinásobná nárůst? Je to náhoda nebo nějaká anomálie? Podle mne těžko. Na závěr bych rád citoval mou oblíbenou statistickou ročenku 2010: „Odchodovost VZP se projevila především ve věkové skupině 41-45 let u praporčíků, ale výrazný nárůst byl zaznamenán i u rotmistrovského hodnostního sboru ve věku 26-30 let. Opět náhoda? Nevím. Těším se na statistickou ročenku 2011.

    Přeji všem krásný den.

    REPLY

Nejnovější komentáře