Robotizace v oblasti vojenství, která byla charakteristická pro posledních deset let, je teprve začátkem. Podle mě je potvrzením toho, že nyní procházíme tzv. Revolucí ve vojenství (Revolution in Military Affairs, RMA).

A Revolution in Military Affairs is a major change in the nature of warfare brought about by the innovative application of new technologies which, combined with dramatic changes in military doctrine and operational and organizational concepts fundamentally alters the character and conduct of military operations.

Těchto zlomových okamžiků bylo v historii několik a primárně vždy souvisí s příchodem nové technologie, která vyžaduje hlubší změnu ve všech ostatních procesech od plánování, výcviku až po operační nasazení.

Some analysts maintain that there have been only three and that these have been linked to the nature of the societies: agrarian, industrial, and information. Others have identified as many as fourteen. There is agreement, however, that technology alone is insufficient to bring about a true revolution in military affairs.

Jsem toho názoru, že jedním z ukazatelů, že RMA probíhá je primárně finanční náročnost na pořizování, udržování a rozvoj stávajícího systému (systémů), neschopnost, primárně států, nalézt na ně finanční prostředky a/nebo jeho (jejich) překonání. Zjednodušeným příkladem mohou být opevnění.

Zatímco Římané byli mistři v opevňovacích pracích a v obléhání, raně středověká Evropa na toto umění na řadu století zapomněla. Důvodem byla například rozdrobenost, technologická stagnace ve vedení válek, ale samozřejmě i finanční náročnost na výstavbu. Rozmach budování hradů a opevněných měst nastal opět někdy kolem 10. 11. století. Průběžně rostla finanční náročnost, takže zdaleka ne každý si mohl dovolit špičková opevnění. S příchodem nových technologií – střelného prachu a děl – ovšem efektivnost obranných prostředků začala postrádat smyslu, což mělo dopad i na vedení válek.

Podobnou revoluci způsobil příchod letadel, tanků, ponorek apod., které měly velký dopad na strategii, taktiku, organizaci i doktríny. Neznamená to, že ve chvíli, kdy se objeví nová technologie, začíná RMA. Někdy k revoluci vede kombinace nových systémů, někdy stačí jeden. Ale zpátky k letadlům. V případě letecké techniky nicméně dosáhly v současnosti náklady takových výšek, že si ty naprosto špičkové může dovolit pouze několik zemí a logicky, ostatní státy se stávají zranitelné a jsou plně závislé na těch ostatních.

Bezpilotní prostředky jsou jedním ze způsobů, jak radikálně snížit náklady a zároveň zajistit podobný efekt. Průzkumné roboty jsou postupně nahrazovány útočnými a obrannými (nejenom ve vzduchu, ale i u pozemního vojska). Vznikají kombinace obou. Příkladem je Switchblade od firmy AeroVironment, který je současnosti testován v polních podmínkách.

Switchblade is basically a man-portable tactical UAV that, in addition to providing real-time aerial imagery to small units of soldiers, can be converted into bomb that the operator can fly into targets he identifies using the drones cameras. The drone is fired via a launch tube and then can either glide or use a quiet electric motor to fly (autonomously or controlled by a soldier) to its target area. Once there, it can beam back images of the area If the troops on the ground need to get rid of that target in a hurry, they arm the switchblade’s explosive charge and tell it to fly into the enemy.

Pozemní vojsko za menší množství těchto strojů dalo AeroVironmentu 4,9 milionů dolarů. To je naprosto směšná částka ve srovnání tím, co se vydává na nadzvukové letouny typu F-22, či F-35. Nechci tyto prostředky v žádném případě srovnávat, ale do budoucna můžeme očekávat, že role tradičních letounů bude více a více specifičtější, respektive jich bude zapotřebí mnohem menší množství. Nejde přitom jen o cenu stroje jako takového, ale i osádku, která stojí miliony dolarů a její ztráta je citelná nejenom z hlediska ztráty zkušenosti, ale samozřejmě i financí.

Bezpilotní letoun „kamikadze“ je levný, ten kdo jej řídí je v bezpečné vzdálenosti od cíle, může být jednoduše vyráběn ve větších množstvích a působit nepřátelům značné škody. S nadsázkou říkám, že v budoucnosti může mít Česká republika znovu bombardovací letectvo. Nikoli takové, jaké si představujeme nyní – obrovské letouny schopné na velkou vzdálenost nést náklad bomb -, ale větší množství, snadno rozmístitelných malých bezpilotních strojů, které jsou samy bombami a mohou nepřátelům působit vážné škody.