Toxický styl vedení podřízených a destruktivní lídr
Toxický styl vedení podřízených (toxic leadership) je v ozbrojených silách ČR (OS ČR) relativně neznámý pojem z oblasti řízení a vedení podřízených. Aktuálně se mu při výchově a vzdělávání podřízených nevěnuje téměř žádná pozornost. A to přes to, že se dá za určitých okolností klasifikovat jako bossing nebo může být považován za jeho předehru. V tomto článku se budu zabývat toxickým stylem vedení podřízených jako samostatnou kategorií. Pro tento účel si dovolím toxické vedení podřízených vyjmout ze širší oblasti bossingu a to zejména z toho důvodu, že tento jev nezahrnuje celou škálu aktivit spadajících do definice bossingu a také proto, že se jedná o problém přesahující do problematiky vedení a řízení podřízených, která je u nás zejména na nejnižších úrovních velení zanedbávána.
Hned na začátku musím konstatovat, že pojem toxického stylu vedení podřízených není mezi vojáky OS ČR příliš známý. I přes to, že se definování tohoto pojmu datuje do poloviny devadesátých let minulého století, není v adekvátním měřítku zahrnutý do odborné přípravy vojenských profesionálů ani do prevence sociálně nežádoucích jevů, kam v mnoha případech patří. Bohužel, výsledkem je všeobecná nevědomost, která vytváří ideální předpoklad pro bujení tohoto nežádoucího jevu. Dá se říci, že v tomto případě není nevědomost blažená, ale že řádně bolí-a to nejenom vojáky, kteří mají tu čest a musí pracovat s veliteli, kteří toxický styl vedení podřízených vědomě či nevědomě aplikují v praxi-ale i celou organizaci, u které dokáže zablokovat její výkonnost a má vážné dopady na mezilidské vztahy.
Jelikož v našich OS zcela chybí debata na téma umění nadřízených vést své podřízené, rozhodnul jsem se napsat tento článek a poukázat na některé problémy spojené s vedením podřízených, které si nadřízení na různých stupních velení neuvědomují nebo nechtějí připustit, a které mají negativní dopad na funkcionalitu jednotek a štábů. Samozřejmě, uznávám, že v OS ČR pracují i skvělí velitelé – skuteční lídři svých podřízených, ale mým úmyslem je psát o těch, kteří lídry nejsou a které naneštěstí chrání neznalost a netečnost jejich kolegů, nadřízených a podřízených.
O tom jak probíhá diskuze například ve Velké Británii se můžete dočíst zde:
The British Army is suffering from „toxic leadership“ and „systemic failures“ from its senior officers, a departing major has said in an excoriating attack. They are accused of being „too busy pursuing the next rung on the ladder“ to say something with „sufficient conviction“ for reform to happen, said Major Patrick Little. He accused the Army hierarchy of allowing a tolerance of „toxic leadership“ to develop that has „bred deeply dysfunctional command climates“. But without a robust appraisal system ineffective senior commanders see continued their careers „sail on undisturbed“. The current climate in the Army was one of „deteriorating communication, intolerance of dissent, tolerance of toxicity and perceived tolerance of inadequate senior officer performance“. This was all presenting substantial obstacles to urgently needed reform, he said. The officer, who has served in Afghanistan, Bosnia and Northern Ireland, also warned that the Army is losing its most talented future leaders, frustrated with their suggestions being ignored.
Definice toxického stylu vedení podřízených
Jak bychom mohli tento negativní jev definovat, aby bylo každému jasné, o čem je v tomto článku řeč? Snad nejjednodušší definici toxického stylu vedení podřízených nabízí tam, kde se tímto problémem zabývají systematicky a na nejvyšší úrovni. US Army Center for Army Leadership vydalo v roce 2011 zprávu, ve které se zaměřilo na problém toxického stylu vedení podřízených (John P. Steele; Technical Report 2011-3; Antecedents and Consequences of Toxic Leadership in the U.S. Army: A Two Year Review and Recommended Solutions) a ve kterém bylo toxické vedení podřízených definováno jako chování velitelů, kteří se prosazují na úkor svých podřízených a obvykle tak činí bez ohledu na dlouhodobé následky a dopady na jejich podřízené, jejich jednotky a vojenskou profesi. O tom jak důležité téma je kvalita vedení podřízených v zámoří dokládají slova, která pronesl generál Dempsey krátce po převzetí funkce náčelníka štábu US Army.
Dempsey said he would not “accept the notion that there are simply bad apples out there” and move on. Instead, he has a plan to remove the bad apples from the barrel of command.
Pojďme však dál k tématu. Velitelé aplikující toxický styl vedení podřízených jsou zpravidla silné osobnosti se sklony k autoritářství, které všeobecně jednají v souladu se stanovenými cíly, úkoly, posláním a strategií organizace, ovšem výsledky nedosahují prostřednictvím svých podřízených, nýbrž na jejich úkor. Velice často se obklopují svými oblíbenci a ostatní podřízené nevidí jako plnohodnotné a platné členy týmu, ale spíše jako jednorázové nástroje k uskutečnění jejich vlastních osobních cílů. Neumí navodit pozitivní pracovní klima podporující morálku podřízených a jejich toxickým stylem vedení demotivují a destruují své pracovní týmy. Umně řídí informační toky a procesy probíhající skrze ně takovým způsobem, který jim vždy umožňuje zůstat ve výhodě oproti jejich podřízeným a který jim dovoluje manipulovat ostatními ve svůj prospěch. Zcela záměrně potlačují kreativitu a iniciativu podřízených. Jiné než vlastní názory odmítají, dokazují podřízeným, že jsou nekompetentní a aplikují na ně metody mikromanagementu.
Klasickým nedostatkem takových lídrů je chabá nebo selektivní komunikace uvnitř i vně jejich týmu. Krátkodobě tito lídři a jimi vedené týmy dosahují dobrých nebo i velmi dobrých výsledků. To však neplatí v dlouhodobém horizontu, kdy je taková výkonnost neudržitelná.
Lídři aplikující toxický styl vedení podřízených bývají často považováni za sebevědomé, náročné a tvrdé velitele, pro které není žádný problém neřešitelný a žádná překážka nepřekonatelná. Ve skutečnosti se však jedná o egoistické vojáky, kteří mají problémy s praktickou aplikací zásad týmové práce. Velice často uplatňují jiné normy a pravidla chování pro sebe a jiné pro podřízené. Když je to nutné, zastrašují podřízené, případně jim všemožně znepříjemňují pracovní život, dokud nedosáhnou jejich poslušné rezignace nebo odchodu.
Destruktivní lídři jako nositelé toxického stylu vedení podřízených?
Nedávno jsem na internetu objevil velice zajímavou studii, ve které Padilla, Hogan a Kaiser (The toxic triangle: Destructive leaders, vulnerable followers, and conducive environments; Leadership Quarterly, 18; 2007) popisují teorii toxického trojúhelníku. V ní se vše točí okolo tzv. destruktivního způsobu vedení podřízených (destructive leadership) a k němu autoři uvádí tři domény, které tento destruktivní způsob vedení podřízených vytváří. Hned první doménou jsou tzv. destruktivní lídři (destructive leaders). Destruktivního lídra můžeme popsat jako charismatického jedince, který má potřebu využívat moc pro vlastní potřebu místo pro užitek organizace, má sklony k narcismu, prošel si ve svém životě negativními osobními zážitky, které u něj rozvinuly nenávist nebo nepřátelství k lidem nebo určitým skupinám lidí, k nějaké organizaci nebo i její části.
Tato charakteristika sama o sobě ovšem nestačí k tomu, aby se mohli jedinci stát destruktivními lídry. K tomu, aby se mohli stát destruktivními lídry, potřebují, aby byli podpořeni dalšími dvěma doménami toxického trojúhelníku. Jejich růst a vliv totiž výrazně determinují podporující prostředí a ovlivnitelní podřízení.
Jenom podporující prostředí (rozumějte ve prospěch destruktivních lídrů) umožňuje jejich růst do velitelských pozic různých stupňů, kde mohou uplatnit svůj toxický styl vedení podřízených. Jak bychom toto podporující prostředí mohli co nejjednodušeji charakterizovat? Prostředí pozitivně podporující destruktivní lídry a následně toxický styl vedení podřízených je založeno na nestabilitě prostředí, pocitu ohrožení převládající v tomto prostředí, kultuře a společenských normách, které jsou běžné v daném prostředí, případné absenci dostatečných kontrolních mechanismů a celkovém rozdělení kompetencí a moci.
Podřízení, kteří jsou více či méně ovlivnitelní destruktivním lídrem, tvoří třetí doménu toxického trojúhelníku. Jsou to právě podřízení, kteří dovolují destruktivním lídrům uplatňovat toxický styl vedení v praxi. Oni sami určují jak moc je nebo bude destruktivní lídr „úspěšný“. Destruktivní lídr s toxickým stylem vedení podřízených totiž nutně potřebuje podřízené, kteří ho budou následovat-neboli bezvýhradně tolerovat nebo podporovat a pomocí kterých eliminuje skupinu svých reálných nebo domnělých odpůrců. Přestože si to mnozí podřízení neuvědomují nebo uvědomit nechtějí, patří do jedné ze dvou podskupin, na které se tato skupina dělí.
Jsou to podskupina mlčící většiny (pasivně se podřizujících podřízených) a podskupina aktivní menšiny (aktivně spolupracujících podřízených). Zejména aktivitou aktivních podřízených, u kterých se kombinují vnitřní nenaplněnost, nízké sebevědomí, nevyzrálost, ambicióznost, hodnoty a přesvědčení shodné s hodnotami a přesvědčením destruktivního lídra a některé záporné osobní vlastnosti dochází k zesílení pozice destruktivního lídra a umocnění toxického stylu vedení podřízených (kteří se rekrutují především z podskupiny mlčící většiny a skupiny odpůrců).
Dovolím si v tomto okamžiku malou odbočku a zastavím se u podskupiny mlčící většiny. Je to skupina, která má obrovský vliv na to, v jakém rozsahu je destruktivním lídrům umožněno realizovat se při vedení podřízených a je to také skupina, která následně nejvíce trpí pod jhem destruktivního lídra a jeho toxického stylu vedení podřízených. Rád bych v této souvislosti poukázal na zvláštní paradox, který se u této podskupiny vyskytuje. Jako vojáci a příslušníci OS by měli mít dostatek morálních vlastností a osobnost silnou dost na to, aby se destruktivnímu lídrovi legálně postavili a nahlas vyslovili svůj nesouhlas s toxickým stylem vedení podřízených, kterému jsou vystaveni. Od vojáků se očekává dostatek odvahy nejenom na to, aby se postavili nepříteli, ale i k tomu, aby dokázali vhodnou formou čelit destruktivnímu lídrovi. Bohužel je paradoxem, že k tomu veliké množství vojáků odvahu nemá. Tento nedostatek jedné ze základních vlastností vojáka z nich pak činí snadný cíl destruktivního lídra a má vážný dopad na celkové etické prostředí převládající v OS.
Současná situace
Je jasné, že v OS ČR pravděpodobně nikdy nemůže dojít k ideálnímu a plnému souběhu působení všech tří domén toxického trojúhelníku a rozkvětu toxického způsobu vedení vedení podřízených, ale bylo by naivní myslet si, že je vše v pořádku a destruktivní lídři se v našich OS nevyskytují. Opak je pravdou. Vyskytují se u všech jednotek a na všech stupních velení. Zkuste se zamyslet. Jste schopni identifikovat alespoň jednoho velitele ve Vašem okolí, kterého by jste charakterizovali jako destruktivního lídra se sklony k toxickému způsobu vedení podřízených? Pokud ano, je jasné, že vedení OS ČR tento problém nemůže nadále přehlížet a mělo by se tomuto problému náležitě a systémově věnovat. Je to stejně důležité pro další rozvoj OS a jejich profesionalizaci, tak i pro boj proti sociálně nežádoucím jevům a pro vytvoření pozitivního etického prostředí a kvalitních podmínek ke službě pro všechny vojenské profesionály.
Primární aktivity pro růst a skutečný rozvoj lídrů všech úrovní (bez ohledu na hodnostní sbor) a eliminaci maxima příležitostí pro růst a postup destruktivních lídrů by měly směřovat do oblasti vzdělávání a výchovy. Zde se musí položit solidní základy znalosti problematiky vedení podřízených, které jsou základním stavebním kamenem výchovy velitelů-lídrů,kteří budou morálně a eticky na požadované výši. Také se musí definovat a implemetovat takové řídící a kontrolní mechanismy při výběru velitelů-lídrů podřízených, které budou maximálně eliminovat potenciální destruktivní lídry, kteří mají sklony k toxickému stylu vedení podřízených.
O tom, jak k tomuto problému přistupují jinde je vidět z tohoto příkladu (Army Times):
Life in the 172nd Infantry Brigade, by most accounts, was hell when Col. Frank Zachar was in charge. Senior officers said Zachar threatened their careers and dressed them down when they could not follow his confusing guidance. Before a one-star general arrived to investigate the withering command climate, Zachar gathered his command staff to bully them into silence, several subordinates said.“He said that if we are disloyal … then he was going to take an ice pick and shove it in our left eye,” read one lieutenant colonel’s sworn statement. “He said this more than once and said it was exactly what he meant.”A major on Zachar’s staff said Zachar asked him to be his “directed telescope” and gather intelligence on what subordinate leaders were saying about him.Four of Zachar’s six battalion commanders and four of his five sergeants major said they felt he had a negative leadership style, according to an investigation into the command climate. Zachar was relieved Jan. 3, after eight months in command, “due to a loss of confidence in his ability to command,” said Col. Bryan Hilferty, U.S. Army Europe spokesman.
Závěr
Na závěr bych rád připoměl, že je povinností všech nadřízených vytvářet podřízeným pozitivní a kvalitní prostředí a podmínky ke službě. Bylo by velice mylné a naivní myslet si, že odpovídající kvalita lídrů do prostředí a podmínek ke službě jaksi nepatří. To je omyl. Naopak. Kvalita lídrů je jedním z rozhodujích determinantů pro kvalitu služebního prostředí a podmínek, které vytváříme pro práci podřízených v našich OS. V OS vše začíná a končí kvalitou lídrů. Jsou to lídři kdo tvoří formální i neformální normy. A jsou to opět lídři, kteří svým chováním a vystupováním dávají příklad podřízeným a určují co je etické, morální a aprávné. Kvalitní lídři jsou tím, co odlišuje profesionální armády od těch ostatních-neprofesionálních. Proto, pokud budeme nadále zanedbávat výchovu lídrů všech stupňů (je jedno jestli se jedná o poddůstojníky, praporčíky nebo důstojníky), nikdy se nebudeme moci nazývat pravými profesionály. Eliminujeme desktruktivní lídry s toxickým stylem vedením a posuňme naše OS o další stupínek profesionality výše.
Musím reagovat, protože dnes se přesně kvůli stejným nadřízeným, jejichž morální hodnoty jsou přesně popsány v tomto článku zastřelil v Hranicích kolega. Nemohlo to dopadnout jinak jen všichni čekali, že zastřelen bude někdo z velení. V roce 2009 byl za podivných okolností odejit velitel spojovací roty. Na jeho místo nastoupil ,,člověk“jehož první věta zněla ,,tady bude peklo!“.A taky začalo! Na denním pořádku byly nadávky, vyhrožování civilem, kopání do lidí na palebné čáře při střelbách. Ti kdo to nevydrželi psychicky a chtěli odejít byli vydíráni. Po dvou letech jsou jeho podřízení velitelé čet a družstev tak psychicky zpracováni, že začali myslet a chovat se stejně jako jejich vzor. Kdo se nepodřídil byl donucen dát výpověď. Když si někdo našel místo k přestupu, tak tam velitelé čet z vlastní iniciativy volali a očernili dotyčného natolik, že nebyl přijat. Nejhorší na celé věci je ,že v armádě se podobné excesy zametají pod koberec. A tak se nedivím , že slabší jedinci chování ve stylu ,, voják není víc než nastartovaná vetřieska!“(doslovná citace Kpt.I.M.) a neustálé ponižování, navíc v době ekonomické krize a snižování platů , neunese a obrátí z braň proti sobě.
Český rozhlas: „…Mluvčí Růžičková odmítá, že by u útvaru byly problémy se šikanou…“
Protože je šikanují nadřízení, není to šikana….
Každopádně soustrast rodině i kolegům.
Takovej prototyp „toxíka“ je i nejmenový blondýn-instruktor základního výcviku z Vyškova. Teda jestli tam ještě je.Myslím, že ani není třeba psát jméno :-)
Připojím se k reakci na výše uvedený článek. Velmi výstižné. U armády sloužím 16 rokem a zažil jsem mnoho velitelů včetně těch utvarových. Pouze dva znich byli takoví, se kterými bych šel kamkoliv. U mého současného působiště je bohužel více důstojníků a o.z. než poddůstojníků a praporčíků a panuje tam tam přesvědčení že co důstojník to manažer a velitel.Vrchní praporčík zde neexistuje. Bohužel ne každý důstojník může být dobrý velitel ale chuť moci je pro velkou většinu z nich neodolatelná. Ve vedení útvaru byli všichni toxičtí (naštěstí již se tato parta definitivně rozpadá, poslední dva již odcházejí a ZV si samozřejmě na útvaru zajistil místo OZ, protože v civilu by se s takovými toxickými schopnostmi neuživil. Aroganci moci ze strany nadřízených vnímám za poslední 4 roky jako velmi vzrůstající. Džungle v právním světě AČR jim v tomto pouze napomáhá. Platí tu staré heslo dob minulých „Kdo nejde s námi jde proti nám“. Bývalé vedení útvaru si pečlivě vychovávalo svoji armádu naprosto loajálních lidí schopných všeho, dokonce sám velitel útvaru vybízel“SVOJE“ lidi s různou hierarchií podřízenosti aby mu přímo sdělovali v čem jsou nespokojeni se svými nadřízenými. Ty dotyčné pak buď „přetavil“ nebo mu práci znepříjemňoval každý den. Děkuji Petru Seifertovi za tento článek, zajímalo by mne zda by tento článek otiskl i časopis A REPORT ve kterém najdeme jen samé pozitivní zprávy. A doufám, že za tento příspěvek nebude nijak toxicizován.
Armáda (ministerstvo), která na svých stránkách informuje o kde čem, zcela ignoruje událost se smrtí vojáka v Hranicích. Skutečně vyvážené informování veřejnosti.
Doporučuji k přečtení, neuvěřitelné: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-53470940-velka-rosada-v-letectvu-armada-chce-menit-ruske-vrtulniky-za-americke
Pro 121BAT: Uz jsem to dnes cetl a hned jsem si u toho vzpomel na sva detska leta a pohadku „Jak dedecek menil, menil az vymenil“. Podle me je jasne, ze pokud nekdo chce chovat opici, tak musi mit na banany. Pokud na ne nema, tak si opici vubec neporizuje…
Možná by nebylo úplně od věci výměna zařízení mezi MO a Ministerstvem Zdravotnictví.
A to sice ÚVN za psychiatrickou léčebnu Bohnice.
Mohla by tam vzniknout tzv. „Nemocniční Výsadková Divize“ v které by našlo uplatnění část personálu MO a GŠ.Odhaduji to na přibližně 90%.
http://zpravy.e15.cz/byznys/doprava-a-logistika/v-case-uspor-chce-armada-dalsi-specialni-obrnence-713550
po čtyřech bezvýznamnejch příspěvcích opět k věci:
ne že by se mi to taky občas nestávala, ale někteří lidé by mohli pochopit rozdíl mezi internetovými fóry reakcemi na článek…
Co se týče článku, tak klobouk dolů. Je to krásné pojmenování dosti palčivého problému, řekl bych přesně té zhouby armády, které se stéle nemůžeme zbavit. Holt když po generace tento styl vedení byl naprostým základem armády. Užasné na tomto článku je, že při jeho čtení se mi okamžitě vybavovali konkrétni osoby, které jsou ukázkou tohoto sociálně nežádoucího jevu. A také z vlastní zkušeností vím, jak rychle může přijít změna pracovního prostředí, pokud takový člověk je eliminován ať správným způsobem nebo povýšením (což je bohužel téměř pravidlem). Je to logické, je totiž mnohem jednodušší starat se o to, aby vaši podřízení měli výsledky než o to, jak jich dosahují, popř. zda za výsledky je opravdu velitel nebo jich bylo dosaženo i přes to, že se snažil výsledek svým přičiněním co nejvíc zkazit (ať už záměrně nebo díky nekompetentnosti). Samozřejmě měl bych hned desítky jmen, ale to sem nepatří.
Jsem rád, že „nejvýše postavený řadový voják“ rozkrojil to shnilé jablko, akorát je otázkou, zda v tomto boji nezůstane sám. Ale tak nějak ještě trochu věřím, že když naši velitelé jsou tak vzdělaní a mravně pevní lidé (tedy spíš doufám aspoň v jednolivce), že konečně najdou způsob, jak zařídit, aby nás tito lidé přestali dusit pro jejich sobecké výhody a úspěchy.
jen tak mimochodem, že přesto, že jsem odchovancem přírodovědecké fakulty, todle byl zrovna ten okamžik, kdy mě skutečně ohromil humanistický obor…
off topic:
opravdu přeji vojenskému zpravodajství pokud se jim povede pořídit si Supacaty a doufám, že ne přes MPI Group…ale rovnou od výrobce (dalo by se přifařit k nějakému většímu nákupu např. pro Britskou armádu…z toho by mohla být zajímavá cena). Todle vozidlo byl přesně ten důvod proč jsem se musel vysmát jedné argumentaci, proč se pořídili ten paskvil jménem Kajman, který je v době svého zavedení 10let za zenitem…
No nevím, článek na mě působí hodně tendenčně. Taky jsem už nějaký ten pátek ve službě resortu, prakticky nikdy jsem nevelel ničemu většímu, než skupině, takže mě klidně můžete považovat za modelového podřízeného, ale se článkem rozhodně nemůžu souhlasit. Vnímám ho jako salónní intelektuálně sociologicko filozofické cvičení bez valnějšího přispění k přesnému pojmenování problému, natož k návrhu jeho řešení. Chtělo by to více prostoru, ale pokusím se vysvětlit:
1) Dovedete si představit přijít s tímto tématem před rokem 1989, kdy armáda jako celek ještě za něco stála? Armáda NENÍ (resp. dnes už skoro je, ale rozhodně by neměla být) demokratická společnost civilního střihu. V armádě se velí a poslouchá. Pokud se velitel dopouští nečeho nelegálního, Zákl-1 a další zákony, předpisy a nařízení jasně vymezují prostor a postup pro takto postiženého podřízeného, jak se má/může bránit. Není tedy pravdou, že se jedinec nemůže bránit, ani že by na řešení takovéto situace ve stávající právní úpravě nebylo pamatováno. Tedy stačí toho využívat a nemusíme vynalézat nové pojmy.
2) Kdo určí, který velitel má „toxický“ způsob velení? Jeho podřízení? Tak to bychom tady měli 99% toxických velitelů! Na útvaru máme několik příslušníků (nejen) praporčického sboru, kteří za toxické považují obecně povinnost plnit úkoly, které jim nadřízený zadal, počínaje odůvodněními, že „to není jejich práce“ nebo „proč pořád jenom já“ a konče „já jsem na to nebyl proškolen“, a to i v případě, kdy se jedná o zpracování tabulky v excelu, nebo prezentace v poverpointu. Dokonce je jim zatěžko někam přijít včas, nebo dát alespoň vědět, že se zdrží, a ani na následné výtky nadřízeného (které jsou pro ně také „toxické“) nedokážou držet jazyk za zuby a hlasitě si stěžují na „nespravedlnost“. Jsou to lidé, kteří pro funkci, na které vykonávají své zaměstnání, nemají předpoklady, znalosti, ale především chuť se něčemu naučit nebo vůbec tu práci dělat. Věřím, že těmto našim pracovníkům jste se svým článkem zavděčil nejvíce, protože si jej interpretují jednostranně ve svůj prospěch. Chci jen říct,že celá teorie „toxického“ velení pracuje s vágními a velmi subjektivními pojmy, na kterých se v praxi vůbec nedá stavět – proto nálepka ‚sociálně filozofický problém‘ a ‚intelektuální cvičení‘.
3) Pasáž o dělení podřízených je unikátní: buď jste aktivní nohsled a napomáhač velitele, nebo mlčící většina. Obojí je špatně… hm, to jste hodně zredukoval! Jak byste si tedy představoval ideální podřízené? Aktivně diskutující, oponující veliteli? No tak s takovou jednotkou bych já do boje rozhodně nevyrážel! Vy ano?
Je třeba se na celou věc podívat trochu z větší výšky, a rozhodně ne v kontextu civilních pojmů, v jehož rámci byl termín „toxické“ velení „vynalezen“. Jaký je úkol armády? Být připraven k boji/bojovat, resp. k řešení problémů v kritických situacích. Plní tento úkol lépe diskutující jednotka civilního střihu, nebo jednotka, která přesně poslouchá velitele? Jednoznačně ta druhá. Velitel tedy musí zákonitě směřovat k tomu, aby jej podřízení poslouchali. Pak je na to buď více, nebo méně šikovný. Dále si vystačíme s pojmy ‚dobrý‘ a ‚špatný‘, případně ‚hodně špatný‘. Nemusíme vymýšlet nové pojmy, kterými vlastně chceme propašovat do resortu civilně demokratický „lidský“ přístup řízení. Ten by byl ve svém důsledku mnohem škodlivější, než to, co ve článku nazýváte „toxické“ velení.
Obecně vidím jiné hlavní problémy ve velní v rámci resortu:
1) Nekoncepčnost na všech úrovních a všech rozsahů. Rozšířilo se to jako mor. Od dob počítačů a mobilních telefonů armáda rok od roku upouští od efektivního plánování, které nahrazuje virtuálním světem formálního plánování ve speciálním programovém vybavení nejvíce podobnému facebooku. Strávíte u něj zrovna tolik času těžkopádným vytvářením virtuálního světa a skutečný svět se vám vzdaluje. To vše při vědomí toho, že jeden e-mail, fax nebo telfonát vzniklé rozpory operativně vyřeší.
2) Neustálá fluktuace klíčového personálu. Sotva se někdo na místě zapracuje, už ho nepříznivý vývoj v resortu (neustálé reorganizace a reformy od Tvrdíka až po dnešek, přetěžování přebujelou byrokracií, spolčenské klima, finanční regrese,…) a vznikající kariérní řád ženou někam jinam, kde začíná nanovo.
3) Pracovní morálka a demokratické představy pracovníků, zejména těch, co nezažili základní vojenskou službu a jsou velice zaskočení, že po nich „někdo“ (rozuměj nadřízený) chce za tu „almužnu“ nějakou práci. To je ovšem problém nastupující generace pracujících v celé společnosti. O tomto problému se také vůbec žádná diskuse nevede, tak se klidně nechte inspirovat ;o)
(finanční a akviziční záležitosti obecně neřeším, to už je politika mimo resort, a to nám nepřísluší hodnotit, byť si o tom myslíme své)
Pro dina: Můžete definovat opak nekoncepčnosti, tedy koncepčnost? Ptám se na to proto, protože mi Vaše odpověď v toto bodě připadá jako fráze podobná použití slova „systémově“. Vše se chová systémově, když si uvědomíme, že systém je uspořádaná množina prvků a vazeb mezi nimi. Takže i nahodile chovající se systém je systémem…
dino:
mě se zdá spíš tendenční vaše reakce než ten článek…
IMHO tento článek píše, že převážně jednotka musí plnit úkol jako tým a člověk, který jí vede, musí také kopat za tým.Tedy skutečný lídr nemůže za cenu ničení kolektivu dosahovat cílů, aby se prezentoval v dobrém svěle svým nadřízeným. Zde se však neznevažuje armádní systém centralizovaného řízení. Také ten článek neříká, že nekvalitní podřízení (na všech stupních) nestěžují práci jak velitele tak týmu. Jinak to rozdělení podřízených je naprosto reálné….zvláště když dojde k obměně destruktivního lídra za opravdového lídra…chování a postavení těchto druhů lidí se změní jako mávnutím proutku (někteří z těch ovcí, kteří mlčeli jen pro to, aby měli klid se začnou stavět pragmaticky k problém a dokážou pracovat samostaněji, oblíbenci však ztratí nejvíc, protože byli privilegováni mnohdy navzdory své nechopnosti, popř. na úkor kvalitnějších podřízených s většími morálními zásadami). Pravda, že zde nebyla zmíňena sorta problémových podřízených, ale ti jsou problémem vždy, v jakémkoliv týmu a výměna kvality nadřízených většinou nemá žádný vliv.
nechci zde mluvit za autora, pouze prezentuji, jak jsem pochopil já tento článek
Musím souhlasit, že by též bylo dobré i navrhovat řešení, ale rozhodně to je dobrý návrch na diskuzi…
Pro Bohuslav Pernica: Máte pravdu použil jsem také velice zprofanovaný pojem…
Koncepční – mající obecnou představu, myšlenkovou osnovu, vedoucí myšlenku, obecně používané jako mající přehled, komplexní představu vykrývající naprostou většinu možných situací. Nekoncepční by potom bylo něco, co obecnou představu, myšlenkovou osnovu, vedoucí myšlenku, přehled, komplexní představu vykrývající naprostou většinu možných situací postrádá.
Nekoncepčnost je potom možno definovat jako stav bez potřebného praktického přehledu ve výše uvedeném smyslu, stav, který způsobuje náchylnost k okamžitým řešením, u kterých nelze (z důvodů rozsahu problému, nedostatku času, nekompetentnosti řešitele či nedostatku informací atd.) dohlédnout dopady, které budou mít tato „operativní“ opatření na předmětný systém (ať už nahodile se chovající, nebo předvídatelně se chovající ;o)
Možná jsem mohl nahradit pojem ‚nekoncepčnost‘ množinou pojmů jako ‚krátkozrakost‘, ‚nekompetentnost‘, ‚nedostatek času‘, ‚nedostatek informací‘, ‚nahodilost‘, ‚účelovost‘ (ve smyslu soukromých nebo skupinových zájmů), někdy také ‚hloupost‘, to všechno dohromady – protřepat, zamíchat.
Tak jako tak, mluvím o vlastnosti, která z libovolného systému postupně aktivně vytváří systém křehký (ve smyslu opaku robustního), nestabilní, rigidní (nepružný), ve vztahu k jeho možnému řízení čím dál méně optimální a vposled také neperspektivní.
Ještě si dovolím upřesnit: vše se chová systémově, ovšem pouze pokud jste uvnitř systému. Jakmile do systému začnou působit vlivy z jeho okolí, už o systémovém chování nemůže být řeč, pokud jsou tyto zásahy nepředvídatelné. Vše je tedy spíše otázkou definice systému a jeho okolí, přesněji vymezení prvků, které do systému ještě patří, a které nikoliv. A v tomto smyslu je, bohužel, resort obrany velmi volně definovatelným systémem (jednou s jeho politickou složkou, případně zbrojním průmyslem, jednou bez, jak se to hodí), do kterého zhoubně zasahuje ponejvíce politické a podnikatelské okolí resortu… ale jak říkám, to je mimo náš zájmový okruh, resp. mimo náš resort/systém, pokud si jej takto definujeme.
Hery:
Že tým a velitel musí kopat za tým, v tom s Vámi naprosto souhlasím. Nerozumím ‚dosahování cílů za cenu ničení kolektivu‘. Pokud toto velitel udělá, je to krátkozraké řešení, protože napříště už nebude kdo by cíle plnil, nebo je budou ti ‚ničení‘ plnit s odporem a o poznání hůře. Opět můžeme pouze konstatovat, že velitel je vůl (rozuměj velmi špatný velitel), který si podřezává větev pod svým vlastním zadkem. Proč ale toxický? Protože si po vzoru Beverly Hills 90210 nesedli u Nata a neprobrali to v „širokém rodinném kruhu“?
Problém špatných velitelů tady také vždycky byl, je a vždycky bude, zrovna jako to tvrdíte o španých podřízených. Skutečnost je taková, že dnes máme obecně mnohem více nekvalitních pracovníků, jak ve velitelských funkcích, tak v řadách podřízených. A troufám si ze své zkušenosti tvrdit, že mezi podřízenými byl jejich nárůst mnohem markantnější, než mezi veliteli. Proč tedy zavádět pojem „toxické velení“ a popírat pojem „toxický pracovní přístup“?
Tvrdím, že pojem „toxické“ velení je pouze zbraní do rukou nekvalitních podřízených. Asi tak, jako pojem ‚diskriminace‘ pro nejmenovanou menšinu v ČR. My ostatní si postaru a hlavně potají řekneme, ‚můj šéf je vůl‘, a když to přežene a chce po mě něco, na co nemá nárok, mám celou řadu veřejných procesních prostředků, jak se bránit. Používání tak účelových pojmů, jako je „toxické velení“, povede jen k ještě většímu rozvratu v resortu…a možná taky k rozmachu nového humanitního vědního oboru, speciálního odvětví sociologie ;oD (Jako by nám nestačily SNJ! Ukažte mi jediný případ, kdy tyto programy prevence SNJ něco vyřešily, nebo aspoň zlepšily.)
A co se týká rozdělení podřízených na špatné (tichá většina) a ještě horší (aktivní pomahači tyrana), nesouhlasím, že to je kompletní výčet možných způsobů chování. Tento redukovaný výčet totiž předpokládá samé zbabělce v roli podřízených, což je většinou nesmysl… nebo pohled ublíženého podřízeného, který ve všech, kdo nejsou mlčící většina, tyto pomahače vidí. Ostatně by mě zajímalo, kam byste se zařadil sám a kam by se zařadil pisatel článku. Račte si jednu z vámi nabízených variant vybrat ;o)
Pro dino: „Ostatně by mě zajímalo, kam byste se zařadil sám a kam by se zařadil pisatel článku. Račte si jednu z vámi nabízených variant vybrat ;o)“
Vážený kolego, aniž bych see chtěl autora příliš zastávat (zvládne to i sám), tak Váše rádobyvtipná poznámka je nechutná a hloupá. Přesně tento typ argumentace – když nemohu zdiskreditovat něčí názor, tak se pokusím zdiskreditovat osobu autora tohoto názoru – uplatňovaly vždy a zásadně totalitní režimy a společnosti. Takže spíše poukazujete na to, na kam si mají čtenáři zařadit Vás – ne autora článku. Petra Seiferta osobně znám od roku 1998 a vždy to byl velice tvrdý a, řekl bych, až nekomromisní velitel, který po svých podřízených „šlapal“. Jenže po nich „šlapal“ nikoli kvůli vlastní kariéře a aby se zalíbil svým nadřízeným, ale protože nezištně chtěl, aby se věci dělaly pořádně – a v tom vidím hlavní rozdíl mezi kvalitním velitelem a „toxickým velitelem“. Takže, pokud chcete aby Vaše komentáře byly brány vážně, předkládejte argumenty a nikoli Vaše subjektivní pocity z osoby autora (nejste to ostatně Vy, kdo kritizuje článek jako „tendenční“ a „subjektivní“?).
To dino: OK. Vše jasné. Nekoncepčností myslíte to, co vede k destabilizaci, chaosu.
Pro Dušan Rovenský:
Tak nevím, ale ať si to po sobě čtu jak chci, nevidím nikde útok na osobu autora, ale jen a pouze na neuváženě (a nevyváženě) konstruovaný fenomén „toxického“ velení. Pokud v mé Vámi kritizované pasáži zakončené smajlíkem nevidíte svého druhu argument, potom jsem buď já špatně pochopil autora v části, kde rozděluje podřízené „toxického“ velitele na (zdůrazněno POUZE) „dva tábory, kdy do jednoho nebo druhého ať chce nebo nechce každý patří“, nebo Vy nechápete můj nesouhlasný postoj k této myšlence. V žádném případě jsem žádným svým příspěvkem (ani jeho částí) nemínil urážet autora/diskutéry, ale brojím čistě proti tomuto lehce zneužitelnému smýšlení.
Naopak mám dojem, že jste sám předvedl nikoliv totalitní, nicméně klasický unfair diskutérský přístup, když jste se dopustl dvou faulů. Buďme tedy konkrétní:
1) 50% Vašeho jediného příspěvku jsou Vaše úvahy o mé osobě. Není to právě to, co mně v něm vytýkáte?
2) Na to, kolik jsem toho tady už napsal, jste si vytáhnul jednu jedinou pasáž, kterou můžete výše uvedeným způsobem napadnout. Ať posoudí ostatní, jestli jsem snes nějaké argumenty, či nikoliv, a jestli je tedy chyba ve mne, nebo ve Vás. Po opětovném přečtení všeho, co tady bylo napsáno (s výjimkou tohoto příspěvku) si stále myslím, že jsem napadal názory a postoje, nikoliv jejich nositele, a že jsem přednesl přinejmenším tolik argumentů, jako mí odpůrci. Kéž byste mi na ně ráčil zareagovat místo nařčení z útoků na autora, jehož důstojnost nechci nijak hanět!
Jak já to vidím, pramení Váš pocit nechutnosti a hlouposti mých rádoby vtipných poznámek spíše z nesouhlasu s mými názory a z pocitu, že napadám autora, než z příspěvků samých.
A dovolím si ještě jednu faktickou poznámku: metoda diskreditace autora místo jeho názoru má dlouhou tradici především na politické scéně demokratických zemí. Jen se podívejte na běžnou americkou prezidentskou kampaň, kde jsou za velmi výhodných podmínek najímány celé realizační týmy. Podívejte se na aféru DSK, na veřejné vystupování pana Berlusconiho… a nemusíme chdit daleko: podívejte se na naši politickou scénu, kde tuto praktiku povýšili na umění pánové v čelech prakticky všech velkých stran. Diktátor nemá zapotřebí někoho zesměšňovat, ten to řeší úplně jinak – vězením, nehodami, záhadným zmizením a pod. ;o)
Takže kolego, suma sumárum, mýlíte se snad úplně ve všem, co jste napsal (kromě Vašeho názoru na pana Seiferta, který nemohu posoudit, protože ho neznám) :o(
To Bohuslav Pernica:
Prosím, nezaměňujte příčinu a následek! Nikoliv vše, co vede k destabilizaci a chaosu je nutně nekoncepční! Naopak nekoncepčnost zpravidla vede k výše uvedené degradaci systému, na který je uplatňována, tedy ke ztrátě robustnosti, k rigidnosti, vzdalování se optimální řiditelnosti systému, a v důsledku tak k jeho nestabilitě a/nebo ztrátě funkčnosti či rozdrobení celku na drobné části, mezi kterými jsou velké rozdíly ve výkonnosti, čímž se celek stává nesourodý.
dino: mluvme o rozdílu mezi cukrem a bičem, a bičem a bičem. to je problém popisovaný v textu. I s podřízenými se dá jednat slušně.
Pro dino: „Takže kolego, suma sumárum, mýlíte se snad úplně ve všem, co jste napsal (kromě Vašeho názoru na pana Seiferta, který nemohu posoudit, protože ho neznám)“
Pane kolego, Vy budete asi velmi sebestredny clovek, ktery musi vzdy a za kazdou cenu vyhrat, ze? Ne nadarmo se rika, ze potrefena husa se vzdy ozve – tim mam na mysli ty „toxiky“…
Pro Dusan Rovensky:
Pane kolego, opět nedokážete nic víc, než mě napadnout ? Neposoudím, na kolik jsem sebestředný, to musí říct jiní, v ideálním případě ti, co mě znají. Zato vím, že debata s Vámi postrádá smysl. Nepřináší nové myšlenky, natož Vaše vlastní (s výjimkou názorů na lidi, které znáte, ale i které neznáte), na otázky neodpovídáte, jen stále dokola xenofobně útočíte. Všimněte si, že tím nesoudím, jaký jste, nebo nejste člověk, než mě zase z něčeho nařknete.
Vzhledem k tomu, že už jsme oba dost off-topic a než co jiného, jen otravujeme ostatní, je to poslední moje odpověď Vám, pokud samozřejmě nepřijdete alespoň s nějakou myšlenkou, odpovědí, nebo prostě reakcí, na kterou by mělo smysl odpovídat.
Jsem s pozdravem.
Honza: Chápu a souhlasím s tím, že s podřízenými se dá jednat slušně. Dokonce si myslím, že je to nejefektivnější způsob jednání velitele, pokud nepřipustí, aby si podřízení jeho slušnost vykládali jako slabost. K tomu ovšem potřebuje přirozenou autoritu, a tu nemá každý „od pána Boha“ a naučit se jí dá stěží.
Nemyslím si však, že se to novým matoucím a jednostranným (viz. mé předchozí komentáře) pojmenováním zlepší. Naopak. Když bychom už měli tento termín používat, mluvme o „toxickém pracovním přístupu“, který je škodlivý všemi směry – vertikálně směrem shora dolů, i zdola nahoru, ale také horizontálně mezi podřízenými na stejné úrovni, kteří by měli spolupracovat, a místo toho si hážou klacky pod nohy ze stejného důvodu, tedy „ukradení“ zdánlivých osobních zásluh druhým.
Asi to zní dost banálně. Skutečnost je však taková, že když článek pana Seiferta přečetlo více lidí od nás na útvaru, sklidil největší úspěch u těch největších problematiků, co mají nejvíce másla na hlavě. Zaštítili se jím jako talibanec koránem. Přesně jak jsem už psal výše: těmto netáhlům bude pojem „toxický velitel“ sloužit stejně jako romům „diskriminace“…a to opravdu v pořádku není.
Pro dingo: OK, nyni bez emoci. Z Vasich komentaru jsem pochopil, ze se Vas osobne clanek Petra Seiferta dotknul, protoze se v nem pise o „toxickych velitelich“. OK – muzeme polemizovat, nakolik je ten terminus technicus presny. Pochopitelne nelze se na tento problem divat jednostranne – nadrizeni (Vy jste asi mel na mysli dustojnici – vyvozuji z Vaseho komentare „Na útvaru máme několik příslušníků (nejen) praporčického sboru, kteří za toxické považují obecně povinnost plnit úkoly, které jim nadřízený zadal…“) jsou ti spatni a podrizeni jsou ti dobri. Obvykle je chyba v celkovem klimatu, ktery panuje v kolektivu. Je vsak treba si uvedomit, ze toto klima nastavuje z vetsi casti velitelsky sbor (a nezuzujme to vztahovacne pouze na dustojniky, prosim – mam na mysli dustojniky, praporciky i poddustojniky ve velitelskych funkcich). Zucastnil jsem se nekolika misi a mezilidske vztahy na nich byly ruzne. Nelze vsak absolutne oddiskutovat, ze celkove klima v kolektivu se z 80-90 procent odvijelo od osobnosti velitele kontingentu. Takze jsem zazil jak velmi dobre a korektni vztahy, tak extremne spatne (dokonce bylo v prubehu mise podano nekolik trestnich oznameni ve vztahu nadrizeny – podrizeny a doslo k napadeni mezi vojaky). Toto prostredi nebylo zpusobene par vecne nespokojenymi individui, ale naprostym nezvladnutim situace ze strany velitelskeho sboru – nejasnymi rozkazy, stanovenim ruznych standardu chovani (co proslo jednomu, za to byl jiny trestan atd.), sirenim paranoii atd. Naopak, jina mise probehla v naprosto (po strance vztahu) uvolnene atmosfere – velitel kontingentu byl zasadovy a moralni clovek, ktery se ridil jednoduchym pravidlem „nezadej po podrizenych to, co sam necinis“.
Takze ano, pokud mate problem s terminem „toxicky velitel“, tak s Vami souhlasim. Spise bych preferoval termin „toxicke prostredi“. Nelze vsak zakryvat oci a utikat od odpovednosti, nebot toto prostredi vytvari predevsim onen moralne nekvalitni velitel.
Jen prosim o jedno – nepouzivejme sexy slova „xenofobne“ atd. Dnes je popularni videt xenofoba v kazdem, kdo ma jiny nazor a dava to najevo…
Pro Dusan Rovensky:
Ten terminus technikus má stajně zhoubný potenciál, jako jiná (jak to nazýváte) sexy slova. Samozřejmě souhlasím, že špatný velitel je na prd. Ale proč toxický? V rámci jedné mise jsem byl svědkem jak špatného velitelského přístupu „seshora“, tak špatného přístupu „zespod“, stejně jako žabomyších konfliktů mezi strážáky a VP na podobné bázi. Můžu Vám říct, že nejvíce škody nadělala toxicita žabomyší, potom vyrovnaně velitelská i podřízenecká. Do toho všeho se pak vložila inspekce. Hodit to všechno na velitele je nefér, i když jisté poučky z minula říkají, že za všechno může velitel. Myslím, že se na tom tenkrát solidně vyškolil.
V současné době jsem svědkem toho, jak obměna a nárůst koncových pracovníků, kteří „nezapadli“ nakazila a pošramotila klima na útvaru. Velitel se nezměnil… jen to prostě v současných podmínkách už nedává tak, jak by si představoval. Nemá jak motivovat znechucené podřízené. Díky té „nákaze“ se útvar stává místem, kde (slovy pana Svěráka) už nejsem rád. A co mě míchá je skutečnost, že takové sexy slovo „toxický“ poslouží jen a pouze těmto nefachčenkům, aby to hodili na velitele.
´Chyba v celkovém klimatu´ zní sice neškodně, ale také nic neřeší. Příčiny jsou obyčejně komplexnější. Palice do rukou nespokojených podřízených však není to, co by řešení situace napomohlo, ani to není spravedlivý pohled na situaci. Chápu, že z pozice vrchních praporčíků se může zdát oprávněný, ve skutečnosti je stejně zhoubný pro celkové klima, jako v článku pranýřované „toxické velení“.
Je mi líto, že Vás musím zase opravit, ale xenofobie je strach z neznámého. Xenofobů by se tedy mohl obávat právě ten, kdo přichází s odlišným názorem a zhusta bývá kamenován xenofobními přívrženci většinového názoru, kteří se cítí novým nápadam ohroženi. V kontextu tohoto článku a komentářů k němu jsem asi jediný s odlišným názorem, proto se domnívám, že jsem ten termín použil oprávněně, ale budiž, napříště se ho zdržím.
Dobrou noc, jdu do hajan.
Pro dino: Tak pochopitelne – kdo si chce najit zaminku proc sve problemy „hodit“ na nekoho jineho (a je celkem jedno, jestli kolegy, nadrizene nebo podrizene), tak si ji vzdy najde. Rozhodne bych z toho nevinil tento (nebo jakykoli jiny) clanek, ktery pouze popisuje situaci (byt ne kazdy musi s timto popisem souhlasit). Rikat ktery nazor je spravny a ktery je spatny – to uz jsme tu v ceske historii nekolikrat meli. Dokonce jsem ve sve kariere zazil nadrizeneho, ktery rozlisoval ne jen na spatne a spravne nazory, ale i na spravne a spatne dotazy (kdyz nechtel odpovidat na neprijemny dotaz, tak jen rekl „To je spatny dotaz…“) – ale to jen tak bokem.
Proto si nemyslim, ze by nejaky „pohled na vec“ mohl byt zhoubny a to zejmena ze strany vrchnich praporciku. Ti jsou totiz soucasti velitelske struktury utvaru a (at se to nekomu libi nebo ne) take nesou svuj dil odpovednosti za „toxicke prostredi“ na utvaru nebo v jednotce.
Myslim si, ze je lepsi si otevrene priznat, ze tento problem proste v ACR existuje (ale to asi v kazde vetsi hierarchicke organizaci), nez strkat hlavu do pisku nebo „brousit diamant“. Pochopitelne, je to prizivovano i okolnimi vlivy (snizovani platu, nejistota, neustale propousteni v ramci ReoRedi atd.), ale i tak bychom meli hledat cesty, jak situaci zlepsit. A prvnim krokem by melo byt prave to, ze o tomto problemu zacneme mluvit (psat)…
Ocitli jsme se v tak „toxickém“ prostředí, že jsme preventivně opustili lukrativní práci leteckých záchranářů…..mám stejný pohled na problém jako autor článku. Momentálně jsem v klidu a mimo neskutečně stresové prostředí…hloupý velitel jenž se na funkci usadí a který není schopen vest své podřízené jinak než negativním vedením, je v naší lidově-demokratické armádě neodvolatelný a jeden z hlavních adeptů na kariérní postup…:) Bohužel, je to tak. Tak se ho přeci nejrychleji zbavíme..:) Pokud to takto praktikujete 20 let, umíte si představit co se z toho vyvine? Já ano. Přeci moderní AČR s neskutečně bravurními papírovými předpoklady. Ovšem nesmí dojít na samotnou akci….. (omlouvám se těm slušným)
Podle toho co jsem četl v článku co napsala kedlubna si myslím, že by zde měly konat minimálně orgány činné v trestním řízení, protože zde už nejde o to, když nadřízený řekne podřízenému, že “ v civilu by ho už dávno vyhodili“, ale o psychické vydírání, urážky nejhlubšího zrna, ponižování lidské důstojnosti.Jde jen o to, aby se lidi přestali bát a začali jednat, jenže komu si stěžovat?Nadřízenému toho velitele?Do Olomouce?Do Prahy?NIKOMU, to je holý fakt a realita dne.
Nevím co bych osobně doporučil lidem na spojovací rotě velitelství 7.mechanizované brigády v Hranicích na Moravě, snad jen hodně zdaru a vydržte, třeba se o váš osud začne zajímat pan ministr, jenž tvrdí, že proti bezpráví bude bojovat za všech režimů, ale to se asi nestane, protože dobro vítězí nad zlem jen v pohádkách…
Jak lze dovozovat z tohoto bloku věnovaného vzpomínkám na mráz v 80. letech a vojenské cvičení http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/miloslav-lubas.php?itemid=15488 je to u nás tradice předávaná z pokolení na pokolení.
Zajímavý případ k tématu z amerických ozbrojených sil. Zde je odkaz na krátký komentář Thomase Rickse s linkami:
http://ricks.foreignpolicy.com/posts/2012/03/02/how_to_handle_toxic_leaders_try_to_work_with_them_or_around_them_or_fire_em_all
Neni to primo o destruktivnich leaderech, ale pod tento clanek to asi nejlepe spada:
Doporucuji pozornosti komentar na Ceske pozici:
http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/nemoc-ceske-generality?showcomments=1