Rakousko spoří
Rakousko bývá v Čechách, na Moravě i ve Slezsku obvykle vojensky vysmíváno, a to s odkazem na naši společnou před československou minulost karikovanou v Haškově Dobrém vojáku Švejkovi. Ti, kdo však sledují dění v Rakouskou pozorněji musí rakouský Bundesheer do určité míry obdivovat. Není to proto, že výdaje našeho jižního neutrálního souseda na obranu jsou podfinancované a rakouské spolkové vojsko se musí chovat velmi úsporně, nýbrž spíše proto, že Bundesheer je daleko více než naše armáda integrován do civilní společnosti.
Důsledkem je to, že různá vojenská občanská sdružení, jako je např. Die Österreichische Offiziersgesellschaft, Österreichische Unteroffiziersgesellschaft či Österreichische Gesellschaft für Landesverteidigung und Sicherheitspolitik hrají důležitou roli při formulování a obhajobě rakouské vojenské politiky, protože je jejich slovo vidět v médiích. V Rakousku jsou tudíž vojáci větší vlivovou skupinou, než je tomu u nás.
Nemám tím na mysli účast rakouské armády na natáčení filmu Andrease Prochaskyho Der erste Tag, který demonstruje veřejnosti připravenost vojenských sil na boj se zákeřným neviditelným protivníkem snášejícím se do rakouského prostoru z území jeho severního souseda a jehož zdrojem je jaderná elektrárna Dukovany. Film vznikl v roce 2008 a lze jej shlédnout na youtube. Má spíše na mysli prostor v denících, jako je například Der Standard, který má na svých internetových stránkách rubriku věnovanou zprávám z vojenského prostředí a civilní služby.
Diskuse zde probíhající je v mnohém poučná i pro dění u nás. Jak to totiž vypadá, tak si rakouská veřejnost teprve nedávno uvědomila, že ačkoliv je Spolková republika Rakousko stále formálně neutrální, není ve středoevropském regionu již vůbec nikdo, kdo by ji chtěl nějak vojensky napadnout, nebo vojensky využít její území.
Zde mě zaujal ironický komentář Vyhráli jsme z loňského února pocházející z pera nadporučíka v záloze a již ve výslužbě Christiana Edera. Autor v něm popisuje rakouskou vojenskou doktrínu z doby studené války, která fungovala jen díky existenci protivníka. Po rozpadu Jugoslávie i vstupu do Evropské unie a nutnosti hlídat schengenskou hranici přežil (mlhavý) obraz nepřítele ohrožujícího rakouskou státnost i po roce 2000. A tak, i když vojenské výdaje byly redukovány pod 1 % HDP, Rakousko díky existenci branné povinnosti odmítalo redukovat své struktury i počty zbraní. K tomu dochází nyní.
Bundesheer plánuje redukovat 2/3 těžkých zbraní a proto již letos na nich omezuje výcvik. Je to důsledek dalších úsporných opatření, kdy se do roku 2016 má uspořit 600 milionů eur. V rámci nich například ministerstvo obrany uvažuje také o zvýšení nájmu zemědělské půdy ve výcvikových prostorech. Uspořeno má být 2100 pracovních míst, přitom v centrále to má být 15 % stavů. Nemá být ale zastaven nábor. Počítá se s rekrutací 50 profesionálních důstojníků, 200 poddůstojníků a 350 vojáků s omezeným služebním kontraktem. Tyto úspory lze s pohledu českých zkušeností považovat za další krok k zastavení základní vojenské služby, vždyť rakouské ministerstvo obrany počítá s omezením využití vojáků základní služby jako „hospodářských pomocníků“ a jejich činnost by měly nahrazovat firmy.
Nechápu z čeho by jsme si měli vzít příklad. Rakousko rezignovalo na svou obranu. Myslet si, že ji už nepotřebujou je známka naivity a debility. Obzvláště v době kdy vztahy v Evropě budou díky Bruselský imperiální politice čím dál vyhrocenější. Rakousko je stát k smíchu.
Rakousko je k smíchu ve všem,naivita a debilita panuje všude
Kindergarten
Oni ale rezignovali až teď. Vedle kontingentu modrých přileb byli v posledních 20 letech schopni dělat větší cvičení.
Nemyslím si, že při řešení svých malicherných sporů bodu evropské státy ochotny a schopny chřestit vojenskou silou. Co by taková Francie ekonomicky získala ze Španělska, nebo Španělsko z Portugalska?
Mein Gott, was macht du den hiere liebe Freunde?
Rakouská armáda nám může být vzorem a to především propojením se společností a to ať povinnou ZS, tak vztahem veřejnosti k armádě.Nezapoměňte, že Rakousko je neutální, tzn., že je mu garantována neutralita v jakémkoliv sporu ( viz Švýcarsko a Švédsko za WW2 ), není tedy důvod vytvářet obrněné divize s ambicemi vítězných ofenziv.Orientace Bundesheeru je spíš směřována na zajištění vnitřní bezpečnosti, neboť je v Rakousku čím dál víc “Nerakušanů” z Kosova a postsovětských republik a zde bych viděl do budoucnosti velmi výraznou potenciální bezpečnostní hrozbu.
Neutralita je jen iluzí. Pokud nějaký stát bude vidět výhodu v jejím porušení, tak ji poruší. Švýcarsko za IIWW Němci potřebovali kvůli praní peněz a Švédsko kvůli železné rudě. Nizozemská neutralita naopak dodržena nebyla.
A čo si Kefalín predstavujete pod takým neutralita???? Som z toho volaký zmätený:) To je jako kdybych nemel dvere na baráku a doufal že my do nej nikdo nevleze.
ano, nicméně problém Nizozemí spočíval v jeho strategické poloze a to v případě Rakouska neplatí, neboť pomyslnou křižovatkou Západ-Východ ( a naopak ) je Česká republika.
Dovoluji si ještě skromně podotknout, že některé hlavní druhy naší výzbroje pocházejí z neutrálních států jako je Rakousko a Švédsko.:-)
Pane Pernica, co z toho vyvozujete? Že by nám mohli dodávat náhradní výzbroj i v případě probíhajícího konfliktu? :-)
Ne. Jenom si dokážu představit, jak se má vláda neutrálních států starat podle MPV o to, aby z jejího území přímo nepocházela žádná přímá podpora válečného úsilí, tj. výzbroj, výstroj a výcvik. Takže zbrojovky neutrálních států dodávají náhradní díly a munici přes třetí země a prostředníky. Přímá smlouva s neutrálním státem je fakticky díky riziku ztráty “zázračné neutrality” vyloučena. Co by tomu řeklo veřejné mínění obyvatelstva neutrálních států přesvědčené, že právě neutralita jim zajistila jejich blahobyt? A politici se jistě nevzepřou diktátu ulice…
Zpět k tématu, dnes jsem si přečetl elektronickou verzi populárně-humoristického časopisu A Report a musel jsem se pozastavit u dvou příspěvků.První se plně dotýká tématu.Gen.Pavel se v rozhovoru vyjadřuje, že Bundesheer má 280 generálů.To je jistě pravda, nicméně se jedná o populistické tvrzení, neboť jsou zde započítáni i generálové ve výslužbě.To co ovšem pan generál ( který je mi osobně velmi sympatický ) zamčel je fakt, že na ( JEDNOHO ) plukovníka AČR připadá 5 ( PĚT ) vojáků v hodnostním sboru mužstvo/poddůstojník.Možná by stálo za to v prvé řadě pozametat před vlastním prahem, či vymést vlastní stáj, než poukazovat na stav v armádě, která není demoralizovaná, rozkradená, kde se její koncepce nemění jako podzimní počasí a především je vyzbrojena kvalitními zbraněmi a zcela jistě zde nehrozí, že vojáci nasazeni v přímé bojové činnosti jsou vyzbrojeni ŠPATNÝMI, NEFUNKČNÍMI a PORUCHOVÝMI zbraněmi, které jsou pro ně samé větším nebezpečím než protivník samotný.To, že se tak děje je MO a velením armády snad účelově zlehčováno, přičemž korunu všemu nasadila tisková mluvčí GŠ, která tvrdila, že by se stejně při vedení bojové činnosti nemohlo nic stát, neboť vojáci jsou vyzbrojeni i záložními zbraněmi:-))))VELMI a VELMI mne pobavila, ale jen na okamžik, než jsem si plně uvědomil podstatu jejího příspěvku!Tady není co dodat, odborník se směje, bojovník pláče…Rakouská útočná puška AUG je natolik kvalitní a osvědčená zbraň, že byla zavedena do výzbroje několika vyspělých armád na světě, zdá se, že “slavný” a mediálně nadhodnocený BREN ji sotva může následovat…
Druhý příspěvek pochází také od pana generála, kterým je genmjr. Žižka.O co jde?Pan generál se na druhé stránce A Reportu vyznává ze svého zážitku při jeho služební cestě, kde byl spolu se svými kolegy civilní veřejností nadšeně vítán a aplaudován.Kdy mu občané děkovali za to, co armáda dělá.Co jsem četl se mi líbilo, až na ten závěr, kde dle mého názoru zcela evidentně zklamaný genmjr. Žižka konstatuje, že se tak nestalo v ČR, ale v USA.Mne to vůbec nepřekvapilo, ba co víc, v průběhu četby jsem si říkal, že to nebude určitě nic Made in Czech.Kde je pointa?Co jsme si tu uvařili, to tu máme na talíři.Obraz armády budují všichni vojáci, ovšem páni generálové jsou našimi vrcholnými reprezentanty a tudíž by měli dělat něco navíc.Co jste udělal/děláte pane generále pro zlepšení mediálního obraz nás vojáků v očích veřejnosti Vy?Jistě ji skvěle reprezentujete svou prací a vystupováním na veřejnosti, bohužel ne všichni vojáci a především důstojníci jsou takoví jako Vy.Ptám se kolik generací a práce bude potřeba, abych si mohl v neděli vyjít s rodinou na procházku po městě ve slavnostní uniformě ( medaile a vyznamenání IN NATURA ), tak jak je to možné např. ve Vídni či Ischlu nebo Grazu a aniž bych se stal terčem urážek a výčitek?
Při čtení tohoto komentáře je jistě potěšující zpráva, že A-report se čte a že se u něj i kriticky přemýšlí. Pokud jde o to ostatní, pak platí, že co si uděláme, to budeme mít. Odkazuji na můj článek ve Vojenských rozhledech, kde je zmíněna zkušenost z 60. a 70. let, kdy se americký establishment bránil podezření z podpory vojensko-průmyslového komplexu. Nakonec to dopadlo tak, že aktivní vyšší důstojníci sami a veřejně (ve sdělovacích prostředcích) obhajovali záměry na rozvoj OS, aby OS zbavily podezření, že někde něco manipulují apod. – Příklady táhnou.
v našich středoevropských podmínkách české mentality, jenž je bohužel specifická (…) nelze srovnávat situaci, v které se nacházela/nachází jakákoli jiná, vyspělá armáda.My jsme prostě takoví jací jsme.Mohl bych rozsáhle argumentovat proč tomu tak je a nebylo by to hezké čtení, přičemž by nešlo o žádné extremy, jen o fakta.Jediné co se mi na Bundesheeru nelíbí jsou jejich polní uniformy, myslím, že předcházející model byl mnohem praktičtější, uvidím, jak se chytnou “digitály”, zatím je má Jagdkomando.Každopádně jsou na tom vojáci Bundesheeru líp než my, určitě “nefasují” jeden pár ponožek na rok…
Tato diskuse mi připomíná situaci popsanou ve Svěrákových Třech veteránech: “Bimbác: A co že tu máte tolik much? Bosana: Máme líné pavouky. Servác: A co že jste taková chudá země? Bosana: Máme líné obyvatelstvo. Pankrác: A co že máš tak krásné zuby, princezno?”
mně spíš myšlenkový pochod Pvt.Milligana z How I won the war
Nedávno vyšla monografie od Josefa Fučíka Válka 1866: Běda poraženým. Nedá mi to, abych v souvislosti se spořící mánií tady necitoval z kapitol “Velmistři ztracené války” a “Epilog a jeden verš”:
“RAKOUSKÁ ARMÁDA byla v polovině 19. století dosud starorakouským mnohonárodnostním vojskem, jehož základy zůstaly od vzniku stálých armád ve třicetileté válce neporušeny a jen nepříliš dotčeny tereziánskými reformami. Kritikové této ztuhlosti hovoří o tom, že armáda byla „neovlivněna proudem času” a udržovala si styl velení i vedení boje, které selhaly již v napoleonských válkách… Na počátku šedesátých let 19. století vypukla rakouská armádní reforma, během níž bylo provedeno ve vojsku takové množství změn jako v žádné z ostatních mocností Evropy, všechny však zůstaly pouhými záplatami (Flickwerk) a jistými „středověkými objevy” (mittelaltertischen Erscheinungen), které neměly se žádoucími skutečnými změnami nic společného…. Odstoupení Lombardie a další prusko-italské sbližování byly sice hrozivým varováním, ale o potřebách rakouské armády rozhodoval spíše ministr financí než ministr války. Ten však jednoznačně oznámil, že vzhledem ke značné finanční tísni není na žádné nákladné armádní reformy ani pomyšlení. Naopak, zcela nekompromisně vyhlásil program maximálních úsporných opatření, jež přivodila vojsku další rány. Tak byly zrušeny jako celky pěší divize a ve válce měly armádní sbory velet přímo brigádám. Stejně byly z úsporných důvodů zrušeny štáby dvou polních armád a dvou armádních sborů. To vše pak komplikovalo mobilizaci a výrazně ochromovalo velení v poli. Z původně zamýšlených reformních kroků tedy zbyly jen nicotné položky, které fiskum nic nestály…
…To již dávno zmizely stopy po verši odrážejícím tehdejší veřejné mínění, který po Hradci Králové nemilosrdně nastražil neznámý občan na zeď vídeňského hradu:
Die Freiwiligen haben kein’Knopf,
Die Generale haben kein’ Kopf,
Die Minister haben kein Hirn
-So müssen wir Alles verliern.
Dobrovolníci nemají knoflík,
Generálové nemají hlavu,
Ministři nemají mozek
-Proto musíme všechno prohrát.
Není v této říkance stále trocha ponaučení z roku 1866? Nenacházíme ještě dnes v naší společnosti dosti stopových prvků z tohoto posměšného koncentrátu, i když se války vedou v cizích zemích a tisíce kilometrů od Evropy?”
Moc pěkný a výstižný příspěvek, pane Pernico. Napadá mne něco na způsob: “Kdo se nepoučil z historie, bude nucen si ji znovu prožít. “