Vedoucí praporčík
Nedávno zde jeden diskutující zpochybnil existenci institutu vedoucího praporčíka a vedoucí praporčíky nazval zbytečnými. Chtěl jsem na daný komentář reagovat v diskuzi pod článkem, ale zjistil jsem, že by má odpověď vydala na celý článek a že si vyžaduje šířeji pojatou odpověď. Takže tady je.
Historické ohlédnutí
V roce 1999 se ČR stala členem NATO. To sebou přineslo naše intenzivnější zapojení do společných operací a výcviku. Při různě intenzivní spolupráci a výměně zkušeností a informací s armádami různých států NATO došlo k bližšímu seznámení naší vojenské veřejnosti s institutem vedoucích a také vrchních praporčíků.
Byť jsou vedoucí a vrchní praporčíci spojeni zejména s ozbrojenými silami vycházejícími z britské nebo americké tradice s dlouhým historickým vývojem, vedení Armády České republiky usoudilo, že zavedení takovéto funkce by bylo přínosem i pro nás a v roce 2003 byl ustanoven do funkce první vrchní praporčík AČR (tehdy hlavní praporčík), který dostal za úkol realizovat zavedení vedoucích a vrchních praporčíků do AČR. Po jeho nástupu do funkce byly zavedeny funkce vrchních praporčíků i u velitelství, brigád a praporů a po profesionalizaci AČR v roce 2005 i funkce vedoucích praporčíků u většiny rot útvarů AČR.
Akceptace
Zcela pochopitelně se změna zavedených pořádků a odklon od tehdy zavedených velitelských struktur promítla v odlišném stupni akceptace vedoucích praporčíků. A to nejenom u důstojnického sboru, ale překvapivě i u sboru praporčického. U důstojnického sboru je to zpravidla problém důstojníků vyšších hodností, nebo nižších hodností s delší délkou služby, kteří vyrostli v armádě postavené na důstojnících vykonávajících všechny rozhodující funkce, takže nebyli nuceni blízce spolupracovat s příslušníky praporčického sboru při řízení jednotek. U praporčického sboru se jedná o podobný problém v trošku jiném balení. Jistá část příslušníků praporčického sboru s delší dobou služby velice nese nelibě skutečnost, že je ve velení rot další prvek – praporčík, se kterým se musejí naučit vycházet, kterého musejí respektovat a který je v rámci plnění svých povinností řídí.
Tento problém může být překonán v zásadě dvěma způsoby. Přizpůsobením se důstojníkům a praporčíkům s negativním přístupem k novému trendu nebo jejich postupným odchodem do civilu. Já osobně sázím na to druhé a pokládám to za přirozenou součást dokončení procesu profesionalizace armády.
Existují i jiné faktory, které ovlivňují stupeň akceptace vedoucích praporčíků. Svoji roli hraje také druh vojska, u kterého jsou vedoucí praporčíci zavedeni. Nejméně problémů s chápáním jejich rolí je u bojových brigád pozemního vojska společně s jejich podpůrnými brigádami a nejvíce problémů přetrvává u leteckých a některých zabezpečovacích útvarů (pokud jsou tam vůbec zavedeny).
Způsob provádění jejich výběru a řiditelnost jejich kariér
Jedná se o problém způsobu řízení kariér našich vojáků – tedy problém neexistence objektivního a efektivního kariérního řádu. V současné době je výběr k obsazení funkce vedoucích praporčíků plně v rukách velitelů. Současná právní úprava je taková, že vedoucí praporčíky si vybírají u praporů a personálně je ustanovují do funkcí velitelé brigád, kteří mají podle RMO č. 23/2008 (Působnost služebních orgánů v personální práci) pravomoc ustanovovat do funkcí vojáky až do hodnosti nadporučík. V tomto směru je tedy míč zejména na straně velitelů.
Nicméně abych byl férový, musím konstatovat, že kromě velitelů mají možnost ovlivnit výběr i vrchní praporčíci praporů a brigád. Někteří se angažují více, jiní méně. Je nutné si ovšem uvědomit, že celý systém se nachází teprve na začátku, že se vrchní praporčíci pohybují v prostředí, které jim není legislativně nakloněné a že je jejich činnost v této oblasti limitována tím, co jim umožní velitelé – tedy jak moc jsou velitelé schopni využívat jejich potenciál a delegovat na ně jisté pravomoci při řízení a rozvoji praporčického sboru (včetně výběrů vedoucích praporčíků).
Aktuální personální praxe mnoha velitelů a zcela jasně zřetelné problémy, které z toho vyplývají, třeba i v případě výběru a ustanovování praporčíků do funkcí vedoucích praporčíků, mne přivedly k poměrně rezolutnímu závěru, že RMO č. 23/2008 je v současné podobě přežitkem a je zapotřebí, aby velitelé přišli o část svých personálních pravomocí, případně aby byla přijata nová filozofie v provádění výběru a ustanovování do funkcí. V tomto směru velice vítám změny připravované v souvislosti s připravovaným kariérním řádem (existence komisí ke jmenování do vyšších hodností).
V souvislosti s výběry bych rád připomněl skutečnost, že v okamžiku když jsem převzal funkci vrchního praporčíka AČR, jsem veřejně prohlásil, že se budu snažit optimalizovat provádění výběrů vrchních praporčíků. Dovolte mi lehce modifikovat toto předsevzetí a rozšířit jej i na vedoucí praporčíky. Aktuálně, do konce roku 2012, bych rád připravil materiál pro velení AČR, kterým se provádění výběru vedoucích i vrchních praporčíků dají mantinely. Nebudu zastírat, že nejsem zastáncem toho, aby se vedoucí nebo i vrchní praporčíci volili a tak pravděpodobný směr, kterým se vydám při zpracování návrhu, bude systém výběrové komise s bodovým hodnocením kandidátů.
Co se komisí do budoucna týká, je nutné si uvědomit, že navrhovaný služební zákon zavádí komise pro jmenování do vyšší hodnosti. Tato komise bude moci za určitých podmínek rozhodovat na základě určitého nastavení systému o jmenování vojáků v hodnosti rotmistr do hodnosti nadrotmistr a podle dikce návrhu zákona bude zároveň rozhodovat o zařazení takového vojáka na funkci. V tomto případě, může rozhodnout o zařazení vojáka na funkci vedoucího praporčíka. To bude čistý vertikální kariérní postup vojáka a neměl by s ním být problém.
Ten nastává v okamžiku horizontálního kariérního posunu vojáka. Jak jistě víte, budou rozlišovány dvě rozhodné doby. Rozhodná doba výkonu služby v hodnosti a rozhodná doba výkonu služby ve služebním zařazení. Z logiky věci bude rozhodná doba služby v hodnosti delší než rozhodná doba služby ve služebním zařazení. Ta bude jakousi podmnožinou rozhodné doby služby v hodnosti a umím si v rámci fungování kariérního řádu představit klidně i tři takové podmnožiny. Jedna z nich bude představovat službu vojáka ve funkci velitelské, jedna štábní a jedna instruktorské. Co to znamená v praxi? Voják, například v hodnosti nadrotmistra, se tedy může v této hodnosti horizontálně kariérně posunovat bez toho, aby byl nutný zásah povyšovací komise (například po povýšení rotmistra do hodnosti nadrotmistra 2-3 roky instruktor, následně 2-3 štáb praporu nebo brigády a na závěr se na další 2-3 roky může stát vedoucím praporčíkem).
Jak bude tedy rozhodnuto v případě výběrů vojáků v hodnosti nadrotmistr k obsazení funkce vedoucího praporčíka? Podle současného RMO č. 23/2008? Děkuji, nechci. Domnívám se, že nejvhodnějším způsobem řešení systém komisí s bodovým hodnocením kandidátů na základě předem stanovených, pokud možno co nejobjektivnějších kritérií. V případě složení komise, stanovení kritérií a závazností doporučení komise se ještě povedou diskuze, ale pakliže někdo nepřijde s lepším řešením, bude toto směr, kudy se výběry vedoucích praporčíků vydají nejenom v roce 2013, ale i s platností nového služebního zákona.
Profil vedoucího praporčíka
K tomu, aby mohla probíhat nějaká diskuze na téma vedoucích praporčíků, je nutné stanovit nějakou obecnou definici a profil vedoucího praporčíka.
Já osobně chápu vedoucího praporčíka (za optimálních podmínek) jako nejzkušenějšího vojáka roty, který tvoří spojovací můstek mezi velením roty (důstojníky) a příslušníky mužstva, poddůstojníky a praporčíky roty. Je zástupcem těchto sborů ve velení roty. Působí jako vzor pro mužstvo, poddůstojníky a praporčíky roty. Ideálně má za sebou 10-20 let služby v AČR, je odborníkem na výcvik jednotlivce a taktiku malých jednotek (týmy, družstva, čety) a zná a ovládá taktiku své roty.
V případě vyřazení důstojníků roty je schopen převzít velení a udržet kontinuitu velení v operacích i v mírovém životě roty do doby převzetí velení určeným důstojníkem. Je odpovědný za řízení administrativy a všestranného zabezpečení činnosti roty. Velitel roty na něj deleguje část svých pravomocí, které vedoucí praporčík potřebuje k výkonu své funkce a za jejichž výkon je mu vedoucí praporčík zodpovědný. Při jejich realizování součinní se ZVR, VČ, ZVČ a vrchním praporčíkem praporu.
Možný profil:
- hodnost – nadrotmistr;
- kvalifikační předpoklad-úplné střední vzdělání s maturitou;
- vojenský kariérový kurz – praporčický kurz;
- jazykové vzdělání – anglický jazyk STANAG 6001 2,2,1,1;
- praxe – podle zákona č.221/1999 alespoň 7,5 roku (nejkratší doba výkonu služby v hodnosti-optimálně spíše 10 let výkonu služby), předchozí výkon funkce zástupce velitele čety, velitele družstva, pracovníka štábu praporu nebo brigády;
- další požadavky-výkon funkce instruktora, kurz vedoucího praporčíka, nasazení v zahraniční operaci.
Dovolte mi jednu poznámku k profilu vedoucího praporčíka. Letos byla schválena koncepce přípravy personálu rezortu MO na období 2012-2018. V této koncepci jsme pro každého vojáka v hodnosti rotmistr, nadrotmistr a praporčík stanovili kvalifikačním požadavkem praporčický kurz s novými cíly přípravy. Tento kurz má nově vytvářet kompetence pro nižší stupeň řízení umožňující prakticky aplikovat zásady přípravy a řízení bojové činnosti a výcviku na stupni četa a rota a pro výkon funkcí na systemizovaných místech ve štábech praporů a brigád.
Z toho je jasně vidět, že se přijímají opatření k tomu, aby mohli praporčíci dosáhnout vyššího standardu připravenosti pro výkon praporčických funkcí (zahrnuje i vedoucí praporčíky). Současně s tím se stanovením nových cílů naplňuje výše uvedená varianta profilu vedoucího praporčíka a to zcela ve smyslu definice, kterou uvádí pro příslušníky praporčického sboru Bílá kniha o obraně:
…Praporčíci tvoří střední úroveň řízení jednotek, štábů… Klíčovými úkoly příslušníků tohoto sboru jsou velení a vedení na středním stupni-ZVČ, vedoucí a vrchní praporčík… Mohou být zařazeni i na funkce ve vyšších štábech… Mezi základní charakteristiky jejich činnosti patří samostatnost, iniciativa, uplatňování získaných znalostí a zkušeností a odpovědnost.
Povinnosti vedoucích praporčíků
Bohužel, i po téměř 9 letech stále ještě nemáme kodifikované povinnosti vedoucích praporčíků na celoarmádně závazné úrovni. Tuto problematiku v současnosti řeší předpis Vševojsk-1-1. Proto jsem si pro rok 2012 stanovil řešení tohoto problému jako prioritu. Dnes je situace taková, že povinnosti vedoucích praporčíků by měly vyjít v novelizovaném Vševojsk-1-1 s platností od ledna 2013. Při příležitosti řešení této problematiky jsem nedávno navrhl řediteli SRDS MO, který je za tuto oblast odpovědný, aby došlo k rozšíření platnosti Vševojsk-1-1 z pozemních sil na celou AČR, tak, aby byli pokryti vedoucí praporčíci u celé AČR a nejenom u pozemních sil. Návrh byl akceptovaný a měl by být realizován.
Nicméně protože jsem zde nastínil variantu možného profilu vedoucího praporčíka roty, je nutné, abych tento profil doplnil i nějakou variantou možných služebních povinností pro Vševojsk-1-1.
Možné povinnosti vedoucího praporčíka
Vedoucí praporčík roty (baterie) je přímo podřízen veliteli roty a je nadřízen všem příslušníkům hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie). Je metodicky řízen vrchním praporčíkem praporu.
Vedoucí praporčík roty (baterie) je odpovědný zejména za:
- připravenost, organizovanost, kázeň, morální stav, vnější vzhled a vojenské vystupování příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) a jejich profesní růst.
Vedoucí praporčík roty (baterie) je zejména povinen:
- posilovat, podporovat a doplňovat velení a řízení roty (baterie);
- osobně realizovat a navrhovat opatření ke zvýšení kázně, morálního stavu, fyzické zdatnosti, vycvičenosti, vnějšího vzhledu a vojenského vystupování příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) a opatření k jejich profesnímu růstu;
- prosazovat efektivní formy a metody výcviku roty (baterie);
- mít přehled:
– o počtech osob, výzbroje, techniky a materiálu roty (baterie);
– o činnosti roty; - znát výzbroj a techniku včetně munice a materiálu roty (baterie) a prosazovat stanovená opatření k jejich správnému používání, údržbě a ukládání;
- podílet se na:
– plánování, koordinování, zabezpečování jednotnosti a vysoké úrovně výcviku prováděného u roty (baterie);
– organizaci a řízení zaměstnání k zjištění úrovně a stavu vycvičenosti roty (baterie);
– prevenci sociálně nežádoucích jevů u roty (baterie); - znát:
– odborné a morální kvality příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie);
– skutečný stav vycvičenosti jednotlivců a družstev roty (baterie). - navrhovat:
– personální opatření pro příslušníky hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) k efektivnímu řízení jejich kariér;
– příslušníky hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) k získání (udělení) třídních specializací; - provádět poradenskou činnost a pomáhat řešit potřeby příslušníků roty (baterie) v rozsahu svých kompetencí;
- dbát na dodržování kázně u příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie);
- upevňovat a rozvíjet tradice roty (baterie), zasazovat se o zvýšení prestiže roty (baterie);
- prosazovat opatření k dodržování zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví a zásad ochrany životního prostředí u roty (baterie);
- zajišťovat přípravu a provádění slavnostních, smutečních a pietních aktů u jednotky;
- v bojové činnosti poskytovat podklady pro rozhodování velitele.
Dobrý den, po přečtení některých komentářů, které řešily vedoucí praporčíky AČR jsem na toto téma v rychlosti napsal článek, aby se mohlo diskutovat o vedoucích praporčících na jednom místě. Uvítám rozumnou debatu a konstruktivní návrhy nebo podněty využiji při své práci na rozvoji praporčického sboru se zaměnřením na vedoucí a vrchní praporčíky AČR.
jak přesně tohle bude/má fungovat v systému rotací v zahraničních misích? Dokážu si to představit při nasazení organické roty; co ale s našimi adhoc stavěnými rotacemi?
ad 13. smuteční akt na úrovni rota? vážně?
Můžete blíže specifikovat, kterou část článku komentujete svojí první a druhou větou? Co se smutečních aktů týká, tak já v tom nevidím problém. Jaký konkrétní problém v tom vidíte Vy? Já napsal toto: „zajišťovat přípravu a provádění slavnostních, smutečních a pietních aktů u jednotky“. Jedná se o celé spektrum povinností z něhož činí smuteční akt pouze malou část a upřímně, pokud nasazené rotě padne voják, tak se rota bude muset postarat o náležité rozloučení se svým padlým.
Podle SOP 025 ze SOC MO-Činnost při úmrtí vojáka z povolání, vyslaného k výkonu služby v zahraniční operaci se v příloze č.7 řeší Obřad repatriace pozůstatků padlého/zemřelého vojáka.
Velitel má podle tohoto SOP za povinnost zajistit vykonání rozloučení s vojákem a provést pokud je to možné smuteční ceremoniál vzdání pocty vojákovi před uložením transportní rakve s lidskými pozůstatky do transportního prostředku určenému k přepravě. Nevidím důvod, proč by toto nemohl vedoucí praporčík roty zajišťovat, případně realizovat. Velitel může tuto povinnost klidně delegovat na vedoucího praporčíka.
Rád bych dodal, že ne vždy může být v zahraničí nasazena jednotka v síle praporu nebo praporu ekvivalentní.
nekomentoval jsem. ptal jsem se..
Budou se určovat vedoucí praporčíci pro jednotky nasazené v zahraničí? na jakou dobu bude tato funkce přidělena? to zn. bude již od okamžiku adhoc sestavení jednotky určen vedoucí praporčík odpovědný za přípravu .. roty? nebo za přípravu jednotlivých vojáků budou odpovídat jejich domácí vedoucí praporčíci?
vezměme modelovou situaci: náš přípěvek pro EU battle group disponuje konkrétně pěší a ženijní rotou, četou CBRN, protiletadlovou četou, skupinou Vojenské policie, týmem CIMIC, geografickým modulem, zdravotnickými prvky ROLE 1 a MEDEVAC a národním podpůrným prvkem.
pominu-li organické roty, jak/kdy bude vybrán /pokud vůbec vedoucí pracovník roty velení, pod kterou pravděpodobně CBRN a PL spadne, aby se seznámil s výzbrojí svých podřízených tak, aby nebyl jen postaru výkonným rotmistrem?
Uplynula pěkná doba, nastává čas se zeptat kam a jak jsme se posunuli. Posunuli jsme se vůbec? Byl ten posun správným směrem? Jak posun vnímají důstojníci? Jak jej vnímá státní tajemník? Jak je to s povinnostmi vedoucích a vrchních praporčíků?
Co se týče vrchních u úkolových uskupení…jak to vidím já? V našem případě jsme stavěli vrchního dle toho, na jakém jádru jste úkolové uskupení stavěli. Já mám zkušenost řekněme se situací na úrovni letky…což je potažmo prapor? Dejme tomu.
Jako vedoucí/vrchní praporčík na této úrovni musí mít daleko větší rozhled než jen schopnosti vlastní letky/roty/praporu. Tedy, vzhledem k tomu, že do takového uskupení jde již vycvičená jednotka, bude náplní takového vrchního praporčíka trochu něco jiného, než výcvik a znalosti techniky přiděleného prvku, osobně to spíše vidím na znalost možnosti použití takového prvku a jak takový prvek svou činností podpoří činnost úkolového uskupení jako celku. V tomto duchu bude muset být schopen analyzovat, řešit a hodnotit procesy a lidi.
Pro Honzu: Evidentně se Vám jedná o nasazení do misí. Vaše otázky jsou charakterem spíše pro ředitele SOC MO než pro mne, protože zahraniční operace řídí on. Já Vám sem mohu napsat pouze svůj osobní názor, který bude položený v obecné rovině. Já to vidím tak, že vedoucí praporčík je standartní součást velení roty a jako takový musí být v tabulkách každé roty, kterou vyšleme do zahraničí. Vedoucí praporčík by měl zahájit a ukončit svoji činnost u roty minimálně stejně ve stejné době jako její velitel. Odpověď na modelovou situaci Vám dát nemůžu, protože to by byla z mé strany čistá spekulace.
jasné, díky.
Hezký den, funkci vedoucích praporčíků vítám a jsem spokojen s jejich činností, ale zaujalo mně, že se tu po devíti letech řeší jejich povinnosti :-D :-D :-D Trochu to připomíná „koncepčnost“ budování útvarů kdy se až po vytvoření VÚ hledaly věci a role, které se měly plnit.
Ještě poznámku k zavádění komisí pro výběr do vyšších hodností a bodovacího systému, doufám, že se bude někdo pokusí všestrané bodování, protože pokud to bude provádět zase jen velitel bodovaného tak vždy vyhrají leštiči klik.
Bohužel. Je to smutná realita. Fyzicky ti kluci ty povinnosti dost často vykonávají, jenom na určitých místech z různých důvodů nebyla vůle to řekněme legalizovat. Doufejme, že se konečně zadaří tak, jak jsem psal v článku.
Co se leštičů klik týká, možná by bylo vhodné, aby jsme to téma probrali podrobněji a abychom si vyjasnili kdo je a kdo není leštič klik. Dost často se setkávám s tím, že jsou tak nazýváni i ti, kteří jsou nároční nebo jsou na veřejnosti loajální svému veliteli a to je mylně interpretováno jako podlézání.
No to je věčné dilema, pokud někdo o někom řekne, že je leštiš klik může to být jen pouhá závist úspěchu jiným. Půjde asi o to kdo koho by měl vlastně v bodovém systému obodovat, snad to nezůstane jen na přímých nadřízených, …
S chutí jsem si přečetl diskuzi pod článkem Ondřeje Rajkoviče (kam ovšem nepatřila, což mě přivádí ke konstatování, že téma česko-slovenské obranné spolupráce zřejmě není to, co by současnou odbornou veřejnost těchto zemí „pálilo“ ;-) ) na téma vedoucích praporčíků. Zaznělo v ní mnoho velice rozumných názorů (a dokonce i často nepříjemná pravda). Jelikož jsem byl od začátku roku 2005 do konce roku 2008 na funkci, kde jsem se ať již přímo či nepřímo podílel na současném stavu, tak bych se rád k některým skutečnostem vyjádřil či je ozřejmil.
První vrchní (tehdy se funkce jmenovala „hlavní“) praporčík byl jmenován NGŠ v roce 2003, přičemž prakticky ihned poté byl (a já spolu s ním, jako druhý příslušník AČR) vyslán do U.S. Army Sergeants Major Academy (USASMA). Lze tedy konstatovat, že koordinovaná (či koordinovanější) výstavba systému vrchních (a vzápětí vedoucích) praporčíků u útvarů začala až po jeho návratu – v druhé polovině roku 2004. Vedením AČR bylo rozhodnuto, že výstavba systému proběhne najednou na všech úrovních velení – od roty až po GŠ. Z dnešního pohledu to hodnotím možná jako poněkud uspěchané rozhodnutí. Mohli jsme obsadit funkci vrchního praporčíka AČR a vytvořit tyto funkce na rotách (a jejich ekvivalentech – ovšem ne na všech). Po, řekněme, 3-5 letech jsme mohli vytvořit funkce vrchních praporčíků na praporech a na ně zařadit osoby, které se na funkcích vedoucích praporčíků rot osvědčily. Po dalších 3-5 letech mohly následovat brigády atd. atd. Je tu ovšem jeden obrovský zádrhel, který si jistě uvědomuje každý, kdo ví, jakým způsobem funguje AČR – neexistuje v ní nic, jako kontinuita velení. Když jeden velitel odejde, nikdo nezaručí, že nový do roka a do dne vše nezmění, nezruší a nepředělá k obrazu svému. A ani tehdy neexistovala žádná záruka, že až nastoupí nové velení AČR, bude chtít pokračovat ve vytváření těchto funkcí na vyšších stupních velení. Proto se tehdy rozhodlo – z dnešního pohledu ne úplně optimálně – že vytvoření a obsazení těchto funkcí proběhlo tak jak proběhlo.
Když jsem se v roce 2004 vrátil z USASMA, tak jsem prohlásil, že bude trvat minimálně 15 let, než začne institut vrchních a vedoucích praporčíků určitým způsobem fungovat. Jenže když jsem tehdy zmiňoval oněch 15 let, tak jsem myslel, že již bude v té době fungovat (byť nedokonalý) kariérní řád a pravidla pro jmenování do vyšších hodností. Dnes bych se proto poopravil, neboť jsem se mýlil: Pokud bude fungovat současný personální „systém“, tak kvalitní lidi na funkcích vrchních a vedoucích praporčíků nebudou ani za 50 let (a to nebudou ani na jiných, důstojnických místech). Vím, že tímto prohlášením možná u někoho vyvolám nevoli, neboť i já znám kvalitní individua – vrchní a vedoucí praporčíky. Jenomže to je právě ono – individua (kteří se na tato místa souhrou šťastných okolností dostala) , nikoli fungující systém, který by na tato důležitá místa ustanovoval praporčíky na základě jejich odborných znalostí, zkušeností, morálních vlastností a (byť se to někomu nemusí líbit) vzdělání (do nějž ovšem počítám i jazykové znalosti).
V diskuzi o bylo několikrát zmíněno, že na některých útvarech jsou vrchní a/či vedoucí praporčíci v úloze „velitelových kuřbuřtů“ a na své funkce se byli jmenováni na základě osobní známosti s velitelem (nebo umí třeba některá konkrétní praporčice dobře vařit kafe ;-) ). Jenomže v takovém případě vidím problém nikoli v těchto funkcích, ale v celkové atmosféře, která na takovém útvaru panuje. A pokud někdo něco takového zažil, musím se ho otázat: Byl na takovém útvaru takovýmto způsobem ustanoven do funkce pouze vedoucí (vrchní) praporčík nebo je to běžná praxe a stejným způsobem „dělají“ kariéru i mnozí důstojníci? V tom je, myslím, „zakopaný pes“. samozřejmě je to ale také způsobeno tím, že funkce vedoucích (vrchních) praporčíků vzniky simultánně na všech úrovních velení a řada lidí do těchto pozic vůbec „nedozrála“ – a na tom jsem se, bohužel, podílel i já.
Abych to uzavřel – dokud AČR nebude mít personální systém, který bude selektovat lidi pro jmenování do vyšších hodností (a tím pádem i funkcí) na základě objektivních (či co nejobjektivnějších, neboť naprosto objektivní není nic) kritérií, tak obdobnou diskuzi povedou vojáci ještě za 20, 30 let. Personální „systém“ AČR je naprosto tragický – řada kvalitních lidí odchází aniž by předala své zkušenosti služebně mladším a přitom by mohla ještě klidně řadu let sloužit a odvádět kvalitní práci. Jenže nechtějí (a mají k tomu pádné důvody). Místo toho, aby nad tím vedení resortu MO mávalo rukou a říkalo, že to se přeci dělo vždy, tak by se už k tomuto problému mohl někdo postavit čelem a začít ten „personální Augiášův chlév“ řešit – a tím někým rozhodně nemůže být vrchní praporčík AČR, který k tomu pochopitelně ani nemá pravomoci. Tam je myslím potřeba začít.
Vedoucí praporčík roty (baterie) je odpovědný zejména za:
připravenost, organizovanost, kázeň, morální stav, vnější vzhled a vojenské vystupování příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) a jejich profesní růst.
Stejný jak před rokem 1989 politruk který měl ještě nastarost důstojníky.
U jednotek které mají v názvu rota, ale jsou specifické, je tato funkce uplně zbytečná.
Pokud armáda chce skutečně něco měnit a zavést do života tak nebude čekat až se vrátíte z chytré školy ala > ju-es-ej .
Až bude šéfovat operačce 26 letý jinoch tak je ta doba kdy se povedla reforma asi dokonale …. (sice vojensky nepoužitelný). Ale stojí daňového poplatníka polovic než kpt-mjr.
Tak to jako poplatník beru.
Matěj: pletete se.
Politruk byl zpravidla v hodnosti nadporučíka. Jeho náplní práce byl dohled nad jednotkou i jejím velitelem z hlediska prosazování politiky komunistické strany. Bez jeho souhlasu nemohl tehdejší velitel prakticky vydat žádný důležitější rozkaz.
Vedoucí praporčík je naproti tomu garantem, že se věci dělají tak, jak se dělat mají (ať už v oblasti tradic, vystupování vojáků, vzdávání poct, dodržování ustrojovací i jiné kázně apod.) a navíc je veliteli poradcem ve věcech personálních – řeší jejich růst s ohledem na kvality (a ne s ohledem na kádrový posudek jako politruci). Dále má být odborníkem na druh zbraně, u které slouží a také na taktiku jejich použití.
Toto je můj náhled na funkci, s níž mám pětiletou osobní zkušenost.
Poradce velitele ….?
Tak od začátku :
Poradci po roce 1918 -ala Francie
(kdo za koho kope)
-ekonomický suport jejich státu A JEJICH FIREM pro oblast ČSR.
-budování závislost na dovozu z Francie …. vojenského materiálu ..než to náš stát prokoukl.
– kusovky cvičí v pravo v bok ale ostatní ,,societe anonime,, dělají obchody .
Dobrá pokračujeme .
Poradce po roce 45 > tady je nový Ruský model ,,poradce musí být nalepený na velícího který rozhodují (tak se to nějak opakuje ?)
Následuje výsledky jejich práce >Tupé prosazování politické linie bez ohledu na vojenskou odbornost. a prospěšnost našemu státu …
-Umrtvení domácího průmyslu, vývoje a nacpání jejich licence
Trafiky nadělaný pro ruský mini papáláše ….nalepený na český velitele >>>
Slizkost jednání -kdo nesouhlasí toho zavřít….> celkově špinavá práce poradce jejich tahaní za nitky .
Po roce 89 >
Tak tu jsou zase poradci ….od US a kdo ví odkud ještě .. (jediný slušný snad UK snad dělají skutečný dělníky výcviku …)
Ale …
jejich národní zájmy (prosadit letadla typu F-, a kdo ví co ještě, no fuj fuj a český poskok k tomu .
Kusovky cvičí v pravo v bok ale Ltd. dělá tlačenku pro americký(aj.) matroš —
SUMA SUMÁRUM každý kdo někdy šel okolo si něco vydělal, utrhnul nebo nakopnul něco .
A poslední moderní dimenze tohodle představení je kariéra postavená na radění ..Jo pěkný PR .
Poliutuk – oficiálně – zástupce velitele pro věci politické byl v hodnosti poručík, výjmečně nadporučík.
Já stále tvrdím, že je to SM, které je bezkoncepční a v rozporu se stále proklamovanými tradicemi, z kterýchžto má AČR čerpat.Vše co zde bylo o „povinnostech“ VePr napsáno je primárně povinností každého velitele od nejnižšího stupně!Na co tedy dublovat tyto povinnosti přenesením na někoho, kdo nemá reálně fyzicky žádné podřízené?
V návaznosti na realitu AČR se ovšem nedivím, stále platí, že pravá ruka neví co dělá levá a vlastně je to ještě horší, na jedné ruce dělá každý prst něco jiného – CHAOS…
tohle je trocho OFF TOPIC..
politruk – ZVP – měl na stupni rota primárně na starosti VZS, teprve na stupni prapor/pluk a výš se jejich zorné pole zaměřovalo více i na VZP.Dále byl na útvaru tzv. „kontraháš“:-), jinak příslušník VKR, ten „rentgenoval“ všechny…
víte pro mne byl velký otazník ex-hlavní praporčík AČR pan Švadlenka.Pozorně jsem si několikrát přečetl jeho curriculum vitae a byl jsem slušně řečeno překvapen.Jakými mechanismy byl tento VZP na tak „důležité“ SM v AČR ustanoven?
ŽÁDNÉ zastávané velitelské SM
ŽÁDNÁ mise
ŽÁDNÉ vojenské vzdělání
http://www.acr.army.cz/struktura/generalni-stab/osobni-stab/hlavni-praporcik-armady-ceske-republiky-8819/
omlouvám se za zkomolení jména, správně je nprap. Miroslav ŠVADLENA.Děkuji za pochopení
K hodnostem soudruhů příslušníků politického aparátu na bojovém útvaru – viz seriál Chlapci a chlapy.
to je zrovna zdroj o který bych se fakticky moc neopíral…
pro zajímavost náčelník HPS ( hlavní politické správy ) byl v hodnosti generála ( genmjr.- genpor. )
Dekuji za otevreni teto diskuze…
Rad bych reagoval zde na http://www.onwar.eu/2012/06/07/slovenske-vojenske-dilemy-–-spoluprace-medzi-cr-a-sr/#comment-19424 tento koment.
Muj zaver rozhodne nemel byt brany s nadhledem. At uz 150 let tradici (ano, vskutku jsem narazel na tradice US Army) nebo na to, ze teprve vojaci, kteri si projdou celym stribrnym zebrickem mohou byt (dle meho nazoru) spravnymi vedoucimi a vrchnimi praporciky. A to pri vsi ucte k soucasnemu stribrnemu namagementu.
Pokud sem linkujete odkazy z novinek.cz a minite je jako seriozni zdroje, pak nejspis nema cenu dale diskutovat.
Za me si myslim, ze funkce VedPrap je prinosna rote (mluvim o rote, protoze k ni mam bliz) a je tedy (dle meho nazoru) nutne jeji zachovani a presne specifikovani odpovednosti a prav. Ne snad proto aby osoby sedici na techto postech potrebovali napovedet, co maji vlastne delat, ale proto, aby si toto uvedomili i lide, kteri s VedPrap spolupracuji. At uz z dustojnickeho sboru nebo ze sboru poddustojnickeho a muzstva.
Jsem rozhodne proti frazi, ze VedPrap = politruk roty.
K způsobu ustanovování do funkce:
Již to tady částečně padlo od autora článku, ale přece bych se k tomu rád vrátil. „Bodový“ systém, který exaktně určí, kdo je bude na danou funkci dosazen, bude z principu jen tak dobrý, jako jeho tvůrce. Proto bych se přimluvil za stanovení nepřekročitelných kritérií, která budou nutná pro zastávání funkce vedoucího praporčíka – jazyk, určitý počet služebních let ve funkci ZVČ, tělocvik, atp. klidně s ohledem na druh zbraně a jednotku (asi není nutné, aby byly stejné požadavky na vedoucího praporčíka u výsadkářů a roty logistiky v Pardubicích).
Tím se vyselektují ti, kteří funkci zastávat NEMŮŽOU, ale určit, kdo ji zastávat může, je práce o řád těžší. Zde nastává volba, zda ustanovení do funkce učinit volbou (z onoho zúženého pole kandidátů), kolektivním orgánem typu Vrchní praporčík + vedoucí praporčíci daného útvaru atp.
Hlavně ať nemá konečné slovo zlatá linie, nebo bude zcela narušena důvěra mužstva a poddůstojnického sboru v tuto funkci – to píšu jako důstojník. Ve chvíli, kdy nemá vedoucí praporčík důvěru stříbrných na rotě, je zadarmo drahý.
K funkčním povinnostem:
Vše co tady padlo, je pravda, ale doplním jen několik dalších postřehů.
Role vedoucího praporčíka je zcela nezastupitelná v zahraničních misích, kde nutně dochází k vyšším pnutím v mezilidských vztazích, pracovnímu vypětí. Například – v době kdy jsem velel průzkumnému odřadu v Logaru, jednotce o cca 50 lidech a stál jsem před volbou, kdo bude mým zástupcem, měl jsem hned jasno. Přestože jsem mohl na funkci ustanovit jednoho z důstojníků na rotě, bez většího přemýšlení jsem si vybral vedoucího praporčíka roty, což se mi naprosto osvědčilo.
Nejen že dokázal výborně fungovat jako zástupce (výborná angličtina, skvělý taktik), ale dále pokračoval ve své roli vedoucího praporčíka. Což v praxi znamenalo, že a. spostu problémů vyřešil beze mne „na dvorku“ a řekl mi o nich až po misi, b. pokud začalo něco bublat v podpalubí, v klidu mi to řekl a za čerstva bylo možné klukům buď vyjít vstříc nebo jim vysvětlit proč to tak musí být. Žádnou z těchto rolí důstojník prostě plnit nikdy nedokáže, mužstvo ho nikdy nebude vnímat jako „jednoho z nich“, vždy tam bude nějaký odstup. A to říkám jako výsadkář, kde je tato hranice setsakramentsky tenká.
Zase se dostáváme k tomu, že u bojových jednotek není zpravidla problém v instinktivním pochopení k čemu že je funkce vedoucího praporčíka dobrá a u jednotek jiných, kde se s tím do dnes nepopasovali. Což je samozřejmě dáno charakterem práce.
Napadá mně otázka, jak jsme vlastně mohli existovat bez těchto funkcí, že se nám to tu nezhroutilo? :-)
Ignác Opuštˇák, kdysi to řešil schopný výkoňák, pokud měl rozumného velitele. Jenže to bylo kromě vztahu těch dvou jinak na vodě, příápadně na veliteli útvaru. Tak, bych řekl, že tohle má lepší budoucnost, pokud se to nezvorá a jen VP nemusí být, ten z Kill generation :-) .
Generation Kill
Souhlasím s J.D. kdysi na rotě tuto fci bezpečně zastával výkoňák, tedy pokud byl dostatečně zkušený, schopný a vycházel si s VR vstříc. V té době však byla situace úplně jiná protože na rotě byly praporčíci (rotmistři) sotva dva, zbytek byli VZS. To k tomu proč se nám to tady tehdy nehroutilo :-) for Ignác Opušťák.
Funkce vedoucího praporčíka je důležitější než se mnohým důstojníkům zdá a když pro nic jiného tak právě kvůli jejich pohledu na něj. Ta část, která je v kontaktu s praporčíky v bojových rotách už to zpravidla pochopila, ti kteří na bojovkách nikdy nebyli nebo již dlouho dobu nejsou to chápou pomaleji. Je to o osobních kvalitách jak praporčíků tak důstojníků, o pokoře a schopnosti spolupracovat a zejména o důvěře. Přesto v našich podmínkách nevěřím v brzký kvalitní systémový výběr vedoucích praporčíků … pořád to bude o tom kdo vybírá a proč a na základě jakých kritérií. Dnes to je často o tom kdo koho zná či kdo nebude dělat problém. Odměnou je kurz jazykový, posléze kurz zahraniční a skvělá funkce, tím pádem minimum problémů pro toho co to všechno zařídil. Schválně kolik vedoucích a vrchních praporčíků má dnes odslouženo aspoň 10 – 20 let podle kritérií karierního řádu (v několika základních funkcích, na různých čvo, s účastí na misích, s odbornými kurzy a jazykovou výbavou) ? Polovina? Jsou opravdu vidět? Zejména ti vrchní. Zná je praporčický sbor u jejich brigád, OTV? No bude to podle mě běh na strašně dlouhou traŤ a obávám se že do budoucna spíš můžeme počítat se zrušením než zvýšením prestiže a odpovědnosti.
Zdravím, poměrně zajímavá diskuse o vrchních a vedoucích praporčících. Sám jsem zatím nepochopil jejich význam, jakou vlastní měrou přispívají ke kvalitě jednotky. Velení smerem nahoru je poměrně početné VD, ZVČ, VČ, ZVR, VR. .Takže pro zkušené a zdatné vojáky jsou vyhrazeny tyto místa, kde mohou ovlivňovat bezprostředně svoji jednotku.Nechci se pana Seiferta jakkoli dotknout, ale sepsané povinnosti napříč výše zmíněných funkcích mi připadají jako dublování něčeho co už máme Pokud mám méně schopné VD a ZVČ tak vedoucí praporčík to nezachrání. A dnes kdy se v rámci REOREDI budou ořezávat „svaly armády“ tak vrchní praporčíci jsou bohužel další sádlo. Sloužím u útvaru, kde tyto funkce naštěstí nejsou, nenapadá mě nic, čím by mi taková funkce jako stříbrnému mohla být ku prospěchu. Neustále zde probíhá inspirace od US Army, proč , když jejich možnosti a rozpočet je někde jinde než celá Evropa? Rád bych se zeptal, co nabízí USA lidem aby pro ni sloužili v armádě, nemyslím důstojnický sbor. Může tu třeba p. Seifert udělat rozbor, proč mladí lidé vstupují české armády a proč v Americe do té americké ?
A k otázce kariérního řádu, dost dobře si nedovedu představit, jak budete vojáky
povyšovat či rotovat po funkcích pokud budou mít závazky na rozdílnou dobu služby, A v naší malé a poroce 2014 ještě menší kde je poměrně velké množství druhů ČVO to považuji za iluzorní. Ale třeba se mýlím a někdo z vás tu napíše relevatní informaci a ne jen omáčku.
to Vít: …líp bych to nenapsal!
hmmm…úsměvné…proč si všichni kdo to nechápou myslí, že vyšší poddůstojníci jsou kopírováním USA, když to je něco, na co přišla evropa v době, kdy USA ještě žádnou armádu neměla (samozřejmě myslím ten zárodek)…
ale musím souhlasi s jedním, a to, že tato funkce může být pouze tak dobrá, jak dobrý se systém ustavování do ní a hlavně systém profesního růstu do ní…znám totiž celkem dost „dobrých chlapů na svém místě“, ale taky nepřeberné množství dálších, kteří vytváří tu myšlenku, že by bylo lepší, aby ta funkce nebyla…
Příspěvek Petra Seiferta se mi líbí, protože je otevřený, férový a upřímný. A především mu moc držím palce. On zrovna je člověk na svém místě.
Reagovat chci zatím jen na jednu věc (jakkoli konotuje další), která se tu také objevuje v diskusi – nač ti vedoucí a vrchní praporčíci jsou, zda-li nejsou nějakým zbytečným mezičlánkem? Já na to koukám z trochu jiné optiky, jiných zkušeností, řekněme manažersky. Pro každého manažera je výhodnější (efektivnější) komunikovat za podřízené v určitých otázkách jen s jedním jejich mluvčím a na takového delegovat úkoly (od analytických, přes komunikační po zabezpečovací), které uskuteční vůči těm „dole“. Když se tímto způsobem (minimálně to platí o toku shora dolů) něco komunikuje, zabrání se šumu, nedorozuměním a tím nejednotné aplikaci. Je jednodušší něco směřovat přes jednoho člověka ke všem, než přes čtyři lidi ke všem čtyřem čtvrtinám – jakkoli konečné pokrytí je stejné, liší se jeho jednotnost, rovnost.
Ale samozřejmě – a o tom tu mluví skoro všichni – to nelze dělat přes kamarádíčka či pleticháře. Respektive tímto směrem to ještě jakžtakž funguje i v případě špatného obsazení takové funkce, ale nebude patrně zajištěna úplnost a objektivita informací tekoucí zdola nahoru. Čili z hlediska komunikace dolů je tento systém poměrně funkčním (ozřejmuje), opačným směrem rizikový (zkresluje). Vždy také hrozí koncetrací mocí v rukou jednotlivce, od toho nutnost dobře onoho jedince vybrat.
A právě proto bych oproti názoru Petra Seiferta byla pro přímou volbu, ale plně chápu i jeho víru ve funkčnost budoucích komisí, protože je taková varianta snadněji prosaditelná a sama o sobě již jistým krokem vpřed.
Vývojově na ní ale nesmíme ustrnout. Jakkoli si málokdo dovede představit, že by v armádě něco bylo řízeno mimo vertikální hierarchii, skýtají funkce vedoucích a vrchních praporčíků potenciál pro alternativní horizontální řízení, které pro jisté úkoly je nástrojem efektivnějším. Tam by teprve měla být jakási meta budoucnosti, kdy totiž vedoucí a vrchní praporčíci budou pracovat se „svými“ vojáky na této bázi, kdežto výstupy této komunikace vpravovat do většinového a primárního vertikálního systému. Pak bude jejich přínos k nezaplacení.
PS: Omlouvám se za trochu složitější a možná až moc abstraktní pojetí, jsem původem sociolog, takže vycházím z teorií a modelů byrokracie a jejich dysfunkcí. Všechno už se tak nějak vyzkoušelo a univerální model neexistuje, proto nezbývá než kombinovat pozitiva všech.
Paní magistro Pašková,
reaguji na Váš článek. Když pominu můj názor, že se jedná spíš o PR ve prospěch pana Seiferta, než pohled na řešení problému, dovoluji si s Vámi nesouhlasit.
Institut VedPr se nějak vyvinul z pozice Vedoucí instruktor roty, měl to být nejzkušenější a nejlepší praporčík roty, který by byl spoluzodpovědný za výcvik u roty. Tato pozice měla ovšem trochu krátký život ( šlo snad jen o pár nadechnutí – ne více ).
O tom, kdo a jak se na tuto pozici dostal/byl ustanoven nemohu vyjma 4 ( slovy ČTYŘECH ) osobních zkušeností hlouběji polemizovat. Věřím, že z pohledu velitele byli ti, které si vybral lepší odborníci a lepší lidé, bohužel jejich podřízení s to nemysleli. Měřítko zkušený voják + odborník + slušný člověk = VedPr/VrchPr, neplatilo ani v jednom případě. Zde totiž pramení můj názor na pozici VedPr a VrchPr.
Takovou zkušenost lze získat pouze v terénu, ne z útrob luxusně vybavené kanceláře Na Valech…
1. Urcite se nejedna o me PR. To nemam zapotrebi. Chtel jsem na tuto problematiku upozornit a take si precist jine nazory nez jsou ty z aktualniho prostredi ACR. Coz se povedlo. Nenapadlo Vas nekdy, ze ne kazdy mysli na svuj prospech a muze neco takoveho udelat ryze z pracovnich duvodu?
2. Jak napsal Ivo, v soucasne dobe stoji a pada podoba vedoucich praporciku s tim jak ho vidi velitel. S tim jakou ma velitel zkusenost s timto institutem. Uvedomte si, ze jsme stale mlada a nedavno profesionalizovana armada. Da se predpokladat dalsi vyvoj a nic se nezmeni pres noc. Souhlasim s Vami, ze vedouci praporcik praporcik by mel byt: „zkušený voják + odborník + slušný člověk“. V tom se shodneme a plati to i pro vrchni praporciky. Smerujeme timto smerem, jenom to nebude hned.
1.1.2005 se AČR stala zprofesionalizovanou armádou, myslím, že zhodnotit stav po 8 letech tak , jak jste jej zhodnotil ve svém článku je velmi velmi smutné.
Ještě jedna taková „tenkost“, která s problematikou přímo nesouvisí, ale pozorný a bystrý čtenář ( ti zde předpokládám dominují ) pochopí…
http://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/smrt-letce-pripomina-zdevastovany-pamatnik20110519.html
http://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/pamatniku-se-vratila-dustojnost20110927.html
Můj názor? OSTUDA OSTUDA OSTUDA!!!
Asi tak po roční přestávce otevírám toto vlákno. Třeba se někdo přidá. Mám pár dotazů na našeho Vrchního praporčíka volím tedy tuto cestu. Začnu trochu oklikou, se zájmem jsem si přečetl jeho článek v posledním A-reportu 08/13, ve kterém se se toho až tak moc číst nedá. S myšlenkou článku naprosto souhlasím, s některými názorovými tendecemi bych polemizoval. Ale k tomuto vláknu si vyberu část a na to bych navázal.“ Dnes,po 8 letech, která uplynula od plné profesionalizace
OS ČR, bychom si měli nalít čistého vína a zahájit seriózní diskusi o tom, proč je tak běžné nedodržovat základní ustanovení vojenských
předpisů a nařízení, které upravují vojenskou kázeň, vzhled, vystupování a chování vojáka. Pokud budeme chtít tuto neuspokojivou situaci řešit, musíme se zaměřit jak na řadové vojáky,kteří nevykonávají správně a důkladně své povinnosti, tak i na velitele všech stupňů (s akcentem na ty nejnižší). Ti mají být garantem vysoké profesionality svých podřízených. Jsou to právě nejnižší velitelé, kteří tvoří klíčový personál, jenž všech moderních profesionálních OS NATO hraje stěžejní roli jako nositel standardu profesionálního vzhledu, chování a vystupování.“
A k tomu bych vybral něco z článku tohoto vlákna :
„Vedoucí praporčík roty (baterie) je odpovědný zejména za:
připravenost, organizovanost, kázeň, morální stav, vnější vzhled a vojenské vystupování příslušníků hodnostního sboru praporčíků, poddůstojníků a mužstva roty (baterie) a jejich profesní růst.“.
Na otázky a polemiky k článku z A reportu by nestačil jeden pracovní den, ale pokud chceme mít odpovídající kázeň na nejnižších patrech hodnostího sboru, tudy možná taky vede cesta.
A teď bych měl pár otázek k tématu tohoto vlákna. Musím uznat že před rokem jsem si to se zájmem přečetl, byť se trochu považuji za oponenty těchto funkcí – snad na základě špatné zkušenosti. Rád bych se zeptal, proč nebyly provedeny výběrová řízení na funkce vrchních praporčíků nově vzniklých struktur (agentury a nová velitelství). Jsou to přece funkce, které patří k nejužšímu vedení jednotky, tak pokud byly výběrová řízení na vedoucí důstojníky, proč ne na praporčíky.(zdržím se úvah, rád bych znal vaši odpověď, váš názor.)
Budou se u utvarů, kteří mají nové počty od ledna 2014 dělat výběry na tyto funkce nebo je to opět již napsáno?
(Jak je možné, že vrchním praporčíkem jedné z agentur se stane vrchní praporčík praporu, který se do této agentury včleňoval?(.
Druhá otázka se týká vztahu vrchního praporčíka a sboru praporčíků. Zajímalo by mne, jak by měl sbor, jehož je vrchní (vedoucí) praporčík zástupcem k němu mít vztah. Je to vztah vůči člověku, který disponuje přirozenou autoritou a morálními zásadami, který respektuje názory sboru ze kterého byl zvolen a je mostem mezi důstojníky – praporčickým sborem(většinou VD) a ostatními podřízenými sbory nebo se ho máme bát (je přece pravá ruka velitele), nebo mu můžeme věřit, může být našim důvěrníkem a rádcem, či prvním psychologem, na kterého se obrátíme.
Jaký máme mít vztah k člověku, který nevzešel ze žádného transparentního výběru, ale byl si velitelem vybrán.
Zkuste mi prosím odpovědět ve světle vašeho článku.
Děkuji.
Přečetl jsem si uvedený článek. NECHÁPU co tím chtěl autor říct. Pokud vím, v AČR platí stále všem dobře známý Zákl-1, který řeší mj. i otázku vzhledu vojáka a to nemluvím o článcích o povinnostech vojáka a velitele – ať mi tedy někdo fundovaně a adresně vysvětlí jak bych nejlépe mohl pochopit :
1) o co autorovi jde
2) čím je jím popisovaný stav zapříčiněn
3) kdo je za něj zodpovědný
V příspěvcích v tomto vláknu se zde popisuje jak je důležitý VePr (VchPr ) a přitom si z pera toho nejvyššího praporčíka přečtu, jak to nefunguje – kde je chyba…?
Můj názor na VedPr roty/praporu se nezměnil a obávám se, že je za současného stavu velice obtížné jej změnit.
1. Je mi lito, ze neumite cist mezi radky, ale je to velmi jednoduche. Velitele a vojaci nedelaji radne svoji praci a nemuzou si myslet, ze to neni videt. Je to o tom, ze u nasich vojaku a velitelu postradam celkovou vyzralost ve vsech oblastech jejich profesniho rozvoje (deficit osobnostniho rozvoje).
2. Stav je zapricinen mnoha faktory. System vyberu personalu, system vycviku, vzdelavani a vychovy, nizke pravni vedomi velitelu a vojaku, falesna loajalita k jednotce nadrazena loajalite k vetsimu celku, dnes i afganizace sil apod.
3. Kdo je vinnen? To je preci jednoduche. Vsichni, kdo tvori system. Vojaci, kteri si mysli, ze armada je o prochazce ruzovym sadem a o tom, ze si muzou delat co chteji, ze si spousta vojaku neuvedomuje svoji roli a misto a hraje si na specialy, velitele, kteri maji strach z prosazeni kazne a boji se konfrontace s podrizenymi, ridici pracovnici na nejvyssich urovnich, ktere takova situace nechava chladnymi a netecnymi atd. Sam jiste najdete mnohem vice pricin.
V clanku jste jiste zaregistroval, ze jsem hovoril o celem systemu a ne o jeho segmentu tvorenem vedoucimi a vrchnimi praporciky. To je jedna z mala skupin vojaku, ktera by rada se situaci pohnula, ale zatim to tolik nejde. To je proste realita.
4. Vas nazor je Vas nazor. Neberu Vam jej. Nikdy nedosahnete 100% spokojenosti. Souhlasim, ze se obcas veci meni tezko, ale neznamena to, ze to vzdam.
Korekce k bodu 1. Napsal jsem „Je to o tom, ze u nasich vojaku a velitelu postradam celkovou vyzralost ve vsech oblastech jejich profesniho rozvoje (deficit osobnostniho rozvoje)“ a to vyzniva jako ze nejsou vyzrali ve vsech oblastech. To je samozrejme chyba a ma tam byt „v nekterych“, protoze obecne nezpochybnuji odbornou pripravu nasich velitelu a vojaku. Za chybu se omlouvam.
1. K clanku. Kazdy si ze clanku vezme co uzna za vhodne. Nekomu se libi, nekomu ne. Nevadi mi polemika, protoze to znamena, ze o tom premyslite a to je presne smysl clanku. Urcite nemel byt vseobjimajicim popisem a resenim problemu. Spise upozornenim k zamysleni. Souhlasim s Vami, ze tudy vede cesta. Respektive cast cesty, protoze primarni odpovednost lezi v rukach velitelu vsech stupnu. Prozatim nemaji zejmena vedouci praporcici nastroj na vynuceni kazne a musi spolehat na velitele. Do ted jsem neresil pozadavek svych vrchnich praporciku k tomu, aby se navrhnula zmena systemu nadrizenosti a podrizenosti a kazenskeho prava, ale mam to pripravene v komplu. V tomto pripade neco takoveho nejde delat bez spolecneho kompromisu s veliteli. Take plati, ze v zadnem pripade nemohou vedouci praporcici suplovat praci, kterou maji odvadet VD, ZVC, VC a VR. Mohou je doplnovat, ale ne nahrazovat. Verte tomu, ze jsou vrchni a vedouci praporcici pripraveni prevzit svoji roli pri rizeni urovne kazne se vsim vsudy. Bude treba zmenit zastaraly Zakl-1 a ja jsem pripraven prispet svoji troskou do mlyna.
2. Mrzi mne, ze mate spatnou zkusenost, ale bohuzel zadny system neni dokonaly. Stejne jako mezi veliteli, i mezi vedoucimi praporciky jsou vojaci, kteri by tam nemeli byt.
3. Vybery nebyly u nich provedeny, protoze jestli se z hlavy nepletu, NNGS resilo pouze vojaky v hodnostnim rozpeti mjr.-plk. Pokusne se provedly vybery u velitelstvi pozemnich sil, vzdusnych sil a osobne jsem se zucastnil napriklad vyberu na vrchniho praporcika UO. Pred posledni generalskou radou jsem NGS ACR navrhnul provadeni vyberu u vedoucich a vrchnich praporciku novym systemem od 1.1 2014 povinne a postupnym nabehem jak se budou SM postupne uvolnovat nebo vytvaret.Pro vic info si pockejte na Areport 09/2013 kam jsem na toto tema dal clanek.
4. Vedouci a vrchni praporcik musi splnovat vsechna kriteria, ktera jste popsal az na nasledujici:
– vedouci a vrchni praporcik ma respektovat nazory lidi, ktere zastupuje, ale to ma sve limity. Nemuze slepe respektovat vse co muzstvo, poddustojnici a praporcici rikaji a chteji. Ze sve praxe vim, ze pozadavky a nazory lidi na jednotkach se dost casto rozchazeji anebo jsou nerealne a to musi vedouci a vrchni praporcik ustat. To je nekdy velmi tezke a zada si to silnou osobnost. Musi take respektovat limity cinnosti nastavene jeho velitelem a svoji cinnost vmestnat do zameru jeho a vyssich velitelu.
– vojaci se ho nemaji bat. Maji k nemu mit zdravy respekt a nemuzou si myslet, ze je to jejich bracha.
Predchozi prispevek je reakci na Takyobcana
Ach jo, nemůžu se zbavit dojmu, že všichni kteří kritizují samotnou existenci institutu vedoucích a vrchních praporčíků tak činí z důvodu konkrétní špatné zkušenosti se zcela konkrétním vedoucím/vrchním praporčíkem. Ale to je optika jako „moje Dacia Logan je furt porouchaná a nepohodlná, tudíž všechna auta se spalovacím motorem jsou k prdu“.
Proč tyto funkce ano, viz můj rok starý příspěvek výše z 15. 6. 2012 v 14:19
Ad Takyobčan)
Jasně, systém skutečně nenařizuje výběrová řízení pro vedoucí a vrchní praporčíky, ale to přece neznamená, že nemůže být provedeno. Je to zase jen o přístupu a váze, kterou statutární orgán této funkci přisuzuje.
Zase se vrátím ke zcela konkrétnímu příkladu 43. výsadkového praporu. Funkce vedoucích/vrchních praporčíků tam je ustanovena pokud mne paměť neklame od roku 2006. Za těch 8 let jde už slušně bilancovat. Jaký je stav teď?
1. Současný vrchní praporčík je bývalý vedoucí praporčík výsadkové roty (a předtím VČ//ZVČ, a ještě předtím pancéřovník a VD). Do funkce se dostal volbou stříbrných z vybraného pole kandidátů. Kritéria výběru do onoho pole byla především a. předchozí zastávaná funkce VdPr, b. znalost AJ, c. zkušenosti z misí.
2. Všichni současní vedoucí praporčíci výsadkového praporu se di svých funkcí dostali stejným způsobem, požadavky a způsob výběru byly analogické.
Sečteno a podtrženo, systém funkční JE, jen někde pokulhává jeho aplikace a jinde funguje. To ale není vina systému, ale jen a jen statutárních orgánů, tedy DŮSTOJNÍKŮ, kteří k výběru nepřistupují zodpovědně. Pokud je někde vrchní praporčík, který stojí za starou belu, je to především vizitka jeho velitele, který se na jeho výběr vyflákl a nedokázal nastavit transparentní pravidla. Jestli někdo čeká, že mu se shora armáda ušlape ve všem cestičku, tak jsme asi každý v jiném kině. Je to jako se vymlouvat, že nemám splněné výroční tělesné přezkoušení, jelikož mi k tomu nadřízený nevytvořil v práci podmínky – obojí je k politování…
Zajímavé, u „Orlů“ to zcela evidentně funguje, ovšem AČR NENÍ jen Chrudim, že?
Morálka je faktor v případě armády zcela zásadní, ale jak ji můžete hledat tam, kde ji sotva lze nalézt v množství menším než malém?
Výmluvy na tělocvik etc. jsou chabé, v tom souhlasím, ale jak se např. cítí voják, který je už několik let NE VLASTNÍ VINOU nucen chodit v starém a několikrát opravovaném oděvu vz.95? V rozpadajících se polních botách? A NIKDO mu nepomůže ( nemůže či nechce…). Co již udělal/dělá/udělá pan Seifert pro narovnání tohoto dlouholetého a velmi palčivého ( z mého úhlu pohledu jednoho z nejzásadnějšího ) problému, který trápí mužstvo/poddůstojníky/praporčíky současné AČR – tedy JEHO podřízené?
Podstata mého příspěvku zůstává stále bez odpovědi…
Dobry den, omlouvam se za diaktritiku, ale jsem v zahranici.
1. Funguje to nejenom u orlu. Nekde vice, nekde mene. Napriklad 7.mb ma naslapnuto velmi dobrym smerem a dokonce se zacaly hybat ledy i u letectva. Mate pravdu, ze ACR neni Chrudim, ovem ACR je mnohem slozitejsi organizace s jistou a trochu pomalejsi dynamikou vyvoje nez ma jeden prapor. Umim si osobne predstavit rychlejsi a radikalnejsi zmeny systemu v pripade vedoucich a vrchnich praporciku, ale to by se nelibilo casti velitelskeho sboru. Jenom aby bylo dostatecne jasno. Zmeny se v ACR provadeji tradicne velmi obtizne, protoze cesky clovek a vojak zmeny nerad a dokaze je kdyz ne jinak, tak pasivnim pristupem velmi dobre brzdit.
To ze nekdo nema moralku je problemem systemu, ktery to dovoluje. Je to problemem velitelu, kteri neco takoveho svym vojakum toleruji a nadrizenym velitelu, kteri jim to umoznuji. To ze je nekde moralky malo pro mne osobne ani nahodou neznamena, ze budu zticha a budu rezignovat ve svych aktivitach. Jak rikaji americti instruktori: „Jedinym zpusobem jak udelat vice kliku, je udelat vice kliku“. A to plati i pro moralku. U me je na prvnim miste a proto se snazim tuto problematiku vytahovat na oci vedeni jak to jde.
Nevim jak moc jste seznamen se systemem verejnych zakazek. Stejne jako mnozi ostatni nerozlisujete, co muzou v realu udelat pro zabezpeceni nakupu vojaci a veleni ACR a jake je jejich misto v procesu nakupu. Neni toho moc. Muzete si byt jist, ze je tematika zabezpeceni vystroji ventilovana casto a ruznymi zpusoby. Nejenom mnou. Nedavno napriklad vrchni praporcik VePozS prezentoval tuto problematiku veleni ACR i se sadou pekne vymluvnych fotek. Neni ovsem v silach mych ani veleni ACR nakoupit vojakum maskace sebevic by jsme chteli. Nakupy provadi totiz nekdo jiny-mimo ACR. Neni v nasich silach ovlivnit system nakupu a to jestlu nekdo v rizeni uspeje.I kdyby nasi logistici napsali milion specifikaci a naplanovali na nakup vystroje miliardu korun, bez radne provedeneho vyberoveho rizeni zakonceneho nakupem vystroje se nic dit nebude. Netvrdte, ze nikdo nechce vojakum pomoci, protoze to neni pravda.
Mala poznamka. Nemam podrizene.
Děkuji Vám za to, že jste mi odpověděl, vyjma Vás a pana generála Opaty se zde nikdo k ničemu nemá, ikdyž je mnoho, co je potřeba prodiskutovat, že pane Bulante?
Je mnohem vhodnější řesit poroblémy en fance, ovšem, když TOP managemant dává přednost návštěvám u prvků, kde je málo pravděpodobné, že se někdo odváží se na něco zeptat (každý, kdo navštíví http://www.army.cz, mi dá zapravdu ), těžko se něčeho dobereme. Říkám si, jestli bych já měl, jak říkal bývalý prime minister Topolánek „koule“ na to se něco zeptat NGŠ, kdyby přijel navštívit naši posádku. Ale myslím, že můžu zůstat klidný, neboť NGŠ problematické posádky nenavštěvuje, že? Ovšem přesto bych se měl na takovou eventualitu předpřipravit. Pravda po mém posledním dotazu při návštěvě pana ministra obrany jsem byl „pozván“ do jedné kanceláře a tam jsem byl „instruován“, že se mám „naučit správně chovat“. Tak asi tak…
Já Vám nijak nekladu za vinu problematiku absence výstroje a doufám, že to tak bylo pochopeno, ovšem doufal jsem, že budete disponovat nějakým druhem relevantní informace, kdy budou konečně uspokojeny mé základní potřeby a kdy já a mí přátelé budeme odění v slušivé oděvy vz.95 vonící novotou. Doufal jsem, že mi přinesete aspoň naději, ale opět jsem nucen balastovat na hraně morálního úpadku :-) (poslední věta trochu na odlehčení …)
Tedy závěrem, omluvte můj písemný projev, není vytříbený a verbální není o moc lepší, jsou to však slova vojáka, který se dostává do fáze, kdy přestává věřit svým nadřízeným a celému systému a už nedoufá, že ještě v té zelené kamizole co nosí, někdy uvidí světlo na konci tunelu zvaného transformace AČR.
Děkuji
Dobrý večer , přidávám se k tomu jednomu který nedávno zpochybnil … jak píše autor příspěvku!. (Jsme tedy zřejmě dva.)
Jen na okraj také rozumím tomu že máte slušnost na posledním místě – já dávám z uvedených hodnot v příspěvku nahoře na první místo -slušný člověk a poté další … Mimochodem těsně před zvolení ministra Vondry se zde debata vedla zde je slušnost kritérium … A čas dal za pravdu – ano.
Rád bych reagoval na ,,PR“ článek pana vrchního praporčíka AČR otisknutý v A-reportu, jenž mě rozohnil. Příslušník AČR, kam řadím i pana vrchního praporčíka AČR, který v životě nebyl u bojového útvar, stěží pochopí priority vojáků a mezilidské vztahy u těchto jednotek. Vojenská kázeň a profesionalita je určitě velice důležitá v profesi vojáka a neodmyslitelně patří k vojenskému životu. Velitelé všech stupňů by měli apelovat na svoje podřízené k jejich striktnímu dodržování, zde máte ještě stále moji naprostou podporu ve vašich slovech a domnívám se, že se tomu tak u některých bojových útvarech i děje. Nevím, v čem vás utvrzuje paušalizování tohoto problému, navážení se do důstojnického sboru a stavění se do role poloboha, který je schopen se svým týmem vrchních praporčíku a vedoucích praporčíků vyřešit onu neblahou situaci. Ani nevím, zda po osmi letech nebo jak dlouho v naší armádě funguje funkce vrchního/vedoucího praporčíka, už vlastně existuje nějaký ucelený koncept, jenž by řešil jejich funkční náplň. Chtěl bych vám jen připomenou, že hlavní skutečnost, ke které jsem se jako voják ozbrojených sil zavázal je ,, obrana této země a plnění vojensko-politických závazků tohoto státu,, Váš pilíř na kterém stavíte celou svoji službu v ozbrojených silách je pouze jeden z mnoha, který napomáhá dosažení tohoto hlavního cíle a proto bych jej nevyzdvihoval nadevše, jak je tomu ve vašem článku. Každý voják bez ohledu na funkci a hodnost by měl dle mého názoru mít základní dovednosti a znalosti v oblasti střelecké, taktiky, zdravotní a určitou úroveň morálních a profesních kvalit. Bohužel znalosti v oblasti (prvních tří) rapidně zaostávají za morálními a profesními kvalitami. Jde jen o taková informace do pléna. Proto bych zvážil zda vaše veškeré úsilí jenž věnujete pouze výchově vojáků by nemělo být lépe diverzifikováno.
1. Nehodlam se s vami dohadovat kde jsem slouzil nebo ne. Moje CV visi na netu a kazdy si muze udelat obrazek.
2. I kdyz si to nemyslite, priority vojaku chapu velmi dobre. Je otazkou, zda Vy chapete priority armady, kterym by mely byt priority vojaku podrizeny.
3. Nevim, kde jste prisel na to, ze nechapu mezilidske vztahy u jednotek. Nevim jestli jste to nekdy zazil, ale ja mel nadrizene i dustojniky, kteri se chovali slusne, meli s podrizenymi velmi dobre mezilidske vztahy, ale byli hodne narocni a prisni i v oblasti dodrzovani kazne. Tyhle veci se nevylucuji, nybrz vyzaduji osobni priklad a ferovost.
4. Mylite se v tom, ze by meli nadrizeni apelovat. To muzou delat v nejakem dobrovolnickem ochotnickem spolku. Velitele maji vyzadovat a v pripade nutnosti vynucovat. To je jejich prace.
5. Neohanejte se tu napadanim dustojnickeho sboru. Resil jsem cely velitelsky aparat, ktery zahrnuje poddustojniky a praporciky stejne jako dustojniky. Pokud to postavim tak, jak to ja vidim, v nekterych oblastech proste cast nasich poddustojniku a praporciku nedela to co ma a jejich nadrizeni jim to svym chovanim umoznuji. To je proste realita a pokud se to nejakeho dustojnika dotklo, sam vi kde ma rezervy.
6. Pokud si pamatuji, nikde jsem se nepostavil do role poloboha. To jsou Vase slova a ne ma.
7. Nikdy jsem rovnez netvrdil, ze jsou vrchni a vedouci praporcici jedinou skupinou v ACR schopnou vyresit situaci, ale ze jsou ochotni do toho jit. A to je rozdil. Pokud vim, zduraznil jsem, ze takova vec podleha kladnemu postoji dustojnickeho sboru a ze vedouci a vrchni praporcici nemohou byt tim primarnim resenim, protoze to prislusi velitelum vsech stupnu.
8. Pokud jste nezaznamenal schvalene NNGS k povinnostem vedoucich a vrchnich praporciku ze zacatku tohoto roku, neni to mym problemem. To existuje a bylo distribuovane.
9. Netvrdte, ze to co jsem napsal pokladam za jediny pilir cele sve sluzby v armade. To tvrdite Vy na zaklade sve vlastni dedukce a to jsem nikdy netvrdil. Krom jineho je to samozrejme nesmysl. Piliru me sluzby v armade je mnohem vice. Pokud jste to nepochopil, tak jsem komentoval jednu oblast rozvoje a zivota nasich vojaku, ktera si zaslouzi pozornost. Takze se nejedna o vyzdvyhovani nade vse. Tot vse.
10. Souhlasim s Vami v tomto tvrzeni: „Každý voják bez ohledu na funkci a hodnost by měl dle mého názoru mít základní dovednosti a znalosti v oblasti střelecké, taktiky, zdravotní a určitou úroveň morálních a profesních kvalit“. Zastavam podobny, byt ponekud rozsirenejsi pohled na vec.
11. Na zaver. Pokud si to myslite, je to Vase vec, ale ten clanek neni moje PR. To ani nahodou. Pod tim clankem by nemusel vubec muj podpis, ale treba nejakeho VD. Porad by to bylo PR? Jak by jste to nazval pak? Ja tomu rikam komunikace. Je to jeden ze zpusobu jak komunikovat. Krome Vaseho negativniho stanoviska k nemu jsem dostal i ta pozitivni (i od dustojniku a generalu) a jsem rad za obe. To, aby jste si nemyslel, je vec jenom jednobarevna. Nicmene Vam za Vas nazor dekuji. Ostatne, vubec se nebranim tomu, pokud si prectu v Areportu stanovisko treba Vase na tento problem nebo i jiny.
Tož, týká sa ta velitelská práca aj rektóra-velitéla? Z podstaty označeňá tato šajba dělá jakósi rektórsko-velitelskou prácu. A co proretkóři, dekáni a prodekáni nevelitelé? Neměla by sa napsáť nějaká ta koncepcia a zařadit tu neustrojenost a nekázeň mezi sociálně nežádúcí jevy a zkoumat to teoreticky?
UNOB NEŘEŠIT – UNOB ZRUŠIT!
Celé vojenské školství ( UNOB + VSŠ ) je jen černou dírou na peníze, které citelně chybí u vojsk. navíc cena, kterou AČR vynaloží na dobu studia studenta UNOB je téměř v přímé úrovni studiu na Oxfordu. Ovšem výstupy srovnávat nelze…
VSŠ v M. Třebové je skvěle organizovaný cirk, kde je teenagerům vlévána do jejich pubescentních a postpubescentních hlav idea, že jsou snad vojáci, ovšem oni i přes jisté identifikátory ( uniforma, rituály etc. ) vojáky NEJSOU a ani po maturitě nemají k AČR, která jejich studium štědře dotovala, žádný právní a materiální závazek. Opět vysavač a černá díra na peníze, které tak zoufale chybí u bojových útvarů.
Pro „pobavení“ doporučuji shlédnout zde.
UNOB – oficiální web
http://www.unob.cz/Stranky/default.aspx
UNOB – velice úsměvné
http://unob.over.cz/
UNOB – realita očima civilních studentů – TRAGÉDIE
https://www.facebook.com/PriznaniUnobCivilisti?ref=stream
VSŠ M. Třebová
http://www.vsmt.cz
Klub Musado – aneb „Melody boys fighters“
http://musado-vsmt.cz/
A tohle si civilisté platí ze svých daní a my vojáci na to doplácíme…
1. Vaše CV jsem si přečetl a byl jsem s ním osobně Vámi seznámen. Cílem mého komentáře není vyvolat napětí na tomto fóru, takže bych jej opět vrátil do zdvořilostních argumentů a faktů k tématu, nikoliv k dohadování. Na tom se pravděpodobně shodneme.
2. Ano můžu Vás ujistit, že priority armády chápu také velice dobře i roli vrchních a vedoucích praporčíku. Na druhou stranu už si nejsem tak jist zda všichni vrchní/vedoucí praporčíci jsou na tom stejně v oblasti jejich povinností, které vycházejí z jejich funkce. Máte pravdu, že jsem se aktuálně neseznamoval s tím, zda již nějaký koncept k činnosti vrchních a vedoucích praporčíku byl distribuován a čerpal jsem z informací, které jsem získal před lednem 2013. Otázkou zůstává, zda jsou opravdu vrch/ved praporčíci připraveni převzít svoji roli jak tvrdíte, když až po 8 letech nebo jak dlouho byl teprve vytvořen nějaký ucelený dokument. Nicméně budu věřit tomu, že systém je připraven a praxe nás o tom pozitivně přesvědčí. Rád bych ještě zdělil, že jejich/vaši práci u jednotek vnímám pozitivně. Jen jde o to, aby systém fungoval správně.
3. Dobře nechtěl jsem říct, že nechápete mezilidské vztahy u bojových jednotek. Možná to byl špatně zvolený slovní obrat, šlo o to si uvědomit, že u bojových jednotek vámi prezentovaný pilíř ve kterém jsou určité nedostatky je čas od času odsunut za odborné, fyzické, jazykové a další dovednosti a při některých situacích se mu neklade až taková pozornost jak by měla a to je schopen ohodnotit pouze ten kdo tam nějaký ten pátek sloužil. A ano, zažil jsem to také, mam nadřízené důstojníky, kteří mají vámi zmíněné kvality a dělají svojí práci dobře.
4. Slovíčko apelovat nebylo vhodně zvolené, vy jste to vystihl lépe.
5,6. Ničím jsem se tu neoháněl, pane vrchní praporčíka, snažil jsem se číst mezi řádky, jak jste napsal a takhle to na mě zapůsobilo. Na druhou stranu však nechci tvrdit, že onen článek nemá atributy, které je potřeba řešit nebo že bych jej nevnímal z určité části jako přínos.
10. samozřejmě těch klíčových věcí je tam daleko více, zmínil jsem jen některé. Každý jednotlivec v armádě je v první řadě voják na tom se pravděpodobně shodneme.
Dobrý den pane Seifert alias vrchní praporčíku!
Co říkáte na aktuální akcičku v podobě snižování hodností praporčického sboru AČR?
Co je podle Vás v pozadí této vykutálené akce?