Analýza útoku na prezidenta Klause v Chrastavě

Nedávné ohrožení vrcholného ústavního činitele, jehož ochrana stojí české daňové poplatníky nemalé finanční prostředky, vyvolalo vlnu kritiky a spustilo vyšetřování činnosti složky Policie ČR odpovědné za bezpečnost prezidenta. Tento text je příspěvkem k posouzení této události, činnosti útočníka, činnosti/nečinnosti jeho blízké ochrany (z anglického Close Protection) s cílem poukázat na nedostatky a případné dopady na bezpečnost ústavních činitelů v ČR do budoucna.

Analýza je zaměřena na jednání útočníka a na činnost bezpečnostních složek ve smyslu vyhodnocování hrozeb, zranitelnosti a rizik pro chráněnou osobu. Dále je zaměřena na činnost bezpečnostních složek v rámci prevence-znesnadňování útoku, reakce na útok-odražení útoku, krytí-evakuaci chráněné osoby a činnosti po útoku. Díky záběrům z místa incidentu je poměrně zřejmé jak se útok i reakce/ne-reakce ochránců odehrály a lze je proto považovat v analýze za důležitá výchozí fakta (viz sloupec vlevo).

Fakta z videozáznamu napoví poskytují mnoho důležitých faktů odborníkům na blízkou ochranu velmi důležitých osob. Reakce široké veřejnosti, některých politiků, odborníků i rádoby odborníků na bezpečnost svědčí o tom, že intuitivně jsou všichni zajedno v tom, že Policie ČR selhala. Fakt, že nemáme prvního zavražděného prezidenta atentátníkem je dáno spíše dobrou vůlí útočníka, který nechtěl prezidenta skutečně zabít, než schopností policie zajistit efektivní ochranu. Práci svých podřízených v pátek nechtěl příliš komentovat šéf policejního útvaru na ochranu prezidenta Jiří Sklenka: “Je zcela jasné, že i já se mračím, když se dívám na takovéto záběry. Na druhou stranu: My jsme bezpečnostní poznatky, že by tam mělo být zvýšené bezpečnostní riziko, neměli. A když zanalyzujete celou tu situaci, tak tam bezpečnostní riziko skutečně nebylo.”

Šéf ochranky prezidenta, který později odstoupil, tvrdí, že na základě analýzy rizik, nebyla vyhodnocena činnost hlavy státu v daném místě, čase a charakteru akce jako riziková a tedy, že použitá bezpečnostní opatření byla adekvátní (čekal snad, že mu BIS, nebo jiná organizace vždy dodá včas informace, že v davu bude občan XY, který se rozhodl individuálně vyjádřit svůj protest vůči situaci v ČR střelbou z bezprostřední blízkosti na hlavu státu?). Nechci jeho nevhodný komentář ve smyslu „že in on se mračí“ příliš rozebírat (to nechám na jeho nadřízených) a spíše se zaměřím na to, jak se má odborník dívat na analýzu bezpečnostních rizik v souvislosti s ochranou velmi důležitých osob u podobných akcí chráněné osoby.

Z hlediska obecných a veřejně dostupných principů ochrany velmi důležitých osob se dají předem avizované akce na veřejnosti a zejména pak v situacích, kdy se chráněná osoba prochází mezi veřejností (téměř kdokoli má šanci se dostat do její bezprostřední blízkosti) hodnotit jako nejvíce rizikové. A to nikoli pouze kvůli hrozbám specifickým (pokud víme o existenci jedince/skupiny a o jejich záměru uskutečnit útok), ale kvůli tzv. hrozbám obecným, mezi něž patří individuálně jednající útočníci (do této kategorie patří mimo jiné duševně nemocné osoby, politikou frustrované osoby, mstící se osoby a další profily potenciálních útočníků, jejichž úmysly uskutečnit útok jsou velmi těžko zachytitelné až nezachytitelné předem).

Blízké ochranky velmi důležitých osob mají celou škálu možností jak těmto typům hrozeb čelit, od zrušení, přes omezení/modifikaci těchto typů aktivit chráněné osoby na veřejnosti, přes kontrolu přístupu osob do bezprostřední blízkosti chráněné osoby (ochranné perimetry a kontrola vstupu zaměřená na identitu, zbraně a výbušniny), preventivní činností tzv. pěších formací okolo chráněné osoby, rozmístněním účinného systému předsunuté ochrany v davu a na dalších místech, kde mohou ochránci působit jak otevřeně, tak skrytě. V posuzovaném případě zjevně tímto způsobem k vyhodnocení rizik nedošlo, opatření nebyla aplikována, nebo aplikovaná opatření selhala…

Prvku zodpovědnému za plánování bezpečnostních operací ve prospěch hlavy státu lze tedy vytknout, že nevyhodnotil předem avizovanou činnost chráněné osoby v bezprostředním kontaktu s veřejností jako středně až vysoce rizikovou (u škály nízká, střední, vysoká), a že nebyla navržena a provedena adekvátní bezpečnostní opatření. Pokud by se v rámci plánování nedařilo ani tzv. „na papíře“ toto riziko navrhnutými opatřeními snížit, přicházela by na řadu možnost úpravy programu chráněné osoby, zrušení programu chráněné osoby a další možnosti.

Je velmi těžké posoudit jak to v souvislosti s posuzováním hrozeb, zranitelnosti a rizik a s následným plánovacím procesem u hradní ochranky chodí, a co se třeba někdo pokoušel, nebo pokouší v těchto věcech dělat. Výsledek však hovoří za vše – buďto se to vůbec neděje, nebo ti kteří ochraně velmi důležitých osob rozumí, nemají vliv a pravomoci tento přístup a opatření prosadit.

Další částí analýzy je pozorovatelná preventivní/ne-preventivní činnost a reakce/ne-reakce samotné blízké ochrany prezidenta. Selhání je patrné jak při prevenci, tak v samotné reakci týmu blízké ochrany. Na videozáznamu je vidět v těsné blízkosti chráněné osoby pouze tzv. osobní ochránce. Ten však buď útok nevidí, přestože se několikrát dívá směrem na útočníka (roli mohla sehrát jeho tělesná výška, neboť se jeví menším nežli chráněná osoba – což není dobrým předpokladem pro výkon funkce osobního ochránce tak významné chráněné osoby), nebo není schopen vyhledat, vyhodnotit a adekvátně reagovat na hrozbu. Mohlo se jednat o určité „vytěsnění myšlenky“, nebo také o nebezpečné podcenění a ignorování hrozby, protože samotnou střelbou nedoprovázel zvuk jako u střelné zbraně se smrtelnou municí. Nicméně zvuk a pohyb závěru zbraně je slyšet (což nijak absenci jeho reakce neomlouvá, neboť podobně by znělo, pokud by byla použita zbraň s tlumičem zvuku).

Osobní ochránce je přinucen k určité reakci až poté co s ním po střelbě přímo komunikuje chráněná osoba. Ani tehdy ale není jeho reakce adekvátní. Mohl chráněnou osobu zakrýt a evakuovat z místa incidentu směrem k nejbližšímu místu, než je místo incidentu, kde je dav neprověřených lidí, až do předem určeného bezpečného místa a zjistit stav věcí, včetně zdravotního stavu chráněné osoby atd. Nic z toho se však nestalo, jak je ze záznamu patrné.

Osobní ochránce hlavy státu však neoperuje sám. Je s ním tým doprovodných ochránců a také tým předsunutých ochránců (a řada dalších bezpečnostních prvků, jejichž nasazení se liší podle situace). Ti ovšem, jak vyplývá z videozáznamu, nevykonávají činnost v souladu se standardními operačními postupy pro takové situace, ani v souladu s principy modifikací standardních operačních postupů na základě vývoje situace při incidentu. Není vidět ani snaha, natož adekvátní služební zákrok profesionálně vycvičeného týmu osobní ochrany co nejrychleji pacifikovat útočníka a zajištění použité zbraně (přístup ochránců k útočníkovi odpovídá spíše situaci, jako kdyby na hlavu státu něco neslušného pokřikoval, případně plivnul – a i to by vyžadovalo adekvátnější reakci). Jako podpůrný fakt k tomu co je možné sledovat na videozáznamu, slouží i zprávy z médií, které zatím nikdo nevyvrátil, a s vysokou pravděpodobností se zakládají na pravdě, protože existují další zveřejněné videozáznamy, jak útočník odpovídá (předpokládám, že před ještě před zadržením) na otázky novinářům:

Muž pak z místa odešel, aniž ochranka zasáhla. Novinářům řekl, že politici neposlouchají, jsou “slepí a hluší k nářkům lidu” a tohle byla podle něj jediná možnost, jak dát najevo nespokojenost.

Podle svědků zadržela muže až na náměstí o pár set metrů dál společně městská a státní policie. Byl ozbrojen plastovou pistolí, která se používá ke hře airsoft. Vystřeluje plastové kuličky.

Selhání týmu blízké ochrany je tedy na základě této jednoduché analýzy evidentní a snadno vyhodnotitelné. Problém nastává, pokud bychom se chtěli dobrat k odpovědi na to, co je jeho příčinou, jaký je vlastně kauzální vztah a jádro problému, co zapříčinilo tak zjevnou nekompetentnost prezidentské ochranky. Pokud bychom se zaměřili pouze na činnost/nečinnost týmu blízké ochrany, pak by se to dalo jednoduše odůvodnit osobním/skupinovým selháním jednotlivců v této ochranné směně a řešit situaci kázeňsky/disciplinárně apod.

Z analýzy selhání ochrany prezidenta vyplývá, že by bylo třeba přehodnotit standardní operační/taktické postupy, výběr a výcvik ochránců, kontrolu výkonu činnosti ochranky. Podle mého názoru by to ovšem problém samotný stejně ještě neřešilo (možná by útočník pouze vystřelil méně ran, třeba by byl rychle pod kontrolou a chráněná osoba ač těžce zraněná by byla přikryta a evakuována atd.)

Problém je podle mého názoru totiž mnohem hlubší a komplexnější. Souvisí s tím umět vyhodnotit a posoudit to, co naši odborníci na ochranu velmi důležitých osob znají a dovedou (pokud jim něco chybí, tak není až takový problém to doplnit na běžný standard ve světě) a co je jim dovoleno skutečně realizovat samotnými politiky-chráněnými osobami a jejich osobními štáby (tím mám na mysli sekretariáty, protokoly, asistenty, poradce atd.). Řada oborníků na oblast ochrany velmi důležitých osob dlouhodobě totiž správně poukazuje na absenci zákonné úpravy upravující ochranu ústavních činitelů a dalších osob, která by pomohla řešit tento poměrně náročný a důležitý bezpečnostní úkol (s tím souvisí i to, že současný předseda vlády služeb ochranky nevyužívá, protože se tak prostě rozhodl a ochranku nechce).

Jde o to, že politici mají tendenci být maximálně efektivní, v čemž jim ochranka v mnoha ohledech vyhovuje (mohou jezdit rychleji po silnicích, díky předsunutým týmům šetří čas s orientací a souvisejícími časovými ztrátami v nových destinacích, jejich program je díky „tmelu“ ochranek lépe zorganizován a lépe funguje), ale na druhou stranu je omezuje. Ochranka totiž potřebuje mít včas informace o programu chráněné osoby, aby mohla v předstihu posuzovat hrozby, zranitelnost a rizika, navrhovat adekvátní bezpečnostní opatření, diskutovat jak se štáby politiků, či přímo s politiky samotnými a poté v rámci stanovených „bariér, podmínek a usměrnění“ plány přehodnocovat a hledat řešení jak zajistit bezpečnost v rámci mnoha omezení, jež mají často charakter nepsaných přání velmi vlivných lidí, kteří zároveň mají možnost ovlivnit personální obsazení klíčových pozic v ochrankách. A to je ten problém.

Toto není ani konspirační teorie ani dedukce z nějaké beletrie či filmu ze světa ochrany velmi důležitých osob, ale realita, se kterou se ochranky potýkaly, potýkají a s největší pravděpodobností potýkat budou. Měl jsem několikrát možnost pracovat s v Izraeli i v ČR s příslušníky izraelské bezpečnosti Šin Bet, a tak jsme také narazili, s odstupem času od úspěšného atentátu na Jicchaka Rabina, i na vyhodnocení selhání izraelských bezpečnostních složek v souvislosti s tímto incidentem. Ani mě nepřekvapilo, že největším problémem bylo právě přílišné zasahování politiků a jejich blízkých spolupracovníků do kompetencí Šin Bet, což dle výsledků vyšetřování nejvíce ovlivnilo výsledný poměr sil útočník versus ochranka. Na základě tohoto vyhodnocení došlo v Izraeli k systémovým změnám.

Bez systémových změn se toho příliš nezmění ani s kompetentností českých ochranek a bezpečnost českých a často i jiných, například zahraničních chráněných osob v ČR (pokud si nepřivezou kompetentnější ochranky sebou), bude záviset spíš na vůli útočníka provést smrtelný útok, než na schopnosti ochranek útoku zabránit.

Na závěr bych rád shrnul, k čemu v souvislosti s atentátem na prezidenta Klause došlo a nechám na čtenářích, aby posoudili jaké to může/nemusí mít v budoucnu důsledky:

  1. došlo ke zranění hlavy státu (údajně se podrobil vyšetření a ošetření v Ústřední vojenské nemocnici);
  2. došlo ke snížení důstojnosti hlavy státu na veřejnosti a v médiích, včetně mezinárodního dosahu;
  3. došlo k poškození důvěry v kompetentnost českých bezpečnostních složek v zahraničí;
  4. došlo k poškození důvěry občanů ČR v efektivní používání veřejných financí pro zajištění bezpečnosti ústavních činitelů a Policie ČR jako takové;
  5. došlo k možnému posílení sebedůvěry a odhodlání uskutečnit útok u nejrůznějších potenciálních atentátníků představujících bezpečnostní hrozbu pro české ústavní činitele a chráněné osoby obecně (především v případě samostatně a těžko předvídatelných/zachytitelných jedinců);
  6. došlo ke zveřejní/osvěžení informace, že současný předseda vlády nepožívá služeb blízké ochrany a tudíž je snadnější uskutečnit proti jeho osobě/funkci úspěšný útok.

Podobné příspěvky

26 Komentářů

  1. Pro Miroslava Lipowského: Atentát je definován jako, cituji: “útok na život významné osoby, obv. z politických příčin.” Asi nebudu jediný, kdo si myslí, že pokud by se jednalo o “útok na život”, tak by byl proveden něčím jiným než airsoftovou zbraní a prezident Klaus by již nežil. Z objektivního hlediska to žádný atentát nebyl – útok ano, atentát ne.

  2. Já si myslím, že uvedená skutečnost je přesným odrazem stavu naší společnosti ve věci bezpečnostních složek – politici svými zásahy (rozhodnutí bez znalosti věci, prosazování nekompetentních ,ale zpřátelených osob, omezování rozpočtu atd.) dovedli bezpečnostní složky k nefunkčnosti. Celý systém je poškozen. Politici dostali za poslední dvě desítky let pocit, že všemu rozumí a že vše musí pracovat podle jejich “primitivních” představ. Osobně pochybuji, že se něco skutečného změní. Proběhne pouze nějaká čistka, trochu se něco natrénuje, ale systémově to bude prakticky při starém – vždyď se nic nestalo, Češi jsou bezpohlavní a nikdy se nepostaví na pořádný odpor. Skutečná změna nastane, až někomu ustřelí palici. Zní to drsně, ale když se zamyslíme, tak u nás se mění zákony, až teče krev a většinou hodně krve. Všichni se shodnou na tom, že ať na ochranku působil kdokoliv, tak v praxi popřeli snad všechny pravidla a to jim určitě nikdo nezakázal. Pracoval jsem pro společnost, která chránila mnohem méně důležité osoby, a postupy se dodržovaly velice přesně, neustále se konzultovaly zkušenosti i se zahraničím. Tady se česká ochranka ukázala jako banda neschopných Lojzů, kteří na svou práci kašlou. Celá práce je odfláknutá od A do Z. Být prezidentem, tak si najmu zahraniční firmu nebo nevylezu z domu. Říkává se rčení, že je někdo platný, jak na pohřebním vozu brzdy, myslím, že brzy se bude říkat, že je někdo platný jako prezidentovi ochranka.

  3. Michal Uher :
    Já si myslím, že uvedená skutečnost je přesným odrazem stavu naší společnosti ve věci bezpečnostních složek – politici svými zásahy (rozhodnutí bez znalosti věci, prosazování nekompetentních ,ale zpřátelených osob, omezování rozpočtu atd.) dovedli bezpečnostní složky k nefunkčnosti. Celý systém je poškozen. Politici dostali za poslední dvě desítky let pocit, že všemu rozumí a že vše musí pracovat podle jejich „primitivních“ představ.

    V zasade s tebou, Michale, souhlasim. Ale neda mi to pridat vlastni reakci.
    V CR a i na Slovensku se politici opravdu chovaji jako kdyby snedli vsechnu moudrost sveta – a to i v oblasti bezpecnostni politiky. Problem je v tom, ze jim je umozneno beztrestne se takto chovat. V Cesku je jedinym nezavislym portalem pro bezpecnostni oblast prave On War a na Slovensku nic takoveho neni. Proc, ale tady je takova situace?
    Z meho pohledu je to proto, ze akademicka obec moc nejevi zajem o realny svet. Sam jsem mel moznost videt toto v praxi kdy pri seminarich predmetu o konfliktech byl duraz kladen pouze na teoreticky pristup a praxe byla opomijena. Pokud bude takova situace panovat i nadale muzeme cekat dalsi problemy. Jediny zpusob jak pomoct vyresit tento problem je vice prezentovat realne moznosti, byt hlasnejsi pri konstruktivni kritice rozhodnuti politiku v oblasti bezpecnostni politiky a ukazovat, ze to jde i jinak. Politikum musi byt ukazano, ze pokud budou delat hloupa rozhodnuti potom za ne budou kritizovani. Ale take, ze se nemusi bat pozadat o pomoc.
    Toliko aspon muj nazor.

  4. V tiskovém vyjádření pak MV použije tradiční newspeak se vším co k němu patří (zásadně pasivní tvary sloves a formulace typu provedení zlepšení opatření k ujištění) namísto, aby přiznal, že poslední taktické cvičení nastřelení chráněné osoby v davu tato skupina plnila dne… s hodnocením … a přezkoušení z TV splnili bodovým hodnocením … dne…
    Tak to nějak vypadá že hlavní kvalifikací pro výkon bodyguarda prezidenta je řádně vyleštěné temeno a drátek v uchu.

  5. @ondrej>
    politici by za hloupá rozhodnutí měli být souzeni a trestáni, ne jen kritizováni.
    v případě nekompetentních zásahů do bezpečnostních složek např. podle §97 trestního zákona.

  6. Velmi zajímavý a obsažný článek, díky. Snad jen pouze (kromě výhrady k frázi “úspěšný atentát na Jicchaka Rabina”, který je -doufám- jen stylistickou nešikovností) několik poznámek k závěrečnému shrnutí:
    (1) došlo k ÚDAJNÉMU zranění … (nelze totiž vyloučit, že se krevní skvrnky objevily až v rámci snahy o heroizaci celé kauzy);
    (2) neumím si představit, jak by mohlo dojít ke snížení autority prezidenta – spíše naopak, mnoho lidí, kteří si ho nijak zvlášť neváží, se v této vyhrocené situaci za něj postavilo — ke snížení autority prezidenta však poté skutečně došlo, ale může si za to svou reakcí sám … ;
    (5) došlo též k jisté “osvětě”, neboť si nyní “případní výtržníci” spíše uvědomí, že příště bude ochranka velmi ostrá, což hodnotím jako účinné profylaktické opatření;
    (6) není snadnější po Nečasově připomenutí učinit obecně proti premiérovi (tedy “funkci”) útok, neboť odmítnutí ochranky je rozhodnutí osobní, Nečasovo, a u příštího premiéra tomu může být jinak – a normálně lidsky hodnoceno, vzbuzuje spíše respekt, což též není nevýznamný profylaktický prvek.

  7. Janu Shneiderovi:
    „úspěšný atentát na Jicchaka Rabina“ – no zamyslel jsem se nad tou stylistickou nešikovností a asi by to mohlo někomu vyznívat jako schvalování tohoto atentátu a asi neutrálnějším výrazem by byl úspěšný útok, nebo pouze atentát – pokud jste měl na mysli tohle (nicméně minimálněatentátník sám a jeho sympatizanti to zřejmě viděli, nebo ještě vidí jako úspěšný atentát) …

    2) nepíšu snížení autority, ale snížení důstojnosti na veřejnosti. K ochraně, mimo jiné důstojnosti, přispívá právě ochranka, protože pokud by prezidenta chránila pouze proti útokům proti jeho životu a zdraví, tak by musela občanům při programu na veřejnosti umožnit celou řadu srandiček a urážek snižujících jeho důstojnost …
    3) to možná skutečně došlo, ale jenom u určité části potenciálních útočníků. Řada z nich může být zaskočena/povzbuzena tím jak snadno je to možné úspěšně uskutečnit útok proti chráněné osobě …
    4) odhodlání k/úspěšné uskutečnění útoku proti velmi důležité osobě se neodehrává pouze na základě toho, zda to být snadnějším cílem/zranitelnějším (být bez ochranky) je osobní rozhodnutí dané významné osoby a zda toto rozhodnutí u někoho možná vzbuzuje respekt. Být v této chvíli zodpovědný za bezpečnost českého premiéra, tak bych to vnímal jako faktor, který spíš přispívá ke zvýšení rizika.

  8. 1.ochranka musela reagovat na jinou hrozbu než doposud(vajíčka,rajčata)a zcela selhala,šok(o fyzické zranění asi nejde)pro prezidenta a jeho ochranku,který snad povede ke zkvalitnění ochranné služby.
    2.důstojnost hlavy státu je už dlouhodobě zcela minimální(kauza pero a další)a podobný útok nemá s důstojností danného úřadu nic společného.
    3.žádná bezpečnostní složka jakéhokoliv státu není dokonalá a k útokům a selháním dochází i u těch nejlepších(Rabin,Reagan,atd.)jde o to poučit se a dělat to jinak a lépe.
    4.neefektivnost s nakládáním veřejných peněz snad nemůže žádného občana ČR překvapit a to nejen u PČR,ale u celé státní správy.
    5.spíše než samotný útok tak společenské klima v ČR dlouhodobě nahrává podobným excesům.
    6.premiér sice nevyužívá ochranku,ale z titulu své funkce se stejně většinou pohybuje v prostředí,které je nějak bezpečnostně chráněno(parlament,atd.)

  9. Honza: to je vtip doufám s tim taktickym cvičením…to, že se vykáže nějaká činnost s nějakým hodnoceněním, nikdy o kvalitě výcviku neodpovídá…

    k autorovi: moc pěkný článek a jsem rád, že obsáhl i možnost toho, že se dost pravděpodobně může prezident za selhání ochranky sám, popř. někdo z jeho kanceláře…uplně tu scénu vidím: “pane prezidente, takle by to nešlo, jednak se nám nelíbí ten dav a za druhé i ten strážce…” “Chlapy nepruďte, lidi mě maj rádi a navíc já jsem vrchní velitel a budete podle mě…”:DDD

  10. (6) není snadnější po Nečasově připomenutí učinit obecně proti premiérovi (tedy „funkci“) útok, neboť odmítnutí ochranky je rozhodnutí osobní, Nečasovo, a u příštího premiéra tomu může být jinak – a normálně lidsky hodnoceno, vzbuzuje spíše respekt, což též není nevýznamný profylaktický prvek.

    Osobní názor:
    ano domnívám se, že není snadnější učinit proti premiérovi útok, protože rozsah výkonu jeho osobní ochrany, jak řekl pan premiér se nemění. Nicméně je snadnější učinit případné rozhodnutí o provedení útoku, protože premiér se přihlásil veřejně do médií k tomu, že osobní ochranu nevyužívá – ať již je to pravda nebo ne. Tímto přispěl k tomu, že případné zájmové skupiny si ho mohou určit jako případný “snadný cíl”. Myslím, že je nutné nezapomínat na to, že ČR je součástí různých mezinárodních uskupení a organizací a tím i zástupcem určitého názorového proudu (souhlas s bezpečnostní politikou EU, bezpečnostní strategií NATO…). Možný útok nemusí být veden jen ze vnitř našeho státu, ale i z venčí, kdy zástupci vlády ČR mohou být pouze prostředek jak poukázat na nesouhlas s činností organizace jejíž je ČR členem nebo např. se zahraniční operací, na které se ČR podílí.
    Všeobecně se domnívám, že to zda daný politik má nebo nemá ochranu by nemělo být jeho rozhodnutím, ale rozhodnutím systému. Obzvláště v případě premiéra se jedná o osobu, která vykonává práci pro občany ČR, kteří jeho výkon hradí nejen prostřednictvím daní.
    Pokud to co chci říct zjednoduším: pokud je premiér určen na základě voleb a dojde k jeho násilnému odstranění kvůli tomu, že odmítl osobní ochranu, může dojít i k určité destabilizaci politické situace v zemi, což v nejhorším případě může ohrozit život občanů, kteří danou vládu zvolili. Tato destabilizace se pak zvětší části musí přičíst na vrub politika, který ochranu z vlastního rozhodnutí odmítl.
    Můj názor je, že na funkcích typu premiér vlády je osobní ochrana věc, která je s tím spojena, a daná osoba nemá mít právo ji odmítnout. Maximálně může ovlivňovat míru jejího provedení, ale samozřejmě v závislosti na míře bezpečnostního rizika, jenž je určené zodpovědnou agenturou nebo organizací.
    Pan premiér sice může svým rozhodnutím “nemít osobní ochranu” vyjadřovat důvěru v sebe, svou práci a občany této země, nicméně z mého pohledu jde spíše o nezodpovědnost.

  11. @Lukáš: ne, nebyl to vtip. Když spadne letadlo, první věc, na kterou se vyšetřovatelé půjdou podívat, bude kdy naposledy letěl ve stejných podmínkách. Pokud pak budou mlžit newspeakem, znamená to, že “v podmínkách” byl propadlý a neměl tam co dělat A zároveň nejde to přiznat, protože by to zpochybnilo celkovou kvalitu výcviku.
    Máte ale pravdu v tom, že lze také jednoduše “udělat čárku”. pak to ovšem také smrdí, když by padlo že zrovna touhle eventualitu nacvičovali minulý týden s výborným hodnocením.

  12. to Honza: nevim jestli si byl nekdy na vojne, ale radeji nebudu vzpominat, kdy jsem jake cviceni/prezkouseni atd absolvoval osobne a kdy jsem se jen podepsal a bylo hotovo atd ;-) papir toho snese.
    prvni a zakladni predpoklad pro vykon fce ochranky je jeji motivace a osobni odhodlani jejich prislusniku jak ke sve praci pristupuji. pokud laksne a berou to jen jako nutnou formalitu, tak to dopadna ala Chrastava.

    jinac v souvislosti s ochranou ruznych ustavnich cinitelu a chranenych osob, bych si dovolil trochu rozsirit obzory tim, ze i VP dela ochranu min. obrany a spouste ruznych zahranicnich navstev. problem je v pripade nejakeho utoku na takovouto osobu s pouzitim ruznych donucovacich prostredku a jeste vice zbrane. Na rozdil od PCR, ktera ma novy zakon, kolegove z ochrany osob se ridi stejne jako zbytek VP zakonem z roku 92 vcetene pouziti zbrane. cili bud v nutne obrane, nebo podle klasickeho §42 pouziti zbrane pri vykonu strazni,dozorci sluzby a tak dale, coz je naprosto nevyhovujici pri teto ochrane

  13. To, že bezpečnostní zákony v ČR jsou předpotopní je stará věc. Řešili to i u SOGu při řešení zásahu na osvobození českých občanů držených v zahraničí jako rukojmí. České zákony vůbec takovou věc neřeší, ani evakuaci občanů z oblasti válečného konfliktu nebo občanské války. Politici jen zopakují znění zákona tím je to vyřízeno. Že ten zákon vůbec neodpovídá realitě a bezpečnostním požadavkům je už nezajímá. Řada bezpečnosntích úkonů je u nás ve vzduchoprázdnu a jen to ukazuje na to, že politici to mu nerozumí o pořád sledují nějaké vedlejší cíle.

  14. Z rozhovoru s Václavem Klausem mj. o “atentátu” pro dnešní (6.10.2012) vydání LN:

    “Začněme Chrastavou. Pořád nevím: byl to atentát, útok, incident? Proč vy vlastně trváte na slovu atentát?

    Nevidím důvod vést nějaký složitý rozbor toho, co se tam stalo. Nicméně ta míra absolutní nenávisti, s jakou se jistá skupina naší levicové kulturně-mediální fronty pustila do boje se slovem atentát, je pozoruhodná a myslím, že to něco zásadního naznačuje. A spíše mě to motivuje k tomu, abychom u toho slova zůstali. Jestli někdo přijde s takovouto pistolí do banky, tak to není považováno za hříčku, ten člověk je označen za zločince, a jestli někdo to chce převádět na termín zajímavý druh protestu, tak to já musím zásadně replikovat a nesouhlasit.”

    http://www.klaus.cz/clanky/3203

  15. Z (ne)reakce ochranky mám dojem, že by jim snad ani nevadilo, kdybychom o prezidenta přišli… Trochu zvláštní přístup “profesionálů”.

  16. Trochu mimo mísu, ale na druhou stranu přeci jen v tématu. Ochranka nekonala, ale na internetu se ukázalo video ze zásahu MP Praha, proti bezdomovci. Během zásahu se do věci vložila družka bezdomovce a nakonec i jeden stojící pán. Když jsem se na video díval, tak je pravda, že pán bere MPka za rameno nebo dokonce za krk. V tom případě se dopouští násilí na úřední osobě. To, že se pánovi původní zásah nelíbil je jeho problém a má to řešit stížností. Což je jediný možný postup.
    Na druhou stranu tan MP stojí jednou na spoutaném bezdomovci ležícím na zemi a evidentně na něj několikrát šlape. To také není v pořádku. Osoba byla jasně zparalizována a tak ze strany MP to bylo zbytečné a nepřiměřené násilí. Druhým takovým sporným bodem je stříkání slzného spreje do očí již spoutanému pánovi, který se do potyčky vložil. Toto skutečně vnímám jako nepřiměřené a zbytečné násilí ze strany MP Praha. Co si o tom myslí ostatní?

  17. k tomu slapani. osobne jak ja to vidim, tak na leziciho je slapnutu vzdy, kdyz dela neco co nema (jednou se pokousel vstat, jednou se tam nejak zkousel plazit, nebo se proste vrtel). on mel proste lezet na zemi a cekat co s nim bude. to se slzakem bylo podle me jeste pres spoutanim jestli jsem dobre videl a spise to znacilo trochu bezmoc strazniku nasadit Fristejnskemu pouta a tak to pouzili na zlomeni jeho odporu si nechat nasadit pouta. pri tom zakroku bylo nestastne, ze tam byli jen dva a nez dorazili dalsi straznici a zorientovali se, co se vubec deje, doslo to k takovehle frasce.
    takhle z tepla domova se to hodnoti lehce, vsechno si 3x pustime na videu a zkritizujeme. startovaci kaminek bylo povaleni te zenske. tam to mozna slo resit mirneji (pakou na rameno napr) a ne aby se do ni pustili takhle dva. kdybych byl na miste a videl takhle dva policajty/strazniky, jak se valeji najednou z niceho nic po zenske, aby bych se mozna zachoval stejne, protoze bych nevedel o predchozim utoku z jeji strany na ne.

  18. i po tom co jsem shlédl video, přikláním se na stranu strážníků MP…je poznat, že situaci dost podcenili, ale nakonec se to nějak dodělalo…ten pán byl po zásluze obviněn z násilí proti úřední osobě…nepřiměřeného se mi nezdálo nic, MP použila donucovací prostředky poměrně slušně eskalačně

    ja kdybych viděl strážníky, že šlapou po ženský a nevidim, jak to vznikol, rozhodně se nebudu montovat do výkonu služby, jediný, jak bych se do toho zapojil je případné svědčení u soudu

  19. Hoj “frogmane” ;)

    Tady naprostý souhlas s Lukášem. Viděl jsem to video několikrát. Úplný začátek tam vidět není, ale následný útok holí na strážníka, kdy mu dotyčná strhla čepici viditelný už je. A co se týče aktivního důchodce – na zasahujícího policistu se prostě nesahá. Dostal co mu náleží a může být rád, že neskončil hůř. Dokud šlo jen o ty tva bezdomovce, tak to ještě asi celkem šlo, jenže pak ten dědula se stal třetím, strážníci byli dva a kolem nich se začínal srocovat dav, kterej jim rozhodně nefandil. Situace se stávala nepřehlednou a velmi vypjatou.

  20. Ono se to takhle od obrazovky špatně posuzuje. Pravdou je, že vzpírat se policistovi je vždycky průser a člověk musí počítat s neblahými následky. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že ze strany MP to nebylo zrovna profesionálně zvládnuté. S ohledem na nejen mé zkušenosti s MP mě to ani moc nepřekvapuje :-/ Problém je, že jsme to neviděli od začátku. Nicméně mi přijde podezřelé, že dav byl strážníkům nepříznivě naladěn. Dle mých zkušeností tomu bývá spíše naopak, v konfliktech s bezdomovci tím spíš.

  21. MP a PČR je rozdíl už ve statutu, délce nástupního kurzu, pravomocích a ostatních požadavcích. A hlavně v činnostech. Jinak zastávka metra Anděl a hlavně vedle Knížecí, je křižovatka, lidí, povah i různých osudů, takový pupek Prahy stejně jako Václavské náměstí….

  22. MP nemá dobrý kredit u obyvatel. Čím to asi bude? Tam, kde je problém, tam MP vidět téměř není. Hlavní úkol MP je asi jen nasazování botiček, no a asi represe vůči dúchodcům. Ostudný zásah.

  23. “Služební zákrok strážníků postrádá veškeré zásady taktiky služebního zákroku,” hodnotí policejní akci David Zámek (Zámek vyučuje na bezpečnostně právní fakultě policejní akademie, jejíž pracovníci hodnocení podobných situací často provádí).
    “Z právního hlediska musím konstatovat, že je zákrok jednoznačně v rozporu se zásadou přiměřenosti,” uvádí s odkazem na příslušný paragraf zákona o obecní policii.
    komentář z článku LN.

    V tom videu nejsou moc slyšet příkazy MP vůči těm dvoum, rovnou tam s ní melou o zem a s nim taky jednaj jako s h*vnem. Očekával bych razantní slovní příkazy kdo co má dělat (sedět, ležet…) Jestli něco říkaj, tak si to brblaj pro sebe.
    Dědek do nich něměl strkat, měl si říct o jejich čísla (za to by možná taky dostal sprejem) ale oni s nim taky následně nic neřešili, najednou je přestaly ty spoutaný zajímat a vrhli se na chlapíka.
    Podle mě, svym jednánim tu situaci vyhrotili četníci už na začátku zákroku.
    Kdyby měli teaser tak by to do něj šoupli, to by vám taky přišlo ok?

  24. mj :
    „Služební zákrok strážníků postrádá veškeré zásady taktiky služebního zákroku,“ hodnotí policejní akci David Zámek (Zámek vyučuje na bezpečnostně právní fakultě policejní akademie, jejíž pracovníci hodnocení podobných situací často provádí).
    „Z právního hlediska musím konstatovat, že je zákrok jednoznačně v rozporu se zásadou přiměřenosti,“ uvádí s odkazem na příslušný paragraf zákona o obecní policii.
    komentář z článku LN.
    V tom videu nejsou moc slyšet příkazy MP vůči těm dvoum, rovnou tam s ní melou o zem a s nim taky jednaj jako s h*vnem. Očekával bych razantní slovní příkazy kdo co má dělat (sedět, ležet…) Jestli něco říkaj, tak si to brblaj pro sebe.
    Dědek do nich něměl strkat, měl si říct o jejich čísla (za to by možná taky dostal sprejem) ale oni s nim taky následně nic neřešili, najednou je přestaly ty spoutaný zajímat a vrhli se na chlapíka.
    Podle mě, svym jednánim tu situaci vyhrotili četníci už na začátku zákroku.
    Kdyby měli teaser tak by to do něj šoupli, to by vám taky přišlo ok?

    čili bude chyba někde ve výcviku a přípravě strážníků, že? Bordel jako všude v tomhle státě.

  25. Lipowského text poměrně přesně popisuje a vystihuje situaci v době útoku na tehdejšího prezidenta republiky. Dnes, s dostatečným odstupem od události, se opět zamýšlím nad Mirkovo analýzou a je mi smutno z toho, jak moc/málo se “systém” dokázal poučit. Dějiny neposkytují často takovou příležitost k reformám a redefinicím ochranných postupů, jako se to stalo v případě Chrastavy a když už nám zmiňované dějiny takovou příležitost dají (jedná se zpravidla o draze vykoupenou zkušenost), měli bychom být schopni poučit se… Dnes, více než rok po zvolení nového prezidenta, se neumím radovat z té možnosti poučit se, kterou nám dějiny daly.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *