Budoucnost? Nejprve konvenční válka, pak COIN
V diskusi k článku Třístupňový systém velení/řízení se Ivo Zelinka celkem do hloubky věnuje problému existence a fungování brigád, respektive mechanizovaných pluků jak je nazývá. Hlavním aspektem, na který se soustředí, je skutečnost, že v případě každé brigády se jedná o celek, který není v reálu nasazení schopný. A pro komparaci používá příklad pozemní vojsko USA.
Je těžké nesouhlasit s podstatou argumentů, ale mám pocit, že Ivo i další diskutující se trochu nechávají unést lákavým příkladem z druhé strany Atlantiku. Proto se na dalších řádcích pokusím načrtnout svůj pohled na tuto problematiku.
Obranná strategie ČR, která byla schválena Vládou ČR, určuje v bodě 31 základní kvantitativní závazky ozbrojených sil v ohledu na zajištění bezpečnosti ČR.
a. Při ozbrojeném konfliktu takového rozsahu, kdy bude ohrožena svrchovanost a územní celistvost České republiky, jsou nasazeny všechny síly a prostředky ozbrojených sil České republiky včetně využití branné povinnosti.
b. Pro kolektivní obranu podle článku 5 Severoatlantické smlouvy poskytuje Česká republika pozemní a vzdušné síly předurčené k tomuto účelu v rámci obranného plánování NATO, jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády.
Zde se poprvé objevuje v konkrétní rovině závazek nasadit úkolové uskupení o velikosti blížící se brigádnímu bojovému týmu amerického pozemního vojska. A právě zde se poprvé dostávám do jisté rozepře mezi mým názorem a představou, kterou ve svých komentářích prezentuje Ivo.
Armáda ČR se v Obranné strategii zavazuje nasadit Brigádní úkolové uskupení pouze v jednom specifickém případě – pokud je napaden jeden z členských států NATO. Tudíž z tohoto pohledu je potřebné se zaměřit na brigádní úroveň při plánování výcviku, přípravy i nasazení. Z čistě teoretického pohledu mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Z praktické stránky si nedovedu představit reálnou situaci v horizontu přibližně 10-15 let kdy by taková situace nastala.
Při pohledu na zde přiloženou mapu jediná hrozba současnosti, která by vyžadovala nasazení konvenčních sil NATO při aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy, může přijít z oblasti Blízkého východu a může směřovat proti Turecku. Pochybuji ovšem o tom, jestli by Irán, Irák nebo Syrie dokázaly ohrozit Turecko takovým způsobem, jež by vyžadoval reakci podle článku 5. A právě na základě této logiky považuji za více potřebné soustředit se na ostatní části bodu 31 Obranné strategie ČR – zejména na bod (c) a odstavce i. a ii.
c. Pro mezinárodní operace ke zvládání krizí je Česká republika v závislosti na charakteru situace schopna souběžně nebo postupně vyčlenit:
i. praporní úkolové uskupení pozemních sil, nebo ekvivalent vzdušných sil, s rotací po šesti měsících; v rámci tohoto nasazení jsou ozbrojené síly České republiky schopny poskytnout velitelství pro mnohonárodní úkolové uskupení, a to až po dobu jednoho roku;
ii. rotní úkolové uskupení pozemních nebo vzdušných sil s rotací po šesti měsících;
Právě tyto dva odstavce nejvíce realisticky ukazují na nasazení částí AČR v blízké budoucnosti. A ani místo nasazení není tak náročné určit. Vzhledem k přesunu geopolitického zájmu více na západ je více než jisté, že to bude Afrika. Některé důvody proč si myslím, že se dění přesune do Afriky, je možné najít v článku Rediscovering Africa. Abych ale zbytečně nezabíhal do prognostiky – své další úvahy budu stavět na premisách, které jsou následující:
- Velká část aktivit NATO v oblasti mezinárodní bezpečnosti se přesune do Afriky;
- veškeré operace budou probíhat jakou součást mnohonárodních uskupení;
- do těchto operací bude potřebné nasadit uskupení takové velikosti, aby bylo možné udržovat jeho nasazení po dobu 3 a více rotací.
Na základě těchto premis a při započítání finančních, materiálních a personálních možností AČR je výsledek jednoznačný – ideálním nasaditelným uskupením je praporní úkolové uskupení. A co mám na mysli je hlavně to, že se jedná o uskupení postavené na organickém praporu doplněného o některé další prvky. Odpovědět na otázku, o jaké by se mělo jednat, není tak jednoduché. Ale je to možné.
Základní podmínka, kterou musí tyto prvky splňovat je dualita funkce – musí být možné jej využít jak při konvenčních operacích všech úrovní, tak i při operacích v COIN prostředí.
Tato dualita funkcí je důležitá zejména v tom ohledu, že po období „COIN zamilovanosti“ přichází období „probuzení“. V tomto dalším období si špičky jednotlivých ozbrojených sil, které v předchozích sedmi až osmi letech soustředily svou pozornost výlučně na protipovstalecké operace, si začínají uvědomovat, že pořád ještě existují i státy, které mohou představovat značné konvenční nebezpečí. Případný konflikt tedy bude vyžadovat konvenční kinetické operace vysoké intenzity a velkého rozsahu.
Osobně předpokládám (a doufám), že po této fáze bude následovat ještě jedna další – období prozření. V tomto období bude plně akceptována skutečnost, že budoucí operace budou velice podobné (co do kvality, ne kvantity) operaci Iracká svoboda. Krátká intenzivní válka vedená konvenčními jednotkami následovaná stabilizačními operacemi nebo operacemi na vynucení/udržení míru.
Do popisu konkrétní podoby příštích praporních úkolových uskupení se pouštět nebudu, jsem si jistý, že se zde nachází povolanější. Rád bych ale rozvedl výše zmíněný princip duality funkce. Na začátku článku jsem psal, že se diskutující v případě Třístupňového principu velení se nechávají příliš ovlivnit příkladem z USA jejich pozemního vojska. Za tím si i nadále stojím.
Diskuse má ovšem i svůj značný přínos. Ten je se týká především toho, aby se ze současné brigádní úrovně nestala jen další obdoba velitelství jednotlivých druhů sil, které zaniknou. Názor Iva Zelinky, aby se ze současných specializovaných brigád staly vševojsková uskupení (nebo alespoň uskupení s širším záběrem schopností) je tím názorem, který ukazuje směr do budoucnosti. Určitě ne v tom smyslu, že by existovala pravděpodobnost jejich nasazení do mise – možné to je, i když ne pravděpodobné – ale spíše kvůli rozvoji schopností praporů a rot. Jak můžeme očekávat od velitele praporu, že bude v zahraniční operaci efektivně fungovat v rámci mnohonárodního brigádního uskupení, když jeho jediné zkušenosti z podobné činnosti jsou prakticky minimální?
Závěrem bych snad jen doplnil, že při takto rychle se transformujícím prostředí má AČR velkou šanci dostat se institucionálně na další úroveň. A pokud budou takto nastavená institucionální pravidla dodržena, pak ostatní posun k lepšímu bude (relativně) rychle následovat. K dosažení posunu totiž bude stačit využít systém, a nebude potřebné proti němu bojovat.
Osobně jsem skeptický k nějakému podstatnějšímu nasazení v prostoru Afriky. Z pohledu středoevropana představuje Afghánistán i Afrika extrémní klimatické podmínky, s kterými se ne každý organismus dokáže vyrovnat. Jak už bylo ukázáno v BKO, roste v klíčovém hodnostním sboru (polovina počtů) věkový průměr. To v kombinaci s rostoucím podílem žen zásadně stíží jakékoliv nasazení v tomto prostoru, zejména rotování vojáků. Samozřejmě, že vzhledem k epidemologické situaci v Africe je tu i riziko, že navrátivší se vojáci mohou ztratit zdravotní klasifikaci stále ještě pečlivě nastavenou na podmínky střední Evropy a v extrémních případech by nakonec mohli být dokonce propuštěni do zálohy. Pokud by neměly klesat počty nasaditelných vojáků, bylo by pak třeba zrychlit tempo doplňování. Obávám se však, že ve fázi demografického poklesu nelze počítat s takovými přírůstky, jako před rokem 2005. Rekrutace v kategorii 35+ samozřejmě problém nijak neřeší.
Myslím si, že pohled autora na uváděnou problematiku je v určité míře omezen jeho rozhledem a stupněm poznatků z oblasti strategického plánování. Vidět problematiku nasaditelnosti sil a prostředků v horizontu 5-10 let je nedostatečný. Získat schopnost nasadit BÚU do operací podle politicko vojenských ambicí ČR vyžaduje určité časové období a následné udržení těchto schopností rovněž. Současně s tím se předpokládá dosažení a udržení požadovaných (úplných) operačních schopností jednotlivých prvků BÚU, tedy i „vševojskových“ praporů resp. podle mého názoru nesprávně užívaný pojem manévrových prvků BÚU. Následná příprava PrÚU vytvořeného na bázi některého z uvedených praporů do operace mimo čl.5 si potom vyžádá daleko méně času a prostředků.
V otázce nasazení sil a prostředků AČR (k vedení např. operace na vynucení míru a následné stabilizace situace na teritoriu) v Africe jsem rovněž jako předchozí diskutující dosti skeptický. Viděl bych to spíše na úkolové uskupení speciálních sil nebo vmpr než PrÚU na bázi vševojskových praporů. Úkolové uskupení na rotní bázi nebo stejném ekvivalentu druhů sil se již jeví pravděpodobnější. V každém případě zastávám názor: vytvořit stabilní struktury BÚU na bázi 7.mb a 4.bRN v tzv. maximální struktuře a ty připravit k vedení operací podle čl.5 a současně je připravit k vyčlenění součástí BÚU do operací mimo čl.5. Tím budou jasně naplněny ambice a současně budou vytvořeny podmínky pro udržení schopností i v horizontu delším než 10 let.
Super článek. Hned na okraj, abych nebyl špatně pochopen. Nikdy jsem neměl na mysli to, že brigáda bude nejpravděpodobněji nasazovaným celkem, a proto bychom na ni měli upřít pozornost – viz můj citát níže.
„Z toho mi vyplývá, že zcela zásadní schopností je schopnost integrace českých velitelských struktur do aliančních, a to v obou prvně jmenovaných případech. Dále pak maximální interoperabilita se spojenci, především s USA.
Vzhledem k tomu, že v obou případech bude maximálním manévrovým prvkem brigáda, měly by to být brigády plnohodnotné, secvičené, s co největším spektrem schopností.“
Brigáda by měla být pro AČR maximálním manévrovým prvkem, nikoliv typickým. Byla kladena jako nejvyšší mez v kontrastu s virtuální divizí. Tuto schopnost AČR nemá a mít nebude. Pokud ano, je to typická „Hollow Force“.
Ani bych neřekl, že se výrazně fixuji na US Army. Strategickou kulturou ozbrojených sil jsou nám mnohem bližší ozbrojené síly UK. Jejich polokmenová plukovní struktura (v reálu se dnes jedná o prapory), volně spojená do větších celků, ale s unikátní identitou a tradicemi každé součásti, je nám mnohem bližší než tradice US Army.
Mimo jiné, nikdy bych nevěřil že to řeknu, ale US Army má mnohem záklaďáčtějšího ducha než AČR. Stačí se kouknout na to, kolik vojáků na základní funkci prodlouží smlouvu – je to průtokový ohřívač. Jen se doba služby prodloužila ze 2 na 4 roky. Naprosto neporovnatelné se situací v AČR tak jak ji znám já. Tohle je mimochodem hlavní věc, kterou mi američtí důstojníci závidí, když se spolu bavíme o systémech výcviku.
Ale zpět k tématu. Souhlas s Pepou #2, ve druhém odstavci to řekl za mne. Typickým nasazovaným TF do zahraničních operací bude rota + až prapor -. Naprosto zásadním je dle mého názoru, jak je ostatně uvedeno v článku, schopnost udržet jednotku nasazenou po dobu 3 a více rotací.
Čímž se oslím můstkem dostávám ke svému oblíbenému tématu, které nakousl Pepa v druhém odstavci. Pokud si představím nějakou dlouhodobější spojeneckou operaci NATO, například někde v africkém rohu, tak realisticky jednou z mála schopností, kterou můžeme přispět, je TF speciálních sil. Historicky, pokud šla AČR do kinetických operací, vždy nejprve přistoupila k této volbě, především z obavy o životy vojáků. Jenže jak dlouho jsme schopni udržet takové úkolové uskupení nasazené? Jednu, možná dvě rotace. Pokud přistoupíme na princip, že ti co jedou do první, jedou i do třetí, tak tři. Proč je tomu tak?
A jsme zase u CZ SOCOM. Dokud budou operátoři 601. SkSS dělat při nasazení plnou škálu úkolů bez ohledu na to, zda vyžaduje vynikající a drahý výcvik vojáka speciálních sil, nehneme se s udržitelností nasazení TF SF ani o fous dál, jelikož naše speciální síly prostě větší nebudou.
Plně však chápu obavu velení 601. SkSS ze společných nasazení s libovolnými jednotkami AČR při plnění bojových úkolů. Správné řešení ale není, že si uděláme všechno sami bez ohledu na to, kolik lidských zdrojů nám to odčerpá, ale v delegování méně důležitých nebo specializovaných úkolů na jednotky, které nejsou tvořeny operátory speciálních sil, ale rutinně s nimi spolupracují a mohou se na ně tedy plně spolehnout.
Množina těchto jednotek není nijak velká, zpravidla v armádách NATO, které tento koncept používají, zahrnuje stále ty samé jednotky.
1. Samotné SF
2. Lehkou pěchotu SOF
3. Specializované prostředky zasazení, zpravidla letecké
4. Měkké schopnosti pro operace na pomezí míru a války (INT, PSYOPS….)
To si samozřejmě žádá těsnou pravidelnou součinnost PŘED nasazením. Ta zase není možná, z institucionálních důvodů – stále se bavíme o SF, bez toho, aby tyto jednotky spadaly pod společné velení. Rád si to nechám vymluvit, ale skutečně mne nenapadá žádný historický příklad kdy by to fungovalo bez této podmínky.
Add Bohuslav Pernica) Zase bych vliv prostředí natolik nepřeceňoval. Jak si tak s úsměvem vzpomínám, tak 35letí čeští vojáci zvládali vysokohorské podmínky Afghánistánu lépe než 25letí američtí… Ale beru, že daň za vyšší zkušenost jednotky nelze úplně přehlížet.
Add Pepa) Díky za poslední 2 věty komentáře, už jsem myslel, že jsem názorově osamocen.
není to tak trochu začarovaný kruh? jednotky spolu necvičí, protože nejsou organicky provázány, a proto se děsí situace, kdy by se měly provázat..
„Plně však chápu obavu velení 601. SkSS ze společných nasazení s libovolnými jednotkami AČR při plnění bojových úkolů“
když 601 laicky řečeno „vylezou z lesa“ a budou ochotny spolupracujícím jednotkám něco předat-ukázat-vysvětlit, tak to bude prospěšné pro obě strany. jak pro 601, které se ušetří lidské zdroje na speciální operace, tak pro podporující jednotku.
bohužel v současné situaci, kdy si každá jednotka snaží naložit maximum aby byla nepostradatelná a tím pádem nezrušitelná, spolupráce tak nějak pokulhává.
K tomu nasazování rot.. domnívám se, že nám především schází odborníci na kulturu a jazyk zájmových oblastí.
Pánové, pozorně jsem si přečetl článek i Vaše příspěvky a jsem velmi rozladěný! Sám jsem sloužil v ČSLA i AČR a mohu tedy porovnávat a soudit. Vy posuzujete schopnosti armády pouze z hlediska jejího použití v NATO v tzv. expedičních kárných kampaních tj. konfliktech mírné intenzity. Kde je ale schopnost bránit republiku v případě velkého konvenčního nebo i jaderného konfliktu?! Máme v současné době armádu, která je armádou sice profesionální a schopnou za určitých podmínek nasazení v misích typu Irak a Afghán, ale naprosto jsme stratili schopnost bránit území našeho státu. A spoléhat se jenom na NATO a USA? Ti mají svých problému dost.
Těch několik brigád a praporů co ještě máme. Z letectva je ohlodaná kost a PVOS je naprosto zlikvidovaná mi prostě říká, že naše politická reprezentace a armáda naprosto rezignovala na obranu vlastního území. Nemluvím už vůbec o tom co by se dělo v případě mobilizace!? To by byl teprve průser! Kdy se naposledy konalo nějaké cvičení?! Čekal bych aspoň to, že armáda bude povolávat periodicky pro zachování odbornosti, alespoň bývalé VZP! Ale v našem geniálním mozku armády nazvaném GŠ si asi myslí něco jiného. Stačí se podívat co se v současné době děje ve světě jak se zvyšuje napětí mezi Rusem a Čínou na jedné straně a tzv. západem na straně druhé. Do toho jde ekonomická krize a krize samotné identity západu jako takového. Když si člověk uvědomí jaký je to smrtící koktejl tak mi nevychází nic jiného než to, že to během nějaké doby skončí hrozným průšvihem celoevropského a světového rozměru. A v této době místo toho, aby se obranyschopnost našeho státu zvyšovala tak neustále, rychle klesá! Docela mám strach jak to dopadne, protože se o tom přesvědčíme na vlastní kůži!
Pro Václava: Pláčete sice správně, ale na špatném hrobě. Peníze v rozpočtu MO nejsou ani na řádný výcvik profesionálů, natož aktivních záloh. O výcviku povinných záloh vůbec nemluvím, protože, jak zde poznamenali dikutující výše, pro ně není ve skladech ani adekvátní výstroj a výzbroj. A o financování obrany státu nerozhoduje MO, potažmo AČR, ale vláda. Takže tam je třeba adresovat Vaši kritiku.
S Vaší dedukcí, že se zvyšuje napětí mezi západem na jedné straně a Ruskem a Čínou na druhé naprosto nesouhlasím. Rusko má důvod se Číny obávat mnohem větší než všechny západní země dohromady. Stačí se podívat na čínské ekonomické zájmy na Sibiři a tzv. osidlování některých částí Ruska čínskou populací.
A jinak taková poznámka – NATO nejsou žádné „oni“, ale od roku 1999 i „my“.
Pro Dušana Rovenského: Děkuji za informaci ohledně nedostatku výstroje a výzbroje. To je naprosto šílený a někdo by za to měl jít na hodně dlouhou dobu do tepláků! Vždyť i za toho „blbého“ socialismu tady mobilizační infrastruktura fungovala a byla připravená. A těch NZ?! To nemůžou mít připravené NZ pro třeba 50 tisíc mužů? Takže, když k něčemu dojde tak pošleme těch pár profíků co máme a ostatní se budou dívat.
ČSLA byla ve Varšavské smlouvě tzv. prvosledovou armádou s nejlepší výzbrojí a vycvičeností.
Jenom počty pozemních sil:
Pozemní síly : 140 000 – základní služba z toho 100 000
5 tankových divizí
5 mechanizovaných divizí
1 výsadkový pluk
2 protitankové pluky
2 dělostřelecké brigády
2 protiletadlové brigády
3 raketové brigády – Scud
Zálohy: 300 000 takže zhruba dalších 20 divizí.
A co máme teď?! Něco přes 20 tisíc mužů a pár set záložáků. Zálohy 0!!!!
Takže mi s toho vychází, že v případě konfliktu v Evropě se můžeme jenom pomodlit! Za 23 let od tzv. sametové revoluce máme demokraticky rozkradenou republiku a naprosto zlikvidovanou obranyschopnost naší země! Těch pár kluků co jsou jako profíci to opravdu nevytrhne.
To co jsem napsal ohledně Ruska a Číny je z odborných ruských politických a vojenských webů a tam se oficiálně rusové baví o nastávající válce s NATO! Jestli umíte rusky tak klidně pošlu několik odkazů.
To co jsem četl a viděl mi dává info, že:
1) Rusko považuje za primárního nepřítele USA a s ním NATO a to v krátkodobém horizontu.
2) Obyvatelstvo je připravované na novou studenou válku a na vojenský konflikt. Všude po Rusku se stavějí nové bunkry CO a masově se provádějí cvičení ochrany obyvatelstva.
3) Čína je v současné době považována za spojence, ale ve střednědobém horizontu je zde možný konflikt.
4) Považují za podraz rozšíření NATO na východ, když jim bylo smluvně slíbené, že k tomu nikdy nedojde. V případě Ukrajiny by šli okamžitě do války.
5) Umístění PRO v Evropě považují za přímé ohrožení bezpečnosti s možností válečného konfliktu.
6) Konflikt v Afghanu, Iráku, Sýrii a případně útok USA na Írán považuje Rusko za součást strategie USA na přerozdělení Blízkého východu a tím pádem i zdrojů.
7) Rusko a Čína nepustí Sýrii a půjdou kvůli ní i do konfliktu s USA a NATO. V současné době se hraje o čas. Důvodů je několik, reorganizace ruské armády a její doplnění moderní technikou. Příprava nové vojenské infrastruktury atd. V Sýrii už operují speciální jednotky Anglie a Francie. Jak jsem se dočetl Rusko tam má Specnaz GRU + další podpůrné jednotky a nově i námořní pěchotu. Do toho Turecko a máme tady konflikt jako víno.
8) Reorganizace strategických jaderných sil RF a zkouška jejich jaderné triády. Přes 20 let nic takového neudělali! Putinovo naprosto jasné varování všem.
9) A ještě jedna velmi zajímavá informace, která něco říká a to, že Rusko omezuje nezávislost své centrální banky a podřizuje jí prezidentovi a vládě! Kdo má přehled tak ví co to znamená a že se jedná o naprosto bezprecedentní krok, který nemá ve světě obdoby!
Ještě k NATO ano bohužel jsme v tom taky!
Nejsem odborník na bezpečnostní prostředí a jeho pravděpodobný vývoj, ale zde uváděné informace vycházejí z určitých zdrojů, které mají dostupné jisté informace. Chybí v nich však informace „z druhé strany“ a jejich analýza. Potom by bylo možné uvažovat o jistých kategorických tvrzeních. To, že určité kroky Putina a celé RF sleduje konkrétní cíl je jasné, ale otázkou je nakolik jsou ty cíle reálné a možné.
K situaci v AČR resp. její schopnosti bránit státnost a územní celistvost ČR. AČR dnes na základě rozhodnutí politiků nemá ambice samostatně bránit území státu, ale bránit ho v koalici s armádami členských zemí Aliance, a k tomu je dnes aktuálně zaměřena příprava příslušníků AČR a projeví se to v obsahu výcviku v nejbližších letech. I když je v ambicích zmiňovaná varianta mobilizace, vzhledem k soudobým názorům na vývoj bezpečnostního prostředí v příštích 10-15 letech se konflikt takové rozsahu nepředpokládá. Otázkou je, nakolik je tato predikce správná. Až historie nám ukáže zda byla správná nebo ne. Odpovědnost nesou politici, armáda jen plní a vždy plnila jejich úkoly.
Vzhledem k současným podmínkám existence AČR v naší společnosti, podle mého názoru, nelze srovnávat nesrovnatelné, tzn. úkoly a požadavky na armádu v 80. letech minulého století a dnes.
Pro Václava: Rusky umím vcelku obstojně (ne jen „ja guľjál v parke“ nebo „ja katalsa na kaňkach“), odkazy dejte klidně do této diskuze. U ruské vnitropolitické debaty je však třeba se míti na pozoru – řada věci, která je zde zazní je směřována na domácí voliče a publikum, nikoli jako reálné směřování ruské zahraniční politiky. Buďte si jist, že s růstem moci Číny má Rusko mnohem větší a bezprostřednější problém než Evropa, která je de facto „za bukem“.
Zatím bych nedělal závěry v duchu Švejkova: „Vojna s Turky musí být.“ Pro ovládnutí prostoru není nutná vojenská síla. Ta je jen prostředkem pro pokračování politiky jinými prostředky. Myslím, že v případě zmiňované Číny či Ruska je daleko výhodnější uplatnění ekonomické síly. Konečně války se nevedou pro ovládnutí státu, ale pro uvládnutí území a ekonomiky na tomto uzemí. To je to, co produkuje pro ovládajícího hodnotu.
Pokud jde o ty kryty, přezbrojování atd. jde Rusko cestou obnovování infrastruktury. Jednak to má stabilizační účinek na ekonomiku, jednak je spousta zbraňových systémů na konci svého životního cyklu. Nehledal bych za tím nějaké spiknutí. V tomto případě nejde ani tak o to, co udělá potenciální protivník, ale jak na to zareagujeme my. Vzpomínky na ČSLA jsou v tomto případě k ničemu, protože operační úkol ČSLA byl naprosto odlišný od tomu, který by plnila AČR.
@Václav.. v době Varšavské smlouvy jsem si jezdil akorát tak plechovým téčkem po igráčcích, tak tehdejší bojeschopnost těžko posoudím, ale z toho mála co se mi o připravované roli ČSLA v případné válce s NATO podařilo zjistit, tak ČSLA měla vykrvácet v Bavorsku a usnadnit tak pozdější vstřebávání Československé sovětské socialistické republiky genofondem z východu.
tabulkově to možná vypadalo skvěle, ale uvědomte si, že u nás létaly MiGy17 snad ještě po revoluci a letecký průzkum měly mít na bedrech Delfínky. o složité technice T-34 ve stavech ještě v roce 1970 nemluvě.
z hlediska hodnocení morálky, vycvičenosti a procentuální naplněnosti našimi tehdejšími protivníky jednoznačně vycházelo, že ČSLA NEBUDE bojovat.
Co se týče pohledu středoevropana na Afriku a střední Asii tak je to opravdu exotické prostředí. Ale určitě bych nepřikládal tomu prostředí přílišnou důležitost. Ještě v době kdy jsem studoval na Univerzitě Hradec Králové tak někteří z pedagogů jezdili do Subsaharské Afriky (Ghana, Angola) relativně často a bez zdravotních následků – a to i přes jejich pokročilejší věk (60 a více let). Očkování jsou celkem účinná, takže bych se toho moc neobával.
V oblasti rotace s Vámi ale souhlasím. Odolnost organismu je často závislá od imunity a ta zase od fyzické kondice. Pokud by některá nasazená jednotka měla vyšší podíl příslušníků se slabší imunitou (ať již vinou slabé fyzické kondice a nebo z jiného důvodu) tak to může být problém. Ale ten problém se dá řešit.
Obávám se, že máte pravdu – můj pohled na tuto problematiku je opravdu omezený. Zejména z toho důvodu, že nejsem zaměstnán v oblasti, která se přímo na tuto oblast zaměřuje. V zásadě souhlasím s tím co jste napsal – období 5-10 let je nedostatečné, ale neodvážil jsem se jít dále do budoucnosti. I tak mám pocit, že tento trend (nejdříve konvenční konflikt a poté přesun operací do COIN spektra) není ničím novým – je zde minimálně od roku 2003 a Op. Iracká Svoboda. A stačilo se tedy podívat na tento příklad.
Zde si nejsem celkem jistý pojmem „vševojskový prapor“ protože já jsem tento termín nepoužil v článku. Už jen proto, že mi představa takového svazku připadá jako nereálná – vytvořit super-prapor je plýtvání zdroji a časem. O to více s Vámi souhlasím, že by se spíše mělo jednat o úkolové uskupení speciálních sil doplněné o lehkou pěchotu – a budu natolik nekonvenční, že klidně bych v tomto ohledu sáhnul nejen po 43.vpr ale i po 102.pzpr. A v případě, že by se nejednalo o speciální síly tak rotní úkolové uskupení je určitě další přímá přirozená volba. Ovšem s tím problémem, že od doby UNPROFOR nebyla nasazena do zahraniční mise celá organická rota. Pokud by se tedy začalo přemýšlet o nasazování rotních úkolových uskupení potom by velitelé rot museli mít mnohem více zkušeností a také důvěry (a podpory) od svých nadřízených.
Zde není snad ani co dodat než to, že s tím co jsi napsal maximálně souhlasím. A díky za těch pár podnětů pro ten další projekt, který spolu řešíme.
Obávám se, že v současné době se ani nedají posuzovat schopnosti AČR jinak než v rámci NATO – je to dáno tím, že ČR je členským státem a je vázána Washingtonskou smlouvou. Pokud, ale chcete naříkat nad ztrátou schopnosti bránit území ČR pak se prosím podívejte kousek na východ. Na rozdíl od ČR, Slovensko je na východní hranici území NATO a kvalita Ozbrojených sil SR je v porovnání s ČR podstatně slabší. Netvrdím, že je potřeba se porovnávat s horším, ale chce to trochu realistického pohledu. AČR není a již nikdy nebude stejná jako ČSLA (díky Bohu za to) – ale o tom zde psali v jiných komentářích Honza, Dušan Rovenský i Bohuslav Pernica.
Pro Václav: předchozí vám odpověděli. Jen jediná věc, vzhledem k tomu, že jste sloužil v ČSLA a AČR, tak jste sloužil po tom (a nemáte s tím nic společného), ale tahle vaše velká prvosledová ČSLA, měla jednou bránit zemi a selhala (1968). A NATO jsme i my, ne oni, jak tady bylo napsáno. Vaše výhrady jsou odpovědnost vlád a parlamentu ČR. Já zodpovídám, za to, abych já a moji vojáci jsme byli připraveni na cokoliv. Materiální a legislativní situace je sice smutná, ale to na tom nic nemění, ty se musíme (bohužel) přizpůsobit.
J.D.: co to je za blábol? Ten kdo v roce 1968 selhal, bylo politické vedení ČSSR a hlavně zrádci v řadách KSČ, kteří přímo napomohli umožnění invaze a sabotovali obranu státu…dávat to za vinu ČSLA je jako v současné době dávat vinu AČR za to, že má pouze dvě brigády na obranu země…
Ještě pro Václava: „Kde je ale schopnost bránit republiku v případě velkého konvenčního nebo i jaderného konfliktu?! Máme v současné době armádu, která je armádou sice profesionální a schopnou za určitých podmínek nasazení v misích typu Irak a Afghán, ale naprosto jsme stratili schopnost bránit území našeho státu. A spoléhat se jenom na NATO a USA? Ti mají svých problému dost.“
Pokud jste sloužil v ČSLA jak píšete, tak jistě víte, že ČSLA by nikdy nebyla schopna (ani s těmi tisíci kusy techniky, které uvádíte) samostatně ubránit území státu. Veškeré válečné plány ČSLA byly vždy a pouze v kontextu zapojení do útočné či obranné (ta se, po odražení protivníka, měla změnit na protiútočnou) operace Varšavské smlouvy (VS). V žádném válečném plánu z 60. – 80. let nefigurovala ČSLA samostatně – vždy jen pod společným velením VS. Poslední válečný plán, ve kterém figurovala ČSLA samostatně je tzv. obranný plán OREL z 50. let. Vřele všem čtenářům doporučuji např. knihu Petra Luňáka nazvanou Plánování nemyslitelného ( http://www.knihovnice.cz/recenze/lunak-p-planovani-nemyslitelneho.html ), kde je i řada rozhovorů s tehdejšími čs. generály a ti skvěle popisují naše vazby a postavení v rámci VS. Nejednalo se žádné jednání rovného s rovnými, jak se v dnešní době někteří snaží vytvořit nějakou romantickou představu, ale o postavení nadřízený (SSSR) vs. podřízený-kanonenfutter (ostatní státy VS)…
Zdravím všechny příchozí! Jsem moc rád, že někomu došlo, že hrát si na vlastním písečku je „o ničem“ tím mám na mysli roztříštění druhlů vojsk, pvo někde na Šumavě, dělostřelci v Brdech a jedna mechanizovaná brigáda na Libavé. V životě se nesecvičí tak dobře jako v případě, že spolu budou makat pořád.
Co se týče případného nasazení kdekoliv venku si myslím, že tu máme skryté talenty, možná bychom nemuseli nasazovat ani rotu ani prapor nebo brigádu, ale dejme jim tam k dispozici naše štáby a velitelství, máme jich, že nevíme co s nimi, …
Pro Václava: ohledně Ruska a Číny zachovejte dále paniku, stačí se podívat kam čína posílá své nejlepší vybavení, jednotky a nejnovější výzbroj, budete se možná divit, ale není to ani část blízko k Taiwanu nebo sporným oblastem an jihozápadě, ale je to příhraničí s Ruskem, které je tam dnes i v částečné nevýhodě, Čína totiž diponuje balistickým střelami středního doletu, které Rusko nemůže mít z důvodu mezinárodních smluv a tak si mohou vybrat zda nechají v pohraničí své dislokace na pospas nebo je přesunou mimo dosah střel, ale ztratí dobrou pozici pro obranu.
To Lukáš: Znamená, to, že na velikosti nezáleží. Velká armáda, pokud není vůle a ochota ji nasadit není o nic lepší než současná pokud není vůle. Neschopné vedení země tehdy není omluva (ono bylo už od Mnichova). Voják nemá, vždy sklapnout podpatky, protože přísahá republice, ne straně a vládě. A máme i plno dobrých vzorů v historii : pplk. Josef Mašín: V březnu 1939 po zprávách o blížící se okupaci se chtěl se svou jednotkou postavit znovu na odhodlaný odpor. Bylo mu v tom přímým fyzickým zákrokem některých důstojníků zabráněno. Chtěl však splnit za každou cenu povinnost svého svědomí, své cti vojáka a čs.legionáře. Pokoušel se tedy alespoň zničit vojenský materiál (chtěl vyhodit budovy s materiálem do povětří), jen opětovným fyzickým zákrokem mu v tom bylo jinými důstojníky zabráněno.
„…Tehdy přišel domů v uniformě bez nárameníků, bez vyznamenání, se stopami zápasu na rukou a obličeji…“ vzpomínala paní Mašínová, jeho manželka.
Tím okamžikem odešel do odboje.
J.D. částečně máte pravdu, viz dilema Wehrmachtu vs. Hitler a nacismus, na druhou stranu, je normální co se donedávna dělo v Turecku? Tam se armáda přesně chovala podle vašich úvah. A dalo by se říct, že min. do 80. let snad i oprávněně – zabránění nástupu radikálů. Jen je tu ten věčný problém, kde je ta hranice, kdy armáda rozhodne lépe ve prospěch lidu než lidem zvolení politici?
J.D.: pplk. Mašín je sice hezký vzor, ale zrovna jeho nápad jít nechat zmasakrovat sebe a svou jednotku v boji, který by stejně na osudu republiky nic nezměnil, by nebyl ničím jiným, než zoufalým a zbytečným aktem…je dobře, že mu v tom jeho kolegové zabránili (teda až na ty demolice, to by se dalo pochopit). Ale to nic nemění na tom, že máme obrovské štěstí, že máme takle poslušnou armádu, jinak by tu byla opravdová „banánová republika“…základem stabilního demokratického státu jsou ozbrojené a bezpečnostní složky, které se do politiky nemíchají…to my jako chcete říct, že v roce 38 armáda neměla poslechnoput vládu a vyeskalovat konflikt, kde bylo předem dáno, že pak na ČSR bude pohlížena jako na agresora…no dobře, ještě že neřeším co by kdyby, to by tady z toho byl asi slušnej flame war…
jinak k tématu:
BCT je jasná volba…ale co uděláte s tolika plk. a pplk. a jiných ze hrozně důležitých brigádních stupňů????…13.,14.,15., 53…:DDDDD
bez tak by ale dle mého ty brigády měli bejt tři a né dvě…minimálně by se tak dalo přemýšlet o nasazení brigádního velitelství s cizíma podřízenýma jednotkama…logicky, když nemáme zdroje na nasazení celé brigády a chce mít schopnosti (rozumněj lidi co to umí) bojovat brigádami…dost podobné britskému způsobu, když v Helmandu mají brigádu+, ale jsou schopni nasadit i velitelství divize, které pod sebou má cizí menší jednotky…jestli se dobře pamatuju, tak todle se nějakým způsobem dělo v Kosovu…tak nějak mi dochází, že vize tří brigád je nereálná, ale myslím, že ne tolik…v podstatě by stačilo jenom postavit dva pěší prapory a jeden jindřichohradecký prapor předělat na mechanizovaný na pandurech….byla by z toho jedna pandurová brigáda, jedna těžká a jedna pěší s dvěma novými prapory (no, novými, kdby se tvořili BCTs, tak oni by se nějak ty vojáci přerozdělili…) a bučovickým praporem….výsadkový prapor by pak šel rovnou pod gen.štáb, kdyby nebyl rovnou ten CZ SOCOM…ale to už jsem se zase dostal do lehké fantasmagorie, pro kterou tu není žádný reálný základ…byť by třeba ta pěší brigáda mohla být hodně o aktivních zálohách…což by možná taky trochu vyřešilo jejich problém…
vím, hodně obecná vize, ale dle mého skromného úsudku by i ambicím ČR celkem odpovídala…
když o tom přemýšlim, tak by ale ta třetí nebyla asi moc BCT, páč by na ní nezbývali moc podpůrné prvky…nejsou v podstatě ani na dvě….tady by asi měli pak význam zálohy a rámcování, dokud nebudou peníze na výstavbu…
tak mně napadá.. aby mohly ony praporní TF rotovat, je potřeba aby si byly „tak nějak“ podobné, ne? tedy nefungovat na systému co prapor, to jiný druh zbraně – pokud se tedy nebudou ony rotace TF lepit z rot jednotlivých praporů.
mám na mysli situace kdy je jeden prapor tankový, další mechanizovaný na BVP, další mechanizovaný na Pandur a poslední si [například] hraje na výsadkový s landrovery.
z hlediska secvičenosti i lidských/velitelských vztahů by asi bylo lepší aby si své lidid do mise velitelé cvičili delší dobu v jednom balíku a ne na stmelovacích cvičeních před odjezdem.
berte mne s nadhledem jako někoho kdo tyhle druhy vojsk viděl jen z okna letícího BVP.
Ad Hery – Britský příklad je zde celkem vhodný, ať již kvůli historické blízkosti (jak již psal Ivo) tak i z důvodu dostupnosti zdrojů. Každopádně si nemyslím, že ta představa tří brigád je reálná. Proč? Už jen z toho důvodu, že se ČR nezavazuje k udržitelnému nasazení celé brigády/BÚU pro potřeby NATO. Pokud by takový závazek existoval potom by existence 3 brigád byla opodstatněná. A stejně tak by byla opodstatněná i existence jakéhosi nasaditelného „divizního“ velitelství.
Pokud 4. i 7. brigáda budou i nadále mít ve své struktuře pouze 4 prapory jednoho (příp. jeden a půl) druhu (zde se opravdu lépe hodí US termín „branch“) potom se pořád jedná o malé brigády. Pro porovnání:
– 2. brigádní bojový tým 101.výsadkové divize US Army má 2 pěší prapory, 1 jízdní eskadru (průzkumný prapor), 1 dělostřelecký prapor a 2 podpůrné prapory
– 19. lehká brigáda Britské armády má 6 lehkých pěších praporů, 1 dělostřelecký regiment (prapor), 1 ženijní regiment (prapor) a 1 podpůrný prapor
V této podobě i pokud by jsme se dívali pouze na kvantitativní stránku věci tak brigáda AČR má o 2 prapory méně než pěší BCT US Army a o 5 praporů méně než britská lehká brigáda. Za takového stavu se obávám, že diskuse o možné 3 brigádě je úplně zbytečná. Ad 1/ nejsou finance, ad 2/ jak již psal Bohuslav Pernica tak je málo lidí. Obávám se, že tudy opravdu cesta nevede.
Ad Honza – Ano, ty prapory musí být stejné (nebo aspoň nanejvýš podobné), aby mohly rotovat. Což je přesně to co jsi popsal v příspěvku #21. Aby ty rotace mohly být 100% plnohodnotné tak by ideální bylo pokud by se zavedl systém pěších praporů. Aspoň by jsme si tak organizačně přestali hrát na přežitek z minulé éry.
Lukáš Hergott (Hery), souhlas i s BAT121, že je to co kdyby a to nějak nemusím a ta hranice je dost tenká. Jen si myslím, že to bylo možná lepší řešení než odevzdat vše přesně podle Knihy vz. 1, zatímco tehdejší parlament pokračoval v parlamentních prázdninách a pak mít větší část národa s ohnutou páteři, což nám dělá dodnes problém. Ve Fýdku-Místku, to tehdy před oficiální kapitulaci taky, ikdyž bez rozkazu vyřešili…. Vzhledem k tomu, že jsem si částečně nedemokratický režim taky zažil, tak jsem jednoznačně pro demokratický. Taky bych už přestal odbočovat, protože budoucnost je zajímavé téma.
Z diskuze na toto aktuální téma jasně vyplývá, že názorů na strukturu a schopnosti nasaditelných sil AČR jsou různé a v odborných kruzích je zájem je diskutovat a řešit. Je otázkou zda i naši politici mají zájem se touto problematikou zabývat a navrhovat řešení k rozhodnutí v parlamentu. Zde jse značně skeptický. Ať Branně bezpečnostní výbor sněmovny či Bezpečnostní rada státu nemají tu váhu a moc posunout současný stav dopředu. Jsem přesvědčen, že v současné politické a zejména ekonomické situaci AČR více možností mít nebude, a to ani v horizontu 5 a více let. Postoj společnosti k armádě je stále zamítavý a ani úspěchy v nasazení v zahraničních operacích tento stav příliš nezměnily. Domnívám se, že i zrušení záchranných útvarů a snížení významu AČR v rámci IZS přineslo armádě mínusové body.
Takže max. 2 brigády v současné organizační struktuře je to, s čím můžeme v nejbližší budoucnosti kalkulovat. Úvahy o amerických a britských svazcích (brigádách) jsou jistě zajímavé, ale v našich podmínkách nevyužitelné. Blížící se velitelské shromáždění by mělo jasně odpovědět na otázku budoucí struktury AČR a z ní vyplývající varianty použití sil a prostředků AČR v operacích.
Jinak jen poznámka, pro O. Rajkoviče, pokud se nemýlím, tak regiment=pluk nikoli prapor.
Ad Pepa – Ano, nemýlíte se. Regiment je opravdu pluk, ale britské regimenty mají toto označení na základě tradice. Pokud se podíváte na 40. regiment královského dělostřelectva tak zjistíte, že je to jednotka o 4 bateriích. Takže regimentem je jen podle názvu a ve skutečnosti to je jednotka o velikosti praporu.
Pepa: teď jste mi trochu šlápl na kuří očko s tím, jak popisujete výsadkový prapor…ale když dám emoce stranou, musím uznat, že z venčí to tak musí vypadat…dle mého názoru to spíš je tak, že ti (a těch je v armádě většina), kteří znají pouze mechanizovaný prapor na BVP a nechápu výraz slova pěchota, se furt snaží výsadkovém praporu vnutit to slovo „mechanizovaný“, aby si je mohli zařadit mezi „bigoše“ co skáčou, prože pak jim jedině do toho jejich zastaralého systému budou pasovat…pak z toho vyleze, že se z Kajmanů dělají jakási lehká BVP při výcviku, když se jedná o uplně něco jiného, určené pro jiné spektrum bojových operací…už jenom to, že se kajmany považují za organické vozidlo družstva…tento smutný fakt už o něčem svědčí (a to nemluvim o naprostém nesmyslu jako je rota na LOV Iveco)…jinak armáda je plná „bigošů“ co skáčou, ale rozhodně ne v chrudimi…
pokud bychom se měli držet toho, že se bude nasazovat organická jednotka s vlatní výzbrojí, tak jsem zvědavej, jak se to bude dělat třeba s Pandurama nebo BVP…to jako po půl roce chete rotovat i tudle techniku????…to snad nedělá žádná armáda (teda až na tu americkou)…stejně to úkolové uskupení má vždy nějakou hybridní organizaci podle úkolu…
Ondrej: když už, tak jednotka velikosti praporu u dělestřelectva je oddíl, ale to odpovídá pouze v naší armádě….v britské je to prostě pluk…stejně jako u jejich obrněných jednotek, které místo rot mají eskadry/švadrony…protože i v britské armádě se oddíl používá, akorát je to Troop a nepoužívá se vždy u jednotky velikosti prapor, ale mnohdy i u menších jednotek….názvolsoví by se dle mého skromného názoru mělo používat v přesném překladu, ale je třeba na něj nahlížet v kontextu té které armády a ne v kontextu naší terminologie…
jinak, kde jste sebral těch 6 pluků lehké pěchoty u 19.brigády? http://www.army.mod.uk/structure/29025.aspx
Ta moje poznámka směřovala k tomu, že pokud budou klesat počty vojáků, tak úvahy o jakémkoliv nasazení jsou přehnané. Počet vojáků 26200 (ambice 2007) tato armáda nikdy nedosáhla a ani nedosáhne. Naopak, nové struktury pracují s počtem vojáků, které jsme dosáhli letos. Stejně tak byly přehnané ambice z let 2002 a 2003. Pokud by měly dál počty vojáků klesat k 16000 a dál by měly být roztýlené mimo „core business“, může nastat závažný problém.
To, co se tu diskutuje, chápu jako diskusi nad nevyrovnanou kvalitou personálu. Pokud budou dál klesat počty, měla by se armáda změnit na „vševojskovou“. Tím myslím, že všichni (s výjimkou skutečně uzkých specialistů) nejdřív budeme mít základní kvalifikaci pěchoty a pak odbornost příslušnosti k vojsku/službě. Konečně liberecký soud s psovody tento problém indikuje jasně.
To hery: no zaplat panbuh, ze mame historicky v armade (cest vyjimkam) tak premyslive manazery, kteri dvakrat premysli, nez se rozhodnou jit do podobne posetilosti jako pplk. masin, nebo mnoho tech, kteri jak Vy rikate, nesmyslne nechali zmasakrovat sebe a sve podrizene, v Polsku, v Sovetskem svazu, i spousty bezejmennych na obou stranach svetove valky. Hrdost naroda je totiz postavena na premyslivosti… Pochopil jsem to spravne?
pane generále, řada lidí by jistě ocenila odpovědi na otázky, o které jste si sám řekl ve vlákně o CZ805 BREN
Všichni budou Go-Go ? Ne všichni budou vševojskový. )
Jedna věc nás muže potkat ještě za života a to pořízení letadel.
Bude to podobný zářez do tepny pro pozemní vojsko….jako již prve ?
Plány jak budou stát pluk za plukem jsou tím pádem pěkné sny.
To:29(noname)
Dík !!
Pěkný připomenutí . Tak i já se připojují pod výzvu trvání na odpovědí u pana generála na vlákno o CZ 805.
Ale no jo, remcalove, kdepak to bylo? Jak parafrazoval ma slova otec tohoto fora: „.. je treba hrdinu…“:-)
Add Václav)
AČR nemá příliš smysl poměřovat s ČSLA. Byla to armáda s jiným úkolem, pro jinou dobu, jiného státu. To, že AČR je výrazně menší s menšími ambicemi, není jen fenomén ČR. Nedávno jsem měl příležitost na tohle téma mluvit s norským důstojníkem, o něco málo starším než já. I on patřil do generace, která měla brannost jako součást školních osnov, rovněž dělal nácviky pro případ použití ZHN. Norská armáda byla více než 10x větší než je dnes, byl to skutečně národ ve zbrani.
Dnes, stejně jako my, rezignovali na obranu vlastního území mimo alianční systém. Stejně jako my bojují v Afghánistánu pod vlajkou NATO. Ze stejného důvodu jako my, Estonci, Lotyši…
To vše nicméně neznamená, že bychom si z fungování ČSLA nemohli vzít určitá poučení. USSOCOM (Velitelství Speciálních sil) vzniklo v USA až v polovině 80. let. Organizaci obdobného druhu měla ČSLA do roku 1969 – 22. výsadkovou brigáda, která v sobě integrovala speciální síly (7. pluk speciálního určení – Holešov), výsadkové prapory (71. výsadkový prapor a další), podpůrné jednotky atp. Jediné co chybělo, byly organické letecké prostředky, které podle sovětské doktríny byly výhradně pod letectvem.
Někdy se při budování současné organizační struktury neškodí podívat do vlastní historie…
Add Hery)
Obávám se, že dvě české vševojskové brigády -BCTs je maximum, čeho je AČR v této chvíli reálně schopna. Úzké hrdlo láhve není pěchota, ale právě podpůrné prvky. Těch je totiž ztěží na na dvě brigády. Celý koncept BÚU je nepokrytě postaven na tom, že máme podpůrných prvků jen a právě na na JEDNU plnohodnotnou brigádu. Pokud bychom chtěli postavit dvě plnohodnotné brigády, tak každá z nich dostane většinu potřebných schopností, ale některé skutečně úzoprofilové by buď:
a. musely zůstat na společné hromádce pro všechny.
b. byly by přiřazeny podle trvale platného úkolu (METL) jen JEDNÉ z brigád a druhé by mohly být propůjčeny v případě potřeby přes TACON.
Problém současné armády je, že se z ní stává typická „Hollow Force“. Předstírá, že má některé schopnosti, které již v reálu nemá. Týká se to snad všech aspektů – vycvičenosti (letové hodiny, množství munice a PHM na rok…), vybavení (jaké procento vojáků AČR má jinou než plechovou přilbu vz. 53, přidělenou balistiku, nosný systém jiný než opasek vz. 95…). Takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Standard v misi a doma je jak z jiného světa.
Problém je v tom, že dle mých zkušeností naši spojenci nás hodnotí PŘEDEVŠÍM podle našeho výkonu při zahraničních nasazeních. Celá současná, musím říci poměrně vysoká, kredibilita AČR v očích našich spojenců, stojí a padá na zahraničních misí. Jestli by někdo měl mít z roku 2014 strach, tak jsme to my. Po stažení z Afghánistánu se totiž rychle ukáže, že král je nahý a schopnosti, které prezentujeme v misích předvádí stále ti samí vojáci, s těmi samými zbraněmi, technikou a vybavením…
Právě proto se musíme rychle probudit a vytvořit takovou strukturu AČR, která bude použitelná jak pro mise, tak pro obranu ČR, dostatečně flexibilní, předem secvičená ve vedení vševojskového boje i vedení operací na pomezí války a míru a to vše bude finančně podložené.
Skutečně mě nenapadá jiné řešení než varianty na BCTs/SOCOM…
Add Honza 22)
„a poslední si [například] hraje na výsadkový s landrovery“
Tohle těžko můžu nechat bez poznámky. Pokusím se na to jít ale z jiné stránky. Ano skutečně MÁTE pravdu, 43. výsadkový prapor není výsadkovým praporem…
Pokud by jste ukázal strukturu a METL 43. výsadkového praporu americkému důstojníkovi bez udání státu a jména jednotky, odpověděl by vám, že se jedná o „Ranger Type Battalion“. 43. výsadkový prapor je skutečně mnohem bližší jakémukoliv praporu Rangers z 75. Ranger Regimentu, než jakémukoliv výsadkovému praporu například ze 505th Parachute Infantry Regiment / 82nd Airborne Division.
Pokud jste to myslel takto, tak naprostý souhlas. To nicméně neznamená, že bychom měli zítra přejmenovat 43. výsadkový prapor na „43rd Ranger Battalion, jen aby se v tom spojenci lépe vyznali. My máme vlastní tradice, oni rovněž.
Pavel Bulant: evidentně nepochopil…v kontextu roku 38 by totiž nepřineslo nic…akorát možná to, že bychom přišli o jednoho velikána odboje dřív, než by odboj začal…a propos jak jsem psal, ta demolice byl dobrý nápad…napadá mě podobný příklad z roku 45, (nebudu teď přesný, musel bych zašťourat víc na net) kdy jistý důstojník namotivoval nevycvičené mladé kluky, že budou partyzánštit a provedli jakousi „léčku“ na německý konvoj…z těch kluků nikdo nepřežil a výsledek byla nula…konvoj stejnak projel…maj docela hezkej pomníček a to bylo pár dnů před koncem války (což pravda oni těžko mohli vědět)…jakou hrdost tím mrtví získali???…
asi by mě nepřekvapilo, že se domníváte, že poláci v roce 39 útočili na koních a se šavlemi proti tankům…to je ale holý nesmysl…je to mýtus vytvořený až po válce…
co se druhé světové války týče, tak je známo spousta hrdinských činů, kteří dotyční nepřežili, ale z nich pak vždy měla ta strana nějaký užitek (Sokolovo, Atentát, atd..)…ale taky spousta zbytečných masakrů, kde krváceli jiní, než ti co je vymysleli a výsledek byl sporný, na hrdinství obětí to nic nemění, ale na smysluplnosti úsudku strůjců je něco smrdutého….zvlášť na východní frontě…
parádní příklad můžou být třeba kamikadze, nebo hitlerova taktika spálené země…nebo obléhání lenigradu, zvlášť jeho neprovedená evakuace…
ale to je opět off topic, diskutujícím se tímto omlouvám…
Bohuslav Pernica: jsem rád, že jste to zmínil…ovšem pokud se nepletu, tak vševojskový výcvik by za sebou měl mít každý voják už teď v rámci základní přípravy nebo dříve přijímače…teze, že jakýkoliv voják je pěšák a potom specialista je zajímavá, ovšem v mnoha armádách se nenosí….uvedu třeba tu britskou, která vlastně zná dva druhy základní výcviku….pro pěchotu (ten má ještě 4 poddruhy line/guards/ghurkas/paras) a ostatní…tedy že pěchota má pěchotní výcvik a ostatní mají „vševojskový“ a po jeho absolvování mají výcvik specialisty….dost bych řekl podobnými našemu, ale rozhodně né v kvalitě…
Požadovaný link na předešlou diskusi o zbraních:
http://www.onwar.eu/2009/10/14/za-fiaskem-ve-wanatu-jsou-i-problemy-se-zbranemi/
Ivo, neberte to jako hnidopišství – používáte anglické ADD místo latinského AD. Dle použití v textu myslíte latinské AD, což znamená česky K, KE.
Lukáš Hergott (Hery) ještě mi to nedá s tou banánovou republikou, když jste to znovu načal, pak jsem neměli žádnou, byl tady jen nějaký protektorát….. Tím, bych to za sebe skončil.
ad Hery – díky za opravu ohledně 19th Brigade. měl jsem špatný zdroj informací. K tématu organizace – regiment o čtyřech bateriích/rotách je regimentem jen podle jména. A pokud se nepletu tak britské roty mají přibližně podobnou velikost jako ty americké, tedy +/- 150 osob.
Ondrej: tak jinak, vím, že psané slovo obsahuje asi jenom 9% informace, než mluvené v přímém rozhovoru, tak to napíšu ještě jednou….V BRITSKÉ ARMÁDĚ SE PROSTĚ JEDNOTCE DĚLESTŘELECTVA VELIKOSTI PRAPORU ŘÍKÁ PLUK, V TÉ ČESKÉ ODDÍL…systém toho, že pluky jsou nositelé tradic a staví jako bojovou sílu prapory, které jsou součástí brigád se v britské armádě používá převážně, ne-li zcela a pouze u pěchoty…
ale to jsme opět mimo téma
jinak k té 19. brigádě, je dost možné, že se jednalo o struktůru devatenáctky nasazené v Helmandu…pak ty počty praporů sedí, protože v Helmandu je to brigádní úkolové uskupení v síle posílené brigády…
Budoucnost?Nejprve konvenční válka,pak COIN.
Bez peněz žádnou budoucnost AČR nemá.Můžete si zde malovat brigády,prapory,ale vždy zde bude nějaký civilní ,,odborník“,který zdůvodní,že armáda nepotřebuje toto a obejde se bez tohoto.A důsledkem toho,že nějaký samozvaný civilní ,,odborník“ může rozhodovat co armáda potřebuje nebo nepotřebuje je právě to,že armáda je apolitická a zcela izolovaná od civilní společnosti.Ano armáda musí dělat POLITIKU,protože v politice se rozhoduje o tom kolik peněz jí připadne.
Dělat politiku ve stylu turecké armády je v českých podmínkách samozřejmě nesmysl,ale dělat to co dělá česká armáda posledních 23 let to jest poslouchat a provádět každý nesmyslný příkaz politiků je projevem ne apolitičnosti,ale zbabělosti generality.
Nevím, jestli vojenský puč by byl nějakým řešením.:-( V každém případě platí, že u demokratického státu obhajobu armády dělá vojenský establishment (USA), u totalitního státu (ČSSR, SSSR) to dělá vládnoucí státostrana a armáda jenom plní její program.
O vojenském puči jsem nepsal ani slovo.O nějakém vojenském establishmentu si ČR může nechat jenom zdát.Já zde posledních 23 let vidím jenom samé vojenské přitakávače bez vlastního názoru a myšlenky.A opět zdůraznuji izolaci armády od občanské společnosti,která armádu poškozuje.
Dovolím si v reakci na „civila“ parafrázovat několik myšlenek z nejmenovaného webu. Na rozdíl od armády v našem státě od jisté doby funguje policie víceméně jako zákonodárce a nikdo se nad tím nijak nepozastavuje. Více personálu, více moci, více návrhů zákonů a vyhlášek. Zdá se vám toto tvrzení příliš silné? Jste řidiči? Pořád nic? A co zrušení (pravděpodobně v rozporu s duchem Ústavy) tzv. „osoby blízké“, tedy potlačení práva nevypovídat proti sobě a svým nejbližším, omezování práva shromažďovacího, opětovně do zákona vracející se povinnost archivovat mobilními operátory data o hovorech, odposlechy, kamery na každém rohu, povinné zimní pneu, bodový systém, prodloužení úředních lhůt na projednání přestupků a mnoho dalších … a to jsem zmínil jen několik. Netvrdím tím, že některá ze zmíněných opatření nejsou přínosem, ale způsob a rychlost, jakým je zájmové skupiny dokážou z myšlenky transformovat do paragrafového znění, předložit pomocí spřátelených poslanců a ministerských úředníků do patřičných výborů sněmovny a nakonec i „prohlasovat“ je obdivuhodná.
Další (a pravděpodobně ještě důležitější) schopností této lobby je její způsobilost jakékoli svoje téma „sekuritizovat“. Co že to ta sekuritizace vlastně je? Zde si opět dovolím předložit definici poučenějších: „ … sekuritizace je dynamickým procesem sociálního konstruování hrozeb a rizik, kdy se určité téma stává tématem bezpečnostním nikoli na základě skutečně existujícího nebezpečí, ale protože je jako hrozba prezentováno a tato prezentace je veřejností přijata. Bezpečnostní hrozbou se dané téma stává tehdy, když lze přesvědčivě (nikoliv nutně pravdivě a objektivně) argumentovat, že je významnější než jiná témata a měla by mu být přiznána priorita. Dané téma je pak často prezentováno jako existenční nebo mimořádně aktuální hrozba …“. Obzvláště v této oblast „excelují“ zpravodajství ČT a MF Dnes, která jsou zdá se vždy ochotna vyjít vstříc požadavkům bezpečnostní lobby.
Proč se tohle všechno policii daří a armádě ne? Protože na jedné straně provozuje policie velmi agresivní PR a lobbování a na druhé straně není dost silný protitlak. Kdokoli z politiků by vystoupil ostřeji proti policii, může se mu stát nepříjemnost (najdou mu v počítači dětské porno, někdo ho vyfotí s nějakou nymfičkou ve vířivce … příklady z nedávné doby si jistě doplníte sami). Armáda svoji moc podobně agresivním způsobem neprosazuje a tím pádem byla zcela „upozaděna“. S důsledky absence těchto schopností jsme konfrontováni každodenně…
Ve vámi zminovaných příkladech bych viděl zájmy více vlivových skupin nejen MV a ne všechny navrhované zákony,předpisy,atd.projdou schvalovacím kolečkem,ale jako názorný příklad jak by mněla armáda pracovat ve svůj prospěch může být MV jistě příkladem.
Nebo může armáda zůstat ve své ulitě a jednoho dne NGŠ zjistí,že vlastně žádnou armádu už nemá.
Zajímavý článek a diskuse. Ke strukturám se vyjadřovat nebudu, není to moje parketa, ale jak naznačil B. Pernica, top management (u nás tedy GŠ) musí srozumitelně argumentovat vůči politickému vedení, proč jsou dané počty a struktura potřebné. Některé věci ale občas přímo bijí do očí: zrušení, resp. reorganizace 531., resp. 532. praporu a následné přepodřízení 102.pzpr pod velení 53. brigády těsně před dopracováním Bílé knihy, to musí i každý civil, který byť jen na chvíli přičichnul k vedení v korporátní sféře či státní správě bezpečně rozpoznat jako akci vskutku hodnou „zkušených zákopových bojovníků“ (:-))
Zpátky k tématu článku: dovolím si lehce zapolemizovat s dvěma tezemi článku. 1) nejdříve konvenční válka, pak COIN, 2) pravděpodobný přesun pozornosti do Afriky.
Ad 1) Podle některých analytiků (George Friedman, David Kaplan) se v reakci na minulou dekádu a angažmá v Iráku a Afganistánu a jejich často kontraproduktivní důsledky (vázanost sil a tím neschopnost věrohodně reagovat na, či předejít válce v Gruzii, vysoké náklady vs. deficitní rozpočet, posílení vlivu Íránu v oblasti Zálivu, prohloubení vnitropolitické nestability Pákistánu) USA zaměří dobudoucna více na sledování svých skutečných strategických zájmů, tj. zamezit vzniku uskupení, které by mohlo ohrozit postavení USA jako jediné supervelmoci, a dále udržet si volný přístup do všech moří a oceánů (nutná podmínka volného obchodu a hospodářské dominance). Přitom se budou soustředit na udržování rovnováhy mezi přirozenými protihráči a působit především prostřednictvím spojenců, nikoliv přímou intervencí. Proto bude kladen (relativně) větší důraz na USN a USAF než na US Army.
Je otázka, nakolik se jedná nezávislé hodnocení nastupující reality, nebo jde spíše o součást snahy jedné části establishmentu o změnu doktríny. Avšak politika USA v poslední době – podpora skupině zemí v JV Asii jako protiváze posilující Číny, zdrženlivost v Sýrii, podpora Turecku coby proxy na Středním východě – mohou být brány jako argumenty ve prospěch takové teze. Z toho pak vyplývá posloupnost 1. diplomatické a politiké působení, zpravodajská činnost, podpora spojenců při vyzbrojování a výcviku, 2. pokud se nedaří, tak ofenzivnější „zpravodajské“ operace, 3. pokud stále nestačí, nasazení speciálních sil (mimo již výše zahrnuté spolupráce ve výcviku), příp. s omezeným nasazením vzdušných prostředků USN a USAF a 4. teprve jako poslední možnost přímá intervence s nasazením konvenčních sil, ale pokud možno vždy spolu s místními spojenci. Tedy v podstatě sekvence, která předcházela válce ve Vietnamu a která (částečně) platila v počáteční fázi anabáze v Afganistánu, než se zvrhla v misi „zavedeme demokracii pastevcům na Středním východě, co na tom, že je to v rozporu s jejich kulturou a životní úrovní“ (vím, velmi zjednodušené a trochu laciné). To samozřejmě nevylučuje širší nasazení konvenčních sil do budoucna, jen to zavádí jakýsi logický check list a omezení aktivistické politiky.
Pokud jde o Afriku, nemám dojem, že by toto byla oblast, jež US nějak zvlášť pálí, vyjma Egypta, Kdo jiný je schopen vést operaci? Lybie ukázala hranice možností Evropy. UK se bude soustředit na hodnověrné (?) odstrašování Argentiny, Francie zas na to, co vždy uměla, tj. vlastní zájmy ve frankofonních zemích, na což ji stačí diplomacie, hospodářská pomoc, SDECE, SF, Cizinecká legie a pár detašmámů letectva. Stav státních financí ani nic jiného těmto mocnostem nedovolí, což ostaně platí o zbytku Evropy rovněž, ten ale nemá ani ty vojenské schopnosti na byť jen omezenou zámořskou operaci.
Resumé pro nás? 1. Nefixovat se na konkrétní lokalitu a podobu konfliktu (jako by to někdy někdo dodržel..) 2. Práh intenzity konfliktu, při němž budou USA ochotny přímo zasáhnout, se dále zvyšuje (nepříjemné)
Na závěr: mé paradigma obranné politiky ČR zní:
Co se podělá nahoře v Černínském paláci, dole na Kulaťáku už nikdo nezachrání. Ale aspoň těch usmolených 1,5% HDP bychom na obranu dávat měli. (Ale nebude tomu tak) Disclaimer: nejsem zaměstancem resortu MZV.
Vojenský puč byla samozřejmě ironie. V takových počtech, jaké má současná armáda by nic takového nebylo vůbec možné.:-)
Ne za všechno může vojenský establishment. Jednou věcí jsou zdroje, vyjádřené třeba jako ono procento HDP, druhou věcí je jejich alokace. To je věcí zejména nevojenské části MO. Někdy to vypadá, že máme všechno a nemáme nic. Vyštrachal jsem článek z VR (asi rok 1997) o Mi-24, kde autor psal o tom, že roční nálet na pilota po r. 1990 klesl na 75 LH za rok. V rámci přípravy BKO se ukázalo, že tento nálet klesl dále na 35 LH za rok. Pokud nebudou peníze, je otázkou, jestli tuhle schopnost máme, nebo nemáme. Přesto tým BKO sklidil hroznou veřejnou kritiku, když doporučil zastavit provoz Mi-24.
Dostali jsme se do období, kdy máme totiž lidi, máme jejich kapitálové vybavení, ale nedává smysl, když ti lidé nebudou cvičit. Chápu, že se počítalo v 90. letech s nadějí, že když by něco bylo, vláda zvedne vojenské výdaje a schopnosti se obnoví, ale nic takové se nestalo a když už se začal rozpočet zvedat by výsledkem radikální Škopkův řez, ve kterém se odpreparovaly schopnosti, na které jsme skutečně neměli, a definovalo se, co je perspektivní. Mj. 12.11. uplyne 10 let od přijetí Koncepce výstavby profesionální AČR…
cybroos :Proč se tohle všechno policii daří a armádě ne? Mimo jiné proto, že policie může operovat s prohlášením, že ona chrání a pomáhá :-) jde k občanům, ti ji potřebují, stíhá zloděje a vrahy atd. a když se jí šáhne na rozpočet, tak jsou okamžitě bráni občané jako rukojmí.. (ne že by to PČR pomáhalo). Kdežto armáda, tohle tvrdit nemůže, samozřejmě, že je důležitá, ale běžného života občanů se nedotýká.
Myslím, že je to spíše o schopnosti prodávat svůj produkt. My spojujeme armádu spíše s NATO, OSN, EU apod. a nikoliv s národní suverenitou. Průzkumy dlouhodobě ukazují, že tohle je ale pozice, kde občané vidí armádu. Ve skutečnosti budujeme armádu pro ochranu národní suverenity s tím, že v době „nepotřebnosti“ toho souboru sil a prostředků, jsou vojáci v nasazení v zahraničí. Armáda tedy nese své efekty již v době míru. Tohle, ale veřejnosti nevysvětlujeme, ani se ji o tom nikdo zatím nesnažil přesvědčit. Je to vnímáno jako „armáda z jedné a druhé kapsy“: tohle máme do zahraničí, tohle máme na doma. Tímhle se pochlubíme v zahraničí, a tohle radši nikam nepošleme. Tahle individualiziace (demonstrace prestiže) schopností nepřinesla a nepřinese žádný pozitivní efekt armádě jako celku. Více speciálních sil, výsadkářů, chemiků, brn atd. stejně mít nebudeme, protože by to nedávalo smysl v rámci armády. A jestliže se něco samovolně personálně zmenšuje, pak se zmenšují „neprestižní“ složky, které dávají smysl v rámci celé armády. Narušuje se tak rovnováha její výstavby, jejíž výsledkem nakonec může být přetížení těch prestižních útvarů.
Stále jsme se nepochopili.Ministrovi obrany o armádu nejde jedná v rámci politických dohod,jeho fungování je ohraničeno volebním obdobím,není to odborník.To samé jsou politicky dosazení úředníci MO.Takže armáda sama musí dělat politiku.Vím,že to zní jako scifi,ale 23 let politického civilního vedení dovedlo armádu tam kde je.
A armádě už žádný čas na nějaké nové Bílé knihy nezbývá už je dokonce minutu po dvanácté.Co mě vede k této úvaze?
1)prohlubující se ekonomická krize EU se kterou je ČR spojena pupeční šnůrou
2)prohlubující se ekonomická stagnace českého hospodářství napojeného na EU.
3)negativní ekonomické výhledy ČNB a úroková sazba ČNB 0,05 dosvědčuje,že krize hospodářství ČR není krátkodobá záležitost
4)dlouhodobá chronická neschopnost státu při výběru daní
5)velmi špatný finanční stav zdravotnictví(úvahy o navýšení zdravotního pojištění,navyšování spoluúčasti pacientů,atd.)
6)penzijní reforma odsaje ze státního důchodového pilíře desítky miliard,které se budou muset nahradit.
7)případné vyrovnání s církvemi opět odsaje desítky miliard z rozpočtu
8)dostavba Temelína(200-300 miliard)
9)tendry na likvidaci ekologických zátěží(desítky miliard)
Pár příkladů se kterými se v budoucnu bude muset vyrovnat státní rozpočet ČR.Stále ještě někdo věří v lepší rozpočet armády nebo snad v nějakého budoucího ministra obrany,že dokáže zázrak?
Nechci být pesimistou,ale lepší časy už byli a pokud se armáda neprobudí a nepřestane tupě čekat co přinese další ministr a jeho úředníci tak už by se nemusela probudit.
Jeden příklad z Izraele pro českou generalitu jak lze s politiky jednat jako rovný s rovným i v nejzásadnějších otázkách bezpečnosti.
,,předseda vlády Netanjahu společně s ministrem obrany Barakem v roce 2010 nařídili armádě připravit se k brzkému útoku na Írán.Rozhodnutí se ale vzepřely náčelník generálního štábu Aškenazi,jehož podpořil také šéf Mossadu Dagan.“(zdroj deník Guardian)
Ad Matt)
Jasně, je to asi vlivem prostředí :-). Je vůbec s podivem, že ještě používám háčky a čárky…
Ad Civil) Armáda je skutečně apolitická – což je jedině dobře, ale jak říkáte, je izolovaná od civilní společnosti, což rozhodně v pořádku není.
Stačí porovnat se situací ve Spojeném království. Britská armáda je, například ve srovnání s US Army, poměrně podfinancovaná, což se nutně projevuje i na jejím vybavení, výzbroji atp. Ve chvíli kdy došlo k tomu, že v Hilmandu díky nevhodným vozidlům a zastaralému vybavení začalo docházet k disproporčním ztrátám mezi britskými vojáky, spustilo se v Británii hotové hromobití. Ne kvůli tomu, že by si vojáci ztěžovali, ti, jak je pro britské vojáky typické, pokračovali v politice „good enough, suck it up“, ale chytla se toho média. TLAK VEŘEJNOSTI nakonec donutil britskou vládu masivně a především rychle k nákupu potřebných vozidel a vybavení.
Dovedete si něco podobného představit v Čechách? Buď by nastala reakce a. „Rychle domů, nemáme tam co pohledávat“, b. „Však si za to ti žoldáci můžou sami“.
To je hlavní výhoda britského plukovního systému, který by mohl pomoci i naší situaci. Drtivá většina pluků má nejen tradici 250+ let, ale především je rekrutovaná z jedné oblasti, což následně vede k tomu, že místní komunita považuje posádku za svou. U pluku sloužila, slouží nebo zná někoho kdo slouží/l disproporční část obyvatelstva daného regionu. Tlak na „do not meddle with our regiment“ je tudíž skutečně enormní. U nás toto obyvatelstvo vidí přinejlepším přes peněženku – kolik vojáci utratí v regionu.
Napadá mě jen jeden hlavná způsob jak zlepšit vztah veřejnosti k AČR – masivní navýšení Aktivních záloh. Není možné mít AZ o velikosti cca 1000 vojáků. Takové množství nemá smysl. Navýšení musí být v řádu 10 – 20x. Rovněž navázání na Krajské vojenské správy je nešťastné, všichni vědí, že od tamtud se odchází již jen do důchodu. Musí se jednat o útvary, které spadají pod normální vojenské velení – začlenění do brigád, vytvoření samostané brigády…
Ad Aleš Čížek) Souhlas, opravdu se v budoucnosti změní úhel pohledu pod kterým budou Američané a jejich spojenci vidět perspektivu dalšího nasazení. Skutečně bude snaha držet nasazení omezená, ať již co se intenzity či rozsahu týče. To je přesně to, co jsem měl na mysli pod pojmem „nasazení na pomezí míru a války“. Viz moje úvaha na CZ SOCOM. Naší snahou musí být se i nadále těchto nasazení účastnit, naše kredibilita v Alianci stojí a padá právě na tomto.
Ad Civil)
Přijde mi nefér srovnávat vyjednávací pozici NGŠ v Izraeli a v ČR. Oba dva víme, že jsou to jablka a pomeranče…
Čeho si na gen. Pavlovi vážím, je to, že nahlas před politiky pojmenoval vztah: vojenské ambice – finanční prostředky – schopnosti. Doposud převažovalo mínění, že i s menšími finančními prostředky lze udržet stejné vojensko-politické ambice, stačí jen lepší management…
To je podle mne role pro NGŠ. Nemá držet ministra financí pod krkem, ale před politickou reprezentací A VEŘEJNOSTÍ vysvětlovat, co ten či onen škrt a snížení schopnosti bude pro AČR a Českou republiku v budoucnosti znamenat. Pokud i poté veřejnost a politcká reprezentace nevidí důvod na svém postoji něco měnit, jeho možnosti jsou velmi omezené. Napadá mne snad jen demonstrativní rezignace, což ničemu stejně nepomůže, nejsme v Polsku.
Ad civil: Tvzení, že ministr a úředníci ministerstva nejsou odborníci, je v případě MO dost paušalizující. Podtatná část personálu jsou bývalý vojáci z povolání, nebo občanštní zaměstnanci, kteří získali své vzdělání na vojenské vysoké škole. Fakticky tvrdíte, že vojenské vysoké školy byly a jsou systémově zbytečné pro přípravu odborníků pro civilní část vojenské správy (ekonomové, personalisté, majetkový manageři atd.).
Souhlasím, že je potřeba dělat policy, ale to je těžké, když systém neumí a spíše i odmítá dělat politics. Tam, kde není teorie, těžko dělat učinnou praxi. V zásadě pak vám zbyde jenom ideologie, pro kterou je jakákoliv teorie zbytečná, protože si pro potřeby manipulace volí témata účelově. Manipulovat lze ovšem jen dovnitř. Směrem ven to vypadá dost srandovně a vede to jen k izolaci.
Už jenom v porovnání početních stavů PČR + OS a AČR je jasný rozdíl ve vyjednávací síle a po započtení o.z. a rodinných příslušníků ve volební síle. Taky je možný, že někteří politici a úředníci nemají takové vzdělání, rozhled a zahraniční zkušenosti, jako mnozí vojáci a zájem o bezpečnostní a zahraniční problematiku.
Navíc mají policisté a OS, odborové organizace, což není štˇastné v organizacích řízených vojenským systémem, ale mají tím vliv při jenání s politickými stranami. Ozbrojené složky jako celek by měli obzvlášť po našich zkušenostech být apolitické.
Napadá mě jen jeden hlavná způsob jak zlepšit vztah veřejnosti k AČR – masivní navýšení Aktivních záloh. Není možné mít AZ o velikosti cca 1000 vojáků. Takové množství nemá smysl.
Jsem v AZ od roku 2004 a od té doby je v AZ stále v průměru ta 1000, i když se postupně obměňuje. V čem vidím důvody, že je záložníků málo:
1/O AZ se stále mezi širší veřejností neví. Povědomí o AZ mají nadšenci co čtou fóra podobná tomuto, zabrousí na stránky AČR apod. Chtělo by skutečně masivní náborovou kampaň, třeba i ve stylu USA nebo Renčova „AČR – Jsme profesionálové.
2/Atraktivita výcviku: cvičit x let stále dokola pěší hlídky a ostrahu ODOS se trochu omrzí :-) zvláště když šlověk kvůli takovému to poutavému výcviku riskuje problémy v práci nebo u manželky :-). Zde je chyba v tom, jak je uvedeno výše, že AZ jsou u KVV, které mají problém na cvičení získat 3 náklaďáky a 2 UAZy. Kdyby na cvičení přijelo 10 BVP nebo Pandurů a záložáci by se cvičili jako roje, hned by to bylo zajímavější. A zároveň by cvičili i posádky těchto vozidel. Nebo alespoň partu nadšených instruktorů s MILESEM. Zažil jsem za ty „léta“ dx cvičení s MILESEM a kvalita výcviku a zajímavost byly o řád jinde. Jasně, jde o tu peníze, ale minimálně ta parta instruktorů ten výcvik snad tolik nezdraží.
3/ Samozřejmě peníze na body 1 a 2, i když myslím, že s rozumným a promyšleným přístupem, by se dalo s „málem udělat hodně“.
4/ Možná překvapivě vidím nejmenší problém u zaměstnavatelů. Ten (v současné době) 1 týden výcviku nikomu větší problém neudělá, i ta dovolená se na to dá vzít.
Závěrem: Je to o penězích, ale ještě více (podle mého názoru, pravděpodobně subjektivního :-) o chtění ze strany armády. Jak moc velký problém by byl, jak psal Ivo, přičlenit AZ k profi útvarům a AZ povolat vždy v době polního výcviku útvaru?
Ivo
1)Ano umím si představit i v podmínkách ČR tlak veřejnosti na lepší vybavení vojáků v misi.Ale v takovém případě by česká armáda musela vystupovat AKTIVNĚ a AGRESIVNĚ což jsou pro AČR v komunikaci s médii a veřejností zcela neznámé pojmy.
Modelový příklad:
-armáda pozve novináře do mise kde jim velitel kontingentu ukáže vybavení a zdůrazní že je špatné a nedostatečné
-armáda zprostředkuje novinářům návštěvu zraněných vojáků kde se jim opět zdůrazní špatné a nevyhovující vybavení
-armáda podpoří vznik občanského sdružení pro podporu vojáků v misi samozřejmě za patřičného zájmu médií
-armáda zavede v rámci solidarity s vojáky v misi nějaký každodenní rituál který se bude provádět před kasárnami na očích veřejnosti
Pár příkladů AKTIVNÍ,AGRESIVNÍ komunikace.
2)Nemusíte mít ani 250 letou tradici toto se děje i v AČR.Když se přestěhoval 41.prapor z Benešova do Žatce tak odhadem 80% nových vojáků bylo ze severočeského kraje.Ale tento potenciál nikdo z armády politicky neumí využít.Kde je nějaké občanské sdružení pro spolupráci armády a místních obyvatel(rodiný příslušníci,fandové armády,atd.)na úrovni obce,kraje?A na setkání tohoto sdružení můžete pozvat starostu,hejtmana…
3)Problém izolace armády od civilní společnosti pár příkladů jak ho překonat:
-občanské sdružení rodinných příslušníků armády komunikující s civilní částí společnosti
-veřejná pomoc armády obci(prospěšné práce),veřejná pomoc armády místním skautům,veřejná pomoc armády červenému kříži atd.,prostě se ZVIDITELNIT vylézt z kasáren.
-hromadná darování krve atd.
4)Je to o osobní odvaze a ne o vyjednávací pozici.
Bohuslav Pernica
Ministr je především politik,který hledí pouze na osobní zájem nebo zájem strany armáda je až na druhém místě.Platí to tak od roku1990 nebo by jste našel nějakou čestnou vyjímku nezatíženou tunelováním,rozkrádáním,mrháním,politikařením,atd.
Musíme si uvědomit,že demokracie v ČR je na úrovni demokracie 30.let 20.století v USA dál rozhodně nejsme(dokonce i prohibicí jsme si prošli).
Nejde o to kdo má jaké vzdělání,ale o to co si může v nastaveném systému dovolit a v rezortu MO je možno si dovolit opravdu hodně.
J.D.
Být apolitický znamená rezignovat a útrpně čekat na drobky(situace dnešní armády)
@civil#56>
velitel poukáže v médiích na nekvalitní výzbroj..
.. velitel jede na pohovor ke svému veliteli, výsluha0, závazek 0, hodnost 0, pápá.
co se týče rychlých akcí k nákupu vyhovující techniky, LMV Dingo jsou snad dostatečným příkladem, ne?
V prostředí ČR podobná situace při nulové možnosti vstupovat to akvizice buď zavání nebo skutečně skončí nějakou korupcí.
@121BAT>
myslím, že aktivní zálohy by se měly skutečně soustředit ve svém výcviku na situace ke kterým jsou určeny.. tj. obrana teritoria v okamžiku kdy „prvosledové jednotky“ (odpusťte prosím tento studenoválečný termín) jsou zničeny. Ergo, žádné pandury a žádné tanky.
Zatím mi nikdo nevysvětlil, kde se ušetří peníze tím, že se použijí zálohy tam, kde LZE použít aktivní jednotku. nechápu proč by zálohy měly rotovat v misích. a pokud MOHOU podat stejný výkon, proč nezrušit pravidelnou armádu a nepoužívat pouze zálohy…
Add Civil)
1. Vcelku dobré nápady ohledně komunikace. Snad až na ten s „ukazovaním špatného vybavení“. a. -velitel má takové věci řešit, ne si o nich psát s novináři, b. v drtivé většině kategorií V MISÍCH jsme na tom s vybavením stejně či lépe než naši spojenci.
Mimo jiné hned několik vašich nápadů je již u jednoho nejmenovaného praporu v Pardubickém kraji aplikováno v praxi, takže můžu v klidu říci, že fungují :-).
2. Jedna myšlenka, kterou jsem nezmínil, ale vzhledem k tomu, že se neustále ohrazuji k armádě UK, by neměla zapadnout. Stejně jako Československo mělo SVAZARM, tak Spojené království má „Cadet Force“.
http://en.wikipedia.org/wiki/Combined_cadet_force
Cadet force funguje jako dobrovolnická mládežnická organizace na cca 250 středních školách a účastní se ho cca 40.000 žáků. Jaký je účel této organizace?
a. V zemi, která má velmi dlouhou tradici profesionální armády a jen velmi omezenou zkušenost s braneckou armádou, poskytuje výborný spojovací můstek mezi ozbrojenými složkami a většinovou společností v té nejdůležitější kategorii – mládež.
b. Účí nikoliv nevýznamnou část mládeže (pokud se nepletu, tak od 16-18 let) základním branným dovednostem. Nejenže je naučí dovednosti použitelné v krizových situacích i v normálním životě, ale přinutí mládež přinejmenším popřemýšlet o tom, zda by v budoucnu nechtěla sloužit v armádě.
Pokud se na rekrutačním středisku ukáže mladík, který má za sebou 2 roky u cadet force, verbíř hned ví, že to a. myslí vážně a nejspíš má „tradiční motivaci“, b. zřejmě disponuje potřebnými dovednostmi a vlastnostmi.
Na vlastním příkladu mohu říci, že pokud by podobná možnost byla v době mého studia gymnázia, rozhodně bych ji využil. Můj český kamarád, který studoval 1 rok střední školu v Oxfordu, si tento program nemohl vynachválit a dodnes na něj vzpomíná.
Sečteno a podtrženo, profesionální armádu máme krátce a tak se stále ještě učíme jak komunikovat s veřejností. VŠECHNO už ale bylo vymyšleno, stačí se podívat například za English Channel, inspirace tam nejdeme více než dost.
Ad Honza)
Jakou mají mít úlohu AZ je asi bohužel mimo možnosti tohoto fóra – je to navýsost politická otázka. Mně osobně přijde jejich současná úloha dost nešťastná. Podle mne bychom k nim měli přistupovat jako k motorizované pěchotě, které přináleží třeba i úkoly střežení. Dělat z nich ale výhradně strážní jednotky, to je nešťastné v mnoha ohledech – nízký potenciál rekrutace, nevyužití potenciálu…
Zda by měly být AZ využity v misích? To závisí na tom, koho do těch misí posíláme. Pokud to budou organické jednotky posílené o specialisty, tak jako to dělá UK, dle mého názoru by to smysl mělo. Žádná profesionální jednotka není plná na 100%, ale pokud vyráží do nasazení v zahraničí, měla by být. To je právě úloha AZ (TA) v UK, prostě doplní sesterskou jednotku ke které jsou přičleněni o funkce, které jim chybí.
Pokud ale budeme vysílat neorganické jednotky, v reálu zpravidla postavené na bázi DVOU praporů a doplněné o spousty specialistů z jiných, nevidím v tom žádný přínos.
Jestliže ministr obrany není odborník, proč se musí každý den „prokousávat“ stohem pošty obsahující informační zprávy, kde ho podřízení žádají o rozhodnutí? To mi nedává smysl. Spíš to připomíná další klišé typu: Nemáme politické zadání, až bude politické zadání, něco se stane; Více peněz vyřeší problémy nebo Ministr obrany má být voják a pak bude lépe…
„Jestliže ministr obrany není odborník, proč se musí každý den „prokousávat“ stohem pošty obsahující informační zprávy, kde ho podřízení žádají o rozhodnutí?“ … to myslíte vážně??? Tato definice odborníka dokonce překonává mou oblíbenou: „odborník je člověk, přicházející z jiné posádky“. Podřízení ministra žádají o rozhodnutí, protože je vybaven pravomocí k rozhodnutí (a protože jsou procesy v AČR a MO nastaveny nejrůznějšími INA tak, že se limitně blíží doba, kdy bude ministr/tryně schvalovat i jídelní lístek).
Jestliže není odborník, proč má rozhodovat? To nedává smysl. Jestliže by věci nerozumněl, jak pozná, že dělá správné rozhodnutí, přesněji, jak pozná, že jej podřízení nechtějí podfouknout? V této logice by pak za současný stav nemohl ministr a politické strany, jak se rozšířeně tvrdí, ale ti, kteří žádají o rozhodnutí ministra.
Ano – logika je neúprosná. A ta vojenská ještě neúprosnější:-). Vzpomeňme v tomto pkamžiku třeba na argumentaci paní Parkanové a jejího advokáta Sokola: „Právní teorie, a až na vzácné výjimky ani praxe nevnímá ministra jako toho, kdo nese bezvýhradnou právní odpovědnost za jednání jím řízeného subjektu.“ Stručně řečeno: exministryně za „své“ materiály podle Sokola neodpovídá, protože je připravoval úřednický aparát ministerstva. „Ministr, který respektuje doporučení odborníků svého úřadu, o jejichž schopnostech nemá důvod pochybovat, nemůže být právně odpovědný za jejich případné pochybení …“.
P.S.: to už jsme ale hodně off topic.
Vidím, že jsem velmi naivní. To skoro vypadá, že by role ministra obrany měla být něco jako „baby-sitter“, vlastně „general-sitter“. Měla-li by to být jeho skutečná role, proč tedy všichni nadávají na ministra? Procesy mohou fungovat i bez něj.
Pro Iva a jeho tezi o tzv. CZ SOCOM jsem si dovolil naskenovat jeden článek z IHS Jane´s Defence Review (Vol. 49 Issue 43 ze dne 24. října 2012), který předkládám v původním znění:
Italian Army creates new SF command
The ltalian Army is to unify its special forces (SF) units under a newly formed command, Comando Forze Speciali Esercito (COMFOSE), currently being created In Pisa.
According to IHS Jane’s sources, COMFOSE should become operational by mid-2013.
The move creates a separate army SF headquarters to Comando Forze Speciali Interarma (COFS) — the country‘s joint SF headquarters — formed in 2004 and responsible for the operations of SF units from all the service branches when deployed.
The Italian Army hopes that the creation of COMFOSE will improve the osmosis between the army‘s different SF components as well as improve the ability to integrate SF units with conventional units and tactical intelligence-gathering assets on operations.
COMFOSE will include the 9th Col Moschin‘ Regiment, alongside non-COFS units such as the 185th Target Acquisition Regiment; the 4th Alpini Parachute‘ Regiment; the 26th Special Operations Helicopter Squadron; the 28th ‘Pavia‘ Psychological Operations Regiment; and a logistic support element.
Currently, the only army unit that falls under the COFS umbrella is the 9th ‘Col Moschin‘ Regiment.
However, the Italian contribution to the International Security Assistance Force (ISAF) SF component includes the 4th ‘Alpini Parachute‘ Regiment, which provides support to SF but is not a COFS unit.
COMFOSE will report directly to the Chiet of Staff ot the Italian Army and will act as the interface between the Army Headquarters Special Operations Office and COFS in terms ot co-operation, equipment selection, regulations, and training.
Paolo Valpolini
JDW Correspondent, Milan
Ad Cybroos)
Zpochybňovat princip civilního řízení resortu nikam nevede, je totiž v našich podmínkách jediné možné. Jedině civilní ministr BEZ předchozí zkušenosti z vrcholných armádních funkcí může být arbitrem armádních návrhů. Posun resortu ode zdi ke zdi lze dokladovat velmi názorně na příkladu „vojenských odborníků“ v čele resortu obrany Ruské federace. Jednou to byl generál s minulostí u výsadkářů, po druhé strategických sil, po třetí motostřelec a podle toho se taky přelévaly peníze…
Druhá věc je, zda nemůže být MO efektivnější, MENŠÍ, s jasnějším schématem rozhodování, zda nemůže velkou část pravomocí delegovat na nižší stupně…
Ví někdo, kolik zaměstanců čítá MO (OZ+VZP) samotné? K tomuto číslu se nedokážu dopátrat, vždy jen celý resort po jednotlivých kategoriích. Zajímalo by mne srovnání třeba s Nizozemím, Belgií, Dánskem…
Jedna věc, která by rozhodně nemusela být rozhodovaná na MO a zároveň je spojená se vztahem veřejnosti k armádě, by mne napadla. Nikdy jsem plně nepochopil smysl cca 2 roky starého nařízení z MO o zákazu výcviku v civilním prostoru BEZ PŘÍMÉHO POVOLENÍ ze stupně MO. Do té doby stačilo získat povolení: a. starosty, b. majitele pozemku, c. výcvik nahlásit na místním policejním velitelství.
To plně postačovalo a žádné problémy nenastávaly. Jistě že ne každý výcvik se dá efektivně provádět v civilním prostoru, ale některé jsou na to jako dělané – topografická příprava, průzkumná příprava a mnoho dalších. Dle mých osobních zkušeností byla civilní veřejnost naopak mile překvapena „že cvičíme v takovém počasí…“, „že ještě nějakou armádu máme…“ apod. Přitom výcvik v civilním prostoru byla za První republiky ta nejpřirozenější věc na světě…
Ad Dušan Rovenský)
Díky za ten článek, neměl jsem o tomto vývoji v italské armádě ani tušení.
1. Ani nevím jestli má smysl na to reagovat. Je evidentní, že mainstream ve struktuře SF se v NATO posouvá zcela jiným směrem než je současná a zřejmě i budoucí koncepce AČR… Mě je samozřejmě jasné, že řada věcí trvá prostě dlouho. Od prvního výcviku výsadkářů pro navádění CAS Type 2 Control v roce 2008 pro potřeby nasazení v Afghánistánu musely uplynout 4 roky, než se tento výcvik stal oficiálním kurzem v AČR. V době, kdy se z Afghánistánu již stahujeme…
Schopnost provádět operace na pomezí míru a války resp. speciální operace má však minimálně o řád větší důležitost, a proto je současné přešlapování na místě o to více frustrující. Nechci se opakovat v tom, jak by měl takový CZSOCOM vypadat, ale je zajímavé „přeložit“ italské řešení do českých ekvivalentů:
1. 601. SkSS
2. 43. vpr
3. tenhle ekvivalent se hledá těžko – snad mix dělostřeleckých návodčích, FAC a lehké roty ze 102. PzPr
4. 231. letka Mi-17
5. 103. Středisko CIMIC
Zkrátka ať už srovnáte americké, britské nebo italské řešení, stále je to na jedno brdo.
2. Mám sto chutí o tom napsat článek, už dlouho jsem na web nic nenapsal.
ad. Ivo: jsem ten poslední, kdo by chtěl jakkoli zpochybňovat princip civilního řízení resortu MO.
Mým záměrem bylo rozlišit deklarovaný (a zcela jistě správný) princip apolitičnosti armády na straně jedné a na straně druhé potřebu vyšší asertivity v podobě, v jaké se dá vysledovat u složek Ministerstva vnitra. Tvrzení kolegy Pernici, že AČR nemá možnost postupovat v oblasti sekuritizace podobným způsobem, považuji za defétismus.
Dále jsem se vymezil proti definici odbornosti ministra pomocí jeho rozhodovací pravomoci.
A nakonec – zda nemůže být MO efektivnější, MENŠÍ, s jasnějším schématem rozhodování, zda nemůže velkou část pravomocí delegovat na nižší stupně… princip subsidiarity je zcela jistě aplikovatelný i na podmínky MO a AČR, v posledních letech jsme ovšem svědky zcela opačného postupu (viz má poznámka o schvalování jídelního lístku).
V době, v níž o kvalitu armády jde jen armádě samotné, nezbývá, než aby armáda sama prosazovala všemi účinnými (legitimními a legálními) prostředky své zájmy. V této oblasti spatřuji značnou výzvu i pro tzv. bezpečnostní komunitu
V té debatě o občanském principu v řízení armády by možná nebylo od věci si přečíst knížku Zdeňka Kříže Civilní řízení a demokratická kontrola armády v České republice. Peripetie transformace vojensko-civilních vztahů po roce 1989. Je ještě v prodeji http://knihy.abz.cz/prodej/civilni-rizeni-a-demokraticka-kontrola-armady-v-ceske-republice. Pak lze v této věci debatovat o defétismu či fetišismu.:-)
Pokud jde o to druhé: Jistě lze zmenšit velikost i moc ministerstva, ale o tom rozhoduje ministerstvo. Formálně rozhoduje vláda, ale vládě dávají podklady ministři a těm je zase připravují ministerstva.:-) Pro pochopení toho, že si kapři mohou vypustit rybník jen omylem, je dobré si přečíst knihu Cyrila Northcote Parkinsona Parkinson’s Law, or The Pursuit of Progress.
Pokud by se měly „rovnat struktury a vztahy“ uvnitř resortu. Je k tomu třeba vnějšího impulsu. Ten může přinést buď politická změna, zde však považujete její nositele za neodborníky, kteří se beznadějně musí spoléhat na své podřízené, nebo válka (krize) indikující, že něco není v pořádku. Důsledkem jsou pak personální výměny a následně změny postupů a organizace.
@ Ivo (#66)
tři nasazené vrtulníky byly na hranici našich schopností.. a byly udržitelné dva roky. vážně věříte tomu, že dva operační vrtulníky nějaký SOF odřad vytrhnou? -o operačních ztrátách nemluvě..
v posledních několika letech armáda zeštíhlela natolik, že kdo není elita nebo SOF, tak už neexistuje (přinejmenším z hlediska mediálního obrazu)
co chci říct? v současné situaci je (dle mého názoru) uvažování vrtulníků pro SOF plýtvání omezenými prostředky.
Jistě – nelze. Možná by něco málo šlo, je třeba načíst si odbornou literaturu. Poté bude připuštěna další debata o zcela odlišné problematice.
Subsidiarita nemusí nezbytně snížit moc vrcholných orgánů, může ovšem podstatně zvýšit výkon celku. Jenže o to tu až tak nejde, není-liž pravda?
Další axiom o nutnosti vnějšího impulsu k rovnání struktur snad ani nebudu komentovat – a ukončím své účinkování v tomto vláknu tautologickým „nelze, protože nelze“…
cybroos: omlouvám se za odpověď v řetězci úsloví či citátů v duchu tety Kateřiny ze Saturnina: „Když se chce, všechno jde.“ Ptám se kolik lidí chce? „Jedna vlaštovka jaro nedělá.“ „Důvěra je dobrá, kontrola lepší“ „Více hlav víc ví.“ „Slíbit musíš, splnit můžeš.“ „Přes překážky ke hvězdám.“ „Naděje umírá poslední.“
Ad Honza: Prostředky. V 90. letech aplikovalo ministerstvo alokační strategii „vařila myšička kašičku…“. Fakticky na běžných výdajích byly víceméně saturovány požadavky všech druhů vojsk rovnoměrně (a na některé se však už nedostávalo) Logickým důsledkem bylo „vymírání“ stejně neudržitelných schopností a následná „přirozená“ realokace k těm perspektivním. BKO ukázala dvě strategie u tzv. pyramidy schonosti: „vařila myšička kašičku“ – paušální krácení, nebo racionální alokaci na principu užitečnosti schopnosti ve střednědobém horizontu – stříhání pyramidy. Kromě několika jedinců jsem nezaznamenal žádné nadšení pro tu druhou strategii.
Ad Honza)
Co se týče vrtulníků resp. i dopravních letadel, není to z hlediska použitelnosti pro SOF ani tak o lepší výbavě strojů ( i když i ta hraje roli), ale o specifickém výcviku. Pokud nemají SF při plánování operace danou schopnost „v katalogu“, například zasazení vrtulníky, automaticky s ní neplánují. SF potřebují dedikované prostředky a schopnosti. Na odlehčení doporučuji shlédnout následující video, které se rovněž týká vnější podpory SF :-)
http://www.youtube.com/watch?v=1X6HnOA88vw
Administrativních řešení, jak určitou schopnost podřídit potřebám SF/SOF, je mnoho. Může jít o plný COCOM, nebo jen OPCON, či dokonce jen TACON. Čím více je určitá schopnost úzkoprofilová v majoritní AČR, tím níže co se kontroly týče by se daná jednotka (nebo její segment) posunuly. Dovedu si klidně představit, že 4 vrtulníky z té či oné letky budou OPCON pod SOF, ale ADCON, tedy administrativní kontrola zůstane u mateřské letky. Což se málo ví, ale to je systém amerického USSOCOM, žádná z podpůrných jednotek mimo samotné „Zelené barety“ není financována přímo SOCOMem, ale druhy vojsk, ze kterých přišly. V USA je to spíše z vnitřních důvodů, než že by to bylo to nejefektivnější řešení, nicméně funguje.
Ad Bohuslav Pernica)
Doufám, že tuhle dichotomii už MO vyřešilo. Paušální krácení vede k tomu, že určité schopnosti nám už existovaly výhradně na papíře. To pochopitelně ovlivňuje i rekrutaci. Rekruti nejsou hloupí, sledují zprávy, chtějí sloužit u jednotky, která je perspektivní a nebude za 2 roky zrušena. Hezky se to dá dokladovat na 13. dělostřelecké brigádě. Takse dlouho bránila integraci do vševojskových svazků, až prakticky přestala existovat v síle dělostřelecké bigády. Ze třech původních oddílů zůstal jeden na „plných stavech“, jeden byl zrušen zcela, jeden bude rámcový. To vše především díky tomu, že vojáci hlasovali nohama. Nejedná se o žádné manažerské rozhodnutí, ale o prostou reakci na vývoj událostí. Když máte jednotku na 60% stavech, to se to rámcuje…
Přitom by stačilo zbývající bojové části dělostřelecké brigády integrovat do 4. a 7. brigády (klidně jen po jedné baterii, nemalujme to na růžovo) a bylo by po problému. Vyjednávací schopnosti 4. a 7. mb ohledně alokace finančních prostředků budou vždy vyšší, jelikož na jejich bedrech historicky stály mise AČR v zahraniční a v budoucnosti to nebude jiné.
Jsem si jist, že každý velitel brigády by si své dělostřelecké prostředky patřičně hýčkal. Poznámky o tom, že a. by dělostřelci neměli kam kariérně postupovat, b. by se ztratila schopnost rozvíjet tento druh vojska, považuji za nesmyslné.
a. Velitel 4. brn plk. Miroslav Hlaváč je původním ČVO dělostřelec. Schopní dělostřelci mezi vševojskovci nezapadnou, ti špatní ano, ale co je na tom špatného?
b. Od toho máme správce ČVO, nikoliv nadřízeného velitele. AČR obecně neumí využívat instituty OPCON, TACON, ADCON. Proč by na administrativní kontrolu nemohlo nadále dohlížet třeba „ředitelství dělostřelectva“, ale OPCON by měli velitelé brigád?
Nevím, jestli ji MO vyřešilo. Nejsem MO. Pokud ji ještě nevyřešilo, bude ji muset vyřešit viz projev prezidenta na velitelském shromáždění http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/klaus-pro-armadu-konci-doba-velkych-expedicnich-operaci/863424
Vševojskovci vs zbytek armáda: velitelské postupy – způsob myšlení je jen jeden. Základ by měl být vševojskový a pak je specializace (ČVO). Lékaři jsou připravováni taky na všeobecném lékařství a pak se specializují. Přece kariérní růst je růst v profesionalitě a nikoliv v prohlubování specializace cestou vzhůru.
Ivo, při vší úctě k Vám si nemyslím, že by naší kapesní armádě prospěl vznik dalšího velitelství na úrovni CZSOCOM. Prostě pro něj neexistuje business case v budoucím použití AČR, alespoň já ho nevidím.Naopak bych se obával, že by vznik CZSOCOM vygeneroval stejné problémy dovnitř AČR jako svého času SOG.
BTW. asi sám víte, že plánovný rozvoj vrtulníkového letectvá bere pro potřeby speciálních sily maximální možné ohledy.
Ad Toledo)
Nemel jsem nikdy na mysli vznik noveho veltelstvi na zelene louce, chran panbuh.
Dnes ale existuje Reditelstvi rizeni specialnich sil. Predpokladam, ze jeho cestou bude i nadale rizena 601. SkSS i po jejim prevedeni pod GS. Nikdy jsem nemel na mysli velitelstvi o velikosti SpS. Mala velikost je jednim ze zakladnich parametru takoveho velitelstvi.
Problemy SOGu byla generovany nevhodnou velitelskou strukturou – podrizeni defacto primo pod MO si rikalo o prusvih od zacatku, jen to nikdo nechtel videt. 601.SkSS temito problemy netrpi, a to mimo jine z vyse uvedeneho duvodu.
O planovanem rozvoji vrtulnikoveho letectva mam skutecne minimalni informace, rad se necham poucit. Mam ale obavu, ze vzhledem k alokovanym financnim prostredkum neni realne dosahnout urovne potrebne pro potreby SF/SOF napric celymi vrtulnikovymi silami. Pokud by tomu odpovidaly letove hodiny, bylo by to samozrejme fantasticke. Jako realistictejsi bych ale videl vycvik mensi casti na vyssi standard.
Neexistuje business case pro integrovane specialni sily do ACR z duvodu zvyseni synergie jejich operaci? Proc jsme je tedy vynali z podrizenosti VZ?
Mam umyslu napsat o tomto clanek, kde se mimo jine pokusim na modelovem prikladu bussines case uvest.
Máte pravdu, speciálové nebudou pod VZ. Ale pod timto pojmem je v současnosti myšlena jen 601. Tady je důvod vyvázání od VZ jasný.
Samozřejmě u HIPů se bavíme o vycvičenosti na úrovni roje. Už z tohoto důvodu tu bude kapacita jen pro 601.
Na zmíněný článek si opravdu rád počkám!
Add Toledo)
1. Jeden roj pro SF/SOF operace je naprosto v poradku a plne odpovida vojensko-politickym ambicim nasi republiky. Pokud by jednotka byla vetsi, nutne by se to muselo projevit na kvalite vycviku. Neni tomu co vytknout.
2. Nechci si vystrilet munici do sveho clanku, ale hodne zjednodusene logika meho uvazovani je nasledujici.
a. Na zaklade vojensko-politicke situace a ambici se Ceska republika rozhodla disponovat schopnosti specialnich operaci, a to jak za valky, tak pro operace nizke intenzity spolu se spojenci, a operaci na pomezi miru a valky.
b. Pokud plati bod a. pak by mela ACR udelat maximum, aby z teto schopnosti vytezila maximum za stejne penize. Nase specialni sily proste vetsi nebudou, pokud nechteji snizit sve pozadavky a nasledne kvalitu.
c. Jednim ze zpusobu je ten, ktery se stal mainstreamem v NATO. Umistit sily, ktere jsou potencialne potrebne pro provadeni SF/SOF operaci pod jednoho velitele, ktery pak pro konktretni operaci namixuje potrebny koktejl.
Od naseho vedouciho seminare na problematiku SOF jsem zaslechl „If all you have is a hammer, all problems look like a nail“. Pod to bych se skutecne podepsal…
Pokud bychom pominuli neefektivnost pouzivani SF na bezne ukoly (predstavte si, ze mate v garazi Volvo a Ferrari a potrebujete odtahnout prives, ktere vozidlo si vyberete?), je tu problem s jejich velikosti. Nase specialni sily proste nejsou schopny trvaleho nasazeni – jejich doposud nejdelsi bylo 1,5 roku, s tim, ze muselo dochazet k prelevani personalu z 1. do 3 rotace. Pokud by 1/3-1/2 kontingentu tvorili treba vysadkari, kteri by plnili sekundarni rutinni ukoly, jednotka by mohla byt nasazeno trvale a nemusela by vynucene prerusovat plneni ukolu. Jenze to vyzaduje predchozi secviceni, ktere neni mozne pokud k tomu neni institucionalni ramec. Pokud nedojde k secviceni, tak takove nasazeni nutne skonci v slzach…
d. To, ze nejaka jednotka je pod velenim/vyclenena (nechci se poustet ted do taju COCOM/OPCON/TACON/ADCON) CZ SOCOM neznamena, ze nemuze plnit ukoly bezne ukoly pro/pod normalnimi jednotkami (plati pro SOF, nikoliv SF). To je taky bezna miskoncepce. To je prave princip SOF – nejsou to specialni sily, ale sily PRO PODPORU specialnich sil. Pokud tato schopnost neni potreba, delaji sve klasicke remeslo. Viz US Army 75th Ranger Regiment.
3. Udelam, co bude v mych silach. Na zacatku pristiho tydne bude clanek hotovy :-).
@ Ivo, Toledo hleděl jsem na problematiku z hlediska vrtulníkářů.. chápu že pozemní element speciálních operací bez schopnosti spolupráce s vrtulníky je tak trošku protimluv. domnívám se, že udržování SOF kapacity vrtulníkového letectva je nyní mimo schopnosti našeho letectva.
pokud Toledo mluví o vycvičenosti na úrovni roje.. tak takové síly nejsou nasaditelné! vzhledem k technice i personálu můžete nasadit maximálně TŘETINU vrtulníků, kterými disponujete; v opačném případě narušíte udržitelnost sil. znovu připomenu, že ZÁKLADNA v Přerově byla schopna udržet DVA operační vrtulníky s jednou zálohou nasadit na dva roky – a to s tempem operací podmíněným rozpočtem letových hodin tak, aby se vrtulníky dožily konce mise (po kterém šly do generálky).
tedy- ten „roj“ by musel mít osm vrtulníků, takže by narostl na realistickou letku a odčerpal veškeré úsilí základny.
Ad Honza)
Nechci mluvit za Toleda, ale predpokladam, ze ten „roj SOF vrtulniku“ je schopnost BEZ rotace. Jako je napriklad Brigadni ukolove uskupeni. Udrzet v nasazeni trvale roj SOF vrtulniku je skutecne mimo realne moznosti naseho letectva.
Nicmene pri dosavadnich nasazenich tento prostredek nasi SF nepotrebovali, stejne jako treba CAS byl poskytnut vyhradne spojenci. Ale to nijak nevyvraci puvodni bod, uzke hrdlo nasazeni ceskych SF bylo prece jinde.
2 Ivo:
Nezapomeň do svého článku o SOCOMu na novou speciální jednotku! Dle jejího určení doufám, že bude naplněna přebytečnými důstojníky od majora výše, kteří nastoupili na GŠT rovnou ze školy. Už se těším, jak budou afghánské velitele mentorovat. Jistě jim předají své velitelské schopnosti a zkušenosti.
http://www.natoaktual.cz/bis-trenuje-vojaky-na-afghanistan-dlq-/na_zpravy.aspx?c=A121108_115043_na_zpravy_m00
Co se týče vrtulníků a jejich zařazení do SOF – není to podle mě nezbytně nutné. Při plnění úkolů v AFG nedostala CZE SF jednotka pokaždé vrtulníky SOF. Často nedostane k plnění úkolu jednotka vůbec žádné a musí úkol buď změnit, nebo zrušit. A mezi námi, pokud se jednotka nezasazuje přímo na cíl, pak přítomnost SOF vrtulníku ani není nutnost.
Ale při vytvoření SOCOMu by roj Mi-17(1) určitě neměl o svoji práci nouzi. Je to taková ta nice-to-have věc.
Ivo – Jestli se nepletu, tak deklarovaná schopnost specialních sil (business case) je rotní úkolové uskupení na šest mesícu bez rotace. Na to si stačí Prostějov sám a asi tu nebude vůle (peníze) zapojit Chrudim – vznik CZ SOCOM.
Honza – Jedná se o doplnění schopností vrtulníkářů podpororovat i SF, ne o budování našeho 160th SOAR. II.etapou modernizace májí projít všechny 171 s rampou, tedy 8 kousku. Výcvik by snad mohli mentorovat amici.
Matte, nejspis nechamu Vasi ironii o nove specialni jednotce v souvislosti s MATem. Co jsem mel moznost nahlednout na tabulky toho kontingentu, tak major tam neni ani jeden, z vyssich dustojniku je tam jedna funkce, zbytek nizsi dustojnici a stribrny sbor…
Ad Toledo)
Já se spíš zaměřuju na rozdíl mezi realitou a skutečností. Pokud by doposud proběhlé rotace 601.SkSS byly půlroční bez rotace, tak asi skutečně neexistuje rozdíl mezi tím co deklarujeme a děláme. Realita ale byla jiná, protože reálná operační potřeba byla jiná. Proto bylo nejdelší nasazení 601.SkSS na 1,5 roku. Kdyby to bylo po stánce lidských zdrojů možné prodloužit, jsem si jist, že by to spojenci uvítali.
Ad MedWed)
Nechci vkládat Mattovi nic do úst, ale jeho výtka zřejmě mířila k tomu, že článek 2x označuje MAT za speciální jednotku, což je samozřejmě nesmysl. Jedniná speciální jednotka České republiky je 601.SkSS, tečka.
Slova mají svůj význam.
Nemyslím si, že by to byla vina těch kluků, kteří na Libavě poctivě cvičili a připravovali se na své nelehké nasazení v Afghánistánu, ale minimálně velitel MATu měl článek zkorigovat, nejlépe předtím než šel na web, ale přinejmenším po tom.
My dva MedWede, kteří máme zkušenost z OMLT, dobře víme, že MAT je to samé co OMLT, jen koncentrovaný na jednom místě se štábem, aby se snížily ztráty koaličních sil. To samozřejmě není nápad AČR, všechny jednotky OMLT v Afghánistánu prošly tímto vývojem. „Jednotky jsou již vycvičeny, teď se zaměříme na štáby těch jednotek“.
Kdyby tenhle článek napsal nějaký novinář o současném 5. OMLT výsadkového praporu, donutil by ho velitel článek změnit. Nahodilým házením slov jako speciální, zvláštní a elitní se akorát mate veřejnost. Například Výsadkový prapor není ani speciální, ani zvláštní, pouze elitní. A to v pravém slova smyslu až od začátku roku.
Jinak přeju hodně štěstí těm kluků. Lehké už to v Afghánistánu bylo…
Ivo, je-li tomu tak, chapu. Ale prijde mi to jako ponekud uchylna fixace na slovo „specialni“
Ano, transformaci OMLT v MAT vidim. Duvod tohoto take vidim (zminene koalicni ztraty) Nicmene myslim, ze to bude na skodu veci. Veta v uvozovkach je velmi vhodne zvolena… uvozovky samotne taktez ;-)
Ad Ivo:
Ano, výtka směřovala ke slovu speciální – ve smyslu tvého předposledního odstavce o nadužívání určitých slov.
Ad MedWed:
Má ironie směřovala k frustraci z důstojníků s minimální praktickou zkušeností tvořící papíry, aby „pomohli lidem na útvarech“. Zřejmě se Vás jako důstojníka dotkla poznámka směřující do vašich řad, nicméně nebyla myšlena proti Vám. Poznámkou, že Vám přijde fixace na slovo „speciální“ úchylnou, naznačujete nějakou frustraci?
—
Nakonec už jen pro přesnost – 601.skss není speciální jednotkou (takových jednotek může být klidně od každého druhu vojska jedna), ale jednotkou speciálních sil (což je druh vojska).
Ironicky řečeno, jako speciální se označuje menšinová (a někdy) zbytková kategorie. Dnes lze nabýt dojmu, že s vyjímkou mech/mot pěchoty jsou všichni speciální. Hlavně když se to vezme podle ČVO.
Matte, strilis dobre, ale nezasahujes… ja nejsem zlatej ani papirovej. Chapu, ze z papirovych dustojniku neni nadseny nikdo… jen mi unikla spojitost s jednotkou MATu z toho linku.
Ohledem mych frustraci… myslim, ze muzes byt klidny ;)
Možná trochu mimo téma, ale myslíte, že se podaří umístit vojáky se zkušeností z nasazení na UNOB?
http://zpravy.idnes.cz/ceska-armada-uz-nebude-jezdit-na-zahranicni-mise-f5s-/domaci.aspx?c=A121111_101721_domaci_jav
PS.: Vše nej, hlavně zdraví všem veteránům.
Zdravím.
1)MedWed
Článek o prvním MATu ve Vardaku není práce velitele, ale úchylného novináře. Dotyčný expert (lokální novinář Olomouc) si poopravil článek k obrazu svému, jinak by se na titulní stranu nikdy nedostal. Slovo speciální je dnes pro spoustu novinářů zaklínadlo úspěchu, výjimečnosti a senzace. Nenasazoval bych veliteli MATu psí hlavu.
2)Ivo
OMLT se netransformoval do MAT z důvodu ochrany vojsk (FP) a snížení ztrát, ale z důvodu změny povahy úkolu. Mentoring na úrovni rot se utlumuje a přechází se na úroveň praporu nebo Bde. Do popředí jde více vojenské poradenství. Jinak standardní MAT na prapor má do 19 ks a náš přes 60, protože pořád chceme zachovat základní bojové schopnosti jednotky, kdyby se něco vymklo kontrole. Jinak bych měl pořád na paměti, že operace ISAF je dnes „time driven“.
3)
Ivo zajímavá diskuze na téma SOCOM, SF a SOF. Podle mě nic složitého a ten model je konec konců jednoduchý. Ukazoval jsem ti ho v souvislosti s CBT. Jsou tady ale taky jiné problémy, do kterých určitě nevidíš nebo je neřešíš. Např. garance fin. prostředků, podpora rozvoje, akviziční proces a standardní česká armádní závist. Dále u jednotek pro podporu SF, které máš v merku, vidím několik třecích ploch, zejména v lidském potenciálu, C4 a řadě dalších věcí (jsou řešitelné, ale ne hned). To si ale nechám až na Tvůj článek. Osobně doporučuji komplexní pohled a ne UK nebo USMC manuál. Jsem přesvědčen o tom, že máme kvalitní SF proto, že nepatřili AČR a VZ jim vytvořilo podmínky, které potřebovali. Chápu docela dobře místo, funkci a roli SF v armádě, ale podle mě ještě AČR není připravena je převzít.
Ad Aleš Opata)
1. Jistě, změna úkolu byla důležitějším impulsem k proměně OMLTs na MATy, ale faktor FP bych úplně nepodceňoval. Zvláště pak na pozadí událostí posledních měsíců (Green on Blue…).
2. Naprostý souhlas na dosavadní smysluplnost zařazení 601.SkSS pod VZ. Kdyby tomu tak nebylo, tak dnes žádné speciální síly již nemáme. To ale neznamená, že by tomu tak mělo být nadobro. V současném uspořádníní vídím několik nevýhod:
a. nízká schopnost/ochota fungovat v rámci/ve prospěch větších TF, a s tím spojená nízká synergie o schopnosti většinové AČR; některé úkoly jsou více riskantní/neproveditelné bez součinnosti s AČR,
b. nízká schopnost působit v operační oblasti po delší dobu/několika rotací z důvodu nízkého početního stavu a nevyužití augmentees na sekundární úkoly,
c. komparativně nižší schopnost rekrutace ve srovnání se zařazením do AČR.
Ať už bude řešení zařazení SF do AČR jakékoliv, mělo by splňovat následující kritéria:
1. Nemělo by výrazně snížit autonomii SF a jejich schopnost krátkého řetězce velení, flexibility (operační, akviziční…) atp.
2. Mělo by být vnímáno jako OBJEKTIVNĚ přínosné samotnými operátory SF (přidané schopnosti většinové AČR, možnost soustředění se na skutečně SF úkoly, lepší schopnost rekrutace….). Subjektivně nebude některými vnímáno nikdy, to je na generační výměnu.
3. Článek je hotov od neděle, míč je na straně šéfredaktora :-). Můj článek je spíš o otázkách než o odpovědích, ty nechám na vás a čtenářích…
Konečně zde někdo přispěl objektivním názorem ve vztahu k SOCOMu, SF a SOF. Představa Iva o CZ SOCOMu je pěkná, myslím si, že v budoucnu i reálná. Vážím si toho, že někdo zde věnuje této problematice značné úsilí a jeho podměty jsou přínosné a minimálně k zamyšlení.
Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že vše není tak jednoduché, jako si přečíst US/UK manuál a říct, takhle by to šlo… Generál Opata to svým rozhledem z jeho pozice vystihl dobře. Je zapotřebí hlubších myšlenkových pochodů a zamyšlení se nad dalšími věcmi jako jsou (finanční prostředky, MTZ jednotek, jejich připravenost atd.), než jen nad jednotkami, které by teoreticky mohly být zahrnuty v této struktuře.
Dále si myslím, že jednotky AČR, které jsou zde zmiňovány v souvislosti s CZSOCOM nejsou ještě mentálně a troufám si říct, že i profesně připraveny na tuto práci i přesto, že jdou mílovými kroky dopředu a to zvláště v Chrudimi. Ale i přesto to se domnívám, že jejich potenciál ještě nedosahuje úrovně pro tuto práci. Bylo by mrzuté, kdyby se SOCOM stal brzdícím padákem pro SF.
Ad Marston
Pěkný text Honzy Gazdíka. Ano, na univerzitě by měla být záhy vyčleněna místa pro lidi v rámci jejich karérního postupu. Samozřejmě budou muset splňovat určité předpoklady pro to, aby mohli na univerzitě po určitou dobu učit. Cílem je, aby zkušení lidé mohli předávat znalosti studentům, jinými slovy přiblížení teorie praxi.
Ad Aleš Opata, bod 3.
Spolu se o tom bavíme dlouho. Jak poznat ten správný čas? Kdy to bude? Za rok, za dva tři? Neexistují objektivní měřítka, kdy by se dalo říct: TEĎ!
Jsou/nejsou potenciální jednotky SOF připraveny na spolupráci s SF? Pochopitelně že nejsou, jak by taky mohly.
Zatímco „operace ISAF je dnes time driven“, problematika vztahu českých SF/SOF je jednoznačně event driven. Za 5 let nebude situace ani lepší ani horší…
Pohledu amatera zvenku: potrebujeme SOCOM na narodni urovni? Predpokladame narodni operace, narodni veleni a rizeni nasazenych SF? Pokud ne, pokud se pohybujeme v ramci operaci NATO a pokud to myslime se smart defence vazne, nebylo by ucelnejsi soustredit se na vetsi footprint v NSHQ? (www.nshq.nato.int/NSHQ)
Ad #97 h-cz)
Na to neexistuje jen jedna odpověď, situace je mnohem komplexnější. Dokážu si představit situace, kdy je to nejen vhodné, ale i jediné možné a situace, kdy je naopak kolaliční HQ mnohem smysluplnější. A to se nijak nevyjadřuji k situaci PŘED samotným nasazením.
Problém je v tom, že ne vždy si můžeme vybrat situace, ve kterých budou SOF/SF nasazeny.
Jinak díky moc za link. Našel jsem tam moc pěknou studii na 3 doporučené varianty ze strany NATO „jak by měly vypadat SOF/SF členských zemí“.
Odpověď a případnou diskusi si nechám až pod zítřejší článek o problematice SF/SOF. V poslední době zde článek střídá článek a protlačit se na titulní stranu není tak jednoduché :-). Ale jen houšť a větší kapky…
Ad situace pred nasazenim – ano, mou otazkou ale je, jestli samostatne velitelstvi spis pomuze nebo pripravu zkomplikuje. Ad link: az prilis pozde me napadlo pridat i odkaz na tu studii, tak jsem pak doufal v prirozenou zvidavost ctenaru. Mame tady v SHAPE zastupce v NSHQ, stalo by za to ho vyuzivat…
O tom zde již byla diskuse. Zkušený personál jistě do vojenských škol patří. Je ale otázkou, nakolik zkušenosti ze zahraničních operací patří na UO, především prostřednictvím personálu, který bude do univerzitní instituce vložen cestou administrativních opatření. Víme, že tyto poznatky nejsou součástí naplňování kvalifikačních předpokladů, ale naopak součástí naplňování kvalifikačních požadavků – tedy profesní přípravy ke které je určena resortní škola. Vzhledem k tomu, že UO je součástí civilního vysokoškolského systému a doposud jsme nedeklarovali a ani nedokázali výjimečnost UO v systému vysokých škol, neboť svým zaměřením není jedinečná, tak ani neumíme zabezpečit místa pro „rotující specialisty se zkušenostmi ze zahraničních operací a zahraničních pracovišť. Jde o principiální otázky výstavby vojenských škol, ale také personalistiky a norem, které činnost univerzitní instituce upravují. Podobné iniciativy zde byly i v minulosti a to hned několikrát. Všechny dříve či později selhaly. Aby to nakonec nedopadlo jako v minulosti, kdy na tabulkách pedagogických pracovníků vysokých škol nebyli umístěni lidé se středoškolským vzděláním.
Oprava v poslední větě, omlouvám se za překlep: …, kdy na tabulkách pedagogických pracovníků vysokých škol byli umístěni lidé se středoškolským vzděláním.
ad František Šulc 95 (Aleš Opata bod 3)
Myslím, že pan Opata to ve svém bodě 3 shrnul poměrně detailně (vzhledem k obsahu tohoto vlákna). Pokud by byly jeho jednotlivé prvky zmíněné v bodě 3 rozpracovány, mohly by ukazovat směrem k době (podmínkám) potřebným k přepodřízení/ přidání některých prvků.
Tedy, ono „teď“ se dá poměrně dobře (i když stále ne dost precizně popsat).
Rizika spojená s nenaplněním pak značně převyšují přínosy z jinak dobré myšlenky.
Ad 100&101
A není již nejvyšší čas porazit svatou krávu jménem Univerzita obrany? Jsme tak bohatý stát, že si můžeme dovolit školit důstojníky „nadvakrát“? Jaké konkrétní know-how by se tím ztratilo? Které odbornosti by nešlo vychovávat systémem civilní bakalář -> roční až dvouletá důstojnická škola? Nebo se to bude přešit pod tlakem a narychlo za 4-5 let, až bude rozpočet resortu ještě více napjatý než je dnes?
Budoucnost AČR je opět ve hvězdách a v rukách dalšího civilního ,,odborníka“pardon ,,odbornice“.Dovolím si opět poukázat na komentáře č.40 a další a znova se ptám není už nejvyšší čas aby armáda začala dělat politiku jako kterákoli jiná organizace nebo firma,která chce nejen přežívat,ale i růst a rozvíjet se?
Ano, budoucnost je skutečně v generálských hvězdách. Máme, co jsme si zasloužili. To mě přivádí k ironickému úšklebku: Od roku 1994 tady máme vzdělávání vojáků jako manažerů. Kursy GŠT přešly také na logiku manažerského vzdělávání. Dokonce teď budeme vzdělávat manažersky celoživotně. A já se ptám, kde jsou ty výsledky po 20 letech? – Zřejmě málo manažerského vzdělávání.:-)
To Tonda
Nedá mi to, ale můžeš my vysvětlit o co ti jde? Nevím na co ve svých stupidních příspěvcích poukazuješ. Připadáš mi jako primitiv, který v armádním životě nic nedokázal a teď si léčí mindráky. Jestliže jsi na velitelské funkci, tak hodně lituji borců, kteří pod tebou musí makat. Rozhodl jsem se souhlasit s tím, že FEM UO by měli zrušit, v případě, že někdo takový jako ty, je jejím produktem. Podle mě jsme tady čekali 20 let na tebe, až to tu spasíš, stejně tak jako jsi spasil UO když jsi na ní nastoupil. Řekni mi jakým způsobem by měli být vzděláváni velitelé v průběhu jejich kariérního růstu, zajímal by mě tvůj pohled na tuto problematiku i když je to mimo téma.
.. pokud si mohu rýpnout do tohoto offtopicu.. skutečně potřebujeme celou vysokou školu na přípravu cca 100 nových důstojníků, které naše armáda ročně potřebuje?
Toť otázka, asi je to opravdu příliš velký přepych pro AČR. Myslím si že finanční prostředky, které jsou do tohoto institutu vkládány ze strany MO jsou příliš vysoké na to jaký je poté výstup univerzity v podobě důstojníků. Nechci tvrdit, že kvalita důstojníků po stránce teoretických znalostí je špatná, ale za ty peníze co tato škola ,,sežere“ za rok je jich málo. Samozřejmě je to dáno i velikostí naší armády, proto je otázkou jestli nebude ekonomicky výhodnější zřídit pouze vojenské fakulty na civilních školách? UNOB bych osobně zachoval, pouze bych z něj udělal čistě civilní školu, ale podle počtu civilních studentů na této škole to k tomu pomalu spěje.
Nejsem si jist, jestli primitiv může mít vůbec Názor.
Dobrý večer, co se UO týká, existuje zde tematický článek a poměrně obsáhlé debatní vlákno-http://www.onwar.eu/2010/07/17/univerzita-obrany-%E2%80%93-truhla-plna-tajemstvi/. Možná by bylo vhodnější příspěvky na téma UO dávat tam.
Tonda: Samozřejmě může. Jenom si tím není jistý…
Problém je, že když už offtopic, tak by se měly udávat konkrétní argumenty, aby byl co nejkratší. Ty sice toto téma otevíráš pod každou diskusí o čemkoli (úchylárna jak politika na novinkách), ale názor jak to změnit jsi ještě NENABÍDL. Proč to děláš? Nějaký komplex?