Håvard Hegre je profesorem na katedře politologie na Univerzitě v Oslu. Zabývá se kvantitativními metodami a mimo jiné, ve spolupráci s Ústavem pro výzkum míru, se snaží propočítat, kdy nastane mír na zemi. Už minulý rok, spolu s dalšími experty publikoval článek s názvem Predicting Armed Conflict, 201-2050, ve kterém předpokládali výrazný pokles konfliktů do roku 2050.
The decline in the incidence of conflict is not uniform across different parts of the world. Europe and the Americas are projected to experience continued decrease from low levels. From 2030 onwards, it is most likely that these regions have no conflicts at all…
Our forecasts are most optimistic for the Western Asia and North Africa region, where the incidence of conflict is predicted to be reduced by almost two thirds, from over 27% in 2009 to 6.2% in 2050.
Jediný region, který má mít podle badatelů do roku 2050 výraznější problémy je od Sahary na jih. Nic vážnějšího by se nemělo stát ani v jihovýchodní Asii, která se nyní stává středem pozornosti a jednotlivé státy mimo jiné ve velkém zbrojí. Pokračování, či rozšíření predikce konfliktů do roku 2050 má údajně vyjít za měsíc. Mimo jiné z něj vyplývá to, že země, u kterých je nejvyšší riziko konfliktu, jsou Indie, Nigérie, Súdán, Etiopie a Tanzánie. Každopádně by měl do roku 2050 poklesnout podíl počtu konfliktních zemí ze současných 1:6 na 1:12.
His [Professor Hegre] research has found there has been a decrease in armed conflicts and the number of people killed since World War II and this trend will continue.
‚War has become less acceptable, just like duelling, torture and the death penalty.‘
Infant mortality, calculated by the UN up to 2050, is one of the key factors in Professor Hegre’s model.
‚Countries with a high infant mortality rate have a high probability of conflict. Infant mortality is now decreasing everywhere.‘
Podle statistik jiné organizace s názvem Center for Primary Action to Counter Terrorism dosáhl v letech 2005-2008 svého vrcholu za poslední desítky let i počet teroristických útoků. Od roku 2010 se pohybuje na úrovni desetiletí přibližně před rokem 1998. Samozřejmě, to neříká nic o tom, jak se bude svět terorismu vyvíjet v následujících čtyřiceti letech a jde o poznámku na okraj k výzkumu profesora Hegreho.
Nikterak nechci snižovat kvalitu kvantitativních metod ani výzkumů norského profesora, nicméně stále ve mně žije skeptik. Zvláště pokud si třeba vzpomenu na to, že třeba ještě těsně před 1. světovou válkou prakticky nikdo nevěřil, že se blíží taková katastrofa. A když už v létě 1914 vypukla, tak skoro všichni věřili, že do Vánoc bude po všem…
9 comments
9 Comments
Músa ibn Bani Tanwír
26. 11. 2012, 21:35Podobný argument sleduje knížka Winning the War on War. Autor přesvědčivě dokládá, že 1) pokud jde o oběti válečných konfliktů, 20. století nebylo z historického hlediska výjimečné a 2) podíváme-li se na období od r. 1946 dodnes, tato etapa je v kontextu vývoje lidstva výjimečně „mírová“. Druhý bod je daný především tím, že výrazně ubylo mezistátních válek. Kniha pak už pokulhává ve výkladu, proč je tomu tak – dle autora jde hlavně o vliv OSN a peacekeepingu, tento kauzální efekt však už není nijak podepřený. Realisté by řekli, že jde o vliv jaderných zbraní, protože ty odrazují mocnosti od konfliktu.
Zřejmě bude něco na obou pohledech – máme tu děsivý deterent a současně nebývalé nástroje (jakkoli stále nedostatečné) k managementu konfliktů. K tomu navíc nezanedbatelnou část světa tvoří rozvinuté demokracie, které mezi sebou prostě neválčí. Jisté je, že, ač se to z novinových titulků nezdá, skutečně žijeme – na lidské poměry – v unikátně „nekrvavé“ době.
Druhá věc je, jak dlouho to vydrží. Nejjistější zárukou by patrně byl (mírně přeformulovaný) kantovský mír: demokracie, ekonomická interdependence a mezinárodní organizace po celém světě. K tomuto ideálu je však stále hodně daleko.
REPLYMúsa ibn Bani Tanwír
26. 11. 2012, 21:36Podobný argument sleduje knížka Winning the War on War. Autor přesvědčivě dokládá, že 1) pokud jde o oběti válečných konfliktů, 20. století nebylo z historického hlediska výjimečné a 2) podíváme-li se na období od r. 1946 dodnes, tato etapa je v kontextu vývoje lidstva výjimečně „mírová“. Druhý bod je daný především tím, že výrazně ubylo mezistátních válek. Kniha pak už pokulhává ve výkladu, proč je tomu tak – dle autora jde hlavně o vliv OSN a peacekeepingu, tento kauzální efekt však už není nijak podepřený. Realisté by řekli, že jde o vliv jaderných zbraní, protože ty odrazují mocnosti od konfliktu.
Zřejmě bude něco na obou pohledech – máme tu děsivý deterent a současně nebývalé nástroje (jakkoli stále nedostatečné) k managementu konfliktů. K tomu navíc nezanedbatelnou část světa tvoří rozvinuté demokracie, které mezi sebou prostě neválčí. Jisté je, že, ač se to z novinových titulků nezdá, skutečně žijeme – na lidské poměry – v unikátně „nekrvavé“ době.
Druhá věc je, jak dlouho to vydrží. Nejjistější zárukou by patrně byl (mírně přeformulovaný) kantovský mír: demokracie, ekonomická interdependence a mezinárodní organizace po celém světě. K tomuto ideálu je však stále hodně daleko.
REPLYQWERTY
27. 11. 2012, 9:21Mám spíše pocit že, když si lidstvo myslí, že už bude jen mír,prosperita a blahobyt. Zpoza rohu vykoukne válka… Určitě zajímavá studie, jen mi příjde že lehce opominula snahu Číny stát se supervelmocí. Navíc RF taky vystrkuje růžky.
REPLYJiří
27. 11. 2012, 18:55Texty s obdobnými závěry jsou již delší dobu publikovány i v rámci České republiky. Byť pravděpodobně žádný v takovémto rozsahu a s využitím podobné metodologie výzkumu. Bylo by užitečné jim věnovat pozornost a přikládat váhu, která jim náleží.
REPLYPokud jde o poznámku k roku 1914, tak v té době nebyly k dispozici politické a diplomatické mechanismy a struktura nadnárodních institucí, kterou máme dnes, ale i teorie a praktické postupy pro vyvázání se nebo ukončení válek, které jsou vedeny s využitím mobilizace prakticky veškerých dostupných zdrojů ze společnosti. Šlo o zcela novou situaci.
Ivo
28. 11. 2012, 4:01Předesílám, že jsem četl pouze abstract výše uvedeného dokumentu, ale již z něho jsem usoudil jako hodnotu má.
1. Je to prostá extrapolace trendu z let 1970-2009 do čtyřicet let vzdálené budoucnosti. Má tedy asi takovou vypovídající hodnotu jako tvrzení, že za 1 dolar budeme platit v roce 2050 kolem 9 korun. MŮŽE to být pravda, ale to je asi tak všechno – je to pouze extrapolace současného trendu.
Jak bychom extrapolací trendu předpověděli rozpad komunistického bloku, Arabské jaro, což jsou první fenomény, které mne napadnou?
2. Lokalizace konfliktů. Skutečně neexistují žádné třecí plochy v Evropě k vnitrostátním konfliktům? Možná to tak z Norska nevypadá, ale za 40 let si jich dokážu představit celou řádku, a to klidně v našem sousedství a i na západ od našich hranic…
3. Ad Jiří) Možná máme jakési mechanismy na řešení mezinárodních konfliktů, ale téměř žádné na ty vnitrostátní.
Přesně to, co tvrdíte vy, tvrdil klasik teorie mezinárodních vztahů Norman Angell. Napsal o tom knihu „Velká iluze“, o nemožnosti mezinárodního konfliktu na evropské půdě díky pokračující ekonomické integraci. V roce 1933 za ní dostal Nobelovu cenu míru a pak přišla 2. světová válka… A proponentni realistické teorie MV na jeho hrobě dodnes tančí.
4. Nevím jestli si to profesor Hegre připouští, ale za poklesem MEZISTÁTNÍCH konfliktů stojí především proliferace jaderných zbraní, instituce typu OSN jsme tu měli i před 2. sv…
5. Konflikty budoucnosti budou dle mého názoru hybridní – kombinace vnitrostátních, mezistátních a nestátních aktérů. Což mimo jiné byl typický charakter konfliktů za těch několik málo tisíc let, co lidstvo organizované války vede. Války, tak jak si ji dodnes představujeme, tedy konflikt mezi státy, jsme MĚLI téměř na chlup 300 let…
Na závěr si vypomůžu myšlenkou jednoho pruského klasika:
Charakter války se mění, povaha zůstává stejná.
REPLY