Minulý pátek, 11. ledna 2013 prezident Hollande vyhověl žádost malijského prezidenta Traorého a dal rozkaz francouzkým sílám, aby zastavily džihádské skupiny směřující na Bamako a ochránily francouzské a další zahraniční občany v Mali. První francouzské prvky, které zaútočily v rámci operace Serval (africká kočkovitá šelma), byly helikoptéry ze 4. pluku vrtulníků speciálních jednotek (4. RHFS). Přiletěly s největší pravděpodobností z Burkiny Faso, kde Francie nasadila speciální síly, a zaútočily na kolonu islamistů, která mířila na jih.
Pravděpodobným cílem džihadistů bylo Mopti, město se 120 000 obyvatel, které uzavírá cestu do jižního Mali. Této ofenzívy se zúčastnilo asi 1500 mužů a 200 vozidel z několika islamistických teroristických hnutí. Pochod islamistických jednotek nebyli schopni efektivně zastavit vojáci ze šesti malijských bojových uskupení nasazených v regionu.
V noci od 11. do 12. ledna zaútočila v severním Mali čtyři letadla Mirage 2000D, která jsou nasazená v Čadu v ramci francouzské operace Epervier. K ochraně metropole Bamako bylo nasazeno úkolové uskupení o síle 200 vojáků, které také přiletělo z Čadu. Během 12. ledna přiletěly další posily z Francie do Bamaka. Dále 13. ledna odlétly čtyři letouny Rafale z letecké základny 113 v Saint Dizier (východní Francie). Jejich cílem byly útoky na výcvikové tábory, infrastrukturu a logistické sklady v regionu Gao.
Na začátku dala francouzská vláda přednost africkému řešení krize na základě rezoluce 2085 Rady bezpečnosti OSN ze dne 20. prosince 2012. Ale koordinovaný útok tří islamistických skupin Mujao, Ansar Eddine a AQMI potřeboval rychlou odezvu, protože jinak by se Mali zhroutilo.
Výhoda jednotek rozmístěných v Africe
V období, kdy francouzšti strategičtí experti přemýšlí nad aktualizací Bílé Knihy o obraně a národní bezpečnosti z roku 2008, je operace Serval důkazem, proč je důležité, aby byly francouzské jednotky stále rozmístěné v Africe. Tento způsob organizace totiž umožňuje mít téměř okamžitě k dispozici velký počet vojáků, kteří jsou už aklimatizovaní a bojeschopní.
Francouzské síly jsou přitomné v Gabonu (900 mužů), v Džibuti (1 900 mužů, sedm stihaček Mirage, jedno transportní letadlo C-160, šest vrtulníků Puma a dva Gazelle), v Senegalu (350 mužů, jedno průzkumné letadlo Atlantique-2 a jedna C-295 Casa). Tuto sestavu doplňují další jednotky nasazené v operacích podle bilaterálních smluv.
V Čadu je nasazeno asi 950 vojáků v rámci operace Épervier s velkou leteckou podporou (tři stíhací bombardéry Mirage 2000D, dvě průzkumná letadla Mirage F1CR, dvě transportni letadla C-130 a C-160, čtyři vrtulníky a jeden tanker KC-135. V Burkině Faso je umístěna skupina sil pro speciání operace, která má svou leteckou podporu. Další speciální jednotky jsou nasazeny už několik let v Mauretánii.
Francie nasadila už před několika měsíci průzkumná letadla Atlantique-2, aby hledala francouzská rukojmí, a je pravděpodobné, že nové technologie (například bezpilotní letouny) nasadí za nedlouho. Na Pobřeží slonoviny pomáhá 450 francouzských vojáků jednotkám OSN (ONUCI) v rámci operace Licorne.
Válka prezidenta Hollanda
Prezident Hollande se nemůže zbavit pověsti přílišného měkkoty, který má potíže se rozhodnout. Vést válku proti terorismu v Mali by mu mohlo pomoci upevnit jeho prezidentskou autoritu. Díky válce v Libyi proti plukovníku Kaddáfímu totiž bývalému prezidentovi Nicolasu Sarkozymu dočasně vzrostla ve Francii popularita.
A tak, i když se François Hollande nezajímá vůbec o vojenská témata, bude muset naplnit svou ústavní roli velitele armádních sil. Tento nový bojovný postoj ovšem pro něj znamená velké riziko, protože již dříve nařídil další škrty v rozpočtu ministerstva obrany a redukci počtu vojáků.
Snížení rozpočtu armády přispívá k zastarávání materiálu a vede k poklesu bojeschopnosti, což není kompatibilní se současným operačním rytmem francouzských jednotek. I když Francie stáhla bojové jednotky z Afghanistánu, prozatím v této zemi ponechala asi ještě 1 500 vojáků. V současné době se účastní několik dalších operací – v Libanonu, v Čadu, na Pobřeží slonoviny, ve Středoafrické republice a v Somálsku proti pirátství.
Mít mezinárodní aktivní podporu je obvykle velmi důležité pro stát, který vede jakoukoli operaci. Bohužel britská účast s transportními letadly C-17 a americká podpora, zejména ve zpravodajství, jenom zdůrazňují nedostatky francouzských sil, které jsou důsledkem nepřetržitých několikaletých odkládání investic, jež současná vláda ještě více urychlila.
Kdyby se operace v Mali prodloužila a zhoršila současný stav francouzských financí, nebo kdyby se uskutečnily teroristické hrozby na francouzském území, politická cena, kterou by prezident Hollande musel zaplatit, by mohla být hodně vysoká.
33 comments
33 Comments
civil
17. 1. 2013, 22:05Česko zvažuje účast na vojenské pomoci Mali,řekl Českému rozhlasu první náměstek ministra zahraničí J.Schneider.Česko podle něj může do Mali vyslat vojenské instruktory nebo vojáky,kteří by jejich misi měli zabezpečovat.Další možností jsou dodávky munice pro vládní vojáky.
REPLYFrancie,Británie a USA narychlo hasí ohen,který sami pomohli rozdělat(podpora libyjských povstalců)a ČR nesmí samozřejmě chybět při hašení něčeho s čím nemá nic společného.
Ivo
18. 1. 2013, 3:41Je třeba vidět to prohlášení v kontextu, nebyl to žádný blesk z čistého nebe. O problematice proběhlo jednání EU, která k němu zaujala postoj. Český postoj je tudíž jen odrazem evropského, není to žádná překvapivá reakce.
REPLYAnonym
18. 1. 2013, 9:33To civil ad 1: nechci lacině vrtat, alejsem trochu alergický na jednoduchý nezdůvodněný argument „nemáme s tím nic společného“. Takže budu lehce rýpavý: i když to nesrovnám – co měli kluci z Luisiany nebo Kansasu osvobozující Plzeň společného s ČSR? Určitě míň, než Evropani v globalizovaném světe s Al-Kajdou v Mali. Netvrdím, že se musíme automaticky připojit ke všemu, co si EU usmyslí, ale když už něco tvrdíte, zkuste přidat důvod. Škodolibost, že USA/GB neco nezvládli pomáhá spíš islamistům, než komu jinému.
REPLYota
18. 1. 2013, 9:35omluva, příspěvek 3 je můj, nechtěl jsem být anonymní (i když jen jméno bez příjmení taky moc konkrétní není, ale zůčastnění mě znají:)
REPLYMichal Uher
18. 1. 2013, 10:45Co se týká nasazení našich vojáků v zahraničních misích, tak zastávám názor, že raději více než méně. Podle mne právě zahraniční mise zvyšují celkovou bojeschopnost AČR, díky misím se daří prosazovat poměrně inteligentní rozhodnutí napříč resortem. Dále je to významné ze zpravodajských důvodů. Získáme tak vlastní informace a zkušenosti z dané oblasti. Na to navazuje vyzkoušení výstroje v určité zeměpisné oblasti.
REPLYTo hlavní však jsou bojové zkušenosti. Fascinuje mne prapodivná představa některých lidí, že naše ozbrojené síly mají sedět doma a maximálně jednou nebo dvakrát za rok mají pořádat nějaké manévry na některém výcvikovém prostoru. Jednak by to byl návrat do doby ČSLA a za druhé co by se tím suchým nácvikem naučili? Všichni víme, že řada poznatků z reálných bojových situací se liší od toho co se dříve učilo a co učili lidé, kteří o bojích jen četli. Přínosem pro AČR jsou skuteční bojovníci se skutečnými zkušenostmi. Ano Jan Žižka z Trocnova byl žoldák, bojoval v různých válkách, ale právě díky němu se v době krize podařilo vystavět funkční armádu, která nekonvenčním způsobem dokázala bojovat s armádami cizích zemí a vítězit. Skutečně si někdo myslí, že by to dokázal, pokud by seděl doma za pecí a četl si pohádky? Každý voják vyslaný do boje a do mise v zahraničí je pro obranu naší země plus.
Pokud naši vojáci budou vysláni do Mali, tak tím jako stát jen získáme. Pokud někdo řeší to, jestli na to máme právo atd. tak nevím. Těch informací a názorů je hodně a přiznám se, že ve střední Evropě na základě informací z médií a z internetu nejsme schopni si udělat skutečně plnohodnotný a nestranný názor. Vždy budeme muset někomu věřit, že je to tak jak říká.
Pravdou je, že protizápadní terotistické skupiny se stěhují po světě a z Afghánistánu se stáhly do Afriky, kde je hodně míst „nikoho“ a kde mohou vcelku bez problému mít zázemí. Jsme zapojeni do operací západu proti terorizmu. Pokud se teroristé stěhují do Afriky a pokud se cítíme součástí západu a jeho boje proti terorizmu, tak budeme muset jít do Afriky také. Na našem zapojení do protiteroristických operací západu asi nebude vše ideální, ale je to jedna z mála cest. Myslet si, že když budeme sedět doma na bobku a tvářit se, že když my neubližujeme nikomu, tak nikdo nebude ubližovat nám je dětinské. Z historie, ale i z vlastních životů víme, že gaunerům jsou naše pacifistické myšlenky úplně u prd…e. Islamistům je to také jedno a pokud budou mít příležitost, tak ke slávě Alláha nás pozabíjí co nejvíce budou moci. Co mě mrzí je to, že na Islamisty doplácejí normální muslimové, kteří mají denně 1000 starostí, jak se postarat o sebe a svou rodinu a doplácejí na ty magory, kteří mají pocit, že musí šířit a bránit islám všemi prostředky a čím více krve poteče, tak tím lépe. K muslimům se Islamisté chovají stejně jako Nacisté k sudetským němcům – lžou jim. Nejprve je přesvědčí o tom, že musí tvořit jeden společný národ, který jim zajistí klid, mír a blahobyt a pak jim všechny muže pošle do války umřít a přinese bídu, hlad a neštěstí do jejich domovů.