Američankám se od roku 2016 zcela otevřou ozbrojené síly

O ženách působících v ozbrojených silách a o jejich cestě za emancipací v uniformách jsem na OWOP psal v posledních letech několikrát. Americký ministr obrany Leon Panetta a předseda sboru náčelníků štábů armádní generál Martin Dempsey včera udělali zásadní krok k rozšíření možností pro uplatnění žen i v bojových pozicích. Vstoupilo totiž v platnost jejich nařízení, které ruší omezení pro ženy v ozbrojených silách z roku 1994. V roce 2016 by tak měly mít ženy možnost sloužit ve všech pozicích. Američanky na tom budou stejně jako Australanky, které mají mít stejnou možnost od roku 2016. K rozhodnutí přispěla podle Leona Panetty i činnost žen v uniformách v posledních více než deseti letech v Iráku i v Afghánistánu.
Across the Army, Navy, Marines and Air Force, there are about 237,000 positions excluded to women in the combat professions. They break down in two ways. First are the 184,000 positions excluded by specialty: infantry, artillery, serving on small fast-attack submarines, things like that. Then there are 53,000 positions inside combat units that exclude women — even though the jobs themselves, like medics or headquarters staffs, are open to women in other units.
V následujících letech má probíhat příprava na otevření všech pozic v ozbrojených silách a předcházení možných „kulturních“ problémů. Teoreticky budou otevřeny všechny pozice. Ve skutečnosti ovšem budou některá místa ženy obsazovat velice těžko. Představitelé Pentagonu totiž zdůraznili, že nebudou existovat dva typy testů, především fyzických, pro muže a pro ženy, takže se může stát, že ženy nebudou schopné vyhovět podmínkám.
Třeba seržantka v záloze Jennifer Huntová je z rozhodnutí Pentagonu „opatrně optimistická“. S ozbrojenými silami se totiž kvůli odmítání umisťování žen do bojových pozic soudí a není jasné, zda včerejší rozhodnutí bude mít na proces nějaký vliv a zda skutečně nařízené otevření bude otevřením i ve skutečnosti. Mimochodem, Huntová obdržela purpurové srdce za zranění v Iráku.
Jenom na okraj, podle Global Gender Gap Index 2012 na tom Spojené státy nejsou v rovnosti mužů a žen zase tak špatně – jsou 22 na světě. Taková Česká republika je na tom mnohem hůře – zaujímáme 73 pozici a před námi je třeba i takový Kyrgyzstán nebo Čína.

Vzhledem k tomu, že vývoj situace mohu z místa svého současného působení sledovat z první ruky, neodpustím si několik postřehů, které slýchám jak z amerických médií, tak od svých amerických kolegů.
1. Motivace ke změně není zapříčiněná snahou o zefektivnění ozbrojených sil, ale „equal opportunity policy“, což je politicky citlivé téma, ze kterého mají strach obě dvě politické strany.
2. Leon Panetta alibisticky přenechal konečné rozhodnutí na svém nástupci. Pouze otevřel Pandořinu skříňku a ohlásil svůj odchod.
3. Panuje velká obava, jak mezi příslušníky ozbrojených sil (pochopitelně nikoliv veřejně mezi „service chiefs“ – ti to bezmezně „uvítali“), tak pro mne překvapivě mezi obyčejnými Američany, že to nevyhnutelně povede díky očekávatelné „affirmativní akci“ ke snížení výkoností bojových složek amerických ozbrojených sil, pěchoty zvláště.
Rozvedu trochu poslední bod na příkladu amerických hasičů. Ještě relativně nedávno byl součástí přijímací zkoušky pro americké hasiče jakýsi průchod bludištěm s břemenem o hmotnosti 200 liber (cca 90 kg), jež měla simulovat hasiče vynášejícího zraněného člověka v tradičním hasičském odnosu (tedy přes rameno) z hořícího domu. Ve chvíli kdy se hasičský sbor otevřel ženám, tak zkouška jež byla samozřejmostí po dekády musela být modifikována – ženy toto břemeno mohou pouze vláčet za sebou. Jak se starostlivě vyjádřila jedna žena volající do rádiové show, „Až bude hořet v našem domě, doufám, že nepřijede ženská hasička jež mě přes hořící dřevěnou podlahu vytáhne za nohu z domu“ :-).
Dovolím si zapredikovat jak to nakonec v US Army dopadne.
a. Zvláštní jednotky a jednotky Rangers si zachovají současný standard, jelikož se prostě řekne, že „to je takový svět sám pro sebe“, „je jich jen pár ve srovnání s US Army“.
b. Všechny ostatní bojové jednotky včetně výsadkářů to odskáčou, jelikož se najednou po dekádách zjistí, že současné fyzické testy jsou již překonané a bude je nutné urychleně modernizovat. Každý tělocvikář ví, že není problém vymyslet srovnávací testy tak, aby se rozdíly mezi muži a ženami minimalizovaly. Prostě použiju místo kliků dřepy, lehsedy nechám a aerobní disciplíně snížím váhu. Voila, najednou nás příroda stvořila všechny stejně.
Vždy (tenhle názor jsem na tomto fóru vyjádřil již několikrát) když si nejsem jistý, zda konkrétní druh vojska, postup či armádní politika dává smysl, nebo je to jen populistický výkřik, podívat se do struktury IDF. Izraelská armáda si prostě nemůže dovolit vydržovat jednotky které jsou „tradiční“, ale k ničemu, držet se zuby nechty špatné doktríny atp.
Jaká je tedy situace v IDF? IDF je jedna z mála armád na světě, která má brannou povinost pro ženy. Přesto ženy, kromě krátkého momentu před samotným vyhlášením státu Izrael, nikdy nesloužily na bojových funkcích. Existuje pro to mnoho důvodů, ale jeden je ten, že Izrael nechce spáchat demografickou sebevraždu. Současné americké nápady jsou možné jen díky prizmatu konfliktu nízké intenzity, tak jak ho známe z Afghánistánu. Jenže i taková brilantní válka střední intenzity jako byla Šestidenní válka stála Izrael necelých tisíc mrtvých vojáků a 5x tolik těžce raněných. Za 6 dní boje…
Jediná „bojová jednotka“ IDF kde mohou sloužit ženy je Prapor Caracal, což je ale jednotka určená na ostrahu před pašeráky z pásma Gazy zřízená v roce 2000…
http://www.idf.il/1561-en/Dover.aspx
Na závěr – US Army alespoň ohledně této otázky nějaké stanovisko zaujala, na rozdíl od AČR. Pro nás je typické, že „our policy is not to have a policy“. Dvojité standardy pro muže a ženy v AČR existují a pokud se některá dívka rozhodne, že se stane kulometnicí například u 41. mpr v Žatci, není žádný legislativní nástroj tomu zabránit. My prostě spoléháme výhradně na lidskou soudnost…
Poud vím, tak jediné jednotky, které k tomu nějaké nástroje mají, jsou 601. SkSS, 43. vpr a FACi. Ne náhodou je nutné pro vstup do těchto útvarů absolvovat výběrové řízení…
Přesně, cítím se diskriminován! Jelikož ženy v AČR můžou sloužit u všech zbraní, berou stejný plat ale tabulky na přezkoušení z TP už stejné nejsou. Odstraní to někdo konečně?!
Počkejme si na první těžce raněné ženy, které se z konfliktů vrátí bez rukou, nohou… Myslím, že ten prvotní zájem o službu u bojových jednotek pak brzy opadne i přes fakt že služba u bojové jednotky je v US ozbrojených silách vstupní brána k rychlejšímu kariérnímu postupu.
Stejný problém je i u ostatních bezpečnostních složek. Jiné normy na přezkoušení z tělocviku, Jiné požadavky na výkon služby. Plat stejný, ten nezávidím, jen má být vše stejné. Čest výjimkám. To samý civilkáři a modré knížky dnes v uniformách. Jde o hlas voličů nic jiného, byt´za cenu rapidního snížení schopnosti.
Není to tak žhavé, jak by se mohlo na první pohled mohlo zdát:
In his first interview since the Pentagon opened ground combat jobs to women, the commandant of the Marine Corps said some occupations may ultimately remain closed if only a small number qualify.
The Marines will not lower physical standards for certain specialties, Gen. James Amos told USA TODAY. „We can’t afford to lower standards,“ he said. „We can’t make adjustments on what’s required on the battlefield.
„That’s not why America has a Marine Corps,“ he said.
(viz http://www.usatoday.com/story/news/nation/2013/01/29/marine-corps-women-combat/1873753/ )
Jenže přístup Marine Corps je v tomhle hodně specifický, neočekával bych jeho použití v majoritních ozbrojených silách. Naopak bych kromě elitních složek očekával zavedení
„gender neutral standards“
výrazu, který použil i Commandant Amos. Co to v praxi může znamenat? Ve chvíli kdy se FBI rozhodlo do řad „Special Agents“ přijámat i ženy, zavedlo právě takové „pohlavně neutrální standardy“. V praxi to znamenalo, že například raději úplně vypustili test z přítahů.
To je přesně to, co se stane metlou obyčejné americké pěchoty – „pohlavně neutrální standardy“. Za pár let uvidíme…
to Robert Keřlík:
myslíte až se budou vracet české vojandy nebo americké? Pokud americké, tak na to už je amerika víc zvyklá. Ženy v Iráku sloužili např. u MP zajišťující doprovod konvojů.
Doporučim dokument HBO Alive Day Memories, viz jeden z plakátů
http://www.impawards.com/tv/alive_day_ver2.html
Rozhodně nebude jediná, a rozhodně nemá nejtěžší zranění z ženských příslušnic…
To MJ: Ale tady se bavíme o daleko masovějším nasazení žen v bojových akcích v rámci US ozbrojených sil. Navíc je potřeba myslet na přirozený instinkt mužů ochraňovat ženy a to co udělá s morálkou jednotky fakt, že jim v boji zemře žena-kolegyně. Ženy samozřejmě umíraly ve válkách a umírat ve válkách budou i dál, ale jde o to jak a v jakém počtu. Ne na všechno je naše „západní“ médiálně masírovaná společnost připravená. A na tohle asi ani nikdy nebude.
Modelový příklad v AČR:
40% příslušníků štábu bojového praporu jsou ženy. Snad až na jednu-dvě myjí všechny klasifikaci C nebo alespoň dlouhodobé úlevy od veškerého zbytečného pohybu. Při obědě se cpou laskominkami. Normy z přezkoušení tělesné zdatnosti mají směšné. Do terče se netrefí, pokud vůbec jdou na střelby. Fyzická práce v nasazení je zdaleka obchází. Jako vojáci v poli by neobstály. Tarifní platy – stejné. Hrdinné příběhy několika málo příslušnic AČR glorifikovaných v A-Reportu to nevytrhnou.
Ad mj)
Nejdřívě několik tvrdých dat a pak něco málo k tomu:
1. Počet zabitých příslušníků amerických ozbrojených sil v Afghánistánu – 2.043
2. Z toho zabitých vojaček – 54, tedy 2,5% z celkového počtu. Přitom procento žen v amerických ozbrojených silách je 16%. Jak si to vysvětlujete?
3. Postoj americké veřejnosti. Ten se samozřejmě liší člověk od člověka, ale petici „zakazující“ službu žen v první linii již podepsalo přes 100.000 Američanů.
Dále pak je třeba si uvědomit, že podmínky pro službu Američanek v armádě jsou mnohem drakoničtější než u nás. Patnáctiměsíční mise, bez vyjímky zda se jedná o svobodnou matku nebo ne, jsou v AČR jak z říše snů a fantazie… Procento svobodných matek je mezi americkými vojačkami poměrně vysoké, i proto je to tak politicky citlivé. Ani nebudu říkat jak dlouho v USA trvá mateřská/rodičovská dovolená…
Příběh oné vojačky znám, v USA je poměrně známá. Na druhou stranu dnes si všichni válku představují jako konflikt v Afghánistánu. Což když ta příští taková nebude? Bude pak nutné přepřahat uprostřed brodu a za války měnit již zavedenou politiku? Už vůbec to, že takové úvahy vedeme dokazuje, v jak hlubokém míru žijeme…
Díky za data z US, stejný problém má i Evropa. Jen řešíme méně hlasitě.
Nejen ČR má úpravu mlčky povolující účast žen na bojových pozicích. Máme vlastně „spravedlivý“ přístup v možnosti zařazení na bojové pozice doplněný nerovným přezkoušením tělesné zdatnosti už dávno. „Bojové“ bojové jednotky (601.,43.) si to musí řešit skutečně rovnými příjímacím přezkoušením.
Princip rovnosti a nediskriminace je obsažen i v § 2 zák. o vojácích z povolání a plnění hlavních úkolů OS ČR má jednoznačně prioritu před jakýmikoliv jinými zájmy. Nastavením rozdílných limitů fakticky postupujeme v rozporu s platnou úpravou a právě 601. a 43. jsou v tomto vlastně jedny z mála jednotek celkem důsledně dodržujících spravedlivou rovnost příležitostí.
Nasazování žen na bojové pozice a snížení limitů fyzické zdatnosti, aby se tam vůbec dostaly, bohužel dokazuje i to, že se západní civilizace stále více posunuje mimo zdravý rozum. Jestliže je totiž natalita v ČR (a obecně Evropských zemí) hluboko pod úrovní potřebnou k prostému zachování počtu obyvatelstva, není se co divit že přistupujeme k dalšímu sebedestrukčnímu opatření a pošleme ženy bojovat. Ve srovnání s nízkou natalitou nebudou mít ztráty žen v malých profesionálních silách žádný vliv na přírůstek obyvatelstva, ale jako symbol směřování „do nekam“ to o něčem svědčí..
Zajímalo by mě, co vede ženy k rozhodnutí sloužit v armádě. Motivace musí být silná…
a která jiná organizace vám nabídne stejné platové ohodnocení jako mužským protějškům a přitom menší nároky při služebním hodnocení?
Robert Keřlík & Ivo: vím že poměr úmrtí žen a mužů je diametrálně odlišný, ale chtěl jsem jen podotknout že vojandy neseděj jenom na zadku na základně, a že se jim nikdy nic nestalo….
mj: Myslíte v amerických ozbrojených silách? Neřekl bych že se jim nikdy nic nestalo. Ale je obrovský rozdíl poslat ženu/y na patrolu, která má za cíl pouze sběr informací, doprovod zásobovacích konvojů nebo třeba pomoc civilním osobám a poslat ženu/y v jednotce která má za úkol vyhledat a zničit protivníka, nebo třeba v rámci mentoringu se začlenit do boje spolu s kandakem (dnešní OMLT v rámci ISAF). A to se bavíme stále o konfliktech nízké intenzity, ale co třeba otevřená válka dvou států, které mají vycvičené a vybavené armády? Umíte si představit ženy v třeba při vylodění na pobřeží? Ano, v rámci základního výcviku u USMC se to učí, ale nikdo s nimi do takových operací nepočítá. A co teprv dlouhodobé působení jednotky v týlu protivníka s bagáží, se zbraněmi… Kolik unese průměrná žena vážící 60kg? Půjde 2-3 dny se 40kg batohem, nebo jí bude přidělen pomocník? A co když bude mít zrovna své dny a bude muset do pár hodin vyrazit do akce? To je jen malý výčet toho co bude muset řešit velitel jednotky pokud bude mít ženu v sestavě. Nesnižuju význam žen v armádě, ale je potřeba si pár věcí realisticky přiznat a nezavírat před nimi oči jen proto že je to politicky citlivé téma.
…tak se nam k tomuto tematu vyjadril i sam NGS
viz http://zpravy.idnes.cz/zeny-v-armade-rozhovor-pavel-diz-/domaci.aspx?c=A130204_130217_domaci_jw
jinak ja v podstate souhlasim s tim co tu psal Robert (#15). Opravdu jsou jednotky/funkce, ve kterych zeny mohou byt kladnym prinosem, ale ne vsechny. I to je jednim z duvodu, proc si myslim, ze by stalo za zvazeni upravit soucasna pravidla pro fyzicke prezkouseni podle realne fyzicke narocnosti daneho CVO.
Robert Keřlík: já chápu nad čím se pozastavujete, ale to se přece nějak nastavuje předpisama ne? Copak v rámci výcviku se nezkouší varianty s dlouhodobým působením v týlu a s tím spojené přesuny s těžkým vybavením? Pokud to nebudou zvládat při výcviku, tak se přece musí dojít k přesvědčení že to nejsou schopny dělat. Copak jim při výcviku ty bágly nosí někdo jinej, nebo tam maj vatu?
Menstruací se oháněj (mi tak přijde) hlavně chlapy, pokud budu mít bolest hlavy tak taky nedostanu úlevu při akci. Nebo snad jo? Ony už ví jak to jejich tělo funguje, takže jsou připravené. Jako výmluvu to používali na základce při tělocviku. Nebo jim to je uznáváno i v armádě?
—
Mě šlo ale hlavně o to, že jak píšete „…… Ale je obrovský rozdíl poslat ženu/y na patrolu, která má za cíl pouze sběr informací, doprovod zásobovacích konvojů nebo třeba pomoc civilním osobám“ tak to považujete jako méně nebezpečné, vždyť „jenom“ jedou sebrat nějaké informace. Jasně že to neni frontální útok, ale po vyjetí ze základny jsou ve stejném ohrožení.
Vemte si Starship Troopers, tam na tom byly všichni stejně ;-)
možná mam mylnou představu, ale při vstupu do armády (US) si vybíraj svojí odbornost ne? Takže pokud chce holka do bojové jednotky, tak asi trochu počítá s tím co ji čeká ne?
Od 1. 1. 2014 budou ženy v rámci výročního přezkoušení z tělesné zdatnosti u U.S. Marine Corps přezkušovány i z přítahů na hrazdě. Tomu říkám rovnoprávnost:
„According to ALMAR 046/12, female Marines will be required to conduct pull-ups as part of their annual physical fitness test starting January 1, 2014.“
http://www.marines.com/news/-/news-story/detail/NEWS_18JULY2013_FEMALESPULLUPS_MARINESMIL?WT.mc_id=072413_NEWS_FB
A u nás pořád ticho po pěšině. Jiné normy stejný plat. Diskriminacééé.
Pro radu: V rámci resortu MO měly genderovou rovnost na starost (pokud mě paměť neklame) pplk. Bronislava Jonitová a plk. Mária Gedayová. Jezdily všemožně po světě na různé konference, přednášely apod. Dokonce o tom bylo pár článků v A-Reportu. Tak si na ně zkuste zjistit telefonní čísla a (pokud tedy ještě obě dámy slouží) kontaktujte je s tím, že se cítíte diskriminován kvůli svému pohlaví. Ale nejsem si tedy jistý, že by obě důstojnice chtěly v rámci tělesného přezkoušení dělat shyby na hrazdě nebo klikovat… ;-)
Základní řády nerozlišují pohlaví. Pořád je to voják!!!
Tudíž chtějí stejný plat?? Mají ho mít, ale i stejné povinnosti a normy!!!
Stačí, že vám vojákyně odejde na MD a hned můžete její funkční povinnosti rozdělit mezi ostatní podřízené, bohužel bez nároku na jejich ohodnocení.
Ad #18 Dušan Rovenský)
Vzhledem k tomu, že když běžel pilotní program USMC na přechod přítahů (podhmatem) i pro ženy, jsem v prostředí USMC dlouhodobě pobýval, přispěju i svou troškou do mlýna.
1. Fyzická kondice se v USMC bere setsakramentsky vážně, tudíž přechod byl testován nejprve na úzkém vzorku po dobu jednoho roku a pak na dobrovolné bázi všech příslušnic USMC (tenhle rok si ještě mohly vybrat mezi visem na hrazdě a přítahy). Takže žádná hurá akce, možná bod k zamyšlení.
2. Mariňačky na to dřely jak koně, všechna čest. Mariňačka pověšená na hrazdě stojící v pružné gumě nadlehčující její váhu při tréninku přítahů, to byl běžný obrázek v každé posilovně nebo u venkovní hrazdy.
3. Problém ale je, že nový stav žádnou rovnoprávnost nepřináší. Aby kluk mariňák dosáhl 100 bodů v přítazích, tedy tu disciplínu maxnul, musí udělat 20 přítahů. Holce na to samé stačí 8… Je to to samé jako u nás v cooperově testu. To, že všichni běží stejnou disciplínu bez ohledu na pohlaví, ještě neznamená, že mají stejné podmínky.
4. Celé je to součástí snahy umožnit službu žen v bojových jednotkách pěchoty. Jenže tady už Američané narážejí na reálné možnosti. Je to prostě kvadratura kruhu – je důvod proč ženy na olympiádě při atletických disciplínách mají oddělené kategorie od mužů. No prostě proto, že by jinak ŽÁDNOU medaili nikdy nevyhrály (mám na mysli atletiku, jinde by to možné bylo), stačí kouknout na výsledkovky žen a mužů.
Američané si potrpí na to, že jsou jako společnost meritokracií, nejlepší jsou i nejúspěšnější. A tady je kámen úrazu. Poté co naplno dopadne opatření o integraci žen do bojových jednotek a za jiné výkony budou stejné platy, Američané se budou soudit a vyhrají to (je pro to již precedent s agenty FBI).
Takže to může skončit jen dvěma scénáři.
a. Buď to skončí vše při starém, jelikož se náhle zjistí, že služba žen u pěchoty na bojových pozicích není to nejefektivnější řešení.
b. Anebo se náhle zjistí, že fyzické standardy byly vlastně celou dobu špatně :-). Zavedou se „gender neutral“ standards, například plavání a lehsedy, a bude vymalováno, najednou nás příroda stvořila všechny stejné…
Je však třeba nezapomínat, že konečným testem správného řešení je až bojové střetnutí, nepřítel má k tomu taky co říct…
Pro Iva Zelinku: Ano, ty limity jsem viděl v tom článku. Ono je to celé spíše politické gesto. Ženy sice budou moci sloužit na (téměř) všech funkcích, ale ve skutečnosti budou stejně spíše ve svých „tradičních“ rolích – v administrativě, zdravotnictví, logistice apod. Na výsadkových, pěších, mechanizovaných a tankových rotách u 4.brn/7.mb žen asi moc není, i když tam sloužit mohou a nikdo jim nebrání, že?
V Čechách u jiné bezpečnostní složky to vypadá, tak, že ženy místo mužů přezkušuje jejich nadřízená z nižších norem. Instruktor se proti tomu a dalšímu poklesu schopnosti i u mnoha mužských postavil, včetně bojové přípravy. A jak to dopadlo po zkušenostech i z PRT mu bylo doporučeno atˇ odejde, a tak odchází a dav opět vyhrál. Jinak samozřejmě taky stejný plat i podmínky, pro obě pohlaví….. Jednu dvě, znám co na to mají, ale jinak, jako Ivan Lendl, když se ho ptali na stejný odměny a přitom menší námahu u žen v tenise, řekl, že není diplomat a proto se k tomu nebude vyjadřovat.
Trocha polemiky:
V českém zdravotnictví tvoří ženy 4/5 počtu. Předpokládám, že vojenské nemocnice budou mít podobné ukazatele. Jestliže je genderová otázka svěřována do péče příslušné menšiny, lze očekávat, že tomu bude i v případě těchto nemocnic. Neví někdo, jak je to zde řešeno?
Nakoukl jsem do statistik. V r. 2011 odpracoval průměrně jeden muž v české ekonomice 42,7 hod a jedna žena 39,0 hod. Kategorii O – veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení byl podíl mezi průměrnou odpracovanou přesčasovou prací žen a mužů 0,8. Mzda u zaměstnanců v ozbrojených silách představovala u žen 96,2 % mzdy muže, přičemž medián měsíční mzdy u žen byl 25 108,- Kč a u muže to bylo 24 421,- Kč.