Kolem dokola se v mnoha zemích světa vedou debaty o tom, jak zajistit stabilitu rozpočtu obrany. Direktivní cesta je stanovení minimální výše obranných výdajů jako například v Polsku. Tam je stanoven výdaj na obranu zákonem na minimální výši 1,95 procenta Hrubého domácího produktu (HDP) roku předchozího. Může být ale učiněn i pokus hlavních politických sil v zemi se dohodnout na výši rozpočtu, tak jako třeba dvakrát neúspěšně v Litvě. Cílem takového konsenzu je zajistit kontinuitu tím, že ať bude ve vládě kdokoli, vždy tam bude někdo, kdo podepsal dohodu, kterou bude ctít.
A pak je ještě třetí možnost. Nesvazovat ruce vládám a automaticky předpokládat, že:
- obrana je základním pilířem státu a to nejhorší, co se může stát je, jej nechat zvětrat;
- principy vnější i vnitřní bezpečnosti ani zahraniční politika se nemění co několik let, takže je zajištěna určitá kontinuita a tato kontinuita vyžaduje i určité finanční prostředky, které sice klesají a stoupají, ale nikterak fatálně;
- výkon veřejné politiky (tedy i stanovování priorit a jejich financování) je pod vnější kontrolou (voliči, opoziční politici atd.), takže jsou kladeny zasvěcené dotazy a vyjadřována nespokojenost, která, pokud není zažehnána, vede k výměně politických elit v následujících volbách (eventuálně i dříve);
- větší část výdajů na obranu je dlouhodobě zavázána (například personální náklady – i když dojde ke snížení počtů v jednom roce, úspora se projeví nejdříve v letech dalších; podobně financování programů probíhá léta, takže není možné je snadno a z roku na rok „přiškrtit), takže není možné provádět „kotrmelce“, byť se to někdy může tak zdát a může to být tak popisováno a konečně,
- i v těch nejsložitějších a nejkomplexnějších otázkách funguje selský rozum (nejenom v oblasti výdajů na obranu a směřování, ale například i v tom, že obrana je nadstranická oblast, protože pokud selže, pak tvrzení: „To způsobili oni“ sice možná uleví svědomí, ale je většinou již jedno, kdo co způsobil).
Jsem toho názoru, že stanovování rozpočtu na obranu zákonem nemusí vést ke kýženému výsledku. Zákon může být kdykoli změněn. Například pokud by bylo politicky sebevražedné jej držet v určité výši, když dochází k poklesu sociálních výdajů, výdajů na zdravotnictví atp., pak je otázkou krátkého času příslušný paragraf změnit. Politická investice do schválení limitujícího zákona přitom může být velká, a pokud je zmařena, pak to paradoxně může vyvolat větší nestabilitu, než stabilitu.
Dohoda hlavních politických sil v zemi nejenom na směřování státu, ale i na financích (rámcových, respektive na rozmezí) nese sebou jednoznačně výhody. Byť to nemusí zaručovat, že skutečně na obranu bude vydávána dohodnutá částka, jak ukazuje právě litevský příklad či slíbená dvě procenta HDP na obranu po vstupu do NATO (s tím také souhlasily všechny české relevantní strany – ano, v tomto nepokládám komunisty za relevantní).
Zásadní mi však přijde jiná „pojistka“ – většinové přesvědčení veřejnosti (voličstva), že na obranu se vydávat musí, že je to správné, že je to důležité. Bez tohoto uvědomění společnosti nikdy nebude existovat tlak na ty, kteří o rozpočtu na obranu rozhodují. Jestli tedy dají méně, nebo více bude záležet pouze a jen na jejich libovůli. Aby existoval zájem veřejnosti, respektive přesvědčení, které můžeme sledovat (opět nikoli absolutně a bezpodmínečně) například ve Spojených státech a Francii, je nutné dokola vysvětlovat, k čemu ozbrojené síly jsou:
- primárně obrana státu proti napadení jeho území zvnějšku – sem se dá zahrnout i operační nasazení vně hranic, které zvyšuje bezpečnost státu přímo a/nebo nepřímo prostřednictvím posilování spojenecké důvěry a
- sekundárně pomoc se zajištěním bezpečnosti vnitřní – jinými slovy tedy podpora integrovaného záchranného systému duálními schopnostmi ozbrojených sil.
Bez vysvětlování (nikoli obecného, ale konkrétního), bez srozumitelného skládání účtů (proč a konkrétně na co peníze jdou) a bez jasných souvislostí bude veřejnost jenom těžko přisvědčena, že se má začít ozývat, pokud se správci veřejných financí z nějakého důvodu rozhodou škrtat. A když už bude snižování rozpočtu nezbytné, pak musí zaznívat otázka: Není už těch škrtů příliš?
Výborným příkladem je poslední průzkum pro deník Washington Post a televizi ABC týkající se škrtů ve federálním rozpočtu. Americká veřejnost podporuje škrty, ale nikoli v obraně. Pokud by se tedy rozpočet Pentagonu měl snížit o osm procent, byla by většina obyvatel USA proti. Konkrétně 60 procent dospělých (48 % sympatizantů demokratů, 63 % nezávislých a 73 % sympatizantů republikánů) oproti 34 procentům odmítá škrtání v rozpočtu na ozbrojené síly. To je dosti významná lobby.
8 comments
8 Comments
Ivo
10. 3. 2013, 23:10Zajímavý článek i premisa, ale bohužel v téhle generaci zcela nereálná. Vyžaduje totiž několik předpokladů.
1. Zodpovědné voliče. Český elektorát zodpovědný není, rozhodně ne ve srovnání se skutečně tradičními evropskými demokraciemi. Nebudu dávat konkrétní příklady za posledních 10 let, ale sklon českých voličů podlehnout svodům populismu je do nebe volající.
Zaplaťpánbůh, že ČR nemá zákon o všeobecném referendu, to bychom si teprve užili legrace. Absolutně neporovnatelné třeba se Švýcarskem, kdy si voliči soustavně dokážou vybrat tu nepříjemnou, ale zodpovědnou volbu.
2. Zodpovědné politiky. To samozřejmě souvisí s prvním bodem, ale zaslouží si to samostanou pozornost. Za posledních 20 let dokázali politici z obou stran nashromáždit státní dluh ve výši 50% HDP a jen na splátky dluhu vydáváme ročně 2x tolik co na obranu. Ale tyto strany s jejich programem taky někdo volil. První akcent na snižování státního dluhu se objevil až ve volbách v roce 2010. Doporučuji si dohledat jakou sekyru udělal tehdejší ministr financí v roce 2006, dodnes rekordní k poměru k HDP. V době více než petiprocentního růstu…
Proto tak zoufale potřebujeme finanční ústavu, aby se politici mohli svým voličům „vymluvit“ na to, že by jim strašně rádi poslali 14. důchod, ale fakt to nejde, protože to neprojde přes finanční ústavu. To samé je to s obranou. Proto mají v Polsku rozpočty na obranu jaké mají, mnou popsaný mechanismus tam funguje taky, ne že ne.
3. Zvýšená zainteresovanost voličstva v otázkách obrany. Samozřejmě nejtrvalejší řešení, ale taky to, které zabere generace. Samozřejmě souvísí i se 4. dílem tvého seriálu, kde si určité otázky pojmenoval. Já bych vypíchl jednu – AZ. Až bude v Aktivních zálohach sloužit 20 tisíc+ vojáků, kteří mají pochopitelně rodiny a kamarády, tak se z problematiky obrany stane veřejné téma. Dnes je z hlediska vyjednávání MO jednoznačně nejslabší resort, ano až za Ministerstvem kultury… Vojáci nemají ani odbory, ani lobby, nic. Vzít MO 5 miliard z roku na rok je snadné jako vzít dítěti lízátko…
To je klíčem. Naopak podpora českého obranného průmyslu, vím že tady se asi neshodneme, mi přijde úplně irelevantní. Až půjde do tuhého, tak můžeme za dva týdny klidně dovézt 100.000 Kalašnikovů z Ukrajiny z NZ, ale jde o to, aby je měl kdo obsluhovat. Za jak dlouho by dnes vyrobila ČZ UB 100.000 pušek CZ 805?
REPLYStanda
11. 3. 2013, 10:25V podstate se vsim souhlas, jen bych k te zodpovednosti politiku doplnil, ze to je nejen o deficitu statniho rozpoctu, potazmo statnim dluhu, ale take o vyuzivani resortu MO politickymi stranami jakozto „dojne kravy“ pro jejich financovani.
Maloktere ministerstvo ma tolik medialne „provarenych“ korupcnich kauz, jako resort obrany. Pritom jsou i resorty, kde ty zmanipulovane miliardove zakazky litaji v castkach o rad vyssi, a to kazdorocne, jen se o nich tolik v tisku nepise.
Zkratka tezko se na vlade (nebo vuci verejnosti) ministrovi obrany argumentuje, ze je treba alespon udrzet vysi rozpoctu MO, kdyz se vsichni v novinach docitaji o predrazenych zakazkach na letadla CASA, pandury atd.
REPLYh-cz
11. 3. 2013, 12:24Snizovani rozpoctu MO: na jedne strane jsme meli mimoradne dobreho ministra „dovnitr“ resortu, na strane druhe politicky extremne slabeho ministra, ktery nemohl spojit napr. vysi rozpoctu MO s pohruzkou sve abdikace (btw – komunikace Dobrovsky – Schwarzenberg – Vondra).
Verejnost: tezko zde byt objektivni, ale mam pocit, ze siroka verejnost je mnohem vic pro-ACR, nez mainstreamova media.
REPLYKrome ojedinelych „propagandistu“ (publikujicich vetsinou pod natoaktual.cz), valecnych reporteru (zavislych na dobrych vztazich s ACR) a klasickych investigativcu (3S: Spurny, Shabu, Sulc (kde ti lonske snehy jsou, ze)) vetsina novinaru jen potvrzuje zabehle stereotypy o ACR.
(Dotazy od novinaru, ktere by smerovaly do me oblasti, bych za dobu tri let spocital na prstech jedne ruky a vetsina pochazela od 3S (resp. v te dobe uz jen 2S :-) ). Ostatni se zrejme smirili s tiskovymi zpravami.)
Mezi ACR a verejnosti je filtr medii, kterym je ACR vnimana. Mozna by mohl ministr/namestek vydat ukol resortnimu OKP, aby 1) pracoval vice s tematem skrtu v armade 2) bojoval proti stereotypnimu vnimani ACR (zapricinenemu mozna vice aferami ministerstva).
Ignác Opušťák
11. 3. 2013, 22:56Zdravím!
Možná by to chtělo jiné téma, než je stabilizace rozpočtu, co třeba efektivita a smysl vynakládání peněz? Denně se setkávám s vyhazováním peněz z okna v celé státní sféře a obávám se, že v resortu MO je to ještě umocněno.
Naši vojáci, doma i ve světě, dělají dobré jméno vlasti i resortu, ale politická část značně pokulhává, resort potřebuje ve vedení velmi silnou a zásadovou osobnost, která nebude jen bezpáteřním jedincem vděčným za trafiku spojenou s provizemi a bude vidět do karet úředníkům resortu. Za ideální bych považoval osobnost co bude i politicky nestranější a přežije tam politické přetřásání zleva doprava. Jedině tak se dá něco budovat dlouhodobě a nemít tu každé čtyři roky nový a „zaručeně ten nejlepší“ recept na koncepci obrany státu.
Od počátku profesionalizace armády jsme svědky jak některé funkce armáda řeší například nákupem služeb, nerad bych tu rozebíral co se za kolik pořizuje a za kolik to ty samé, armádou najaté, firmy dělají pro privátní sféru, to samé platí i o rozdílné kvalitě provedení těchto služeb. Stačí si mít kontakty, založit firmu a kontakt nahoře už práci zajistí.
Kvalifikace lidí na MO je v takovém stavu, že vojáci nemají už pomalu ani ponožky, (možná by se daly výhodně pořídit vyřazené onuce ruské armády, když tam onuce po 200 letech končí).
pro Iva, zkuste se, prosím, zeptat jakéhokoliv politika, zda se cítí být zodpovědný pro práci a funkci, kterou zastává, zajímalo by mne kdo z nich alespoň zapochybuje o tom, že pro danou funkci nemá ani schopnosti a ani kvalifikaci. Co se týče „zainteresovanosti“ voličstva, tak tam jsme už s úspěchem odbourali a jen těžce budeme budovat něco jiného, stačí se podívat na to jakou cestu preferuje Polsko nebo třeba Rakousko.
REPLYLojza
12. 3. 2013, 14:54Obávám se, že nemáte pravdu. Respektive s Vámi souhlasím až na tu armádu. V armádní sféře je na to utrácení akorát lépe vidět. Jinak si troufám tvrdit, že oproti zbytku státního rozpočtu je s armádními penězi nakládáno ještě dost rozumně(samozřejmě pouze ve srovnání se zbytkem). Ono je totiž mediálně výživnější upozornit třeba na Pandury než na předraženou cyklostezku končící v poli apod.
REPLY