Dovolte mi, abych na OWOP přivítal novou přispěvatelku, absolventku bezpečnostních studií Kamilu Čermákovou. Doufám, že nezůstane jen u tohoto článku, ale další budou následovat.

Evropa zažívá nyní z vojenského hlediska nejbezpečnější období svých dějin, což stvrzuje i staronová strategická koncepce NATO, podle které hrozba konvenčního útoku na členské státy je nízká. Pokud se tyto strategické propočty zkombinují s vleklou ekonomickou krizí v Evropě, není složité odhadnout, že se situace citelně promítne do vojenských rozpočtů evropských států včetně Česká republiky. Výrazné snižování výdajů na obranu ale není na místě a stává se předmětem důrazné kritiky evropských států ze strany USA, které nadále odmítají platit za evropskou bezpečnost. Z Washingtonu stále častěji zaznívá otázka, jestli je spravedlivé, že USA dotují evropskou bezpečnost, zatímco evropské vlády dotují své rozsáhlé sociální systémy.

Členské státy se zavázaly, že budou na obranu vynakládat nejméně dvě procenta svého HDP. Avšak tato hranice není dlouhodobě dodržována nejen Českou republikou, ale ani ostatními spojenci. Podle dat uváděných na oficiálním webu NATO splňovaly tuto hranici v roce 2011 pouze USA, Británie a Řecko, těsně pod hranicí zůstaly ještě Turecko a Francie. Zajímavá jsou čísla z jednotlivých kontinentů. Zatímco severoamerické státy (tj. USA a Kanada) přispívaly v roce 2011 do svého obranného rozpočtu celkem 4,5 % HDP, u evropských států se jednalo o pouhých 1,6 %.

Domácí statistiky
Pokud se podrobněji podíváme na obranné výdaje České republiky, tak v roce 2011 s 1,2 % HDP vynakládanými na obranu patřila k podprůměru mezi evropskými státy. Procentní podíl obranných výdajů vykazoval klesající tendenci od roku 2005, kdy ČR hranici 2dvou procent naposledy splnila. Podle schváleného rozpočtu na rok 2013 plánuje Česká republika vydat na rezort Ministerstva obrany 1,08 % HDP, což je podíl, který je o něco málo než polovina závazku vůči naší spojenecké alianci.

Ministerstvo obrany tvoří samostatnou kapitolu státního rozpočtu, do níž mimo jiné spadají jak finance na chod samotného ministerstva, tak i výdaje na armádu, včetně nákupů techniky, platů i zahraničních misí české armády. Snížení finančních zdrojů alokovaných pro tuto kapitolu tedy ohrožuje široké spektrum mezinárodních aktivit České republiky, ale také investice do vojenské techniky, výzkum v této oblasti či pracovní místa v rezortu jako takovém. Před dalším pokračováním tohoto trendu varoval nejen bývalý ministr obrany, Alexandr Vondra, ale i generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen.

Nízké výdaje: dopady a východiska
Ačkoliv žijeme nyní v relativně klidném období, klesající výdaje na obranu mohou mít postupem času silně negativní dopady na naši bezpečnost. Česká republika i spojenci čelí novým hrozbám a v okolních světadílech se rodí regionální velmoci, které sice nevykazují nyní nepřátelské jednání vůči Evropě, avšak s rostoucím vlivem vzrůstají i jejich ambice a mocenské zájmy, které nemusí být v souladu s našimi. V neposlední řadě má snižování výdajů na obranu dopady na vztahy mezi jednotlivými členskými státy NATO.

Snižování vojenských rozpočtů vede k omezování aktivit i iniciativ Aliance a především k pocitu nespravedlnosti u Američanů, kterým přijde, že platí do aliančního rozpočtu příliš, zatímco Evropa na své obraně šetří. Vzhledem k jejich poslední bezpečnostní strategii, kde byl jasně znát posun zájmů USA směrem k Asii by evropské státy, Českou republiku nevyjímaje, měly být připraveny převzít zodpovědnost za svou bezpečnost ve chvíli, kdy jejich nejvýznamnější spojenec už nebude mít zájem se na řešení dané situace podílet.

Východiska ze situace, kdy je třeba na obranu vynakládat stabilní a dostatečné množství prostředků pro udržení schopností odpovídajících vojenským ambicím České republiky, ale zároveň reagovat na ekonomickou situaci doma i světě, je možné hledat jak na mezinárodní, tak i na vnitrostátní úrovni. Za prvé, evropský prostor nabízí příležitosti pro spolupráci na poli obrany v podobě regionálních iniciativ či politických rámců mezinárodních organizací.

V této oblasti vystupuje nejvýrazněji NATO, které usiluje o koordinaci vojenských investic členských zemí ať už v podobě programu Smart defence, Connected forces initiative nebo dalších mnohonárodních projektů. Z hlediska NATO, které Česká republika považuje za hlavního garanta své bezpečnosti, je kritické, aby armády členských zemí byly interoperabilní a přinejmenším postačující pro naplnění požadavků na schopnosti aliance jako celku.

Druhá cesta, jak získat prostředky pro obranné investice vede přes domácí teritorium a zlepšení současných praktik. Bílá kniha o obraně z roku 2011 identifikuje několik doporučení, z nichž mnohé by vedly k významným finančním úsporám. Nejkritičtější je v tomto ohledu systém vojenských akvizic, který vede k plýtvání finančními prostředky:

Během minulých deseti let se v důsledku nekoncepčních škrtů v rozpočtu a z nich plynoucích odkladů investic a kvůli nesystémovým investicím a předraženým zakázkám nahromadil deficit na výzbroji, technice, materiálu a nemovité infrastruktuře.

V dnešní době není moudré plýtvat finančními prostředky, ale ani brát svou bezpečnost jako samozřejmost. Investice do vojenské oblasti v době, kdy Česká republika nečelí bezprostřednímu vnějšímu ohrožení, nepřinesou ministrovi obrany politické body, ani přízeň voličů. Ale kdo jiný by měl lépe vědět, že pokud jednou bude muset být Evropa plně zodpovědná za svou bezpečnost, je lepší se na to předem připravit, Českou republiku nevyjímaje.

O plnění závazků České republiky v NATO, o výdajích na obranu a o efektivním vyzbrojování armády proběhne ve středu 27. března 2013 od 17:00 veřejná debata, které se zúčastní mimo jiné stínový ministr obrany za ČSSD Jan Hamáček, či bývalý Náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý. Debatu pořádá think-tank Evropské hodnoty a registrovat se je možné zde.