Bývalá analytička Ústřední zpravodajské služby (CIA) Sue Mi Terry, která se specializovala na Severní Koreu, předpokládá, že současná krize může být ukončena omezeným konvenčním útokem. Pokud by měla pravdu, půjde o akci, která nebude natolik rozsáhlá, aby vyprovokovala odvetný útok, nicméně poslouží k propagandistickým účelům severokorejského režimu. Tato úvaha samozřejmě vychází z toho, že diktátor a jeho okolí si dobře uvědomují, že rozsáhlejší konvenční, či nekonvenční válka nevyhnutelně povede k jejich pádu.

Ke zmírnění napětí by rozhodně přispěl stažení, respektive nezdůrazňování připravenosti k akci ze strany Spojených států a Jižní Koreje. To by umožnilo Kimovi zachovat si tvář. Nicméně by to mělo devastující efekt pro věrohodnost odstrašení USA v oblasti (dlouhodobě především pro Tchaj-wan) a zároveň by tento krok posloužil jako inspirace pro další země – pokud máte jadernou bombu, vyjde vám vzpurné chování. A v neposlední řadě by to zvýšilo prestiž u dalších páriů.

Asi největším nebezpečím v této situaci je, že válka vlastně vypukne náhodou, aniž by ji některá ze stran příliš chtěla. Nebylo by to ostatně poprvé (nejznámějším příkladem je asi 1. světová válka). Příčinou vypuknutí konfliktu může být neporozumění signálům (jejich přecenění respektive nedocenění) nebo ztráta kontroly nad dynamikou eskalace. Proto je nutné citlivě vnímat jednotlivé kroky a reagovat správně. Třeba reakce na výzvu KLDR zahraničním zemím, aby si připravily evakuační plány velvyslanectví, popřípadě stáhly své zaměstnance, byla naprosto správná – všechny úřady fungují dál. Jak se chovat s ohledem na historické zkušenosti ukazuje článek Michaela Dobbse inspirující se kubánskou raketovou krizí:

1. A single nuclear weapon changes everything… possibility of a single Soviet nuclear warhead landing on an American city constituted „a substantial deterrent…“
2. Avoid blind escalation…
3. Pay attention to the „unknown unknowns.“ However confident your intelligence chiefs may sound, there is much they are unable to tell you.
4. Understand the limits of „crisis management.“ In the aftermath of the missile crisis, Kennedy acolytes such as Arthur Schlesinger fed the myth of a resolute president using „calibrated“ military power and skillful diplomacy to face down his opposite number in the Kremlin. Believing their own propaganda, the „best and the brightest“ felt that they could use a similar strategy during the Vietnam War. But they over-estimated their ability to control events.
5. Avoid drawing lines in the sand that you might later regret…
6. Talk to your enemies. After seriously considering an air strike against the missile sites, Kennedy opted for the intermediate step of a partial blockade of Cuba, limited to „offensive military equipment.“ The blockade bought time for everyone to come to their senses…
7. Containment worked. Communism was not defeated militarily: it was defeated economically, culturally, and ideologically. By acquiring nuclear weapons, the North Korean communists have warded off the threat of foreign intervention. But they have failed to resolve any of their underlying economic problems and may even have deepened them.

Na současné eskalaci napětí je poměrně zajímavé, že se dosud neobjevil někdo, kdo by byl vyslán, aby zahájil vyjednávání. To by mohlo nasvědčovat tomu, že ani jedna ze stran zatím nepovažuje krizi za natolik vážnou, aby se musely podnikat nestandardní kroky. Dlouhodobě už ovšem jedna válka běží – ta v kyberprostoru a podle všeho je v ní Severní Korea, na rozdíl od zastrašování, poměrně úspěšná.