V sobotu proběhly v Kazachstánu rozhovory mezi šesti velmocemi (Čína, Británie, Francie, Německo, Rusko a USA) a Íránem. Kvůli rozporům o podstatu ovšem skončily bez posunu. Před začátkem jednání panoval optimismus, že by mohli vyjednavači dojít k nějakému výsledku. Šlo o falešné naděje. Írán stále trvá na tom, že má plné právo obohacovat uran, a že tak činí pro mírové účely, zatímco většina zemí je přesvědčena, že tak činí kvůli zbrojnímu programu.
Velmoci nabídly íránským vyjednavačům jisté zmírnění sankcí, které v posledních letech značně poškozují íránskou ekonomiku, výměnou za to, že Teherán bude souhlasit s omezením svého jaderného programu. Nepomohlo to. Americký ministr zahraničí John Kerry dává ještě šanci hledání dohody, nicméně rozhovory prý nemohou probíhat donekonečna. Jedním z důvodů je vzrůstající netrpělivost Izraele, jehož představitelé (oprávněně) považují íránský jaderný program za hrozbu a prosazují vojenské řešení.
It comes amid growing calls in Israel for the setting of a deadline for Iran to halt its enrichment of uranium or face military action.
Yuval Steinitz, Israeli strategic affairs minister, said Sunday that such an armed response should be taken within „a few weeks, a month“ if Tehran refused to comply with demands that it cease its nuclear programme.
Jistě nejednoho člověka napadne, že Spojené státy a Izrael představují, ve snaze dostat íránský jaderný program pod kontrolu, „hodného a zlého policajta“. Ne, že by byly USA nakloněny Íránu, ale vždy zadržují Izrael a dávají Teheránu další šance. Jistě, debaty nemohou trvat na věky, ale na druhou stranu, dokud není stanoven jasný čas jejich ukončení, pak se dá čekat věčně. Ale pokud by byl stanoven čas, muselo by být jasně řečeno i to, co se stane, až čas vyprší… Co je riskantnější?
V tuto chvíli není ovšem hlavním tématem další neúspěch při jednání s Íránem, ale krize na korejském poloostrově. Ta totiž hrozí přerůst v rozsáhlejší konflikt, byť si, podle většiny analytiků, něco takového severokorejská diktatura nepřeje, protože rozsáhlá konfrontace by mohla znamenat její konec. Včera jsem psal o tom, že se doposud neobjevily dvě věci, které by umožnily zahájení vyjednávání – nějaká substance a vyjednavač. Dnes se jako vyjednavač přihlásilo Švýcarsko a pokud bude akceptováno, bude na čase zjistit, co vlastně v Pchjongjangu chtějí. To, že je čas na jednání může naznačovat i americká opatrnost, konkrétně zrušení plánovaného testu balistické rakety v Kalifornii.
Současná korejská krize a dlouhodobé napětí na Blízkém východě kvůli íránskému jadernému programu může mít společného více, než se na první pohled dá. Není žádným tajemstvím, že Severní Korea dlouhodobě pomáhá jiným zemím, včetně Íránu s jejich jadernými ambicemi (nechci vyvolávat ducha „osy zla“). Zčásti tak činí kvůli ekonomickým výhodám, které z toho plynou. Loni například obě země uzavřely dohodu o spolupráci ve výzkumu, výměně studentů v řadě různých oblastí, která jen stvrdila dlouhodobou spolupráci těchto dvou států dlouhodobě zneklidňujících mezinárodní společenství.
Both North Korea and Iran were members of the “A.Q. Khan network” – that is, the countries to which Abdul Qadeer Khan, the nuclear physicist responsible for Pakistan’s nuclear program, provided the technology for developing warheads from highly enriched uranium. North Korea now is believed to be nearing completion of a facility for developing highly enriched uranium, while Iran has advanced its enrichment to 20 percent – a few technical steps from weapons-grade, which is more than 90 percent.
Krize na korejském poloostrově je pro Írán v mnoha ohledech výhodná. Pravděpodobnost, že by někdo chtěl vést konfrontace na dvou stranách světa, není příliš vysoká, takže se dají zvyšovat sázky. Dohoda se Severní Koreou může být také pro Írán návodná. A jakákoli dohoda se Severní Koreou zároveň zachová Íránu dobrého dodavatele. Nezdá se, že by Severní Korea a Írán jednaly v tuto chvíli v koncertu, ale ani tato možnost se nedá vyloučit.
Leave a Comment
Your email address will not be published. Required fields are marked with *