George Friedman založil a vede prestižní analytickou a prognostickou firmu Stratfor, zabývající se otázkami v oboru
působnostiozbrojených a zpravodajských služeb. Předpověď pro jednadvacáté století vydal sice již před čtyřmi roky, ale vzhledem k jejímu názvu („Příštích sto let“) je zřejmé, že na kritickou recenzi je stále poměrně dost času.

Friedman postuluje, že celé 21. století bude poznamenáno základním sporem mezi USA a „zbytkem světa“. Ten se bude snažit z „druhotných velmocí“ slepit koalici, která by „zkrotila a kontrolovala“ Spojené státy. Ty budou „jednat preventivně“ (!), aby tomuto úsilí zabránily. Kdo ovládá oceány, ovládá globální ekonomiku. Proto Spojené státy nikomu nedovolí vybudovat srovnatelné námořnictvo a ovládnout kosmický prostor. Zásadní vztahy v 21. století se budou odehrávat mezi Spojenými státy, Japonskem, Tureckem a Polskem. (Nelze nezmínit protagonisty podle „Velké šachovnice“ Zbygniewa Brzezinského: Francie, Německo, Čína – zatímco Velká Británie a Japonsko výslovně nikoliv!)

Rozdíl mezi americkou psychikou a geopolitickou realitou podle Friedmana odhaluje jak nevyzrálost americké moci, tak její obrovskou sílu. Psychologicky jsou prý Spojené státy bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti, což přesně odpovídá charakteristice adolescentní mysli. Americká kultura se dosud nevytvořila, konstatuje Friedman. Americká vůle je však silná a její emoce vystřelují různými a protichůdnými směry. Amerika se barbarsky domnívá, že „zvyky z jejich vesnic jsou zákony přírody a že každý, kdo žije jinak než oni, je opovrženíhodný a zasluhuje si spasit nebo zničit“. (To prosím není citace z manifestu alkajdy, to je vyhodnocení jednoho prestižního, hubatého analytika.) Spojené státy mají pět strategických cílů.

Mít rozhodující vliv v Severní Americe. Eliminovat jakoukoliv hrozbu pocházející ze západní polokoule. Udržet ovládání světových moří. Ovládnout mezinárodní obchodní systém. Preventivně zabránit komukoliv, kdo by chtěl ohrozit americké globální námořní síly. Spojené státy podnikly invazi do islámského světa. Jejich cílem však podle Friedmana nebylo vítězství! Ono by prý ani nebylo jasné, co by takové vítězství znamenalo. Skutečným cílem prý bylo pouze rozložit islámský svět a postavit ho proti sobě, aby nemohla vzniknout islámská říše. „Spojené státy nepotřebují vyhrávat války.

Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat. … Výše uvedené nám dovoluje porozumět americké reakci na islámské útoky a další události. … Cílem těchto intervencí nikdy nebylo něčeho dosáhnout – ať už byla politická rétorika jakákoliv – ale něčemu zabránit. Spojené státy chtěly zabránit stabilitě v územích, kde by se mohla rozvinout nějaká nová velmoc. Jejich cílem nebylo stabilizovat, ale destabilizovat. A to vysvětluje, jak Spojené státy reagovaly na islámské zemětřesení – chtěly zabránit vzniku velkého mocného islámského státu.

Když pomineme veškerou rétoriku, prvořadým cílem Spojených států vůbec není dosažení míru v Eurasii. Spojené státy také nemají zájem, aby naprosto jednoznačně vyhrály válku. Stejně jako ve Vietnamu nebo v Koreji je účelem těchto konfliktů prostě blokovat moc nebo destabilizovat region, nikoliv nastolit pořádek. V příhodnou dobu je dokonce přijatelná i přímá porážka.“

Plné znění recenze si dočtěte ZDE.

George Friedman: Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století. Dokořán & Argo, Praha 2010